Je víc důvodů proč se zabývat budoucí architektonickou podobou Sýrie – tím prozaickým je fakt zničení části obytné infrastruktury, o něco hlubším pak některé otazníky související s doplňkovými funkcemi, které nové stavební realizace budou či mohou (nebo by aspoň mohly) plnit. Kromě aspektů praktických jde i o funkci estetickou, u níž se ovšem můžeme ptát dál – je na co navazovat, jsou tu nové myšlenky či existuje aspoň dostatečně pluralitní prostředí na to, aby se kvalitní nápady prosadily? O odpovědi na toto vše (a možná i něco víc) jsme požádali Marjam Saʽáda, architektku s bohatými zkušenostmi přímo z místa, majitelku projekční kanceláře v centru Damašku, ale i člověka, jehož slovo se počítá, jde-li o estetickou a funkční stránku současného nového plánování syrské obytné výstavby.
Rozsah destrukce v Sýrii je nepopiratelný a nutnost její obnovy doslova klepe na dveře. Zaznamenala jste už nějakou konkrétnější vizi, jakým způsobem by obnova měla probíhat?
Pojem obnova by se neměl vztahovat pouze k materiální obnově země, ale také k obnově společnosti jako takové. Je nezbytné, aby proběhla reflexe toho, jakými změnami momentálně procházíme a jaké jsou potřeby nové, postkonfliktní společnosti. Nejprve je třeba tyto potřeby vyhodnotit a teprve pak stanovit plán. V architektuře se to především vztahuje k územnímu plánování. Aby byla utvořena odpovídající a spravedlivá koncepce, je nutné vzít v úvahu všechny vrstvy společnosti a oblasti hospodářství, na jejichž tvorbě se podílejí. Komplexní přístup a zapojení všech vrstev bude pro lidi signálem, že se s nimi počítá. A vědomí toho, že se s nimi počítá, v nich přirozeně povzbudí patriotismus. To však vyžaduje jistou míru sofistikovanosti a odborný přístup k územnímu plánování. Řekla bych, že aktuálně jsme ve fázi přeměny celkového přístupu – jakési „brainstormingové“ fázi, jež prostupuje většinou oblastí, možná dokonce všemi. Nyní je na kvalifikovaných expertech, aby chaos proměnili v dobře organizovaný stav věcí. Prostor pro odbornost, kompetence a talent se musí v této fázi programově vytvářet.
Nechme nyní stranou oficiální cíle, záměry a ambice. V tomto rozhovoru bychom rádi především nastínili architektonickou stránku obnovy Sýrie z estetického úhlu pohledu, z hlediska stylu. Je dle vás tento úhel pohledu za současné „krizové“ situace legitimní, a pokud ano, reflektují jej ve svých plánech zodpovědné instituce?
Zde platí naprosto stejný mechanismus. Bezesporu máme řadu talentovaných lidí, ale otázkou je, jak jim pomoci, aby ze sebe vydali to nejlepší? Talentovaní lidé potřebují někoho, kdo jim pomůže a povzbudí je. Je zde ale někdo takový, kdo má zároveň autoritu? Možná na to odpoví nadcházející období. Budeme si muset počkat.
Zmiňujete talent. V čem ten dle vás přesně spočívá?
Talent je velmi silně provázán s vaším rodištěm a místem, jež považujete za svůj domov. Jakmile pocítíte, že je třeba váš talent kreativním způsobem předvést ostatním, přijde to jako cosi, co jste přirozeně přejali od svých předků. A je to přesně toto implicitní uchopení, jež ukazuje, že jste talentovaní. Tato schopnost svědčí o tom, zda máte, či nemáte talent. A naopak také ukazuje, jak moc člověk patří k místu, které nazývá domov a jak moc se identifikuje se všemi jeho hodnotami.
Vraťme se v rámci retrospekce před počátek současného konfliktu. Jak hodnotíte z estetického úhlu pohledu předválečnou architekturu Sýrie? Představovala vyvrcholení určitého procesu, křižovatku stylů, symptom hledání, nebo jednoduše svého druhu slepou uličku?
Na prvním místě se musíme zeptat, co to vlastně je „architektura“? Není snad reflexí všeho, co nás obklopuje – politiky, kultury, společnosti, ducha doby, v níž žijeme…? Nebylo tomu tak v případě renesance? Nebylo tomu tak za někdejší sovětské éry? Architektura je též vyjádřením vztahu mezi systémem a geografickou polohou. Pakliže je v ní obsažen respekt, je kvalitní, a naopak, pakliže se architekt snaží vnutit něco cizího na místo, kam to nepatří (ať již to nemá vztah k danému místu či prostředí, je to zcela nevhodné kvůli klimatu, nerespektuje to přirozené potřeby člověka či celé společnosti, je to laciná imitace něčeho, co jinde může fungovat, ale na daném místě selhává atd.), pak kvalitní není. Architektura by měla být o funkčnosti, o respektu, o prostoru k produkci …Talent by určitě neměl být pouze o „volné ruce“, jež pracuje metodou pokusu a omylu. Má být též o důmyslném plánu, jenž vyústí v rovnováhu mezi „globálním myšlením“ a „lokálním jednáním“.
Když se podíváme na jednotlivá hlavní období syrské architektury a jejich nejvýznačnější rysy (klasická islámská architektura, francouzský „koloniální“ styl, padesátá a šedesátá léta, funkcionalismus éry Háfize al-Asada a období od devadesátých let do současnosti), s jakým se nejvíce ztotožňujete?
O „architektuře“ se dá v pravém slova smyslu hovořit pouze do osmdesátých let. Vezměme si Damašek. Hotel Sheraton (jenž byl postaven roku 1978) je jedním z nemnoha novějších příkladů, jak reflexe lokální identity může být uvedena v život, byť zahraničním architektem, za předpokladu, že je respektována syrská identita. Podobně, v období francouzského mandátu vidíme specifický styl, jenž představuje kombinaci syrské identity a francouzského stylu, jakési „syrské art nouveau“. Ale princip byl stále stejný. Tak jako v téměř každém případě, v němž se jednalo o porozumění starému, osvědčenému, domácímu stylu. Máme ukázky starých budov, jež se postupně rozvinuly do budov moderních, nicméně, kupříkladu, si zachovaly tradiční, „staré“ rozdělení některých klíčových prvků – jednoduše proto, že toto rozdělení plní svoji funkci. Najdete to všude, kde najdete spojení mezi dobou a člověkem. Celkově řečeno, dle mého názoru byla architektonickou špičkou šedesátá léta – ta byla ostatně špičkou ve všem, nejen v architektuře (která byla ovšem mimořádně skvělá!!).
V České republice, krátce po pádu železné opony (a s tím spjatým nástupem „volného trhu“ a nových podnikatelských elit), spatřil světlo světa „styl“, jemuž se ironicky začalo přezdívat „podnikatelské baroko“. Tento název poukazuje na to, že noví boháči (standardně postrádající vzdělání, stejně jako cit pro umění, kompozici či proporce) užívali své nově postavené či přestavěné domy (vily, paláce…) především k vzájemné soutěži v pompéznosti, velkoleposti a úchvatnosti jejich vzhledu. Symptomem toho bylo, že většina těchto budov končila z architektonického hlediska coby kýčovitá kombinace super drahých prvků s celkovou nulovou estetickou hodnotou. Můžeme na něco podobného narazit též v Sýrii?
Tím se vracíme zpět k debatě o obdobích. Období, o němž hovoříte, se i v Sýrii jistě objeví. Možná budou mít klienti, a v některých případech dokonce i architekti, pocit, že takovými experimenty vytváří něco nového. Ale architektura by se neměla stávat nezodpovědnou hrou. Vezměme si Evropu – prakticky všechny styly (i s jejich regionálními a jinými nuancemi) jsou jasně rozpoznatelné. Důvodem toho je fakt, že se vyvinuly přirozeně. Z tohoto úhlu pohledu uvidíme (opětovně) podivnosti všeho druhu – a místy také nějakou krásu. Nakonec ovšem krása převáží. Nejprve zde budou první malé příklady, jež časem budou sloužit jako referenční body. Z dlouhodobého hlediska se stanou normativními vzory. Vše, co potřebujeme, je nahromadit zkušenost, která nás všechny jednoduše „hodí“ do stejné dráhy.
Vrátíme-li se k potenciálním plánům na řešení současných potřeb, zvláště v momentě, kdy se tlak času a peněz střetává s velkými nadějemi a narostlými ambicemi na dosažení nejlepšího možného výsledku – existuje dle vašeho názoru nějaký styl, jenž je možné nazvat zdravým kompromisem mezi funkčností a architektonickým vzhledem či řešením? Cosi na způsob funkcionalismu v tom nejlepším slova smyslu?
Nepotřebujeme pouze obnovu země, potřebujeme také obnovu architektů. Potřebujeme naučit novou generaci, že je zde cosi, co se nazývá „kritéria“, jaká kritéria to jsou a proč a jakým způsobem je třeba požadovat jejich zachování. Naučit je, co jsou to „proporce“, „estetika“, „respekt“ a tak dále. Jenže, kdo je to naučí? Máme dostatek osvícených autorit, které toho budou schopny a zároveň budou cítit potřebu to udělat? Velmi se obávám, že aktuálně uvidíme dost mizerné výsledky – nicméně pár dobrých příkladů může pomoci, aby se vše srovnalo a správný přístup se v konečném důskledku stal normou.
Existuje nějaká obecná koncepce či idea, jež na jedné straně odráží potřeby a přání lidí a na straně druhé tyto potřeby a přání vyrovnává s potřebami a výzvami postkonfliktní doby? Koncepce či idea, jež nalezne své vyjádření v obecném plánování, architektonických stylech, nebo jiných důmyslných přístupech, kterou „ústřední orgány“ či „výbory pro plánování bydlení“ vezmou v potaz při plánování nových domů či obecně prostorů pro žití?
Na základě aktuální společenské situace musíme přepracovat územní plán do nových plánů, které budou odpovídat tomu, jak chceme přetvořit hodnoty. Co jiného je urbanismus, než svého druhu „přirozený design“, jenž zohledňuje aspekty jak společenské, tak ekonomické? V tomto kontextu je zvláštní vlastností postkonfliktního urbanismu, že se může stát faktorem aktivně přispívajícím ke společenské a ekonomické obnově. Co můžeme udělat, je to, že úvahy nad tím, co potřebujeme či očekáváme, zahrneme přímo do urbanistického návrhu.
Abychom byli přesnější: existuje reálně určitá interakce s potřebami lidí? Zabývají se zodpovědné autority tím, co by lidé ocenili a co potřebují? Odráží se to nějak v nových plánech pro budovy, bydlení atd.? Pokud ano, které autority mají takový přístup?
Ano – určitě potřebujeme lidi, kteří uvažují, jakým způsobem je rekonstrukce provázaná s potřebami společnosti. Z tohoto důvodu budou v první fázi zapotřebí konzultanti, kteří zjistí, co jsou skutečné potřeby lidí. Mezi projekty, jež se objeví, by se na základě této strategie mohl objevit určitý vzor, jenž by dalším ukázal směr. Je takovým projektem aktuálně probíhající Basátín ar-Rází (pozn. red.: součást rozsáhlejšího developerského projektu, jehož výstavba probíhá v damašské čtvrti Západní Mazza)? Myslím, že to budeme vědět nejdříve tak za deset let. Teprve potom budeme schopni ohodnotit, do jaké míry byl tento projekt úspěšný a jestli máme pokračovat v dalších projektech v tomto stylu. V každém případě tento projekt poslouží coby poučení, bez ohledu na to, zda v podobě inspirace, či naopak pro vyvarování se případných chyb.
Které autority jsou v obecné rovině zodpovědné za proces obnovy? Je tento proces centrálně plánován, nebo je v něm určitý stupeň lokalizace a místní nezávislosti?
Osobně jsem ohromena tím, jak se ujala idea, že je zde nové éra obnovy země. Každý se nyní zaměřuje na nějaký „nový projekt“. Je však záhodno si dávat pozor a vyvarovat se jedné základní chyby, jež hrozí nastat. Tou chybou je přístup, jenž k věcem (území) nepřistupuje vyváženým a komplexním způsobem, což zahrnuje i (ne)věnování pozornosti všem oblastem, které byly zasaženy konfliktem. Pakliže těmto oblastem nepomůžeme znovuzískat ztracené postavení a důstojnost, jejich špatná integrace vinou nedostatku některých základních standardů se dříve či později vrátí celé společnosti jako faktor, který brání jejímu pokroku – v jeho celistvosti a jako takovému.
Jaké typy bydlení byly tradičně nejvíce preferovány? Vyhledávali lidé spíše standardní byty, samostatné vily/domy se zahradami, nebo dokonce určité typy dvojdomků? V této otázce není cynismus, vzhledem k těžkým časům, jimiž země prochází – spíše se ptá po náznaku, jakým směrem by se budoucí obnova měla vydat, jaké v ní budou trendy a preference…
Bez ohledu na zcela novou povahu dnešní společnosti, jakékoliv plánování se vždy musí odehrávat s ohledem na situaci lidí, úroveň jejich kupní síly, preferenci prostředí, v němž by chtěli žít atd. Můžeme vytvořit zóny pro občany s nízkými, středními i vysokými příjmy, ale příslušné plány musí být vždy studovány na základě jejích reálných potřeb a prostředků, jimiž disponují.
Jako poradenská společnost dostáváme od českých a slovenských poskytovatelů/dodavatelů/výrobců stavebních materiálů žádosti o zmapování situace. Jaké stavební materiály si myslíte, že by mohly být preferovány? Domníváte se, že jimi budou vždy ty tradiční, nebo zde je (bude) nějaká tendence k alternativním materiálům či dokonce celým stavbám (nízkoenergetické domy, dřevěné domy, mobilní domy atd.)? Odhadoval bych, že Syřané ve své většině zůstanou konzervativní, nicméně může zde být několik průkopnických společností a realizací, zejména podél pobřeží a/nebo na venkově…
Ve hře jsou dva faktory: jedním je státní politika, která, přinejmenším za současného krizového stavu a pravděpodobně i nějakou dobu po jeho skončení, se bude snažit, jak jen to půjde, omezit importované materiály podporou lokálních továren, aby produkovaly takové (nahraditelné) materiály, čímž by též vytvářely pracovní příležitosti. Druhý faktor je samozřejmě svázán s osobními zájmy (zisky) dovozců. Ve svém základu je tato otázka elementárním střetem mezi importéry a lokálními výrobci. Tudíž spíše než v importování materiálů vidím schůdnou cestu v transferu produkce – čím sofistikovanější a žádanější materiál, prvek nebo částice, tím lépe!
Je zde ještě další důvod, proč se zabývat pobřežím. Jsou tam totiž k vidění domy, jež nemusí být pompézní ani kdovíjak nápadné, ale jsou extrémně praktické ve způsobu, jakým je řešen jejich design. Nejen, že perfektně zapadají do místního prostředí (respektujíce všechny přírodní a praktické prvky, stejně jako své okolí), ale jsou také znamenitě přizpůsobeny potřebám, jež skutečně mají plnit, ať již jde o vestavěné garáže, balkóny či verandy, schodiště, ventilační systémy a další, obvykle s jednoduchými, hladkými stěnami, jež jim dávají svého druhu inteligentní jednoduchost se vzhledem téměř jakéhosi „středomořského Bauhausu“. Navíc je každý z těchto domů naprostý originál a obvykle jsou dopředu velmi dobře plánovány s ohledem na to, kdo je nakonec bude obývat. To je dělá extrémně praktickými, útulnými a stylovými. Domníváte se, že návrat k tomuto typu domů, by mohl být způsob, jak se vypořádat s poptávkou a potřebami bydlení, nebo by je spíše většina lidí odmítla, protože vypadají „příliš skromně“?
Věda je výsledkem nejlepších zkušeností nahromaděných v průběhu dějin. Když vědec přijde s modelem, který nerespektuje tyto zkušenosti, staví se vlastně proti tomu, jak by věci měly být. Postupy takového člověka jsou ale také nebezpečné proto, že vytvářejí následovníky, kteří potom boří vše „en masse“ a tudíž s ještě větším efektem. Je zde kupříkladu cosi, co můžeme nazvat globalizačním stylem – řekněme všechny tyto narychlo postavené, rádoby moderní, budovy převážně z kovu, plastu a skla. To je jasný příklad toho, jak model může jít proti identitě. Myslím, že bychom se raději měli vrátit k sobě samým a k naší historii, z níž můžeme vybrat dobré odkazy a adaptovat je v moderní době. Přidat dobré nové k tradici založené na zkušenosti. Ne rušit tradici a vymazávat zkušenost, jen proto, aby mohly být nahrazeny cizorodou náhražkou.
Vraťme se zpět k vkusu/vizuální stránce. Existuje něco, co bychom mohli nazvat „syrským stylem“ či obecnou syrskou tendencí k určitému vkusu, stylu či architektuře? Nebo je to proměnlivé spolu s dobou, sociální třídou nebo obecným plánováním či jinými vnějšími vlivy?
Něco, co bychom mohli nazvat „syrským stylem“, ve skutečnosti s největší pravděpodobností neexistuje. Damašský styl se liší od aleppského, od homského atd. Každá oblast se vyznačuje svými vlastními charakteristikami a vlivy, které jsou zase na oplátku velmi ovlivněny rozmanitými architektonickými styly, které zanechaly svou stopu na našem území: ať je to styl osmanský, mamlúcký nebo francouzský. Nicméně když zároveň vezmeme všechny tyto nahromaděné zkušenosti, abychom porovnali pocit, který v nás vzbuzují, s pocitem, který v nás vzbuzuje jiný obdobný celek, řekněme například v Egyptě, pak ano, je zde rozdíl. Ale jsou tu i věci, jež jsou společné. Je zde mnoho lokálních zkušeností a vnějších vlivů, které pomáhají spoluvytvářet jedno větší, sdílené universum, složené z mnoha menších, ale vzájemně propojených částí.
Co se týče interiéru bytů/domů, je nějaký tradičně preferovaný materiál, nebo naopak můžeme pozorovat určité tendence k přijímání „globálnějšího“ stylu?
Ve skutečnosti není žádná dominantní či převažující „speciální“ tendence. Konzervativní rodiny tíhnou ve svých domovech k odpovídajícímu tradičnímu stylu, potomci se většinou drží klasického stylu a vzorů charakteristických pro jejich předky. Například kuchyně se nikdy neotevírá do obývacího pokoje, a ten se neotevírá do salónu – primárním cílem je zachovat soukromí. Některá obydlí či tradice bydlení se liší rodina od rodiny a region od regionu. Nicméně s novou generací je možné cítit rozdíl. Stále větší množství lidí se otevírá jiným kulturám. Cestují mimo svou zemi, vidí jiné společnosti a jejich způsoby života, tak se z nich snaží získat něco pro sebe. Obecně se lidé stávají flexibilnějšími a praktičtějšími ve svých životech.
Jak je to s tradičním vybavením domácností versus evropským nábytkem ve stylu IKEA? Zaznamenal jsem prodejnu IKEA v Jordánsku a několik jich je v Turecku, ale nejsem schopen posoudit, nakolik by toto zboží bylo přijímáno a vyhledáváno zde v Sýrii (nebo v Libanonu)…
Myslím, že nebylo. Bohatí lidé vyhledávají exkluzivní, luxusní značky, zatímco chudí a nemajetní pořizují nábytek z druhé ruky. Výrobky ve stylu IKEA jsou někde mezi a jako takové by pravděpodobně jen těžko našly širší klientelu.
Musí být přírodní podmínky – seismické, teplotní atd. – brány v úvahu ještě před samým začátkem plánování realizace/rekonstrukce nebo jakým způsobem ovlivňují primární plán?
Vezmeme-li staré domy, v těch se užívalo přírodní chlazení, jehož důležitou součástí byl zvyk střídat v průběhu roku místnosti, jež rodiny obývaly. V létě používaly jednu část domu, v zimě jinou, střídala se jižní část se severní. Do dvora byl otevřený prostor nazývaný „líwán“, jenž byl směřován na sever, aby bránil vlhkosti, stejně jako pronikání slunečního tepla. Pak zde byla „qáʽa“, což byla místnost určená k udržení tepla během zimy. Dnes máme importované moderní chladicí systémy, okna vyrobená v Dubaji nebo Spojených státech atd. V dnešních architektonických návrzích se nedbá přirozených dispozicí ve vztahu k slunečním paprskům, množství světla a teplotě. Měli bychom těmto věcem věnovat více pozornosti, a to nemluvím pouze o nízkoenergetických domech, ale obecně o nové inspiraci, která bude čerpat z dobrých věcí v naší historii.
Mám otázku týkající se samého srdce Damašku. Staré město je bezesporu nádherné, je ovšem zanedbané a tak trochu „opotřebované“. Někdy dokonce působí dojmem zranitelnost vůči fyzickým vlivům (eroze, dilapidace, statika atd.). Děje se něco pro jeho záchranu, zušlechtění nebo poskytnutí zcela nového lesku? Jaký máte osobní vztah ke Starému městu a máte nějaké doporučení, jak s ním (či s jakoukoliv jinou historickou částí Damašku/Sýrie) co možná nejlépe zacházet?
Co se týče ochrany a/nebo rekonstrukce Starého města, máme zde více teorií. Konzervativní teorie říká: „Vše musí být obnoveno tak, že výsledek bude zcela přesně odpovídat původnímu stavu do nejmenších detailů“. Další teorie oproti tomu říká: „Můžeme přidávat, nahrazovat a modifikovat, ale nesmíme popřít původní uspořádání, tzn. všeho s mírou“. Poslední z velkých teorií v podstatě souhlasí i se zásadnějšími změnami. Je to teorie, která vlastně hraničí s tím, co se dnes už na některých místech děje, tedy s případy „divoké obnovy“, kdy jsou kupříkladu staré domy přestavovány s materiály (kameny či jinými materiály zakoupenými na trhu), které, pakliže se zasadí do tradiční struktury, vytvářejí zcela nový styl. Pokud jde o mě, nejsem proti inovacím, ale domnívám se, že je nejprve třeba zajistit, že nebude zničena identita a stanovit si to jako prioritu. Postavit tělo, resp. autenticitu do popředí.
Souhrnně, jaký je váš nejoblíbenější architektonický styl – v Sýrii, na Blízkém východě či globálně?
Ve skutečnosti nepreferuji žádný konkrétní styl, ale spíše sleduji proporce a funkce, nebo to, jak přesvědčivě se mísí estetika s funkčností. Když styl respektuje všechna kritéria, jež respektovat má, výsledkem je dobrý produkt. Je to o službě účelu a současné eleganci. Řemeslná zručnost a jednoduchost jsou tím, co přivádí krásu v život.
Jak by dle vaší představy měla Sýrie pokračovat ve svém obecném plánu v oblasti bydlení z architektonického hlediska. Mám na mysli spojení správné účelovosti s takovou mírou estetiky, jež bude probouzet a povzbuzovat dobrý vkus. Je tento způsob myšlení vůbec v plánování přítomen, nebo je estetický prvek obvykle obětován jiným prioritám, jako jsou náklady, praktické aspekty, rozpočet atd.?
Dobrý architekt se pozná podle toho, že je schopen vzít v úvahu více ohledů, dobře je zvládnout a zařídit, aby spolu fungovaly. Ať již je to náležitá úvaha o základech, vlastní pokročilé 3D přemýšlení o tom, jak prostor učinit pohodlný pro jeho uživatele, aby si zamiloval v něm pobývat či pracovat, nebo respekt vůči společnosti, klimatu, kultuře či ekonomickým aspektům. Uživatel by měl vždy platit pouze minimum, aby za něj dostal maximum možného. Jen špatní architekti se snaží získat co nejvíc pro sebe – a to se obvykle odráží v tom, jak vypadají jejich výstupy.
Máte nějaký sen, ať již z architektonického, či jiného hlediska, jehož realizaci byste ráda viděla ve vztahu k vaší vlasti a jejímu budoucímu vývoji?
Ve věci obnovy chovám hlubokou důvěru v syrskou společnost. Kapitalismus se neukázal být tou správnou cestou. Mluvíme-li v této souvislosti o společnosti, je to právě nová generace, jež disponuje všemi potřebnými prostředky pro nastolení změny – může představovat sílu, vyvíjet tlak, vytvářet vlastní vlny vlivu. V tom je její potenciál. To může nyní udělat, aby přetvořila svůj svět. Co se týče architektury, potřebujeme, aby nová generace přišla se svým vlastním městským designem na svých vlastních místech, a my musíme přijít na to, jak jim k tomu dát potřebnou platformu. Pakliže tak neučiníme a nedáme jim platformu, najdou si ji sami a s největší pravděpodobností smetou vše pryč. Musíme mít na paměti, že svět zítřka bude jiný, než je naše současné uvažování, takže je to právě nová generace, kdo by se měl podílet na jeho tvorbě. Čím víc jim otevřeme cestu ke kreativitě, tím víc půjdeme po správné cestě reorganizace a obnovy. Pokud zodpovědní činitelé chtějí zajistit, aby naše budoucnost byla světlá, měli by ze všeho nejdřív naslouchat těm, kdo budou uživateli této budoucnosti, tj. dnešním mladým.
Máte na závěr ještě něco, co byste chtěla dodat, vzkaz našim čtenářům či cokoliv, co byste s nimi ráda sdílela?
Až válka skončí, nepřítel, jemuž se nepodařilo dosáhnout jeho cílů vojensky a politicky, se jich pokusí dosíci ekonomicky a skrze rekonstrukční aktivity. Musíme si toho být vědomi a být obezřetní, jakmile vstoupíme do fáze obnovy. Zvláště legislativní proces by měl být v rukách Syřanů samých a vše, co můžeme sami kontrolovat, bychom také měli sami kontrolovat – jakkoliv je nutné mít na zřeteli, že věci dospěly do takového bodu, že naše finanční síly jsou omezené. Naše největší síla nicméně spočívá v utvoření kvalitních zákonů, jemuž musí předcházet řádné studium situace. To je něco, nad čím musíme mít absolutní kontrolu. Jinými slovy, strategie, k níž se při procesu obnovy přikloníme, bude naprosto zásadní.
Marjam Saʽáda je architektkou a konzultantkou specializující se na restaurování a ochranu památek a historického dědictví, architektonický design a vývojové studie zvláště v oblasti koncepčního designu. V letech 2010 – 2016 byla poslankyní syrského parlamentu.
Interview: with Maria Saadeh on Syrian architectural styles, trends and preferences
The amount of destruction in Syria is undeniable and the more pressing is the need to rebuild the country. Are you already noticing any concrete vision of doing so?
The notion of „rebuilding“ shouldn´t refer only to (re)construction, but also to society. As such it should reflect what changes we are going through and what the needs of the new (post-conflict) society are. First of all, we have to consider these needs, and only then the plan. In architecture, this most importantly refers to the urban plan. For its fair and adequate conception, all levels of society should be taken in consideration, as well as the aspects of economies they help create. Linking all this together and getting all these people engaged shows them that they count, and the realization of the fact that they count is a natural way to raise their patriotic feelings. However, all these aspects require some level of sophistication and an educated approach to urban planning. Now, I´d say that we are in a phase of restructuring all these approaches, some sort of a „brainstorming“ phase that permeats most (or all of the) domains. It´s a phase for qualified people to change chaos into a kind of a well-structured state of things. A phase where space for expertise, competence and talent must be consciously created.
The institutional goals, plans and ambitions aside, the aim of this interview is to handle the architectural intentions of rebuilding Syria from the style- or taste-oriented point of view. Is such a point of view, in your opinion, under current „emergency“ circumstances valid and if yes, is it anyhow reflected in the plans of the institutions in charge?
Exactly the same mechanism applies. There are talented people here, but the main issue is: how to help them to be participating the best way they can? Talented people need somebody to help them and encourage them. But is there anyone such who has this authority? Maybe this will also come later, in the next phase and we should wait for it.
You have mentioned „talent“. But what is it, actually – according to you?
The talent is very much related to the history of the place you were born in and that is your home – once you feel the need to express it for others in a creative way, it comes as something you have somehow taken „by default“ from your ancestors. And it is precisely this grasping it by default that shows you are talented – the differnce between who has, or not, this ability shows talent. Beside the fact that it again points at how much the person belongs to that place called home and how much he or she identifies with all its values.
In a bit of a retrospection and coming back to when the conflict started: how did you see the architecture of Syria of the pre-war time from the aesthetic point of view? Was it a culmination of some process, crossroads of styles, symptom of a searching, or some sort of a dead-end?
Here we need to, first of all, ask: what is actually „architecture“? Isn´t it a reflection of all what surrounds us – politics, society, culture, the spirit of the time we´re living in etc.? Wasn´t such the case with the Renaissance, wasn´t this the case of the former USSR times? It´s also the expression of a relation between a system and a geographical place. For this reason, when there is respect involved, then it´s good; on the contrary, when the architect tries to impose something on a place that is there not at home (regardless of whether it´s unrelated to the place or its environment, completely unsuitable because of the climate, disrespecting natural needs of man or the whole society, if it´s a cheap imitation of something that may work well somewhere else but is a total failure somewhere else etc.), then it´s bad. It should be about the function, respect, space for production function, simple or complicated etc. Talent shouldn´t be about simply „free hand“ that goes the trial – error way, but about a sophisticated plan resulting in some equilibrium between „thinking globally and acting locally“.
When we consider the main eras and their most outstanding features (islamic, French „colonial“ style, the fifties – sixties, Hafez al-Assad´s „functionalims“ and nineties-to-now, else…), which of them do you identify with most?
We had „architecture“ till about 80´s. Let´s take Damascus. Here, the Sheraton hotel (built back in 1978) is one of the few newer examples of how a reflexion of the local identity can be respected and brought to life by even a foreign architect, provided he or she respects the identity of Syria. Similarly during the French mandate, we could see a style which actually was a mix of the Syrian identity and a French style, some sort of a „Syrian art nouveau“. But the principle was still the same. And so on in almost any case where the understanding of the (well-proven, domestic) old style has played a role. There are old houses which gradually developped into modern buildings but they, for example, still respecdt the traditional „old“ distribution of some key elements – simply because the function is there. And it is present anywhere where you see the connection between the times and the man. In general, the 60´s was, in my opinion, the architectural top – in was top in all things, not only (but of course including!) the architecture.
In the Czech Republic, a „style“ emerged shortly after the fall of the Iron Curtain (and the onset of the free market with its new enterpreneurial elites), that was ironically rebaptised to „capitalism baroque“. That basically wants to say that the new-rich (with usually low-to-zero education and no feeling for art, composition or proportions) used their newly built or re-built houses (villas, palaces etc.) primarily to compete with each other in the pompousness, spectacularity and impressiveness of how their homes will look like. Symptomatically, most such homes, from the architectural point of view, ended up as kitschy combinations of super expensive elements which, however, have no aesthetic value as a whole. Can or could something of this kind be witnessed in Syria too?
Here, we are coming back to where we spoke about the phases. There will be another phase like this. Maybe the client or, at times, even the architect think that by such experiments they are creating something new. But responsible architecture shouldn´t be a play. Take Europe – basically all styles (and even their regional or other nuances) are clearly distinguishable. The reason it´s so is because they developped naturally. From this point of view, we will (again) see weirdness of all kinds – as well as some beauty; but later on, beauty will prevail. There will be first small examples of it; eventually, they will serve as points of reference; in the long run, as the proper guidelines. All we need for this is accumulated experience which will simply „put us all“ on the same track.
Coming back to the plans that may apply to solving the needs of today, specially in a moment where a stress on time and money clashes with possible high hopes and elevated ambitions for a best result – is there, in your opinion, any style you would call a good compromise between the function and the way it looks (or is dealt with) archtectonically? Sort of a „functionalism“ in the best sense of the word?
We need to rebuild not the country, but the architect. Teach the new generation that there is something called „criteria“, what criteria they are and why and how their meeting and observation should be required. What is „proportion“, „esthetics“, „respect“ etc. But who will teach them? Are there enough enlighted authorities that can do so and, at the same time, feel the need to? It´s for this reason that now we will most probably face very bad results – but some good examples can help shape this all, and eventually the right approach will become the norm.
Is there any general concept or idea that a) reflects the needs and wishes of the people and, at the same time, b) accomodates them with the needs or challenges of the post-conflict times so those find their expression in either the general planning, architectural styles or other sophisticated approaches the „central authorities“ or „housing planning committees“ have or will be taking into consideration when planning the new housing and, genearlly, spaces for living?
Based on the current social situation, we have to re-design the urban plan into new plans that will correspond to how we want to reshape the values. What else is the urban design but a sort of a „natural design“ resulting from understanding and taking into consideration both the social as well as the economical? In this context, the special feature of the post-war urban design is that it itself can be the factor to actively rebuild the social and economical. What we can do, is to include the thinking of what we need or expect in the urban design itself.
To put it even more precisely: is there real interaction with the needs of the people, do the authorities sofisticatedly explore what people would appreciate and need, and is that anyhow reflected in the new plans for buildings, housing plan etc.? If yes, what authorities have such an approach?
Yes – we need people who consider how the reconstruction is interrelated with the needs of the society. For this reason, consultants would be needed for this first stage, who would find out what the people actually need. Between the projects that would eventually arise, based on this strategy, there could be this way a leading one that will show how the path to others. Is the currently realized Bastin Razi project (part of a larger development project being under construction in the West Mazzeh area of Damascus; author´s note) such a one? I guess we will have to wait another ten years to see. And to be able to evaluate how successful this project was, as well as to see if we will repeat doing projects in that same way, or whether we will learn from it; no matter whether as taking it as an inspiration, or, on the contrary, from its possible mistakes.
In general, which are the authorities responsible for the whole rebuilding process and is this proces centrally planned, or is there any level of localisation and local independence?
Personally, I´m impressed with the simple idea that there is a new era of the reconstruction of the country. Everybody now focuses on some „new project“. There is however one general mistake that runs a risk of happening and as such should be taken heed of and preferable avoided: not focusing on things (the territory) in a well-balanced and complete way, this including (not) paying a special attention to all the zones that were affected by the conflict. If we do not help these zones regain their lost standards and dignity, their misintegration due to lacking some basic standard will sooner or later come back to the whole society as a factor that is hampering its progress as a whole – in its totality and as such.
Traditionally, what have been the most preferred or sought after kinds of homes? Have people been seeking rather after apartments (flats), or isolated villas / houses with gardens, or even after some sort of semi-detached houses etc.? This question is not meant to be cynical given the difficult times the country goes through – it should rather hint at what might be the future of what direction the (re)construction may take one day and what trends and preferences will be followed.
No matter how completely new the society of today is, it will always be with regard to their situation, level of purchasing power, preferences for the environment they like or wish to live in etc. that any planning has to be done. We can create a zone for low, medium, high income citizens but the relevant plans always have to be studied based on their real needs and backgrounds such end users have.
As a consultancy company, I am receiving requests from the Czech and Slovak construction material providers / suppliers / manufacturers to map the situation. What do you think would / could be the most preferred of such construction materials? Do you think it will always be the traditional ones, or are there (will there be) the be any tendencies for alternative materials, let alone whole constructions (low-cost energy houses, wooden houses, mobile houses etc.)? My guess would be that the Syrians will remain mostly conservative, but there may be a couple of pioneering companies and realizations, specially along the coast and / or in the countryside…?
Here, two main factors are at play: one is the policy of the state which, at least under the emergency circumstances as well as, most predictably, for some period even after this emergency is over, will focus on replacing as many imported materials as possible by encouraging local factories to the production of such (replaceable) materials, thus also creating job opportunities. The other factor is, of course, linked with personal interests (profit) of the importers. This way this question, in its very beginning, comes back to this elementary clash, and that is the one between the a) importers and the b) local manufacturers. So rather than importing materials I can see a viable path in transfers of prodution – the more sophisticated and sought after a (construction) material, element or part, the better!
There could be also another reason why to refer to the coast. Houses can be seen there which may not be pompous or elsehow striking, but are extremely practical in the way they are dealt with design-wise: not only do they fit perfectly in the environment (respecting all the natural and practical features as well as the surrounding environment), but are extremely well adapted to the needs they really have to fulfill – be it an in-built garage, balconies or verandas, staircases, ventilation system and else, usually with simple, plain walls which gives them some sort of smart simplicity that has almost a kind of a „mediterranean Bauhaus“ look. Moreover, each of such houses is an absolute original and they are usually very well planned ahead in view of who will eventually be inhabiting them, something that makes them extremely practical, cosy and stylish. Do you think coming back to these kinds of houses could be a way out of dealing with the demand and housing needs, or is it more likely that the majority of people would refuse them for looking „too modest“?
Science is the reslt of the best experience accumulated troughout the history. If the scientist comes with a prototype that is not respecting this experience, he virtually becomes the „enemy“ of how things should be. His ways are also dangerous because they create followers who ruin it all „en masse“ and thus with even more „effect“. We have for example something we can call the globalization style – say all these fastly built, wannabe modern, buildings made mostly of metal, plastic and glass. This is a clear example of where the prototype can go against the identity. I guess that here we´d rather should come back to ourselves and our history, therefrom select good references and refit them to modern times. Add the good upon a tradition based on experience – not cancel the tradition and erase the experience just for the sake of replacing them with a substitute that is alien.
Back to the taste / vision side of the topic: is there anything that could be called „Syrian style“ or some general Syrian tendency for some taste, style or architecture? Or does that change with times, social classes or some sort of general planning or other external influences?
Something called the „Syrian style“ does in reality most probably not exist. The Damascese style differs from the Aleppine one, the Homs one etc. Each place is distinguished by its own characteristics and influences which, in their turn, are largely affected by the diverse architectural styles that left their trace in our territory: be it the Otoman, the Mamluk or the French one. At the same time, however, if we take the whole all these accumulated experineces to compare the feeling it provides on us with the feeling another similar whole provides on us in, say, Egypt, then yes, there is a difference. But there are also things which are in common. There are many local experiences and extrernal influences that all help co-create one bigger, shared universum composed of many smaller yet interconnected parts.
How about the inside of the house / flat? Is there any traditionally preferred material or, on the contrary, any tendencies to adopt some more „global“ style?
There is actually no dominant or prevalent „special“ tendency. Conservative families keep an equally traditional style at home, with their descendants mostly repeating the patterns and the classical style their ancestors would observe. For example the kitchen never opens into the living room and neither does the living room into the salon – with the primary goal to keep the privacy. Then there are some housing or living traditions that differ from families to families and from regions to regions. However with the new generation, you can feel the difference. Still more and more persons are open to other cultures. They go outside the country, see other societies, the ways they live and try to get from it something for themselves. They are becoming generally more flexible and practical in their lives.
How about the traditional furnishing (or „furniture“) of the houses versus the European-style „IKEA kind of solutions“? I have noticed there was an IKEA in Jordan and there are a couple of them in Turkey but I was able to neither assess how much accepted those would be over there, nor how much sought after they would be in Syria (or Lebanon)…?
I guess they wouldn´t. Who has money goes for exclusive, luxurious brands. Who has no or little money, goes for second hand furniture. IKEA-kind of products is somewhere in the middle and as such would quite probably only hardly find a larger clientele.
What about the outer conditions – seismic, temperature-related etc.? Does this anyhow affect the primary plan or has to be taken anyhow into consideration prior to starting even the planning of the realization / (re)construction?
Old houses, for example, used natural cooling, which, not unimportantly, included also a tendency to switch the places where the family lived during the year. In winter they used one part, in summer another one, based on south, or north of the house, respectively. There were an open area to the courtyard called „líwán“ directed to the north to keep the humidity during the day as well as to prevent from the heat of the sunshine, and „qá´a“ which was a room intended to keep the warmth during winter. What do we have today – imported design cooling systems, US or Dubai made windows etc. When a design is made by an architect, nobody cares for the directions to be used in terms of the natural dispositions they have in regards of the sun beams, amount of light and the temperature. We should take more attention about these things, and I am not talking only about zero energy buildings but generally, about some fresh inspiration that can again trace its sources and origins in the good things coming from our history.
One question regarding the heart of Damascus: the Old city is doubtlessly beautiful, but neglected and a bit worn-out looking, at times even giving the impression of being vulnerable to physical influences (erosion, dilapidation, statics etc.). Is there anything going on to save it, improve it and maybe give it a completely new shine? What is your personal relation to the Old town and would you have any recommendation of how to treat it (or any other historical part of Damascus / Syria) in the best possible way?
There are actually more theories regarding how the conservation and / or reconstruction of the Old city should be handled. The conservative says that „all has to be restored so that the outcome is exactly the way it was in the past – let´s change the damaged elements, but keep exactly the same style all the way to the smallest component“. Another theory says: „We may add, replace or modify, but without denying the old structure, i.e. just about enough“. The last main theory basically agrees even with more substantial changes. This theory basically borders on what is sometimes already going on: there are cases of a „wild“ restoration when old houses are „re-fit“ with, for example, material (such as stones, other elements bought from the market) which, once applied onto or into the traditional structure, create in fact a completely „new“ style. When it comes to me, I am not against innovation but I guess that, first of all, we should always make sure not to ruin the identity and have it as a priority. Help the body or authenticity to come to the foreground.
Generally, what is your favourite architectonic style – in Syria, in the Near or Middle East, and globally?
My preference is actually not related to any particular style, but rather to proportion and function, or, to how convincingly aesthetics mingles with function. When a style respects all the criteria it should, it results in a good product. Serve the goal and be elegant, that´s when it´s exactly it. Craft and simplicity are what brings beauty to life.
Do you yourself have any idea of how Syria could go on in its general housing planning from the architectonic point of view? I mean how to a) make sure it serves the good ends and b) is at the same time aesthetic enough to stimulate the feelings of taste and increase them? Is this thinking ever present in the planning or is the aesthetic element usually sacrificed to other priorities such as costs, practical aspects, budget etc.?
A good archiect is the one who can take more things in consideration, handle them well and make them work together – be it a due meditation of the foundations, an own advanced 3-D thinking of how space should be comfortable for the user and in fact encourage the user to love being, staying or working in his place, or be it respect to the socitey, climate, culture or economical aspects. The user shall always pay only the minimum to get the exact best for it. Only bad architects look at getting as much as possible – and that is usually reflected in how the outcome looks like.
Do you have generally any – possibly, but not necessarily, architecture-related – dream that you´d wish to see come true in terms of your homeland and its further development?
When we speak about reconstruction, I deeply believe in the Syrian society. Capitalism proved not to be the right way of going on. When we, in this respect, talk about society, it is precisely the new generation that possesses all the needed means to help bring about change – they can represent power, exert pressure, make their own waves of influence; this is where their potential is. This is what they can do now in order to re-create their world. Translated into architecture – we need them to find their own urban design in their own places and find out how to give it the needed platform. If we wouldn‘t do so and wouldn’t give them such a platform, they will find their own which will most likely sweep everything away. We need to keep in mind that the world of tomorrow will be different from what and how we think today, so it´s precisely the new generation that should be involved in its making. So the more we open them the way to create, the more we´ll arrive to the right way of restructuration / reconstrution. If those who are in charge want to make sure that our future will be good they should first of all listen to those who will be that future´s users, i.e. the youth of today.
Do you have anything else you´d wish to add, any message for our readers or simply anything else you´d like to share with them?
After the war, the enemy who didn´t manage to achieve his goals militarily and politically will try to achieve them through the economy and reconstruction activities. For this reason, we have to be aware and cautious about this when managing the reconstruction phase. Specially the legislative side should be executed by the Syrians themselves and all the controllable should be under our control – taken in consideration the fact that the things have already come to a point where our financial powers are limited. However, our biggest power lies in the formulation of proper law preceeded by due studies – this is something over which we have to exert absolute control. In other words, the strategy taken for the execution of the reconstruction project is an absolutely crucial thing.
Maria Saadeh: Consultant architect specialized in restoration and conservation of old monument and sights, architectonic design and development study, specially in conceptual design. From 2010 to 2016 member of the Syrian parliament.
