Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Komentář: Trumpův vánoční dárek (nejen) Blízkému Východu

Komentář: Trumpův vánoční dárek (nejen) Blízkému Východu

Donald Trump oznámil stažení amerických vojsk ze Sýrie. To samo o sobě není špatně, už jen vzhledem k tomu, že tam daná vojska byla po celou dobu nelegálně, tedy bez pozvání syrské vlády. O něco znepokojivější je určitá ostentativnost, s jakou Američané „přiznaně“ přenechávají další postup v jimi doposud okupovaných oblastech Turecku. To přinejmenším nutí k zamyšlení nad možnými variantami dalšího vývoje.

Při současném objemu informací lze spekulovat nad několika základními scénáři:

1. Turecký postup v Sýrii (respektive /další, posílený/ vstup do Sýrie) bude přísně koordinován jak s Američany, tak specifickým způsobem s Rusy, přičemž Rusové jej zároveň vysvětlí jak Syřanům, tak Íráncům, potažmo jej v Damašku i Teheránu budou v případně potřeby schopni uspokojivě obhájit. (Teoretickou variantou je samozřejmě i to, že k nějaké dohodě mezi např. Tureckem, USA, Ruskem a Sýrií již došlo, což by situaci řešilo komplexně a vše by pak bylo zcela nekontroverzní a jasné – to ovšem nelze zahrnout pod kolonku „současný objem informací“; skutečný stav se ostatně brzy projeví na verbálních a později i reálných reakcích ze strany Damašku, Moskvy, potažmo Teheránu)

2. Turecký vstup do Sýrie bude koordinován pouze s Američany, kdy v lepším případě Turci posílí svou vojenskou přítomnost podél hranic, v tom horším mělce přes hraniční čáru, v tom nejhorším budou mít ambici Američany v jejich pozicích (včetně některých zaeufratských /tj. východním směrem/) nahrazovat.

3. Turecký postup nebude postupně koordinován s nikým, a Turci tak budou stále víc sledovat jak a) svou prioritu (eliminaci všech, které počítají pod PKK), tak b) vedlejší zájem (maximální etablování své a sobě loajálních struktur na severu Sýrie, samozřejmě na úkor Damašku), přičemž se nemusí bát ani c) oživení účelového spojenectví s islamistickými radikály (ty vazby tam z minulých let jsou).

V prvním případě lze ještě teoreticky předpokládat, že takový postup Turkům projde, nicméně Turecko by muselo poskytnout Rusku maximálně zajímavé protihodnoty, aby za ně Rusko riskovalo nevyhnutelnou ztrátu důvěry ze strany Damašku i Teheránu způsobenou tím, že obhajuje tureckou invazi do Sýrie.

V druhém i třetím případě je to přinejmenším na a) silnou reakci prodamašského tábora, tj. Damašku, Ruska a Íránu, který se velmi pravděpodobně semkne a teoreticky bude proti Turecku (= tj. pro uchování kontroly severu Sýrie ze strany Damašku a nikoli Ankary) ochoten podpořit i Kurdy (resp. PYD či zbytky SDF, které se pravděpodobně dají spíš na jeho stranu). V důsledku toho dojde přinejmenším k b) vážnému narušení funkčnosti „astanské“ skupinky (Rusko, Turecko, Írán), přinejhorším pak k c) rychlému tvoření dvou protipólů (USA, Turecko, NATO, resp. Británie a Franice, potenciálně Záliv a/či Izrael, případně neveřejně i islamisté na jedné X Sýrie, Írán, šíitské milice, PKK/PYD a v nějaké formě zcela jistě i Rusko na druhé straně); návazně na to – úměrně větší či menší efektivitě diplomacie – k d) více či méně rychlé eskalaci až širšímu konfliktu.

Evidentní tu je zároveň i několik dalších věcí:

– o Kurdy tu nikomu nejde (proto se téma ani nesnažím zpracovávat z jejich pohledu; primárně jde o území, až sekundárně o eliminaci jakékoli kurdské „neposlušnosti“ – jak z pohledu Ankary, tak z pohledu Damašku; až za třetí se můžeme bavit o tom, jaké bude uspořádání na severu Sýrie v případě, že se s tamními kurdskými entitami vůbec někdo bude chtít seriózně bavit);

– pokud turecký prezident říká, že mu jde o územní integritu Sýrie, nemusí se to vylučovat s jeho vůli ekonomicky a silově ovládat její sever;

– nedá se říct, že údajných 2600 amerických vojáků v Sýrii není zas tak moc; jednak stále mají poměrně unikátní technologický potenciál, jednak jsou navázáni na další spojenecké síly, jednak je tu rozměr symbolický, kdy z hlediska geopolitického významu operujeme v zásadě s binárními alternativami a) jsou tam (1) / b) nejsou tam (0), přičemž o skutečné počty, tj. to, co je jaksi “mezi” oběma alternativami (navíc v případě, že je taková přítomnost aspoň ve stovkách), zas až tolik nejde;

– jak už bylo uvedeno, jedním z nikoli nerealistických důsledků Trumpova kroku může být zásadní oslabení či případně i rozpad astanského „tria“; to by každopádně výrazně změnilo dosavadní rovnováhu, která se kolem Sýrie cca od podzimu roku 2015 poměrně pracně vytvářela, zároveň pozornost hlavních straníků i odpůrců Asada a souvislostí kolem něj přeneslo právě do oblasti východní Sýrie – místa střetu nejen Kurdů s Turky, ale i Íránu s protiíránskými elementy, a to nejen nepřímými (Saúdská Arábie, Izrael), ale i bezprostředními (podle všeho znovu ožívající Islámský stát, případně další sunnitští extrémisté).

Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group

Related posts