Server Politico přinesl résumé z Babišovy čerstvé návštěvy v Bruselu. Na našem spřáteleném online deníku !Argument článek poměrně věrně interpretovali, já bych k tomu přesto měl pár dalších bodů. Možná jsou to banality, ale na !Argumentu nepadly, přičemž bych řekl, že je na místě je přinejmenším zmínit:
1. Politico vypadá jako zdánlivě neutrální, ovšem při hlubším studiu se hodnotově jeví spíš jako „proevropské“, resp. snaží se být jakýmsi enfant terrible, ovšem stále uvnitř evropské politické korektnosti, nebo aspoň toho, co asi samo vnímá jako jakousi evropskou normu apod. Článek o Babišovi je přitom spíš (velmi) pozitivní, přesněji: Babiše tam citují nejen v tom, co zřejmě sám opravdu řekl, ale hlavně tak, že z toho, co je tam zmíněno, má čtenář ve finále pozitivní pocit – který je navíc ve své pozitivitě i přesvědčivý. Z tohoto pohledu se Babiš dokázal dostat nejen na půdu EU, ale i právě i do Politica, které už dávno není žádné ořezávátko, a uvedl se tu velmi dobře.
2. Babišovy názory jsou přejaty tak, aby působily velmi konzistentně. Opět: dojem který zůstane, je, že a) Babiš je stoupencem celistvé Evropy s vnitřním řádem a vládou práva, dále b) je pro EU, ale takovou, kde se diskutuje a všechny státy bez rozdílu velikosti se navzájem respektují. Toto jednak chtějí slyšet Češi, jednak jsou na názory podobného druhu (už) připraveni i ve vedení EU samotné. Znamená to tak další geniální tah v Babišově sérii úspěchů, táhnoucí se od založení ANO (s jeho „prostým“ postavením na monitoringu názorů lidí a jejich následném zapracování do politické strategie), až po správné načasování v zásadě toho samého na „evropské“ půdě. Je to jednoduché – stačí prostě naslouchat a pak se na základě toho rozhodnout.
3. V článku byl jasně definován přítel a nepřítel. Babišovým přítelem je EU (ale jen pokud bude mít ochotu se reformovat), nepřítelem extremismus. Ten jednak a) vzniká, když jsou ignorovány obavy lidí (= tomu už v EU také začali rozumět, přičemž Babiš si toho musí být vědom), jednak b) je momentálně v ČR ztělesňovaný (ač to Babiš napřímo neřekl, ale opět ví, že „Brusel“ ví, nebo si aspoň myslí, že ví) Zemanem, hlavně ale (a to už Babiš řekl) SPD a Okamurou. Babiš (a je to v podstatě řečeno i názvem článku v Politicu) tak mimo jiné EU říká: Tou nejlepší garancí setrvání ČR v EU jsem právě já. Tou nejlepší prevencí extremismu v ČR je spolupráce se mnou.
4. Předchozím bodem si Babiš (geniálně) nepojistil jen svou pozici vůči EU, ale i svou roli v nadcházející české politické scéně. Pokud je tu jakási trojpozice a) Zeman a jeho lidé vs b) opozice a „Drahošovci“ vs c) Babiš a ANO, přičemž u moci je první a třetí skupina, lze očekávat jednak posilující konflikt (resp. stále posilující škádlení) Zeman vs Babiš; se Zemanovým odchodem a teoreticky předpokládatelným posilováním (jeho ideologického následníka?) Okamury pak i jistojisté vyostření tohoto původního škádlení. Přitom zde platí poměrně jednoduché úměry: Čím hůř se EU zapíše do vnímání běžných lidí, tím silnější bude Okamura – tj.: čím větší aliance EU a právě Babiše, tím větší vzájemná výhodnost jak pro EU, tak pro Babiše. I toto Babiš velmi pravděpodobně ví, proto natolik otevřené (de facto) vyzvání Okamury na souboj (nehledě na to, že v reakci na tento výpad proti Okamurovi přijde velmi pravděpodobně tlak v podobě institucionální šikany ze strany jezevce z Vysočiny; to ovšem bude mít pro Babiše kýžený efekt, protože pokud se v Bruselu zapsal během diplomatické mise dobře, bude mít od nyní EU sklon vidět jej jako oběť rozmarů prezidenta a právě jeho /čerstvě adoptovaného/ ideologického dítěte Okamury – což může vůli EU uzavřít s Babišem „pakt“ jen posílit. Babiš se tak může stát pro Brusel jakýmsi černým koněm, a to dost možná bylo i tím, s čím do centra EU na misi jel.).
5. Impozantní (a opět geniální) byl výčet nejbližších spřízněných duší z vrcholné politiky, který Babiš uvedl – Macron a Kurz. Tímto se Babiš naprosto vymanil ze zatuchlého českého rybníčku, a to několikerým způsobem: a) v první řadě se distancoval od stáří, a to nikoli až tak fyzického, jako spíš zatuchle byrokratického, od stáří „starého“ světa (ovšem otázkou je, nakolik by mu oba mladící potvrdili, že jím deklarované porozumění je vzájemné…); zároveň se b) distancoval od všech těch Si Ťinů, Putinů apod. (kteří přes Milošův jinak asi dobrý úmysl stále nikomu nic neříkají, protože jsou pro Evropu zkrátka příliš abstraktní, nereální a svým způsobem až „komixově“ archetypičtí); c) distancoval se ale i od šíleného neomarxistického jádra EU (k němuž sice Macron nějakým způsobem může přináležet, ač nepřímo a s tím, že se snaží přesvědčit o své autenticitě a „absenci vnitřní prázdnoty“). Sebastian Kurz nicméně neomarxistou rozhodně není, a zde Babiš opět dobře zavětřil, zároveň tím – právě přes Politico – čtenářům tak nějak vnutil svůj názor, že (parafrázuji) „vize těchto lidí je směr, kterým se nyní Evropa ubírá“ (opět: co by na to Kurz a Macron, ať již spolu či každý nezávisle, řekli?).
Spekulovat nicméně nemá moc smysl, ukáže čas. Faktem zůstává, že co se napíše, to se počítá, a tato reklama se Babišovi povedla. Jak probíhala skutečně jeho cesta po centru EU, se asi přesně zmapovat nedá, její mediální odraz v jednom z nejexponovanějších současných periodik zabývajících se politickými reportážemi a komentáři je ale víc než impozantní – a to až tak, že jeho dlouhodobější píárový dopad bude pro Babiše ještě přínosnější, než diplomatická mise sama.
Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group
