Damašská čtvrť Mídán neleží přímo v centru turistických tras, respektive nikdy nezaujímala přední místo v bedekrech. Je to trochu škoda, protože právě zde lze najít největší koncentraci krámků s tradičními pochutinami, delikatesami a vybranými specialitami. Všemu dominuje baklava, další sladkosti, všelijaké loupané ořechy a křížaly nejrůznějších typů, a to do takové míry, že si člověk připadá až skoro na středoevropském či maximálně balkánském venkově. Hlavní část Mídánu, tvořená dlouhou ulicí lemovanou krámky, které obchodníci předávají z otce na syna, je tím nejlepším místem kde pořídit vzpomínku na Damašek – má-li tedy takovou vzpomínkou být něco na zub.
Požitek je zaručen – majitelé obchodů jsou typickými představiteli městské kupecké elity, která po staletí rozvíjí zákaznickou důvěru nešizenou kvalitou, řemeslným umem a perfektním designem, od delikatesy samotné, přes balení, ve kterém se prodává, až po reklamní prospekty. Ty si svou okázalostí v ničem nezadají s reklamou francouzských lahůdkářů na své nejlepší speciality. Mídán je gastronomický ráj na zemi, který skoro nikdy nespí – minimálně od jara do podzimu je tu otevřeno až do brzkých ranních hodin.
Mě sem ale čas od času přivede jiná věc – hned ze začátku ulice je malá restaurace, která nese jméno „Muchtár“. Už to odkazuje k určité venkovské tradici (muchtár je zčásti čestná funkce jakéhosi „písmáka“, který v Levantě moderní doby ve svém většinou skromném úřadě za bakšiš ověřuje méně významné úřední listiny). Tento „Muchtár“ ale potěší hlavně milovníky takových specialit jako je haggis, česká zabijačka či všelijaké slavnostní pokrmy Střední Asie – společným jmenovatelem tu jsou totiž vnitřnosti, mozečky, popř. silný vývar.
Vepřové je pochopitelně nahrazeno skopovým, beran či kozel jsou ovšem využiti dokonale – z přežvýkavcovy hlavy odpadá najemno uvařené, voňavé maso, dršťky všech tvarů i velikostí naplněné rýží se lákavě kroutí. Mozeček je coby samostatná kulinařina servírován na talíři zvlášť. K tomu všemu citron, vývar se solí a další nezbytné kusy zeleniny jako paprika či cibule.
Ne nadarmo mi dávný známý Hájel, který mě sem před 6 lety vzal poprvé, říkal, že jde o jídlo pro pravé chlapy. A asi měl i pravdu… ač tedy přesně nevím, jak se pozná pravý chlap, je fakt, že osobu ženského pohlaví jsem tu při svých dosavadních cca 10 návštěvách zatím nikdy nepotkal…
Pro milovníky jídel „pro pravé chlapy“ několik fotografií v galerii.
