Přinejmenším v České republice je Brexit většinově nahlížen jako jeden z důsledků uprchlické krize. Tato krize je běžně spojována s turbulentním děním v oblastech na východ a jih od Středozemního moře, mimo jiné též v Sýrii. Oslovili jsme Brita Marca Di Duca, autora cestovatelských průvodců, aby se s námi podělil o svůj pohled, podpořený hlubokou osobní zkušeností se životem v české, britské a celkově evropské společnosti. Pramení aktuální vývoj ve Spojeném království spíše z bezprostřední „vnější“ hrozby, nebo je možné jej nahlížet jako výsledek nejrůznějších neúspěchů uvnitř Evropské unie samé, především jejího selhání otevřeně komunikovat svoji politiku s občany, včetně těch britských?
Od počátku devadesátých let jste prožil déle než desetiletí v České republice. Poté jste se vrátil do Spojeného království, nyní se ale do Česka znovu vracíte. Co Vás sem přivádí tentokrát?
Někdo by na nás mohl považovat za „brexitové“ uprchlíky utíkající do Evropy před chaosem, který ve Spojeném království hrozí nastat. Ve skutečnosti však rozhodnutí přestěhovat se do Evropy padlo již před lety, především protože se domníváme, že pro naše děti bude prospěšnější celkově kvalitnější český vzdělávací systém. Nicméně hlasování z 23. června dodalo našemu záměru další smysl a jistou dávku naléhavosti. Pakliže bychom neměli v úmyslu odjet, domnívám se, že bychom o tom po britském rozhodnutí opustit EU začali uvažovat. V každém případě Českou republiku miluji a žil bych v ní bez ohledu na to, co se odehrává ve Spojeném království.
V čem dle Vás tkví hlavní příčiny Brexitu? Jak je možné, že situace došla tak daleko?
Brexit je neskutečně komplikované téma, je to komplexní směsice ekonomických, demografických a historických faktorů okořeněných o pozůstatky tradice britského fašismu, falešné zprávy, populismus a politiku nevalné kategorie. Naše země tohle referendum nepotřebovala – to je zapotřebí říct rovnou zkraje. Ale odhlédneme-li od referenda, uvidíme všeobecnou nespokojenost mezi obyvatelstvem. Ta má mnohé důvody – politické, pocit, že politici myslí pouze na svůj prospěch; ekonomické, pocit některých, že jsou ekonomicky vyloučení; a sociální, úpadek tradičních komunit, průmyslových odvětví atd. Zhruba před deseti lety se na této nespokojenosti vezla krajní pravice se svými jednoduchými, populistickými řešeními, často namířenými proti uprchlíkům a imigrantům (ať již muslimským, či nikoliv). Poté se k nim přidali fašističtí vlastníci britského tisku ve spojenectví s pravicovými konzervativci. Hlasování o Brexitu nebylo nakonec tolik o Brexitu samém, ale bylo vyjádřením nespokojenosti živené krajní pravicí a tiskem, jimž nakonec pomohli populističtí šašci lačnící po moci typu Borise Johnsona a Michaela Govea. Osobně se domnívám, že skutečná nespokojenost pramení z jiných zdrojů – tlak sociálních médií, špatný životní styl, nízké ambice, chabé vzdělání, obavy z technologií beroucích práci, a celkově nízká kulturní úroveň bílé pracující třídy – to všechno má svůj podíl. Představte si kamioňáka, s nadváhou, kouřícího jednu za druhou, který se dočte v novinách, že Google vyvíjí samořízený kamion. Jeho podvědomou reakcí na potenciální hrozbu ztráty zaměstnání kvůli robotovi je opustit EU a zbavit se Pákistánců. Na logice tohoto typu byl Brexit založen.
Proč se voliči rozhodli takto? Měli pro svoji volbu dostatek relevantních informací?
Když se podíváme, co se lidem honilo v hlavách v den referenda, řekl bych, že disponovali pouze povrchními a celkově pochybnými „fakty“. Většina hlasovala, aniž by si uvědomovala závažnost svého rozhodnutí. Netuším, kdo jej vyslovil, ale nejtrefnějším komentářem, který jsem v posledních dnech zaslechl, je, že „lehkomyslnost Britů rozbila britské impérium“. Přesně to se stalo 23. června loňského roku. Lidé byli v sladkém nevědomí dopadů odchodu z EU na ekonomiku, na níž život v této zemi závisí především, a nebrali celou věc vůbec vážně. Objevují se zkazky o voličích, kteří se domnívali, že „opustit“ znamená, že všichni imigranti budou muset opustit zemi, nebo že David Cameron bude muset odejít. Nicméně EU nese také svůj díl viny – Brusel nikdy nepovažoval za nezbytné vést v této zemi osvětovou kampaň a mediální válku s místními krajně pravicovými médii naprosto prohrál.
Koho považujete za hlavní protagonisty celého příběhu o Brexitu?
Hlavním viníkem je Nigel Farage, někdejší vůdce krajně pravicové UKIP (Strana nezávislosti Spojeného království), jenž deset let nazpět změnil tvář britské politiky. UKIP kradli voliče jak konzervativcům, tak labouristům tím, že hlásali populistická řešení na pociťované problémy a vypadalo to, že by se teoreticky mohli dostat k moci. To obě velké strany vyděsilo a tak začaly přebírat jejich agendu, pouze za užití kultivovanějšího jazyka. Celkovým výsledkem bylo obrození krajně pravicového křídla v rámci Konzervativní strany, jež donutilo premiéra Davida Camerona vyhlásit referendum. Část viny tak samozřejmě spadá na Camerona – za to, že se krajní pravici podvolil. Tvrdil, že pouze řeší problém, jemuž země čelila po desetiletí. Nicméně v průzkumech se ukázalo, že Evropa mezitím spadla hluboko dolů na žebříčku témat, které lidi zajímají.
Od samého počátku (tj. od referenda) bylo jasné, že celý proces sebou ponese mnohé technické obtíže – nejen ve vztahu k jednáním s EU o Brexitu, ale také z pohledu britského legislativního systému, který v důsledku referenda musel projít řadou právních změn, než bylo možné vytyčit nějakou podobu cestovní mapy. Domníváte se, že během této právní Odyssey zákonodárci a další kompetentní osoby mohli místy ohnout pravidla na úkor standardního chápání demokracie? Pakliže ano, kde k tomu dle Vás došlo, jaké byly důvody a jak k tomu vůbec mohlo dojít?
Předně neexistuje žádná cestovní mapa, není žádný plán. Obecně známé je pouze to, že veškerá EU legislativa bude v britské legislativě zachována v rámci tzv. Velkého rušícího zákona, který ve skutečnosti není ani velký, ani nic neruší. Vláda premiérky Mayové nesdělila veřejnosti nic o procesu Brexitu. Chtěli vše rozhodnout sami za zavřenými dveřmi, s tím, že nebudou dávat průběžné komentáře. Mnoho lidí se proti tomu postavilo, nejznáměji asi Gina Miller, do té doby neznámá podnikatelka původem z Britské Guyany, která dohnala vládu k Nejvyššímu soudu, jenž potvrdil, že parlament musí schválit článek č. 50. V tomto bodě mohl být Brexit zastaven, ale Labouristická strana vedená levicovým populistou Jeremy Corbynem se příliš bála postavit se vládě, která používala obraty z nacistické doby jako „maření vůle národa“. Ale jinak na procesu samém nebylo nic podezřelého – to je ve Spojeném království prakticky nemožné. Žádná vláda by se nesnažila jít za hranice pravidel.
Nemůže mít Brexit základ v nepochopení moderního, globalizovaného světa ze strany části britské veřejnosti? Pakliže ani, pramení to z jisté nostalgie po časech, kdy byla Velká Británie velmocí? Nebo ji za ni dokonce tento segment populace stále považuje? Platí Británie cenu za svůj odchod z velmocenské scény?
To je nesmírně komplikovaná otázka, na kterou nejde snadno odpovědět. Britové mají sklon podceňovat svůj vliv ve světě coby ekonomické a diplomatické síly. Mimo Spojené království nás leckdo nahlíží jako bývalou koloniální mocnost, ale doma je to z větší částí zapomenutá etapa naší historie. Brexit byl o něčem jiném: o domnělých problémech 21. století, které ovšem ve skutečnosti neexistují (převálcování cizinci). Je třeba říct, že pro Brexit byli spíše starší lidé, zatímco mladí hlasovali pro setrvání. V tomto ohledu nostalgie mohla sehrát jistou roli. Brexit je nepochybně generační záležitostí. Lidé starší padesáti let bezesporu vzpomínají na dny, kdy jejich řidič autobusu mluvil anglicky a kdy dokázali správně vyslovit jméno svého kadeřníka. Drobnosti jako toto mohly naklonit misku vah. Co se týče globalizace, tak ta je nyní ve Spojeném království sprostým slovem, jakkoliv jen málokdo dokáže opravdu popsat, co vlastně znamená.
Zdá se, že se současný kabinet opřel do Brexitu s nečekaným odhodláním. Co jej k tomu motivuje? Co se skrývá za jeho tvrdým postojem při jednáních s Bruselem?
Není zcela jasné, proč je kabinet Theresy Mayové tak entuziastický stran Brexitu. Lidé jako já se domnívali, že Brexit bude „zameten pod koberec“, že článek 50 nebude nikdy aktivován a že celá věc tiše „vyšumí“. Ale zdá se, že krajní pravice v Konzervativní straně nepřestala tlačit zevnitř. Myslím, že Mayová může skutečně cítit, že když neučiní nějaké viditelné kroky ve věci Brexitu, zločiny z nenávisti mohou narůstat, samozvané domobrany mohou vzít imigrantský „problém“ do vlastních rukou, zvláště po teroristických útocích, jaké jsme zažili nedávno, veřejný pořádek poklesne, především na severu Anglie – to vše za podpory nenávistného tisku. Vláda se obává svého vlastního pravicového křídla, které má vazby na fašistické majitele tisku a na násilníky v ulicích. Co se týče tvrdého postoje při vyjednávání, Mayová a spol. nemají mnoho karet a tak se chytají, čeho mohou, aby získali alespoň nějaké páky, včetně držení občanů zemí EU jako rukojmích. Dle mého soudu je to ta nejhorší věc, kterou udělali od minulého června.
Proč současná vláda tlačila na předčasné volby? Chtěla zjednoduše upevnit svoji pozici před jednáním o Brexitu, nebo za tím byly ještě jiné důvody?
To je zajímavá otázka. Premiérka Mayová všechny překvapila, když v dubnu vyhlásila předčasné volby. Vyšlo najevo, že to byl právě Jean Claude Juncker, kdo ji přesvědčoval, aby tak učinila z důvodu posílení své pozice v rámci vyjednávání. To je překvapivé a spíše to napovídá, že její postoj k Brexitu nemusí být tak striktní, jak si lidé myslí. Vypadá to, jako by se snažila setřást pravičáky a provést Brexit tak, aby to zemi tolik nepoškodilo. Ale bohužel pro ni nedosáhla toho, co si vytyčila – právě naopak. Namísto většiny v parlamentu se nyní musí opírat o obskurní severoirskou protestantskou stranu.
O čem je tahle koalice konzervativců s Demokratickou unionistickou stranou (DUP)? Je založena čistě na pragmatismu, nebo skutečně sdílí nějaké společné rysy?
Konzervativci na DUP vždy nahlíželi jako na spojence, ale nikdy na ně nemuseli spoléhat kvůli parlamentní většině. Severní Irsko je dnes mimo rámec hlavních zpráv, jejich podivná sektářská politika byla špatným vtipem 20. století. Tudíž to mnohé šokovalo a jen málokdo to bere jako pozitivní vývoj. DUP je napojena na Ulsterskou obrannou asociaci (UDA), protestantskou paramilitární organizaci, která bojovala s Irskou republikánskou armádou (IRA), ale údajně se také sama dopouštěla krutostí vůči katolickému obyvatelstvu. Jsou proti homosexuálům, podporují trest smrti a popírají změny klimatu. Není to druh lidí, se kterými by vláda jedné z nejmocnějších západních zemí měla lézt do chomoutu. Co by si asi Němci pomysleli, kdyby se Angela Merkelová přivinula k nějakému politickému křídlu Baader-Meinhoff? Skoro tak hrozné to totiž je.
Může koalice konzervativců s DUP vzpružit opozici?
Určitě. Labouristická strana je na tahu a tohle přesně hraje do jejích karet. Očekávejte hlasování o nedůvěře v parlamentu velmi brzy.
Jak může tato aliance ovlivnit severoirský mírový proces? Sinn Féin nepochybně z nové role DUP ve Westminsteru nemá radost…
To je evidentní problém celé této koalice. Dle Velkopáteční dohody, která přinesla Severnímu Irsku mír, má být vláda ve Westminsteru neutrální ve věcech týkajících se Sinn Féin a DUP, které spolu sdílejí moc v Belfastu. Ale jak by se mohla vláda Toryů chovat k oběma stranám spravedlivě, když na jedné z nich závisí její setrvání u moci? Je zde riziko, že by se Severní Irsko mohlo opět dostat na přední stránky novin, na nichž posledních 20 let naštěstí chybělo. Premiérka Mayová si bez debaty hraje s ohněm.
Zpět k Brexitu. Jaké hlavní omyly se o něm podle Vás objevují v českých médiích? Všiml jste si něčeho?
Stejně jako by britská média zjednodušovala obdobné události v České republice, tak česká média mírně zjednodušují Brexit. Jen velmi málo pozorovatelů ve střední Evropě dokáže uchopit složitosti postindustriální severní Anglie či našeho spletitého třídního systému. Nicméně pokrytí v českých médiích bylo poměrně vyrovnané a převážně se drželo faktů. Jedním problémem je, že čeští novináři vidí za všemi událostmi politiky a nejspíš nechápou, že skutečná moc leží v rukách tisku a jeho prakticky neviditelných majitelů s ultra-pravicovými sklony. Zajímavé je, že napříč kontinentem Brexit a v menší míře také francouzské volby upoutaly pozornost na EU a její význam. Některé aktuální průzkumy ukazují, že Češi jsou méně euroskeptičtí, než byli před rokem.
Mnoho lidí v České republice se domnívá, že tratili na členství země v EU. Není to ale především Západ, kdo tratil na svém otevření se Východu po roce 1989? Není Brexit příznakem uvědomění si toho a snahou vrátit čas zpět? Jestliže ano, myslíte si, že je skutečně možné v tomto smyslu vrátit čas?
Guy Verhofstadt, europoslanec zodpovědný za jednání o Brexitu, prohlásil o Spojeném království, že je možné vrátit se zpět časem. Británie měla k východní Evropě vždy rezervovaný vztah. Východ zůstává pro většinu Britů záhadou. Je příliš komplikovaný a příliš vzdálený. Příchod milionů Poláků, Lotyšů, Slováků a Litevců prolomil některé bariéry, ale generace poválečných „silných ročníků“ nesla tento příliv nelibě a převážně hlasovala pro Brexit. Ti, kteří za Brexitem nevidí žádnou xenofobii, by se měli zajímat o postoje této generace. Británie se pokusí vrátit čas, ale zůstane sama a izolovaná, dokud nenastoupí mladší generace. Západ se musel otevřít Východu – kdyby to neudělal, čelili bychom dnes znovu rozdělené Evropě. Žádným způsobem se nelze vrátit před rok 1989, bez ohledu na to, jak moc se budou britské „silné ročníky“ snažit.
Jak nahlížíte celý EU projekt? Co považujete za pozitiva EU a k čemu naopak máte výhrady?
Máme dům na česko-bavorské hranici – můžeme jezdit skrz někdejší Železnou oponu na kolech, příležitostně nakupujeme v jednom bavorském městečku, jednoho dne se bude na obou stranách platit stejnou měnou. Ale český jazyk a kultura začíná i končí na této hranici, architektura je odlišná, lidé se dokonce na obou stranách trochu jinak oblékají. Jednota v odlišnosti – vidíme to v západních Čechách každý den. Většina Britů nemá ponětí o těchto drobnostech, kterými EU usnadnila lidem život. Výhrady vůči EU směřuji k tomu, že se někdy může jevit jako dosti neprůhledná instituce, v níž o věcech bez přílišné kontroly rozhodují italští a maltští úředníci. Ale celkově EU funguje dobře a mnohé z domnělých absurdit (například proslulá banánová směrnice) se často ukáží být děsivě zveličené.
V jaké podobě byste chtěl vidět EU? Co potřebuje, aby se stala lepší, efektivnější, konkurenceschopnou, zkrátka úžasným místem pro své obyvatele? Aby byla místem, v němž chtějí lidé žít a nechtějí jej opustit, protože cítí, že rozhodování již dávno není v jejich rukou.
Není pochyb, že reforma je nezbytná a že se EU musí naučit lépe komunikovat. Jsou potřeba EU info centra v každém okresním městě, speciální EU zástupci, jejichž úkolem bude vysvětlovat občanům politiku EU. Unie funguje dobře, sice poněkud neprůhledně v severní Evropě, ale celkově vykonala v posledních dvou dekádách kus dobré práce. Pouze o tom nikdo moc neví, zvláště ve východní Evropě a Británii.
V konkrétním případě České republiky, uprostřed vášní kolem uprchlické krize, většina Čechů vnímala nedostatečnou komunikaci (možná dokonce až „diktát“) ze strany Bruselu/Berlína – což vedlo k nárůstu pocitů podobných těm, které ve Spojeném království předcházely Brexitu. Pokud s tímto srovnáním souhlasíte, co považujete za správný způsob prevence tomu, aby věci takto eskalovaly, kdykoliv nastane obdobná situace?
Uprchlická krize byla bezpochyby nešťastným momentem Evropské unie. Česká reakce byla absurdní a byla vybičovaná tiskem a některými velmi nezodpovědnými politiky. Nedávno jsem byl v Itálii, kde je uprchlická krize realitou, můžete ji vidět na ulicích a nádražích. Nicméně lze říct, že EU reagovala úměrně velikosti problému – počet lidí, kteří skutečně do Evropy přišli, byl relativně nízký a většina byla absorbována, aniž si toho mnoho lidí vůbec všimlo. Jak zabránit, aby se tato záležitost opět vymkla kontrole? – je zapotřebí vyhrát mediální válku. EU nepřišla s žádnou odpovědí pravicovému tisku kvílícímu nad přívalem muslimských uprchlíků a pro šíření jejího poselství se mělo udělat mnohem víc.
Obecně řečeno, co jsou největší slabiny a přednosti EU a proč?
Řekl bych, že největší slabinou je nedostatečné vysvětlování lidem, proč je EU dobrou záležitostí. Některé z oblastí ve Spojeném království, které nejvíce profitovaly z evropských fondů, byly mezi těmi, které drtivě hlasovaly pro Brexit (Wales, Cornwall). Někde se evidentně stala chyba. EU nemá efektivní metody boje proti nenávistnému tisku a falešným zprávám a nejspíš nenakládala dobře s vůdci typu maďarského Orbána. Největší síla Unie leží v jejím jádru. Francouzsko-německá osa je poměrně pevná a kdokoliv se domníval, že toto bude konec EU, šeredně se mýlil.
Jak byste si přál vidět ideální budoucnost Spojeného království a jeho místo ve světě?
Přál bych si nástup mladších lidí, kteří by odmítli skepticismus a pravo-levou politiku „silných ročníků“ a utvořili by určitou formu progresivní aliance, která by věci zvrátila. Chci vidět Spojené království v srdci EU, jako zdravou protiváhu francouzsko-německé ose, jako silný hlas a most mezi anglicky mluvícími národy a Evropou. Jako dynamickou, multikulturní, liberální zemi, která je otevřená světu. Přál bych si také, abychom se vymanili z Blízkého východu, především co se týče prodeje zbraní Saúdské Arábii.
A jak vidíte reálnou budoucnost Spojeného království – z krátkodobého, střednědobého i dlouhodobého pohledu?
Z krátkodobého hlediska spatřuji obrovský problém v ekonomice. Libra je pod nepřetržitým tlakem, kvůli čemuž narostly ceny téměř úplně všeho. Jak odcházejí občané zemí EU a noví nepřicházejí, nedostatek pracovní síly bude nevyhnutelný. Společnosti a banky odcházejí, firmy raději zakládají ústředí mimo Spojené království. Po právě proběhnutých volbách také můžeme přidat slabou vládu a politickou nestabilitu. Ze střednědobého hlediska může po Brexitu nastat v některých oblastech chaos – obavy panují zvláště kolem hranice Irska a Severního Irska a kolem referenda o nezávislosti Skotska. Letecká přeprava se může stát obrovským problémem, pakliže nebude správně vyřešena otázka otevřeného vzdušného prostoru, stejně tak přístup k jednotnému finančnímu trhu. Z dlouhodobého hlediska se domnívám, že mladší generace odmítne tuto dějinnou etapu a nastoupí dlouhou cestu zpět k členství v EU a znovuotevření země světu.
A co Česká republika?
Upřímně si myslím, že v následujících letech půjde Česká republika od úspěchu k úspěchu. Ekonomika je silná a postoje k EU se mohou zjemňovat. Nicméně temným mrakem na obzoru je pan Babiš, který by se teoreticky mohl stát českým Orbánem, anti-unijním dráždidlem, které může ztrpčit vzájemné vztahy. Dalším problémem může pro Čechy být skutečnost, že Brexit stvořil novou supervelmoc – Německo – a Češi ji budou mít přímo na svých hranicích. Nicméně stran České republiky jsem optimistou – kdybych nebyl, pravděpodobně se tam nevracím.
Marc Di Duca pracuje posledních deset let pro Lonely Planet, pro něž je autorem průvodců o Sibiři, Slovensku, Bavorsku, Anglii, Ukrajině, Rakousku, Polsku, Chorvatsku, Portugalsku, Madeiře a Transsibiřské magistrále. Kromě toho píše a aktualizuje desítky dalších průvodců pro jiné vydavatele. Pokud není na cestě, tráví život se svou ženou a dvěma syny mezi Sandwichem v Kentu a Mariánskými Lázněmi v České republice.
Interview: with Marc Di Duca on all matters Brexit
At least in the Czech Republic, Brexit is largely perceived as one of the consequences of the refugee crisis. This crisis is usually framed as having a direct relationship with tumultuous events in the Eastern and Southern parts of the Mediterranean, including Syria. We have asked Marc Di Duca, a British guide book writer who boasts vast Czech, British and European real-life experience, to share his views with us. So are current developments in the UK rather direct consequences of an immediate threat „from the outside“, or may they also be perceived as the result of various setbacks coming from within the EU itself, mainly its failure to open and maintain proper communication with its citizens – including the Brits?
Marc, starting in the early 90´s you spent over a decade of your life in the Czech Republic. Then you returned to the UK and now you are coming to live in the Czech Republic again. What reasons bring you here this time round?
Some might imagine we are somehow Brexit refugees, fleeing to Europe to escape the impending turmoil Brexit might cause in the UK. But actually we took the decision years ago to move to Europe, mainly as we have kids who we think will thrive better in the more wholesome Czech education system. However, the June 23rd vote added a bit of urgency and new purpose to our move. I think if we hadn’t been intending to move, we would have begun to think about it after the UK’s decision to leave the EU. But I’m a big fan of the Czech Republic and would live there whatever was going on in the UK.
What in your opinion were the main reasons for Brexit? How could such a thing be allowed to happen?
Brexit is a complicated beast, a complex recipe of economics, demographics and historical factors spiced with the remnants of British fascism, fake news, populism and low-grade politicians. It was a referendum the country didn’t need – that’s the first thing to say. But working back from the referendum, you have to look at the general dissatisfaction among the populace. This has many reasons – political, a feeling that politicians are all in it for themselves; economic – the idea that the economy is not working for some; and social – the breakdown of traditional communities, industries etc. Around a decade ago this dissatisfaction was seized upon by the far right and their simple, populist solutions, often aimed at refugees and immigrants (Muslim and otherwise), then into the mix came the fascist owners of the British press in league with far-right Conservatives. The Brexit vote wasn’t really about Brexit in the end – it was an expression of dissatisfaction, fuelled by the far right and the press, helped along in the end by other populist, power-hungry buffoons such as Boris Johnson and Michael Gove. Personally I think the real dissatisfaction comes from other sources – social media depression, bad lifestyles, lack of aspiration among the populace, poor education, fear of technology taking jobs and low culture among the white working class all do their bit. For instance, an overweight, chain-smoking lorry driver reads in the newspaper that Google are developing driverless lorries, and his subconscious reaction to potentially losing his job to a robot in the future is to leave the EU to get rid of the Pakistanis. This is the sort of logic Brexit was based on.
Why did people vote the way they did on 23rd June last year? Was this an informed choice?
If you look at what was going on in the minds of people on the day of the referendum, I’d say that armed with only the lightest and most dubious of ‘facts’, most voted without realising the gravity of their decision. I have no idea who said it, but the best quote I have heard in recent days is that ‘the British replaced empire with frivolity’ and that’s what we saw on June 23rd last year. On June 23rd people were blissfully unaware of the consequences of leaving the EU on the economy, the very thing on which life in this country is based and many didn’t take the whole thing very seriously. Stories emerged of voters thinking Leave meant that all immigrants would leave, or that David Cameron would leave. The EU must take some blame for this – Brussels have never deemed it necessary to hold an education campaign in this country and has completely lost the media war with the far-right media here.
Who do you personally consider the main protagonists in the whole Brexit episode?
Nigel Farage is the main culprit. He is the former leader of far-right UKIP (UK Independence Party) who changed the face of British politics a decade ago. UKIP were stealing voters from both the Conservatives and Labour party using populist solutions to perceived issues, and looked as though they could come to power in some way. Both big parties got scared and started adopting their policies but using more ‘polite’ language. The upshot was the resurgence of the far-right within the Conservative party who forced PM David Cameron into holding a referendum. David Cameron must take some blame for giving in to the far right. He claimed he was addressing a problem that country had faced for decades. However in polling, Europe came way down the list of things people were concerned about. Not anymore!!!
From the very start (i.e. the referendum), it was clear that there would be also technical challenges to the whole procedure – not only regarding the Brexit negotiations with the EU, but also from the point of view of the UK legislative system which, as a result of the referendum, had to go through a series of legal steps until it finally agreed on some sort of a roadmap. Do you think that during this legal Odyssey, the lawmakers and people in charge might have at times bent the rules at the expense of what we normally understand as democracy, and if so, where in your opinion did it happen, what were the reasons and how is it possible that such a thing was allowed to happen?
Firstly, there is no roadmap. There is no plan. The only thing the general public know is that all of EU law will be enshrined in UK law by a Great Repeal Act which is neither great nor repeals anything. The May government would have told the population nothing about the Brexit process, they wanted to decide everything themselves behind closed doors, claiming not to want to give ‘a running commentary’. Many people stood up to this, most prominently Gina Miller, up until now an unknown businesswoman originally from British Guyana, who took the government to the highest court in the land to win the right for parliament to have a vote on article 50. Brexit could have been stopped at that point, but the Labour Party, headed by a leftist populist called Jeremy Corbyn, were too afraid to stand up to the government who were using Nazi-era language such ‘thwarting the will of the people’. But there has been nothing suspicious about the process – that’s almost impossible in the UK and no government would try to bend the rules.
Could Brexit be based on a part of the UK population´s misconceptions of the modern, globalized world? If so, is this because of a kind of nostalgia for the times when the UK was a super power or does this section of the population still consider the UK to be one? Is the UK paying the price for retreating from the top of the world scene?
This is a complicated question and a hard one to answer. Brits tend to underestimate our influence in the world as a huge economy and diplomatic power. Outside the country many see the UK as a former colonial power, but that is largely a forgotten part of our history at home. Brexit was about other things, perceptions of 21st-century problems that don’t actually exist (being overrun by foreigners). It must be said that old people voted for Brexit while the young voted to stay and this may have been a nostalgia-induced decision. Brexit is certainly a generational thing and those over 50 are certainly nostalgic for the days when their bus driver spoke English and when they could pronounce the name of their hairdresser. Small things like this may have tipped the balance. As far as globalisation is concerned, that’s now a dirty word in the UK, though very few people here could actually describe what it means.
The current government seems to be tackling the Brexit issue with an impressive resolve. What is the reason that makes them act so? What is the thinking behind the current cabinet´s tough stance in the negotiations with Brussels?
It’s not quite clear why the May government has been so enthusiastic about Brexit. Many, like me, thought Brexit would be ‘kicked into the long grass’, that article 50 would never actually be triggered, that the whole thing would be filed away quietly. But it seems the far right within the Conservative party have kept up the pressure within. I think May might genuinely feel that without some visible action on Brexit, hate crime could increase, vigilante gangs might take the immigrant ‘problem’ into their own hands, especially after terror attacks like the ones we have seen recently, and public disorder could increase, especially in the north of England – all incited by the hate press. The government fears their own right wing with links to the fascist press owners and the thugs on the streets. As far as a tough negotiating stance is concerned, May et al have few cards to play and so have used everything they can, including holding EU citizens here hostage, to build up at least some leverage. To my mind, that’s the worst thing they have done since last June.
Why did the current government seek re-election? Did they simply want to reaffirm their position for the Brexit negotiations, or were there any other reasons behind this?
This is an interesting one. PM May really took absolutely everyone by surprise when she announced a snap election in April. It has come to the fore, that it was Jean Claude Juncker who persuaded her to do it in order to strengthen her hand in the negotiations. This is surprising and rather indicates that her stance on Brexit may not be as hard as people thought. It looks as though she was trying to shake off the right wingers in order to produce a Brexit that wouldn’t hurt the country as much. But unfortunately for her, she didn’t achieve what she set out to do – the opposite in fact. From a majority in parliament she now has to be propped up by an obscure Northern Irish Protestant party.
What is this Conservative-DUP alliance actually about? Is it born purely of pragmatism, or do they really share any common attributes?
The Conservatives have always seen the DUP as allies, but have never had to go to them to achieve a majority in parliament. Northern Ireland stays well out of the news these days, their weird sectarian politics a 20th-century joke. So this has come as a shock to many here and few see it as a positive development. The DUP is linked to the UDA (Ulster Defence Association), a protestant paramilitary organisation that fought the IRA, but also allegedly carried out their own atrocities on the Catholic population. They are anti-gay, pro-capital punishment and deny climate change. These aren’t the sort of people the government of one of the Western world’s most powerful countries should be getting into bed with. What would Germans think if Angela Merkel cosied up with some political wing of the Baader Meinhof? It’s almost that bad.
Could the Conservative-DUP alliance bolster the opposition?
Definitely. The Labour Party is on the march and this just strengthens their hand. Expect a vote of no confidence in parliament very soon.
How might this alliance affect the Northern Ireland peace process? Surely Sinn Féin won’t be happy about the new Westminster role for the DUP.
This is the obvious problem with this arrangement. According to the Good Friday Agreement which brought peace to Northern Ireland, the Westminster government is supposed to be neutral when it comes to Sinn Féin and the DUP who share power in Belfast. But how can the Tory government treat both sides equally when they are relying on one of them to stay in power? All of this risks bringing Northern Ireland back to the front pages of the newspapers where for the last 20 years it has been happily absent. PM May really is playing with fire.
But back to Brexit. What in your opinion are the main misconceptions in terms of how Brexit is covered in the Czech media? Any observations you’ve made so far?
Just as the UK media would oversimplify similar events in the Czech Republic, so the Czech media slightly oversimplifies Brexit. Few lay observers in central Europe could ever grasp the complexities of post-industrial northern England or our unfathomable class system. However, the coverage has been relatively even-handed in the media which has largely stuck to the facts. One issue with the coverage is that Czech journalists see politicians behind the scenes of events and perhaps fail to grasp that the real power here lies with the press and virtually anonymous owners who have ultra-right-wing sympathies. Interestingly, across Europe, Brexit, and to a lesser extent the French elections, have focussed minds on the EU and how important it is. Some polls have recently suggested that the Czechs are less euro-sceptical than they were a year ago.
Many people in the Czech Republic say they have lost out while the country has been a member of the EU. But isn´t it mainly the West that has lost out by opening itself to the East after 1989? Is Brexit a symptom of the UK realizing this and trying to turn back time? If so, do you think it is possible to turn back time in this way?
Guy Verhofstadt, the MEP responsible for Brexit negotiations, has said of the UK that it is possible for a country to ‘go backwards’. Britain’s relationship with Eastern Europe has always been a distant one. The East remains a mystery to most Brits, too complicated and foreign for most. The arrival of millions of Poles, Latvians, Slovaks and Lithuanians broke down a few barriers, but the post-war ‘baby boomer’ generation hasn’t liked this exotic influx and they voted overwhelmingly for Brexit. Those who claim there’s no xenophobia behind Brexit should examine the attitudes of this demographic. Britain will try to turn back the clock, but will be alone and isolated until the younger generation come through and re-engage. The West had to open up to the East – if it hadn’t, then we would now face a Europe once again divided. There’s no way the clock can be turned back to 1989, no matter how the British baby-boomers try.
How do you see the EU project? What would you praise and what objections do you have about the EU?
We have a house on the Bohemian-Bavarian border – we ride over the former Iron Curtain on our bikes, we occasionally shop in a town just within Bavaria, one day the two sides will use the same currency. But the Czech language and culture start and end at that border, the architecture is different, the people even dress slightly differently on the two sides. Unity in diversity – we see it every day in West Bohemia. Most Brits are not aware of these small things the EU has done to make people’s lives easier. My objections about the EU are that it can sometimes seem like a very opaque institution, matters being decided by Italian and Maltese bureaucrats without much scrutiny. But in general, the EU does a good job and many of the perceived absurdities (the famous banana directive for instance) often turn out to be wildly exaggerated.
How would you wish to see the EU? What does it need to become better, more efficient, competitive and generally a great place for its people? To become a place people want to be part of and not leave because of the feeling decision making is no longer in their hands.
There’s no doubt reform is needed and that the EU needs to communicate better. There need to be EU info centres in every district town, special EU representatives whose role would be to explain EU policy to citizens. The EU functions well, a little opaquely for the northern European world, but all in all has done a good job over the past two decades. But no one knows very much about it, especially in Eastern Europe and Britain.
In the specific case of the Czech Republic, in the heat of the refugee crisis, most Czechs perceived a lack of communication from (and possibly even a „dictate“ from) Brussels / Berlin – this led to an increase in feelings similar to those that preceded Brexit in the UK. If you agree with this comparison, what do you think is the right way of preventing such things from escalating in a similar way whenever any similar situation arises?
There’s no doubt the refugee ‘crisis’ was a bad moment for the EU. The Czech reaction was absurd and whipped up by the press and some very irresponsible politicians. But recently I was in Italy where the refugee crisis is real and on the streets and railway stations for all to see. However, you could say the EU reacted proportionately to the size of the problem – the number of people who actually came to Europe was relatively small and most of them have been absorbed without many people noticing. How to stop these things spiralling out of control again? – win the media battle. The EU had no answer to the right-wing press howling over the influx of Muslim refugees and more should have been done to get the EU’s message across.
In general, what are the main weaknesses as well as strengths of the EU and why?
I’d say it was getting the message through to people why the EU is a good thing. Some of the places in the UK that benefitted most from EU funds were those that voted overwhelmingly for Brexit (Wales, Cornwall). Something has gone wrong there, evidently. It has no policy for fighting against the hate press and fake news and perhaps hasn’t dealt well with leaders such as Hungary’s Orban. Its main strength is that at its core, the Franco-German axis is quite solid and anyone who thought this was the end of the EU is very much mistaken.
Ideally, how would you like to see the future of the UK and its place in the world?
I’d like to see younger people coming through, rejecting the scepticism and right-left politics of the baby-boomers and forming some sort of progressive alliance to turn things around. I want to see the UK at the heart of the EU, a healthy counterbalance to the Franco-German alliance, a strong voice and a bridge between the English-speaking nations and Europe. A dynamic, multicultural, liberal country, open to the world. I’d also like us to disentangle ourselves in the Middle East, especially when it comes to arms sales to Saudi Arabia.
Where do you see the future of the UK realistically in the short, medium and long run?
Short term I see the economy as a big problem. The pound is under constant attack which has put up the price of almost everything. As EU citizens leave and new ones don’t come, labour shortages are inevitable. Companies and banks are leaving, businesses are choosing to set up headquarters outside the UK. Since the election I could also add weak government and political instability. Medium term, after Brexit we may see chaos in some aspects of life – the border between Ireland and Northern Ireland and a Scottish independence referendum are concerns. Air transport could be a massive issue if the open skies issue is not handled correctly, as could passporting for financial services. Long term I see the younger generations rejecting this period in history and starting the long road back to EU membership and reopening the country to the world.
And what about the Czech Republic?
I honestly see the Czech Republic going from strength to strength in the coming years. The economy is strong and attitudes to the EU may be softening. However, one dark cloud on the horizon is Mr Babiš, who could in theory develop into a kind of Czech Orbán, an anti-EU irritant that could sour relations. Another problem for the Czechs may be that Brexit has created a new superpower – Germany – and the Czechs will have to deal with this on their borders. However, I am optimistic about the Czech Republic – I probably wouldn’t be moving back there if I wasn’t.
A travel author for the last decade, Marc has worked for Lonely Planet in Siberia, Slovakia, Bavaria, England, Ukraine, Austria, Poland, Croatia, Portugal, Madeira and on the Trans-Siberian Railway, as well as writing and updating tens of other guides for other publishers. When not on the road, Marc lives between Sandwich, Kent and Mariánské Láznĕ in the Czech Republic with his wife and two sons.
