Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Pavel Janíčko: Slepá ulička na Letné

Pavel Janíčko: Slepá ulička na Letné

Je svým způsobem impozantní, kolik lidí se znovu sešlo tuto sobotu na pražské Letné v rámci akce Milion chvilek pro demokracii. Je to určitě obrovský výkon hodný obdivu, jak z hlediska organizačně logistického, tak i z hlediska propagandisticko-politického. Skutečně lze asi oprávněné hovořit o možná až dvou stech tisících osob, které se na Letnou dostavily, nebo byly dopraveny, a často i vybaveny vlajkami a antibabišovskými transparenty. Lze se samozřejmě trochu pozastavit nad dokonalou organizací této akce i nad tím, jakým způsobem je vlastně financována, vždyť to není určitě zadarmo svézt do Prahy z různých míst republiky takovou spoustu lidí.

Ale to ponechme stranou a zaměřme se na obsahovou stránku tohoto setkání. Ano, její základní zacílení bylo zformulováno jasně. Jde prý o očistu naší politiky, o vymanění se z nadvlády oligarchů propojujících politiku a byznys i za pomoci ovládnutí médií, justice a vůbec veřejného prostoru na úkor obyčejných slušných lidí. Tím je prý deformována podstata naší skvělé už třicetileté demokracie, která by jinak rozkvetla do nebývalé krásy a byla by vzorem celému světu. Vůbec nad Letnou zněla většinou opět vznešená slova (vzpomeňme na Listopad 1989) demokracie, slušnost, svoboda, lidská práva, občanská angažovanost apod.

Kdo by to nepodepsal. Malinko vybočil se svým agresivním projevem zástupce soukromých zemědělců, který sám sebe charakterizoval jako představitele stavu, který je ze své podstaty svobodný a hrdý, a tudíž ho chtěli komunisté zničit, a proto zemědělce nahnali do JZD a tím celé naše zemědělství zdevastovali. Trochu to sice koliduje s tím, že v posledních třiceti letech produkce našeho zemědělství poklesla o asi třetinu a zaměstnanost v tomto sektoru se snížila ještě více, takže to vypadá, že devastační byl spíše návrat k těmto svobodným sedlákům, jejichž svoboda se ale projeví nejvíc tehdy, když požadují od toho nenáviděného státu různé dotace.

Opravdu by se mohlo zdát, že účastníci tohoto shromáždění nechtějí nic tak strašného a že by stálo za to se nad tím zamyslet. Nicméně při bližším pohledu má tato akce řadu problémových a i docela nebezpečných míst. Jistě je namístě hovořit o absenci legitimity takových akcí, které se představují jako celospolečenský fenomén, ale v zásadě jdou proti výsledkům voleb. Vzniká zde tedy docela reálné nebezpečí, že jsou předstupněm k nastolení vlády určitých skupin, které se prostřednictvím voleb zatím nejsou schopny prosadit.

V našem případě se důvodně dá hovořit o souboji oligarchických struktur reprezentovaných dnes u nás spíše globálním outsiderem Babišem s těmi pravými globalizovanými oligarchy např. v podobě Bakaly a Sorose. Proč nám pánové Minář a spol. neřekli jasně: nechceme Babiše, ale proti Bakalovi a politikům na něj napojených nic nemáme. Pel nevinnosti nám ideologové tohoto setkání poněkud setřeli v momentě, kdy označili pro méně chápavé, které jsou to ty pravé „demokratické“ strany, tedy ODS, TOP, STAN a samozřejmě Piráti.

Tím si jasně zadefinovali své priority a politický program. Ale možná by příště nebylo od věci být v této záležitosti poctiví a jasně říci: vážení přijďte demonstrovat za tvrdý kapitalismus, přijďte demonstrovat za další privatizace a komercionalizace v takových oblastech jako je zdravotnictví, sociální služby, školství, přijďte demonstrovat za snížení daní velkokapitálu s patřičným dopadem do státního rozpočtu a do financování sociální oblasti, přijďte demonstrovat za ještě objemnější přesunutí majetků do rukou církví a feudálů, přijďte demonstrovat za úplné přerušení vztahů s Ruskem, Čínou, Kubou, Venezuelou atd. a naopak pozvěme už konečně do země vojáky USA a hlavně od USA nakupme co nejvíce armádního šrotu, ať se zasloužíme o jejich ekonomickou prosperitu.

Možná by bylo nejlepší rovnou zakládat jakési legie a nabízet je k válčení proti totalitním režimům. A režimům porušujícím lidská práva a mezinárodní zvyklosti, ale tam hrozí, že bychom je museli prioritně odeslat k „umravnění“ USA.

Pokud by byly cíle Milionu chvilek zformulovány tímto způsobem, tak by se možná některým naivistům trochu rozbřesklo. Možná by jim i došlo, že boj proti oligarchizaci politiky je fakticky bojem proti kapitalismu, a nedá se zdeformovat po vzoru Ukrajiny jako snaha o nahrazení zlých oligarchů těmi správnými, že privatizace všeho druhu jsou jen cestou ke společenské devastaci, zejména pokud jde o pozici zaměstnanců a pracujících obecně.

V tomto smyslu jsou shromáždění tohoto typu jen obdobou listopadu 1989, tedy slepou uličkou vývoje, vracející nás do období, o kterých jsme měli za to, že jsou už překonaná. Ale tím jsou nebezpečnější.

Vydáno v rámci spolupráce s časopisem !Argument a původně publikováno zde.

Related posts