Američtí prezidenti hovořili o čínských vůdcích velmi často s obdivem. Činil tak Richard Nixon, Jimmy Carter či Bill Clinton. A výjimkou se nestal ani Donald Trump, který podle The Washington Post řekl, že současný čínský prezident Si Ťin-pchin je „pravděpodobně nejmocnějším mužem“, kterého Čína za posledních sto let měla. Trump v tom má podle týdeníku The Economist pravdu a pokud by to nebyla jeho politická sebevražda, mohl by dodat, že jde zároveň o nejmocnějšího muže na Zemi. Co sebou tato moc přinese?
The Economist poukazuje na to, že čínská ekonomika je svou velikostí stále za americkou a čínská armáda se s vojenskou silou USA i přes svůj překotný růst stále nemůže přímo měřit. Jenže ekonomická a vojenská moc nejsou vším. Spojené státy jsou sice stále nejmocnější zemí na světě, ale její vůdce má doma slabou pozici a jeho vliv v zahraničí je ve srovnání s jeho předchůdci znatelně nižší. Už proto, že znevažuje hodnotu uzavřených dohod a spojenectví, na kterých americký vliv stál.
Prezident největší autoritářské země na světě si naopak užívá rostoucího zahraničního vlivu. Si Ťin-pchin má doma moc, které se po Maovi nikdo netěšil a Čína je dnes ekonomickým motorem světa. Na nadcházejícím kongresu komunistické strany bude prezident opěvován, ale skeptici se budou spíše ptát, k čemu svou výjimečnou moc použije. Na svých zahraničních cestách se prezentuje jako apoštol míru a přátelství, jako hlas rozumu, kterého je v současném světě tak třeba. Trumpova dobrodružství mu to značně usnadňují a například v Davosu čínský prezident hlásal, že se stane průkopníkem globalizace, volného obchodu a prosazování klimatických dohod. Ti, kteří mu naslouchali, byli potěšení, protože se radovali z toho, že alespoň nějaká velmoc je ochotna postavit se za správnou věc.
Si Ťin-pchin má velký vliv i proto, že za jeho slovy stojí největší objem měnových rezerv na světě. Čína navíc dává svými plány na vybudování nové Hedvábné stezky najevo, že do zahraničních železnic, přístavů, elektráren a další infrastruktury investuje stovky miliard dolarů. Podobný vůdčí přístup nebyl u Spojených států zaznamenán od dob Marshallova plánu a poválečné obnovy Evropy.
Čínský prezident není na rozdíl od Vladimira Putina člověkem, který by na globální scéně neustále kalil vodu a pokoušel se o destabilizaci Západu. Na druhou stranu ale toleruje problematickou Severní Koreu a jeho armáda se někdy chová způsobem, který budí u sousedních zemí velké obavy. Doma pak Si Ťin-pchin liberalismu fandí asi podobně jako Putin. Pronásleduje ho myšlenka na rozpad Sovětského svazu a možnost, že by se něco podobného stalo v Číně. Výsledná nejistota a strach v něm budí potřebu kontrolovat a ovládat čínskou společnost. Výsledkem je mimo jiné znatelné zhoršení v oblasti porušování lidských práv.
Nikdo by neměl mít tolik moci, kolik se jí koncentrovalo v rukou čínského prezidenta. Vláda jednoho muže je většinou receptem na nestabilitu, což ukazují i důsledky Maovy kulturní revoluce. Taková koncentrace moci může destabilizovat i jiné regiony, což je nebezpečím zejména nyní, když Trump prosazuje snížení zahraničního vlivu USA a vytváří tím politické vakuum. Světu neprospěje ani izolovanost Spojených států, ani diktátor v Číně. Nakonec se mu ale může dostat obojího.
Patria Online je investiční portál s real-time daty zaměřený na domácí a zahraniční kapitálové trhy. Poskytujeme online informace a analytickou podporu z oblasti financí, makroekonomiky a investic. Samozřejmostí jsou také aktuální investiční tipy a dlouhodobá investiční doporučení. Akcie, měny, komodity, investice, doporučení – vše přehledně na jednom místě.
