V rámci našeho úsilí přinášet nejen fundované zahraniční pohledy na Sýrii, region a širší souvislosti, ale i ve snaze o co nejpřesnější obraz reálného ekonomického a společenského stavu tak, jak v současné době v Sýrii panuje, považujeme za nutné nechat promluvit i přímé svědky či aktéry dění. Iflín al-Mustafá nám proto na následujících řádcích přibližuje situaci, okolnosti a výhledy tak, jak je jako místní ekonomická novinářka aktuálně vnímá.
Jak hodnotíte aktuální diskuzi o ekonomice, ekonomickém rozvoji a byznysu v Sýrii?
Předně je třeba vycházet z faktu, že jakýkoliv ozbrojený konflikt vždy velmi silně ovlivní ekonomiku libovolné země. Sýrie na počátku roku 2011 procházela stadiem ekonomického otvírání a aplikovala opatření vedoucí k uspořádání, jež lze označit jako sociálně tržní ekonomika. Stojí za povšimnutí, že Sýrie v mezinárodním měřítku platila za jednu z nejméně zadlužených zemí. Nicméně ekonomická legislativa byla v různých ohledech nedostatečná, což syrské hospodářství, velmi silně poznamenané současnými událostmi, citelně oslabilo.
Debata o oblasti ekonomiky a ekonomického rozvoje se v důsledku probíhající války v Sýrii odehrává na dvou úrovních, globální a lokální. Na globální úrovni se řeší otázky typu ekonomických sankcí či prospěchu z obnovy země po skončení války. K tomu se přidává otázka přírodních zdrojů, jimiž Sýrie disponuje.
V současnosti syrská vláda staví coby jasnou prioritu hledání cest vedoucích k obnově země. Prezident Baššár al-Asad v poslední době uvedl v různých rozhovorech, že se začaly uzavírat smlouvy týkající se energií a rekonstrukce se společnostmi ze spojeneckých zemí a to především se společnostmi ruskými. Prezident jasně deklaroval, že syrský trh je otevřený ruským společnostem.
Na lokální úrovni jsou diskutovány především mechanismy vedoucí k zabezpečení životních potřeb pro občany. Dále je diskutována měnová politika a problém nárůstu kurzu dolaru. Ten z hodnoty 50 syrských liber na počátku roku 2011 postupně rostl přes hodnoty 150, 300 liber, až vcelku nedávno dosáhl rekordní výše 600 liber za dolar. Nyní na černém, tedy neoficiálním trhu došlo k mírnému poklesu na 550 liber za dolar.
Problémem, který se zásadně dotýká života Syřanů a který byl ze strany ekonomické sekce syrské vlády silně opomíjen, je absence mechanismů sloužících k zabránění erozi kupní síly syrské libry. Z ekonomie známe termín parita kupní síly, který do značné míry odpovídá tzv. Big Mac indexu sloužícímu k měření kupní síly jednotlivých měn. Při měření kupní síly syrské libry v průběhu let krize se ukazuje, že za minimální mzdu z roku 2011 (9800 syrských liber) mohla pětičlenná rodina nakoupit potraviny a základní zboží na měsíc. S eskalací konfliktu erodovala kupní síla syrské libry a během šesti let stouply náklady totožné rodiny někam mezi 70 a 80 tisíc liber. To značí extrémní inflaci spolu se selháním ministerstva pro vnitřní obchod a ochranu spotřebitele při regulaci vysokých cen.
Jak ekonomické změny v období před válkou ovlivnily společenský život v Sýrii?
Jak bylo řečeno, syrská vláda se v období před rokem 2011 orientovala na aplikaci sociálně tržní ekonomiky. Nicméně v důsledku nedostatků v ekonomické legislativě občané rekrutující se ze středních a nízkopříjmových vrstev nesklízeli plody tohoto druhu ekonomického systému. Naopak otevřenost vůči globální ekonomice nebyla v souladu se syrskou legislativou a místním hospodářským prostředím. Zářným příkladem toho jsou privátní banky vzniklé na základě zákona o investičních společnostech. Tyto banky se předháněly v poskytování úvěrů na nákup aut a elektroniky, což vedlo ke stavu, kdy počet aut v zemi dvojnásobně převyšoval počet občanů. Na druhou stranu úvěry na nákup nemovitostí odpovídaly vzhledem ke svým podmínkám bohaté elitě – byznysmenům a majitelům společností. K tomu syrské zákonodárství neposkytovalo občanům právní garance ve vztahu k soukromým bankám, pakliže ty vyhlásily bankrot.
Tento jednoduchý příklad ukazuje, že ekonomické otevření přispělo k vytvoření velkých rozdílů mezi třídami v syrské společnosti. V posledních sedmi letech narostla míra chudoby v Sýrii a střední třída spadla na hranici chudoby, do níž jsou mezinárodně řazeni ti, kdo žijí za méně než 2 dolary denně.
Jaké jsou dle Vašeho názoru optimální trendy v ekonomice, produkci a podnikání, aby bylo možné čelit globálním supervelmocem způsobem, který by Sýrii ochránil od ekonomické kolonizace?
Sýrie by měla okamžitě začít pracovat na ochraně před ekonomickou kolonizací, což se odráží v několika aspektech. Existují lidé, kteří prosazují rozdělení země, což by ovšem v případě svého uskutečnění vedlo k hluboké ekonomické krizi. A to zvláště proto, že severovýchodní oblast Sýrie představuje pro celou zemi klíčový zdroj potravin. K tomu se přidává skutečnost, že centrální a jižní oblasti, ale dokonce i přímořské oblasti jsou ohroženy v důsledku přítomnosti ruských vojenských základen.
Pakliže by byl syrský konflikt vyřešen rozdělením země, nastane v těchto oblastech ekonomické krize, neboť postrádají zdroje potřebné k zabezpečení životních podmínek pro obyvatele. To by mohlo tamní představitele donutit k prosazování turistického průmyslu založeného na službách, tak jako je tomu v Bejrútu.
Země se může bránit ekonomické kolonizaci prostřednictvím podpory zemědělského sektoru a zvláštním důrazem na strategické plodiny. To bylo jasným důvodem nezávislosti Sýrie v jejích politických rozhodnutích. K tomu se navíc přidával rozvoj a podpora průmyslových odvětví, která měla velmi dobrou reputaci v zahraničí. Je třeba budovat konkurenční trh a uvolnit monopoly typické pro syrskou ekonomiku. Většina místních průmyslníků volá po upuštění od importu zboží, které vyrábějí, pod záminkou průmyslového protekcionismu. Ten ale bere občanům možnost volby a nákupu zboží, které odpovídá jejich měsíčnímu příjmu. Vedle toho brání průmyslníkům rozvíjet své produkty a jejich kvalitu ve srovnání s produkty a výrobky dováženými z jiných zemí.
Co se týče podnikání, je třeba, aby představitelé odpovědní za syrskou ekonomiku podporovali mladé byznysmeny a dali jim šanci prosadit své projekty a myšlenky. Do dnešních dní, přes veškeré události, se v Sýrii neutvořila nová ekonomická třída, tedy ti, které bychom mohli nazvat jako skutečně nové byznysmeny a investory. Vláda bohužel ignorovala malé obchodníky a dovozce a orientovala se na velký byznys, ty takzvané tržní velryby, a na monopoly. Dodavatelů bylo velmi málo a uzurpovali si postavení. Měli jste „krále cukru“ nebo „krále rýže“. To bylo v minulých letech obrovskou překážkou pro ty, kdo měli malý byznys nebo pilotní projekt, ať již investiční, obchodní nebo myšlenkový. Spíše bylo slyšet o syrských podnikatelích žijících v zahraničí. Zde leží příčina nedostatečně diverzifikovaného ekonomického prostředí v Sýrii, jemuž dominuje malá skupina, která přes probíhající konflikt kontroluje obchod, což se negativně odráží na syrské ekonomice.
Domníváte se, že je pro Sýrii vůbec možné v éře globalizace a jejích vlivů plně zachovat národní suverenitu?
V první řadě ve stínu probíhající války nelze absolutně hovořit o ekonomické nezávislosti. Především proto, že válka sebou nese obrovské náklady a je potřeba pomoci a financování ze strany spojeneckých zemí. A každý ví, že splácení válečných účtů zahrnuje poskytnutí obchodních a investičních možností spojeneckým zemím. Syrská vláda o tom nemluví příliš jasně, ale s postupem času se odhalí rozměr smluv s těmito zeměmi. Bude to platba válečných dluhů pod zástěrkou ekonomických projektů. Je jasné, že žádná země neposkytuje jiné zemi podporu během války, jako je tato, aniž by přitom sledovala přímé politické a nepřímé ekonomické cíle. Není pochyb, že války jsou nástrojem navýšení produkce, dynamizace prostředků a nastartování ekonomik na účet jiných zemí.
Dle mého názoru nesmí syrská vláda vložit životně důležité projekty do zahraničních rukou, ať již jsou zájmy těchto zemí jakékoliv a jejich podpora je jakkoliv důležitá. Na tyto projekty mají právo syrští občané nesoucí tíhu této války. Mají zůstat pod státní ochranou, nikoliv být poskytnuty zahraničním firmám. Kdyby se tak stalo, jen to prohloubí ekonomické rozpory mezi občany a státem.
Jak hodnotíte perspektivy budoucího vývoje syrské ekonomiky?
Co se týče současné ekonomické situace, není příliš důvodů k optimismu. Především mluvím o nárůstu cen, nízkých mzdách a boji Syřanů o zajištění denního živobytí. Mediální propaganda, kterou vytváří osoby zodpovědné za vytváření projektů a obnovu infrastruktury, jsou pouhou fikcí. Většina oblastí, jichž se týkají, neprošla válečnou destrukcí a i tak je zde potřeba velmi nákladné rekonstrukce infrastruktury. A tady je nutné se ptát, co předchozí vlády dělaly s rozpočty určenými pro městské a provinční výbory, jak před začátkem války, tak během ní. To je v kostce problém korupce, která doprovázela všechny ekonomické problémy, jimiž trpěl syrský občan během let války a stále jimi trpí. Boj proti korupci nespočívá v tom, že se utvoří kontrolní výbory, ale musí probíhat skrz spravedlivé soudnictví a to ze strany státu vyžaduje tvrdou práci a silnou vůli. Zájem pěti lidí nemůže být pro žádnou fungující zemi důležitější než zájmy milionů jejích občanů.
Již před válkou bylo obtížné identifikovat stávající ekonomický systém. V průběhu války potom došlo k celkovému pokřivení všeho, co bylo v letech předtím proklamováno. Hlavním problémem Sýrie ale není absence jasného pojmenování jejího ekonomického systému, ale jsou jím mechanismy jeho aplikace. Válka vytvořila pokřivené ekonomické jevy poškozující střední a nízkopříjmové vrstvy a mnohé vnitřní konflikty přetrvají i poté, co válka skončí. O příčinách selhání ekonomického vedení je nutné vést seriózní dlouhou debatu.
Íflín al-Mustafá je syrská ekonomická novinářka a absolventka Fakulty Médií na Damašské univerzitě. Jako žurnalistka se přes 10 let věnuje novinkám a tématům, která mají klíčový vztah k syrské společnosti a Syřanům, stejně jako nejzávažnějším námětům na místní, arabské i globální úrovni. Její hlavní doménou jsou ekonomická témata, je dopisovatelkou a autorkou ekonomických pojednání pro různá média, dále časopisy al-Azmina a Researches Journal. Do arabštiny překládá ekonomické články mezinárodního významu. Je autorkou knih „Ekonomie a novinářství“ a „Krize, aneb jak si ostatní poradili se svými ekonomickými problémy“.
