Ostrov Arwád je osídlený kus skály vzdálený asi půl hodiny loďobusem z Tartusu. Syřané mu rádi přezdívají „Perla Středomoří“. Což o to – potenciál, aby byl tím, za co mají lidi perlu normálně, tu určitě je, ale aby se tak stalo, bude to vyžadovat kvanta opravdu kritické sebereflexe, hlavně ale konkrétní práce. V první řadě pořešit komunální služby, ať už odpadní vody z domů nebo odpadky jako takové. Na druhou stranu kdo by si chtěl připomenout atmosféru středověkého města krátce před morovou ranou, případně měl zájem zjistit, jaký odér se asi linul Veronou, když se Romeo dvořil Julii, tak pro toho je tohle místo ideální destinace.
Ale pozor, aby nedošlo k mýlce: není možné říct, že by to měla na svědomí nějaká aktuální dysfunkce uvnitř Sýrie – tenhle stav se na ostrově prokazatelně nezměnil minimálně sedm let, kdy jsem tam byl poprvé. Podobně to tam tedy zřejmě vypadá už možná deseti- či dokonce staletí. A že toho ostrov zažil – prodavač vstupenek pro turisty mi sdělil, že se tam vystřídali Féničani, Bújovci, Fátimovci, Osmani, pochopitelně i křesťané.
Dnes tu žije poměrně homogenní sunnitská komunita, přesto si střed ostrova, vybudovaný kolem masivní citadely, uchovává ráz až křižácký. Místní jsou pohodové lidé, tráví čas rodinným životem, dennodenními rituály, posezením u čaje v přístavních knajpách, případně cestou na pobřeží za prací, obchodem, nákupem a tak všelijak podobně, zkrátka žádný skandál. Neopakovatelnou svébytnost dodávají ostrovu křivolaké uličky, ve kterých se dá skoro zabloudit, zároveň ale snadno najít cestu ven – do přístavu, k pláži, na obchůzku.
Shrnuto – ostrov sice (bohužel) chronicky zapáchá, jinak je však velmi malebný a má kouzlo. Osobně bych dokonce řekl, že i značnou turistickou, případně investiční atraktivitu. Jde-li o ceny nemovitostí, ty zažily v letech 2012 – 2014 stejně jako v celé Sýrii propad, následně se ale stabilizovaly a dnes dosahují stabilní úrovně. Je ale otázkou, zda investice na daném místě zůstanou i do budoucna jen výsadou místních, anebo budou umožněny i cizincům.
Takže jakkoli má Arwád do černohorského Svatého Štěpána zatím pořád daleko, ta podoba a možnost se tu nabízejí. Budoucnost ukáže, zda tato „Perla Středomoří“ jednou dostojí očekáváním, které daný název sugeruje, nebo zda tu přežije tradiční, pasivní myšlení, trvale uzavřená komunita s konzervativním přístupem k jakýmkoli inovacím, a tudíž i relativně omezený prostor pro investice a modernizaci a další zúročování vkladů.
Pár fotek z odpolední červencové návštěvy Arwádu v galerii.
