Nabíl al-Jásirí: Američané a Íránci v Iráku – kdo bude hrát prim?

Přinášíme další příspěvek, který by všem zájemcům o dění v Iráku měl opět o něco víc osvětlit širší kontext tamních blížících se parlamentních voleb. Nabíl al-Jásirí tentokrát přibližuje pozadí americko – íránského soupeření, které má bezesporu povahu určitého formativního či (vše)podmiňujícího faktoru, a to s vlivem nejen na politický, ale i společenský život v zemi.

Ani patnáct let po změně politického systému v Iráku dva ústřední vnější aktéři na tamní scéně – Spojené státy a Írán – nepolevují v horečném soupeření, jež je součástí jejich dlouholetého konfliktu datujícího se od pádu šáhova režimu v Íránu v roce 1979. Přes veškerou tvrdost tohoto soupeření a velké proměny, k nimž na irácké scéně od roku 2003 došlo, ani jedna ze stran se v tomto období neuchýlila k přímé vojenské konfrontaci. Bylo ovšem využito všech ostatních dostupných prostředků. Íránsko-americký konflikt je na obecné úrovni dobře čitelný, v Iráku má nicméně svá vlastní pravidla a intenzitu, které se v průběhu doby mění spolu s tím, jak kolísá vztah mezi Teheránem a Washingtonem. Prostředky, jakými je veden, se také mění v čase spolu s těmito změnami. V boji jsou používány nejrůznější otevřené i skryté karty, často v rozporu s vlastními iráckými zájmy. Aktuálně se v rámci íránsko-amerického soupeření v Iráku otevírá nová kapitola v souvislosti s blížícími se květnovými parlamentními volbami. Obě strany se jako obvykle připravují, aby zabodovaly. Vše letos silně ovlivní přímá i nepřímá vojenská a zpravodajská přítomnost USA a Íránu v zemi. Přinejmenším po následující čtyři roky, pakliže nedojde k dramatickým změnám, budou mít Íránci a Američané v Iráku klíčový vliv. Nezbývá tak, než se ptát, kdo z nich ve finále bude hrát prim?

K utvoření komplexního obrázku je nejprve nezbytné se zastavit u některých zásadních skutečností a podívat se na věc z více úhlů:

• Íránsko-americké soupeření v Iráku se datuje od vstupu amerických sil do země na jaře 2003. Ostatním konfliktům na světě se vymyká v tom, že mezi oběma soupeři panuje implicitní shoda na udržení konfliktu v určitých mezích, jednak kvůli vlastnímu bilaterálnímu jednání, za druhé kvůli jejich zájmům v zemi. Tudíž zde existuje nepsaná dohoda, dle níž nedojde k přímé konfrontaci a vše se bude odehrávat za použití zástupných aktérů a bojišť v Iráku, Sýrii či jiných zemích. Íránsko-americký konflikt je rovněž „hrou s nulovým součtem“, tzn. že obě strany se vzájemně nahlížejí jako absolutní nepřátelé ve hře, v níž mohou být jen vítězové a poražení. Moderní irácké politické dějiny tak dosud nebyly svědkem otevřených íránsko-amerických jednání o budoucnosti země, jakkoliv mohla proběhnout nepřímá či neohlášená jednání v takové formě, aby status „nepřítele“ na opačné straně zůstal zachován.
• Jak ukázaly události posledních patnácti let, obě strany disponují množstvím silných karet v rámci politické a bezpečnostní situace v Iráku, od čehož se odvíjí význam jejich současné i budoucí role v zemi. Íránci sdílejí šíitské vyznání s většinou irácké populace a na tuto strunu hráli dlouho předtím, než americké síly vstoupily do Iráku, prakticky od počátku Íránské islámské revoluce v roce 1979. Svůj vliv v Iráku zásadním způsobem rozšířili uprostřed politického vakua, jež nastalo po pádu režimu Saddáma Husajna v roce 2003. Íránci tlačili při formování nového politického procesu dopředu sobě nakloněné šíitské strany a osobnosti, z nichž některé jsou u moci dodnes. Poté následovalo utváření šíitských milic loajálních Íránu – Mahdího armády pod vedením Muqtady as-Sadra, Katáʼib Hizballáh, Asáʼib ahl al-Haqq a dalších – pod praporem „odporu proti americké okupaci“. Část z těchto milic pokračovala ve své činnosti i po stažení amerických vojsk v roce 2011, když se angažovala v syrském konfliktu v souladu s íránskou politickou podporou režimu prezidenta Baššára al-Asada. Po pádu Mosulu v roce 2014 byl rozsah íránského vlivu v Iráku nejzřetelněji patrný na íránské roli při utváření a vyzbrojení Jednotek lidové mobilizace (al-Hašd aš-šaʽbí, PMU). V současnosti lze konstatovat, že Íránci v Iráku stále drží velmi silné politické, bezpečnostní, vojenské, ekonomické a náboženské karty, které zaručují jejich mimořádný vliv. Ten mohou využívat pro své zájmy a také při své konfrontaci s Američany. Co se Američanů týče, jejich zapojení do iráckých záležitostí nesahá tak daleko ve srovnání s Íránci, nicméně z pozice supervelmoci disponují mnoha kartami, jimiž ovlivňují situaci v Iráku i v regionu obecně. Navíc byli v Iráku přímo vojensky přítomni v letech 2003 – 2011 a částečně opět jsou od roku 2014. Američané tak mají vliv na postoje množství iráckých politických hráčů a různých skupin. Plus nelze opomenout spojenectví Washingtonu s regionální „sunnitskou frontou“, jež usiluje o zastavení íránské expanze.

Není příliš pochybností, že jsou Íránci i Američané odhodlání ve svém souboji na irácké scéně – coby součásti jejich širšího konfliktu – pokračovat. Květnové parlamentní volby představují pro obě strany další příležitost, aby proti svému soupeři uhrály nějaké body. Je nutné vzít v potaz, že se hlasování uskuteční podle „nových pravidel“ a to z následujících důvodů:

• Svoji roli sehrají irácké šíitské milice loajální vůči Íránu, jež vystupují pod hlavičkou Jednotek lidové mobilizace. Nyní mají svá politická křídla, která se reálně zúčastní volebního klání. Mají mimořádnou lidovou podporu v šíitských oblastech centrálního a jižního Iráku, zároveň disponují zbraněmi, což v Iráku budí četné kontroverze. Je reálné, že mohou dosáhnout solidních volebních výsledků.
• Spojené státy a Írán spolu vedou zástupnou válku v Sýrii a kdekoliv jinde usilují o získání bodů, jimiž by posílili svoji „vyjednávací“ pozici ohledně budoucnosti Sýrie. Irák je tomto ohledu zvláště atraktivní vzhledem ke své geografické, náboženské a politické provázanosti se Sýrií a může oběma stranám přinést cenné body na úkor toho druhého.
• Irácké volby se uskuteční ve stínu strategie administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, která Írán označuje za darebácký stát a sponzora terorismu, proti němuž musí být postupováno všemi možnými prostředky. Tato strategie zahrnuje omezení íránského vojenského a politického vlivu v Iráku, což Spojené státy považují za zásadní součást své vize nového Blízkého východu. To je v souladu s přáním regionálních spojenců Washingtonu, kteří se ze strategických a náboženských důvodů obávají „íránské expanze“. Z těchto a dalších geopolitických a ekonomických důvodů je pravděpodobné, že íránsko-americká konfrontace v Iráku bude v nadcházejících týdnech eskalovat. Blížící se volby ovlivní složení vládnoucích struktur a Teherán i Washington budou svoji politiku a karty, s nimiž hrají, upravovat v souladu se změnami a vývojem na irácké scéně. Konfrontace bude pokračovat i po volbách. Teherán se bude snažit upevnit svůj vliv nad iráckým směřováním prostřednictvím svých vojenských, zpravodajských, politických a ekonomických zbraní. Washington bude usilovat o strategické ovládnutí irácké scény a bude pokračovat ve svém odhodlání ustavit stálé vojenské základny v oblasti západního Iráku poblíž hranic se Sýrií. Součástí toho může být podpora sunnitských politických a lokálních skupin na západě Iráku pro zajištění amerického vlivu v severovýchodní Sýrii. Z mnohých amerických a regionálních prohlášení je patrné, že jsou Američané odhodlání v oblasti dlouhodobě setrvat.

Na základě všech výše uvedených indicií se zdá, že Irák je na dobu neurčitou odsouzen k roli rukojmího íránsko-amerického konfliktu. Intenzita tohoto konfliktu se ovšem v průběhu času může měnit v závislosti na proměnách ve vztazích obou hráčů a na geostrategických proměnách v celém regionu. Soupeření Spojených států a Íránu v Iráku je součástí větší mezinárodní a regionální hry, jíž se účastní rovněž Rusko, Turecko, Izrael, státy Zálivu a různí další aktéři a v níž jde o přetvoření blízkovýchodního regionu v rámci post-sykes-picotovských parametrů. Ptáme-li se, zda v Iráku nakonec budou hrát prim Američané nebo Íránci, můžeme si odpovědět, že se hra zdaleka neblíží svému konci a bude v ní ještě řada překvapení. Jistotou ovšem je, že Irák bude za všech okolností tím, kdo ponese tíhu jejích nákladů.

Nabíl al-Jásirí je irácký autor a novinář, vyjadřující se nejčastěji ke společenským a ekonomickým tématům jak své vlasti, tak regionu, ve kterém se nachází, podobně jako k širším (geo)politickým souvislostem majících svůj základ v zájmech, cílech i ambicích globálních velmocí činných v dané oblasti.