Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Komentář: Budoucnost Turecka – a turecké přítomnosti – ve vztahu k Sýrii?

Komentář: Budoucnost Turecka – a turecké přítomnosti – ve vztahu k Sýrii?

Téměř rok a půl po zahájení operace Štít Eufratu zůstává turecký vliv na severu Sýrie přítomný, a to v několika vrstvách – vojensky, ekonomicky a politicky.

Pokud jde o strategickou vojenskou přítomnost, je nejcitelnější v dvou hlavních lokalitách: a) „pozorovatelskými“ stanovišti v “klínu” vraženém mezi zaeufratské a předeufratské Kurdy (cca lokality Džarábulus, Báb, Manbidž, Afrín apod.) a b) obdobnými posty v oblasti Idlibu až severu Aleppa. Kromě toho jsou zde Turci přítomni jak (občasnými) přímými konvoji (dovoz výzbroje, obranných komponentů apod.), tak prostřednictvím částí armády navázaných zejména na rozvědku MIT a sloužícím jako prostředníci mezi Ankarou a syrskou opozicí (včetně radikálně islamistické; snad jen s výjimkou Islámského státu).

Politicky uplatňují Turci vliv zejména přes systematickou propagandu směřovanou vůči místním, kteří jsou nicméně – konfesně i kulturně – Turecku blízcí. Své hraje dále jednak to, že a) jižní turecké provincie (zejména Gaziantep a Antakya /resp. Reyhanlı/, částečně i Şanlıurfa) obsahují již po několik desítek let velmi početnou syrskou menšinu (v posledních letech ještě znásobenou nově příchozími), podobně jako to, že Turecko na syrském severu b) vyvíjí stále cílenější, systematičtější a konsolidovanější ekonomickou činnost.

Turecká “nabídka” se v tomto směru zaměřuje hlavně na budování infrastruktury (mimo jiné cest, které byly dlouhodobě v tragickém stavu, aktuálně vysokorychlostní komunikace ze severu Aleppa do Turecka), dále energetických, logistických i IT sítí, pochopitelně zásobování potravinami a/i výstavbu bytů a/či domů. Toto jde opět v ruce s postupem politickým, který je citelný jak na úrovni výchovy (resp. “vedení”) mládeže (výjimkou není vyučování turečtiny, knihy v turečtině, seznamování s tureckou historií apod.), tak pokud jde o dospělé. Turecké firmy – pochopitelně v regionu přítomné – tak zakázky formálně dostávají od syrských místních správ (madžlisů, baladíjí), ty jsou ovšem do větší či menší míry také zodpovědné tureckým sponzorům. Turecko se tak v dlouhém horizontu snaží na přihrávání “malých domů” budovat atmosféru, která vytvoří podmínky k tomu, aby bylo možné si ve finále přihrát “domů” jednu (či ideálně obě) velké – tj. jak severní oblast od Manbidže, tak sever Aleppa a/či vybrané části provincie Idlib. Na diskusi zatím je, zda jenom ekonomicky a vlivově co do přítomnosti firem, nebo i jinak, tj. kulturně a politicky.

Nabízí se proto logická otázka – jaká je pozice syrské vlády? Názory, které převládají, se momentálně vyslovují hlavně a) pro zachování statu quo (tj. “ať Turci rekonstruují, jak mohou”), ovšem jedním dechem jako dodatek vymezují (ostatně snadnou předpokládatelnou) b) červenou čáru: “Turecká přítomnost a obnova dané oblasti může být tolerovaná ekonomicky – nikdy ovšem vojensky!”

Lze tedy předpokládat v zásadě toto: Turci buď časem svou vojenskou přítomnost na severu Sýrie omezí, nebo se ocitnou pod tlakem stále konsolidovanější prodamašské koalice, případně i tlakem mezinárodního společenství. Naopak v ekonomické rovině jim dost možná (nejen pro nedostatek lepšího řešení, které by pomohlo místním) nikdo bránit nebude. Tudíž pokud Turecko a jeho firmy vynaloží maximum sil skutečně konstruktivním směrem, pak je dost pravděpodobné, že jednak a) získají srdce místních, jednak si b) dost možná zajistí i toleranci Damašku. Právě to jim do budoucna může poskytnout nejlepší zázemí (resp. doslovně “předpolí”) pro (ideálně plnohodnotnou) rehabilitaci obchodních a časem možná i politických vztahů se svým jižním sousedem.

Redakce Rebuildsyria.cz a její zdroje (Ankara, Damašek)

Related posts