Tento článek pojednává o ne zcela známých okolnostech, jež se podílely na propadu hodnoty syrské libry v průběhu sedmi let od počátku krize. Dále analyzuje důvody selhání mechanismů Centrální banky Sýrie pro zajištění základních funkcí měny, především co se týče uchování její hodnoty. Autorka též hodnotí různá navrhovaná řešení pro záchranu syrské libry a přináší některé vlastní podněty, jež by mohly přispět k zachování toho, co ze syrské měny zbylo.
Ve všech válkách hrály od svého zrodu důležitou roli peníze. Napříč dějinami nalézáme případy dávných panovníků, kteří manipulovali cenami drahých kovů s cílem získat více prostředků pro mobilizaci vojsk a navýšit výdaje na zbrojení bez ohledu na s tím spojené ekonomické dopady na životy poddaných.
V současnosti, s tím jak syrská krize vstupuje do sedmého roku, vidíme, že stav syrské libry a její směnný kurs velmi zneklidňují Syřany, kteří přišli o svá životní práva a jejichž materiální situace se zhoršila v důsledku netransparentní měnové politiky ekonomického vedení. Kvůli ní Syřané jen dál a dál ekonomicky krváceli.
Od vypuknutí krize soustředilo ekonomické vedení svoji měnovou politiku na omezení propadu směnného kursu syrské libry vůči zahraničním měnám a zvláště vůči dolaru. Přitom zcela ignorovalo mechanismy měnové politiky pro zachování kupní síly syrské libry.
Mezi ekonomickými odborníky v duchu logiky ekonomie panuje shoda, že účelem jakékoliv měny jsou tři základní funkce: 1) je všeobecným prostředkem směny a umožňuje obchodní výměnu mezi lidmi; 2) je zúčtovací jednotkou a v tom smyslu se používá k ekonomické kalkulaci; 3) je uchovatelem hodnoty, což dává lidem svobodu volby neutratit svůj měsíční příjem okamžitě po jeho obdržení.
Události, které dopadly na Sýrii během posledních sedmi let, bohužel podlomily tyto tři základní funkce. Syrská měna samozřejmě nepřestala být lokálně v oběhu, ale ztratila funkci uchovatele hodnoty. Když občan obdrží měsíční plat v syrských librách, utratí jej při nákupu základních potravin a léků, aniž by jej vůbec napadlo, že by část platu uložil. Je si vědom, že z uložených peněz by neměl žádný užitek kvůli neustálému nárůstu cen zboží na trzích.
Tím, co přispělo k tomuto marasmu, bylo hloupé počínání ekonomického vedení, jež přicházelo s propagandistickými kampaněmi v duchu hesla “Podporujeme syrskou libru”. Ty zahrnovaly platby občanům, kteří ukládali své úspory v syrských librách do bank a zavedení povinnosti obchodovat na lokální úrovni v syrských librách, čehož cílem byla ochrana syrské měny. Jenže tyto výzvy a tyto kampaně nebyly k ničemu, naopak klamaly většinu občanů bez ekonomického povědomí, kteří nechápali, že tyto propagandistické kampaně nepřispívají k ochraně libry. Naopak těmto občanům brání zachovat své úspory v zahraniční měně či ve zlatě fungujících jako uchovatel hodnoty.
Porovnejme to se způsoby jednání ve vyspělých ekonomikách v případech devalvace měny. Můžeme si uvést příklad Evropské unie, v níž během méně než roku ztratilo euro přibližně 35% své hodnoty a spadlo z 1,41 na 1,05 za dolar. Přesto jsme neslyšeli prohlášení jakéhokoliv představitele o spojitosti evropské cti a eura. Neslyšeli jsme nikoho říkat, že důstojnost Evropy je odvozena od důstojnosti eura. Neviděli jsme vlastenectví na prodej, ani falešná tvrzení že podpora eura je vlasteneckou povinností. Neviděli jsme Evropskou centrální banku plýtvat tvrdou měnou na podporu eura. Neviděli jsme evropské obchodníky navyšovat ceny svých produktů pod záminkou, že je výhodnější je vyvážet, a působit tak inflaci. A stejně tak jsme neviděli levičáky žádat nárůst mezd, protože evropská měna devalvovala. Zkrátka protože si uvědomují, že při ekonomických obtížích je třeba, aby zaměstnanci dostávali nižší platy. Podstata řešení kauzy “neúspěšné ekonomiky” spočívá v tom, že je nutné zaplatit za selhání, aby se zvýšila produktivita.
Na tomto místě si připomeňme, že od vypuknutí syrské krize přišli Syřané o polovinu svého bohatství. Jen o rok dříve byl směnný kurs amerického dolaru na úrovni pouhých 47 syrských liber. Pak ale dosáhl bezprecedentních úrovní, když na černém trhu vystoupal jeho kurs na více než 100 liber. Zdá se, že ekonomické vedení, přes dosti ojedinělou závažnost tohoto jevu, nic nepochopilo. A když během noci poklesla syrská libra o 13%, firmy i občané rychle hromadili dolary vykládajíce americká prohlášení jako signál potenciální vojenské intervence.
Jednoduše řečeno, v té době veškeré úspory v syrských librách ztratily polovinu své hodnoty, což je to nejhorší, co se mohlo stát. Poté následovala rovněž eroze hodnoty zbývající poloviny bohatství.
Měnová politika ekonomického vedení nebyla v posledních šesti letech efektivní při snahách o podporu mechanismů přispívajících k omezení růstu směného kursu dolaru vůči syrské libře skrze intervence ze strany Centrální banky. Ta vydala několik rozhodnutí s negativním vlivem na směnné kursy. Když Centrální banka na počátku syrské krize vydala rozhodnutí o vyplacení finančích převodů zasílaných občanům ze zahraničí výhradně v syrských librách, přispěla tím do určité míry k zmírnění nárůstu směnného kursu dolaru a rovněž zabezpečila vládě tvrdou měnu v objemu nejméně 65% všech měn, které přináší současný export. Následně dotlačilo toto rozhodnutí občany a množství dovozců k nákupu dolarů prostřednictvím směnáren za cenu vyšší, než je směnný kurs při převodu vypláceném občanům v syrských librách.
Centrální banka se podílela na vytvoření chaosu v peněžním sektoru prostřednictvím vydání různých brožur týkajících se směných kursů zahraničních měn za syrskou libru. Celkem šest brožur figurovalo coby oficiální bulletiny Centrální banky. Dále zde byl spaciální bulletin směnných kursů směnáren a speciální bulletin cen v bankách. K tomu se navíc přidal bulletin směnných kursů při intervenci, bulletin směnných kursů u leteckých společností a bulletin směnných kursů pro dovoz a při vyplácení převodů. Všechny tyto brožury byly svými kursy zcela mimo reálný směnný kurs dolaru, což bylo zřejmé z ceny zlata v Sýrii. Ta je určována podle směnného kursu dolaru na černém, tedy neoficiálním trhu se zahraničními měnami.
Dalším špatným vtipem bylo, že ekonomické vedení ignorovalo mechanismy udržení základních funkcí měny. Kupní síla syrské libry byla narušena, což donutilo Syřany, aby potají používali dolary. To následně přimělo Centrální banku k vydání zákona kriminalizujícího používání dolarů či jiné zahraniční měny při prodeji a nákupu na lokální úrovni. Nicméně někteří majitelé obchodů s elektronikou či některé restaurace a hotely neoficiálně mimo dohled vládních orgánů i nadále přijímaly platby v dolarech nebo eurech.
Jedním z řešení, s nímž mohlo ekonomické vedení pracovat pro snížení nárůstu směnného kursu dolaru za syrskou libru, byla plná či alespoň částečná dolarizace syrské ekonomiky. Z minulosti známe příklady zemí, jež měly problémy se silou své měny, což se zlepšilo až poté, co ji kvůli ztrátě 75% její hodnoty devalvovaly. Takovým případem je Argentina. Kdo chápe užitečnost dolarizace, chápe, že Syřané nebudou žít kvůli “tržním dravcům” v blahobytu. A skutečně nebudou – minimálně dokud se neuskuteční dolarizace syrské ekominiky, neskončí falešná symfonie o směnném kursu a vláda neukončí emise peněz. Zdá se však, že dolarizace byla a je stale zamítána kvůli dvěma důvodům: odmítají ji ti, kdo mají užitek z rozdílu mezi směnným kursem na oficiálním a neoficiálním (černém) trhu a ti, kdo jsou závislí na emisích peněz.
Před několika týdny Centrální banka uvedla do oběhu novou dvoutisícilibrovou bankovku. Přes vyjádření Centrální banky, že to neovlivní libru a její směnný kurs a že tento krok vyplynul z technických důvodů spojených se zavedením nové bankovky, se nabízí otázka, proč kurs dolaru vůči syrské libře po jejím uvedení do oběhu opět vzrostl?! Uvědomili si představitelé zodpovědní za finanční politiku, že syrská měna ztratila svou nejdůležitější funkci, totiž že ztratila svoji kupní sílu? Uvedení nové bankovky do oběhu nezajistí syrským občanům možnost nakoupit si alespoň základní potraviny.
V rámci tohoto chaosu v měnové politice se někteří ekonomičtí analytici snaží bagatelizovat význam směnného kursu dolaru vůči libře. Jsou však přitom odkázáni na předkládání řešení a návrhů patřících do říše fantazie. Jeden ekonomický analytik navrhl jako možné řešení napodobit tureckou zkušenost s odstraněním nul u turecké liry. Kdyby byla věc takhle jednoduchá, dávno by se v tom předháněli v Libanonu a Iráku, jenže škrtnutí nul jen přinese pokles cirkulujícího finančního obnosu.
Otázka zní, zda v případě přijetí tohoto návrhu zaručí ekonomické vedení návrat kupní síly syrské libry? A dokáže odstranění nul zamezit chamtivosti obchodníků, kteří si navykli na zisky a hromadění bohatství z kapes syrských občanů?
V případě občana, jehož příjem nyní činí 40 tisíc liber, by při přání vlády škrtnout jednu nulu, tento příjem klesnul na 4 tisíce liber. V poměru k tomu by ovšem ceny zboží zůstaly beze změny. Tento návrh tak v případě realizace nepřispěje k ničemu jinému, než k vytvoření chaosu a dotlačí občany k tomu, aby se zbavili syrské libry a nahradili ji zahraniční měnou.
Podstata problému finanční politiky ve vztahu k syrské libře spočívá v tom, že Centrální banka zcela ignoruje jeden aspekt a tím je regulace cen zboží a kontrola jejich dalšího nárůstu. Právě tento nárůst vedl k pauperizaci většiny Syřanů, zvláště těch zcela nemajetných. Dnes jsme svědky množství patologických jevů, jakými jsou individuální ozbrojování, krádeže, vraždy či únosy prováděné pod tlakem chudoby a bídy.
V konečném důsledku proto jakékoliv návrhy či opatření, jež přijme Centrální banka na kontrolu směnného kursu libry vůči zahraničním měnám, nebudou úspěšné, pokud se zcela zřetelně neodrazí na kupní síle libry. Ta se však nevrátí, pokud nebude ekonomické vedení schopno přizpůsobit paritu kupní síly cenám zboží na trzích a zároveň bránit jejich stoupání. Úkolem, který ekonomické vedení země musí vyřešit, proto není odstranění nul u měny – je jím “odstranění nul” u cen.
Íflín al-Mustafá je syrská ekonomická novinářka a absolventka Fakulty Médií na Damašské univerzitě. Jako žurnalistka se přes 10 let věnuje novinkám a tématům, která mají klíčový vztah k syrské společnosti a Syřanům, stejně jako nejzávažnějším námětům na místní, arabské i globální úrovni. Její hlavní doménou jsou ekonomická témata, je dopisovatelkou a autorkou ekonomických pojednání pro různá média, dále časopisy al-Azmina a Researches Journal. Do arabštiny překládá ekonomické články mezinárodního významu. Je autorkou knih „Ekonomie a novinářství“ a „Krize, aneb jak si ostatní poradili se svými ekonomickými problémy“.
