Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Polemika: Výhody či nevýhody „fixace“ libanonské libry?

Polemika: Výhody či nevýhody „fixace“ libanonské libry?

Poslední dobou se stále víc firem ptá na ekonomickou, finanční a investiční situaci v Libanonu, stejně jako na stabilitu, předvídatelnost a výhledy tamního obchodního prostředí. Důvodem je samozřejmě to, že čeští podnikatelé cítí příležitosti přicházející s restartem byznysu, a to hlavně v souvislosti s obnovou Sýrie. Jak už jsem avizoval už dřív, právě Libanon by se pro ně mohl stát ideální základnou. Téma jsem se už delší dobu chystal shrnout, do toho poměrně nedávno vyšly jinde články, které mě k tomu konečně namotivovaly, tudíž na následujících řádcích „na úvod“ přibližuji část praktických informací k Libanonu, jakož i (na příkladu realitního trhu) určitou obecnou predikci.

Libanonská libra je již řadu let udržována na úrovni 1500 LLP za 1 USD. Tento kurz je běžně akceptován v obchodech i při dennodenní směně. Obchodníci, kteří vydávají účtenky, jej zakomponovali do účtovacích programů, tj. výstup např. na paragonu je častokrát vidět jak v USD, tak v LLP. Všichni bez problémů přijímají platby v obou měnách, a to i v kombinaci dolarů a liber v rámci jediné platby.

Technicky vzato sice při směně existují drobné výkyvy, a to v řádu jednotek LLP, což odpovídá cca jednotkám halířů či desetinám eurocentů. To je dáno tím, že k tvorbě kurzu dochází obchodováním a aktivní tvorbou, tj. nikoli „prostou“, „mechanickou“ fixací. Konsensuálně je ovšem jako směnná hodnota bráno právě 1500 LLP / 1 USD, což má samozřejmě i svůj praktický důvod, kterým je snadný přepočet. Detailní kurz má smysl hlavně v bankovním či oficiálním styku, teoreticky pak i na úrovni supervelkých obnosů atp.

Libanonský Daily Star čerstvě utvrzuje v tom, že kurz je stabilní a důvěra ve měnu trvalá, k čemuž dál uvádí, že centrální banka (Banque du Liban) disponuje dostatkem prostředků na to, aby kurz obhájila i v případě krize. Připomíná, že objem rezerv je dnes ještě větší, než tomu bylo v roce 2005, kdy došlo k potenciálnímu psychologickému ohrožení stability v důsledku atentátu na premiéra Harírího, případně v roce 2006, kdy proběhla izraelsko – libanonská („červencová“) válka. Deník nezapomíná dodat, že i v daných těžkých časech byla víra v domácí měnu taková, že s ní společenské výkyvy žádným způsobem nehnuly, což chce jinými slovy říci to, že jen na „berličky“ v podobě devizových rezerv se banka nespoléhá. Ještě jinak: projekt 1500 za 1 má smysl sám o sobě – o čemž svědčí právě přirozená společenská podpora a z ní plynoucí důvěra (a naopak).

Myšlenka kotace kurzu vznikla na začátku devadesátých let, a to s příchodem současného guvernéra Banque du Liban, Rijáda Salámy (ve funkci od 1. srpna 1993). Ten se daným krokem pokusil zabránit jinak nevyhnutelné depreciaci měny, která v důsledku tehdy čerstvě ukončené občanské války, následované ekonomickým boomem provázeným odvěkou středomořskou tendencí dosahovat růstu (inflace) všemi možnými prostředky, a to právě včetně jejího znehodnocování, byla v podstatě „bezprizorná“. Saláma zřejmě vycházel z předpokladu, že uvažování v duchu toho, že inflace, resp. depreciace měny, prospívá především dlužníkům a poškozuje věřitele, se může snadno zvrhnout do stavu, kdy hlavním výstupem nominálního růstu na úkor znehodnocování úspor bude akvizice majetku a statků spíš, než stabilita měny a férové podmínky jak pro dlužníky, tak pro věřitele. Z tohoto pohledu byla tato trocha „německého“ přístupu některými potrefenými husami určitě vnímána kontroverzně, na straně druhé své ovoce v podobě větší předvídatelnosti určitě přinesla. Ono tedy pokud by libra byla ponechána „osiřelá“, zcela jistě by se také vyvíjela předvídateně, ovšem jen jedním směrem (tj. volným pádem dolů); navázání na USD jí pomohlo „alespoň“ oscilovat – byť tak, jak si řekne dolar. Což samozřejmě nabízí otázku, nakolik je to vždy v souladu s potřebami domácí ekonomiky.

Toto až otrocké propojení s měnou, která je sama v posledních letech relativně labilní a předvádí kurzové veletoče, Libanon totiž do značné míry omezuje, a to přinejmenším v určitých segmentech hospodářství. Pokud například USD zlevní, může to sice (krátkodobě) vytvořit prostředí pro růst libanonského exportu, jenže a) země toho zas tak moc nevyrábí, libanonské výrobky určitě b) nekonkurují kvalitou „za každou cenu“, přičemž c) právě nepředpokládatelné výkyvy USD jakékoli dlouhodobé exportní zaměření domácí ekonomiky (nemluvě o tom, pokud by se na ně někdy měl zrodit nějaký ucelenější plán) povážlivě limitují. Na druhé straně, jakmile dojde ke korekci důsledků zlevnění kurzu USD na vnitřním trhu (tj. tomu, když se mimo jiné do spotřebitelských cen promítne zvýšení nákladů za vstupy z dovozu), dochází dost často k opětovnému růstu ceny USD v poměru k ostatním měnám; nominálně zvýšené ceny už ale libanonští obchodníci většinou nesnižují – je to a) tím, že oni sami, protože se pohybují právě jen v dolarovém pásmu, výkyvy dolaru nevidí (ačkoli samozřejmě cítí, že najednou USD má např. výrazně vyšší, či naopak nižší kupní sílu, nakupují-li se vstupy třeba v jižní Americe, Africe, ale i Evropě či jinde na Západě – podle výkyvů kurzu atp.), b) proč by to dělali? Libanon tak v cca dekádových intervalech osciluje mezi relativně levnou a relativně (velmi) drahou lokalitou.

Pro dotvoření představy může sloužit do jisté míry „komplementární“ článek o specifických příčinách toho, proč libanonský realitní trh i přes sousední syrskou krizi v posledních letech vytrvale rostl. Výstavba a reality jsou jedním z hlavních tahounů libanonského hospodářství (a tedy i jedním z faktorů, díky nimž lze měnu /či směnu vůbec/ považovat za smysluplnou), článek ovšem duchaplně identifikuje některá ryzí specifika, na kterých daný segment spočívá. Platí zde sice klasický vzorec poptávky převyšující nabídku, charakteristické jsou ovšem příčiny, kterou je tvořen – tj. a) nedostatek pozemků (země je velmi malá a atraktivních lokalit s aspoň trochu rozumným přístupem do center měst zas tolik není, mnoho nových domů je proto doslova „nalepeno“ na kopcích a skalách horského Libanonu, staví se v prolukách či za cenu odstranění starších staveb) a b) neúměrně vysoká poptávka (nejde ani tak o to, že země hostí až 1,5 milionu Syřanů, kteří ženou do výšin hlavně ceny pronájmů; jde spíš o to, že investice do domu či bytu je zde považována za sice konzervativní, ale běžnou formu „spoření“ – přičemž to samé platí i o libanonských expatech, jejichž počet je odhadován na až 16 milionů celosvětově, tj. 4x víc, než je Libanonců trvale žijících doma).

Zatímco stavební povolení či stavba samotná nejsou problém (naopak, libanonské stavební firmy fungují velmi profesionálně, a to od realizace až po marketing), funguje v zemi poměrně striktní úvěrová politika, což jde opět ruku v ruce s výše uvedeným „důslednějším“ přístupem CB. Dost stavitelů či realitních investorů tak financuje stavby hotově, a to právě i s využitím příspěvků od krajanů ze zahraničí. Nezřídka tak vznikají investiční skupiny, kdy někteří účastníci „generují“ peníze svými byznysy kdesi v USA, Evropě, subsaharské Africe či jinde ve světě, zbylí pak dozorují projekt na místě.

Realizace projektu bez spoléhání se na úvěr je určitě praktičtější, menší nutnost spoléhat se na rychlý prodej výsledných realit (nejčastěji bytů v rámci bytového domu) k umořování dluhu ovšem častokrát vede k pomalejšímu prodeji, respektive tomu, že majitelé dávají přednost spíš vyšší prodejní ceně před rychlostí prodeje. Takový přístup navíc dál „pomáhá“ tomu, aby nabídka nikdy nebyla přehnaná, a vyšší ceny tak byly ospravedlnitelné. Toto samozřejmě stále v dolarovém (resp. pevně navázaném librovém) vyjádření, které je sice na jedné straně senzitivní ke všem výše uvedeným kurzovým výkyvům a jeho důsledkům, na straně druhé ale aspoň vytváří jakousi ekonomickou stopu, a tudíž zpětně podporuje i důvěru v domácí měnu, resp. smysluplnost jejího provázání právě s USD způsobem, jak je uskutečněno – což ve finále samotné naplňování tohoto způsobu usnadní, a tedy opět zas trochu uleví nutnosti spoléhat se „jen“ na devizové rezervy atp.

Podobně fungují i ostatní segmenty libanonské ekonomiky, přičemž dalším výrazným faktorem, který pomáhá toto vše držet pohromadě, je dost možná jejich pestrost, různorodost a zároveň komplementarita i přirozená provázanost s globální ekonomikou. V zemi funguje vše od sektoru služeb, přes výrobu a export až po příslovečný „fénický“ obchod (nákup a prodej, re-exporty a logistiku všeho druhu), zároveň je zde rozvinutý finanční sektor a právě díky expatům je velmi dobře rozvinuta celosvětová síť ekonomických vazeb.

Je trochu otázkou, natolik tento specifický trh zaujme například zahraniční investory jako cílová destinace; nicméně jako platforma pro plánovanou expanzi (k obnově Sýrie, jako reexportní a logistický hub, zdroj kontaktů pro další rozvoj byznysu v arabském světě, Africe či jinde v zámoří atp.) může země sloužit velmi dobře. I v tomto světle lze dlouhodobou kurzovou politiku centrální libanonské banky přes veškeré možné výhrady považovat za prozíravou a prospěšnou – ač se můžeme ptát, zda dlouhodobě udržitelnou či časem nevyžadující obměnu, náhradu nebo aspoň úpravu.

Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group

Related posts