Rozhovor: S Abbásem al-Bajátím (nejen) o formování nové irácké vlády

Letošní politické léto bylo v Iráku nadprůměrně horké – zatímco v Bagdádu zintenzivňovala politická diskuse o výsledcích voleb a tvorbě nové vládní koalice, na jihu země se postupně rozpoutaly protesty tamních šíitských komunit. Protože síla okamžiku vnáší do celého kontextu podstatně víc proměnných, než se mohlo zdát z médií, rozhodli jsme se opět pohovořit s přímým aktérem daného dění. Abbás al-Bajátí nám odpovídal na otázky o tom, co vše má vliv na proces tvorby nové irácké vlády, stejně jako o dalších hlavních politických událostech současného Iráku. Pan al-Bajátí je členem vedení vládní Strany islámské výzvy (Da´wa) a blízkým spolupracovníkem prezidenta Hajdara Abádího. V centru iráckého politického dění se přitom nepohybuje jen několik posledních let – během své kariéry byl členem Přechodného národního shromáždění (Transitional National Assembly), jehož poslání vyvrcholilo roku 2005 sestavením irácké ústavy. Abbás al-Bajátí byl dále po tři volební období poslancem za šíitskou koalici a svou domovskou stranu Da´wa. Během svého působení v parlamentu vykonával funkci člena parlamentního bezpečnostního a obranného výboru, opakovaně byl i členem sněmovního zahraničního výboru. Jde o bývalého odpůrce režimu Saddáma Husajna, který několik let strávil v íránském exilu mezi iráckým šíitským disentem. Následující exkluzivní rozhovor ním Vám přinášíme ve spolupráci s naším bagdádským korespondentem Hádí al-Asámím. 

Dovolte mi začít obligátním dotazem: v jakém stádiu se momentálně nacházejí jednání hlavních politických sil o tom, které z nich vytvoří „superkoalici“, jež bude pověřena sestavením vlády?

Ač je pravda, že byly vyhlášeny výsledky parlamentních voleb a bylo provedeno opětovné ruční přepočítání, nejsou jednání mezi politickými silami zatím dál než ve fázi předběžných dohod o porozumění.

Mluví se o tom, že jádrem sporu mezi hlavními vítězi voleb jsou dohady o podobě vládního programu, jakož i neshody na tom, kdo bude premiérem. Jak se tyto věci mají?

Nejsou žádné námitky proti tomu, aby byl premiérem opět Hajdar Abádí, a to ani ze strany koalice Vlády zákona vedené viceprezidentem Núrí Málikím. Málikí proti takovému řešení neprotestoval, ovšem zdůraznil, že k němu musí dojít při zachování všech právních a ústavních pravidel.

Rozhovory mezi jednotlivými politickými uskupeními se dostaly do různých stádií, nicméně – jak to nazývají politici – ne do stádií, která by umožnila ujednání oficiálních aliancí. Proč?

Koalice Nasr (Vítězství) vedená Hajdarem Abádím je nevykrystalizovanější, nejkompaktnější a vykazuje významné názorové konvergence s koalicemi Sá´irún (Na pochodu), Fatah, Hikma (Národní hnutí moudrosti) i al-Wataníja (Národní koalice). Je ovšem obtížné odhadnout čas potřebný k vytvoření souhrnné koalice, přičemž velmi pravděpodobně se tak stane v časovém souběhu se všemi ústavou vyžadovanými lhůtami. Zároveň neplatí, že by kurdské koalice dosáhly dohody s některými politickými koalicemi díky návštěvě kurdské delegace v Bagdádu. Tyto kontakty jsou zatím jen sondážní.

Coby političtí lídři, nemyslíte si, že urychlení rozhovorů a vytvoření „superkoalice“, která sestaví novou vládu, poslouží iráckému lidu jako určitá forma zklidňujícího ujištění – zvláště teď, když ve městech po celé zemi dochází k demonstracím a masovým protestům?

Vytvoření takové souhrnné koalice ovlivňuje několik faktorů, k nimž se v tomto případě přidala ještě nutnost manuálního sčítání a třídění volebních uren v některých provinciích. Nešlo o závažný problém a každý blok již ve chvíli přepočítávání znal svůj přibližný výsledek, a tedy i politickou velikost, nicméně k určitému zdržení došlo. Dalším důvodem zdržení je zápolení mezi největšími politickými stranami týkající se právě programu nové vlády a toho, kdo bude novým premiérem. Opět jsme ve fázi, kdy fáze dílčích shod zde jsou, nicméně stádia, kde by došlo k jakékoli “tvrdé” alianční dohodě na oficiální úrovni, zatím dosaženo nebylo. Samozřejmě ale souhlasím s tím, že je nutné, aby političtí lídři rozhovory urychlili a hlavní politický blok zformovali, neboť to i my chápeme jako vzkaz Iráčanům, že bereme jejich potřeby vážně a jsme připraveni k reformám.

Proč není žádná politická strana ochotna prostě přejít do opozice a pro to, aby získala křesla na ministerstvech raději svolí k ústupkům? Myslíte si, že vláda bez opozice bude silnou vládou schopnou řídit zemi správně? Kdo bude hlídat neduhy a nekompetenci?

Politická scéna není schopna beze zbytku absorbovat vše, s čím strany v rámci předvolebních sloganů přišly. Diskuse o vládě tak sice mohou zahrnovat mnohá politická témata, ne nutně ale všechna politická uskupení. I proto byl určujícím faktorem předvolebního chování stran do značné míry strach z toho, že pokud by po volbách skončily v opozici, nebyly by schopny účinně plnit sliby, které během předvolební kampani svým voličům daly.

Dobrá – řeší se téma politické diskuse i téma vytváření nové (národní, většinové) vlády. Zároveň je ale jasné, že ministerstev není tolik, aby křesla v nich uspokojila nároky všech stran. Co se stane se stranami, které zůstanou “za branami” vlády? Budou snad považovány za “nenárodní” či jiným způsobem “nevítané”?

Mimo vládní zastoupení žádné celistvé uskupení nevznikne. Všechny strany si tudíž momentálně uvědomují, že pro to, aby dle zákona mohly vykonávat své povinnosti a službu vlasti, budou v první řadě nezbytné jejich vlastní ústupky a sebeobětování.

Objevují se názory, že pokud se jednání o vládní koalici dostanou do slepé uličky, přijde moment, kdy se koalice Nasr, Dawlat al-qánún (Vláda zákona) a Fatah mohou pokusit vytvořit „superkoalice“ s kurdskými a sunnitskými frakcemi, které jsou jim blízké. Co si o tom myslíte?

Mezi koalicemi Nasr, Vládou zákona a Fatah existuje shoda ve vizích i směřování, přičemž jednání o vytvoření vládní aliance a následně i nové vlády začala před dvěma dny a výsledek bude oznámen, pokud se podaří dosáhnout konečné dohody. Pravdou je i to, že ze strany Nasr pokračují kontakty s Vlasteneckou unií Kurdistánu (PUK), Barhamem Sálihem a sunnitské politické strany s tím cílem, aby došlo k vytvoření koalice, která zaručí národní politickou většinu.

Pokud dojde k vytvoření superkoalice mezi Vládou zákona, Fatah a Nasr, ocitne se hnutí Sá´irún v izolaci. Není to stav, který by si většina šíitských stran přála?

Izolace Sá´irún z participace na tvoření vládní aliance či přímo vlády není výrazem, který je na místě. Sá´irún dosáhli volebního skóre, jakého dosáhli, přičemž mezi naší aliancí Nasr a jimi existuje porozumění.

Která zahraniční entita bude mít podle Vás na vytváření irácké vlády rozhodující slovo? V Iráku se nyní mluví o roli Washingtonu a Teheránu.

USA a Írán mají blízké vztahy se všemi iráckými hráči a spíš, než aby vstupovaly do vnitřních záležitosti, doporučují příslušným silám urychlení procesu tvoření nové vlády tak, aby taková vláda zastupovala všechny síly, které jsou relevantní.

Jak chápe vedení (Vaší) koalice Nasr chutbu nejvyšší šíitské duchovní autority, Alího Sístáního, ve níž nastínil jím preferované vlastnosti nového premiéra? Doslova řekl, že má být “rozhodný a osobnostně pevný.”

Sístáního stanovisko má váhu a řídí se jím všechny síly včetně sunnitských a kurdských, nikoli jen šíité. Pokud jde o interpretaci výše uvedené deklarace, je třeba ji vidět především na pozadí palčivých iráckých problémů současnosti – ekonomiky, služeb a dalších témat. Premiér, který má takovou problematiku řešit, musí být osobnostně pevný a rozhodný.

Aniž bychom chtěli spekulovat nad tím, nakolik byla Sístáního charakteristika motivována jeho dosavadním dojmem z Abádího – má (Vaše politická strana) Da´wa za Hajdara Abádího na premiérský post případnou náhradu? 

Pro opětovné jmenování Abádího premiérem je celá koalice Nasr, přičemž jeho akceptace jednotlivými politickými stranami dané koalice je téměř stoprocentní. To, že by Da´wa měla jiný tip, než má celá koalice, je spekulace.

V roce 2014 navrhl Sístání v nezveřejněném dopise výměnu vlády i premiéra. Po jeho prohlášení lze usuzovat, že tak činí veřejně. Kdo může být jeho případným favoritem coby alternativa k Abádímu? 

Momentální stav je takový, že všechny aliance s dominantním šíitským podílem jsou plně zaměstnány tvorbou vládní koalice. V této atmosféře Da´wa usoudila, že je na místě mít pro každý případ alternativního kandidáta “v záloze”.

Uskupení Fatah operuje s Hádím al-Ámirím jako případným předsedou vlády, Vláda zákona zase hovoří o kandidatuře Muhammada Šijá´ as-Súdáního, přičemž koalice Nasr chce smířit vize Vlády zákona a Da´wa ohledně kandidatury Táriqa Nadžma na daný post. Jak okomentujete toto?

Toto jsou kuloární informace, které se dostávají do médií nedopatřením. Ti, kdo tyto informace médiím dodávají, ve svých soudech předbíhají, přičemž většinou nemají ponětí o tom, co se na politickém poli skutečně děje.

Politické síly nechtějí opustit metodu konfesně-etnického postupu tvorby iráckého kabinetu. Takový přístup ovšem dá vzniknout vládě, která, stejně jako její předchůdkyně, bude znovu odpovědná hlavně příslušným (etnicko-konfesním) segmentům. Nebojíte se, že takový výsledek obyčejné lidi rozhněvá a vyžene do ulic?

Není možné vytvořit vládu zastupující jen jeden segment či jakoukoli jinou specifickou entitu. Na vládě se chtějí podílet všechny segmenty a skládání takové vlády má tradici od roku 2003. Někteří lidé si myslí, že vláda, která zastupuje všechny, je slabá, nicméně na věc je třeba se dívat především tak, že taková vláda je tu hlavně od toho, aby zastupovala zájmy a potřeby všech občanů ve všech provinciích, a to bez ohledu na jejich konfesní či etnickou příslušnost.

Dochází k nějaké shodě mezi USA a Íránem ohledně profilu příštího iráckého premiéra? Nebo ani zde ještě není nic jasné?

Podle mě se situace trochu zkomplikovala, zejména po tom, co USA uvalily embargo na Írán. Přední irácké politické osobnosti jistě budou hrát roli ve sbližování obou pohledů. Možná to bude i tak, že USA i Írán se při výběru vhodného kandidáta nebudou orientovat na lídry jednotlivých stran.

Irák představuje destinaci oficiálních i utajených návštěv z celého světa. V jisté podskupině těchto návštěvníků patří jedna část do tábora Spojených arabských emirátů, další do tábora turecko-katarského partnerství. To je stav, který v tomto ohledu v podstatě štěpí sunnitský svět vedví. První z nich má přitom své partnery v koalici Vlády zákona a Fatahu, druhý je spatřuje v osobnosti Hajdara Abádího a dalších politicích. Jak se k této situaci staví koalice Nasr?

Nasr nemá žádnou “stopku”, pokud jde o jakékoli entity a hráče, nejdou-li proti zájmům iráckého státu. Pokud jde o oficiální činitele arabských zemí, jsou jejich návštěvy Iráku přirozenou záležitostí, tím spíš poté, co se Irák otevřel sousedům a celému světu. Bez ohledu na tábory tvořené zeměmi na podporu té či oné irácké frakce sdílí koalice Nasr své vize s většinou sunnitských frakcí. 

Podle všech dosavadních údajů bude zrod nové vlády velmi obtížný. Budou nakonec dodrženy všechny časové limity dané ústavou, např. první zasedání parlamentu, volba prezidenta republiky a předsedy parlamentu, samozřejmě stejně jako výběr osobnosti, která ve finále sestaví vládní kabinet? 

Lídři politických stran i politických koalic během všech svých setkání a jednání vždy kladli velký důraz na to, abychom dostáli všem časovým limitům daným ústavou pro to, aby proběhlo první parlamentní zasedání (dle článku 54 Ústavy se tak má stát pod vedením nejstaršího poslance, Muhammada Alího Zíního, kterému je 79 let). V rámci ústavního pořádku se přitom první zasedání má konat do 15 dnů po ratifikaci volebních výsledků, a to na základě výzvy nového prezidenta republiky.