Brouzdaje archivem, narazil jsem na opravdovou raritu – fotodokumentaci toho, jak jsem se svými známými ze syrského města Tabqa (alias Madínat Thawra – Město Revoluce) připravoval jakousi syrskou verzi všem trampům a zálesákům dobře známého „Setonova hrnce“.
Zde se tedy dá hovořit i o jakési levantské verzi tážín, minimálně co do komponentů a materiálu, v němž je jídlo připravováno. Z výše uvedené zálesácké metody to má naopak element zakopání pod zem, jakož i to, že se vše nechá (ideálně přes noc) dojít.
Přestože se na jednom zdá, jako bychom objevili nášlapnou minu, jde právě o víko hrnce, který jsme den před tím – naplněný ingrediencemi – dočasně pohřbili do země. Na následujících snímcích lze dobře pozorovat proces vyprošťování ze sevření nepoddajné zeminy poblíž Asadovy vodní nádrže, naložení do vozu Lada Samara a převoz zpět, kde vše se zájmem (a asi i radostí, že jí odpadne povinnost večer vařit) pozoruje maminka jednoho ze známých.
Hody už zaznamenány nebyly, výsledek ale dopadl velmi dobře. Pamatuji si to i s odstupem 9 let, co už tomu bude. Během nich se seběhlo nejen v Tabce, ale především v blízké Rakce nemálo dramatického, takže tahle fotografická minisérie má pro mě zvláštní význam. Mimochodem i proto, že ukazuje, jak v samé blízkosti Rakky žili normální lidi – minimálně do doby, než internet začaly plnit záběry, kterým se dost lidí podařilo přesvědčit o tom, že tomu odjakživa bylo přesně naopak.
Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group
