Veronika Sušová-Salminen míní, že protesty proti střetu zájmů Andreje Babiše českou demokracii nejspíš nezachrání.
Pro českou demokracii by bylo nejzdravější, kdyby demonstrace proti Andreji Babišovi a jeho vládě protestovaly nejen proti Babišovi, ale i proti tomu, co reprezentují hlavní Babišovi političtí konkurenti. Tehdy by snad o nějakou záchranu demokracie skutečně mohlo jít.
Pokračující protesty se zaměřují především na Babišův střet zájmů a fakticky na to, že reprezentuje fúzi politické a ekonomické moci. Kýčovitým dodatkem je pak pro některé Babišovo „estébáctví“. Jenže problém je následující – na nějakém střetu zájmů a na fúzi politiky a ekonomiky je postavena celá dnešní „demokratická“ politika v ČR. Andrej Babiš je jenom extrémním příkladem a velmi viditelnou špičkou ledovce. Vyřeší jeho případná rezignace tento problém? Jaký má platforma Milion chvilek pro demokracii konkrétní plán k oddělení zájmů kapitálu od fungování demokracie? Jde o demokracii jako takovou, nebo jen o Andreje Babiše?
Protesty (společně se současnou politickou opozicí ODS, TOP 09 a Pirátů) žádné alternativy pro oživení demokracie zatím nepředstavují. Naprostá většina Babišových oponentů jsou v podstatě neoliberálové. Jejich životní filosofií je potlačení participace lidí v demokratickém přístupu ke společenskému bohatství v jeho nejrůznějších podobách. Oni samozřejmě o demokracii vzletně mluví, dokonce se staví do role jejích obránců, pod povrchem je ale jiná pravda. Ostatně, každý autoritář dnes ví, že bez demokratického slovníku se těžko obejde, podle mluvy se demokrat nepozná. Demokracie se dnes demontuje potichu a veskrze „demokraticky“.
Výmluvnou skutečností je, že se protesty snaží distancovat od politických stran, se kterými ale sdílí většinu svých požadavků na Andreje Babiše. Politické požadavky (demise premiéra) mají jakoby čistě občanský háv, který nemá mít souvislost s politickou opozicí. A dává to smysl. Třeba by si lidé spojili tento boj za demokracii například s tím, jak členové TOP 09 považují za normální, aby měly dluhy i nezletilé děti. Prý se z nich tak stanou odpovědní lidé (viz zde). Myslím, že lepší „recept“ na fungující „liberální demokracii“ se snad ani vymyslet nedá…
K dovršení tragikomičnosti se nominální levici v české politice dostalo poněkud trpké role, ve které viditelnou špičku ledovce v podobě fúze moci ekonomické a politické podporuje u vlády. Prý ve jménu státotvornosti, ve skutečnosti však ve snaze odložit svůj bohužel asi konečný kolaps. Za jeho horizontem je „demokracie“ bez levice, což ale zřejmě nikoho moc neznepokojuje… a pro někoho to bude konečně ta „správná“ demokracie, mám obavy.
Těžko se dá tvrdit, že v případě Andreje Babiše neexistuje žádný „střet zájmů“. Babiš je zosobněním střetu zájmů (tj. fúze soukromé ekonomické moci a politické moci veřejné či soukromých zájmů a veřejného rozhodování), který ovšem skoro 30 % jeho voličů nijak neodradil a jejich motivy pro podporu ANO byly a jsou, bez ohledu na něj, nepochybně velmi různorodé. Může jít o volbu „žaludkem“, protože Babišova vláda je první, která skutečně „rozdávala“, zvýšila například ostudné české důchody nebo přispěla k pokračování politiky zvyšování minimální (i průměrné) mzdy. Jistě, pro někoho to „není důležité“, ale pro dost lidí v Česku tyto ukazatele důležité jsou. Jiní možná vidí v Babišovi archetyp starostlivého-otce kapitalisty. Někteří snad obdivují Babišovy miliardové podnikatelské úspěchy, a to samo o sobě jim stačí jako důkaz kvality politického programu (vždyť k tomu byli od roku 1989 systematicky trénováni). A další třeba podlehli chytlavému marketingu, který ANO a Babiš sám mají. To, že Babiš představuje střet zájmů, jim prostě nepřijde jako něco problematického – mimo jiné třeba i proto, že polistopadová demokracie byla splýváním zájmů soukromých a veřejných, ekonomické moci a politiky s dobýváním renty (kdo byli ti různí kmotři politických partají?) charakteristická.
Babiš už dnes těžko čerpá politickou podporu na základě své původní teze boje proti korupci. S tou šel do politiky v časech (pamatujete ještě) hluboké krize české pravice, která v sobě spojovala krizi důvěry (na sebe se vršící skandály s korupcí – kolik z nich bylo skutečně potrestáno do doby, než se stala ministryní paní Benešová?), krizi politických kádrů s krizí ekonomickou (ze které jsme se měli proškrtat) a krizí vládnutí (vrcholem byly všechny ty Drábkovy „reformy“). Babišovo ANO zaplnilo volný prostor a usazené ve středu spektra začalo napřed nasávat voliče zprava a následně i voliče zleva, jak se ukázalo.
Zdá se, že je to něco, co se v rámci establishmentu v Česku neodpouští – a nenechte se mýlit, protože dnešní protesty jsou protesty jedné části establishmentu proti té druhé. Nehledě na složení masy lidí na Václavském náměstí, včetně těch, kteří přišli s naprosto poctivými úmysly, většina čapkovských obyčejných lidí tu zastoupení nemá. Nejsou to protesty těch, kteří nemají co ztratit, ale spíš těch, kteří co ztratit mají nebo už ztratili díky Babišově nadvládě (aspoň v daný moment) v české politice. Demokratický étos z těchto protestů prostě cítit není. Spíš je to umělost, divadelnost, pozérství a marketing, který z nich dýchá aspoň na mně (a to, přiznávám se, z dálky, takže se mohu naprosto mýlit a nechci nikomu křivdit). Srovnávat je s rokem 1989 se ve skutečnosti nedá. Tím vůbec neříkám, že jde o nelegitimní jev, který by nebyl vyjádřením určitých zájmů a že neartikuluje skutečné problémy. Ostatně úplně stejně jako volba Babišova ANO, která je ovšem formálním demokratickým nástrojem.
Ocitáme se tak v dost zvláštní situaci. Probíhá politický boj, který je výlučně situován na pravé straně spektra a prohlašuje se za boj o demokracii, i když nepřímo demokratické principy popírá a vede k další paralýze demokracie (sem patří škrtová politika, politika vytvářející nebo způsobující růst nerovnosti ve společnosti, systematické přiškrcování veřejných výdajů ve školství či zdravotnictví – demontáž demokracie možná nemají strany jako ODS nebo TOP 09, které ji uváděly do praxe, napsanou v programu, ale to na věci nic nemění). Faktický Babišův střet zájmů je tak jen zástupným problémem. V pozadí tohoto boje jsou tak či onak zájmy bohatých, kteří dnes mají vliv v politických stranách a v hlavních médiích, většina z nich ale politické ambice prosazuje jinak než Andrej Babiš. Většina opozice (výjimkou jsou snad do určité míry Piráti) je ekonomicky konzervativní a svoji příležitost ve vládě a v opozici mezi roky 1989 až 2013 už dostala. ODS i TOP představují strany obrácené do minulosti, zatímco Babišovo ANO je do značné míry jejich svérázným pokračovatelem, dědicem transformace. Z toho potom plyne otázka, zda se opravdu staronoví ochránci demokracie, skrytí za veskrze občanskou iniciativou zdola, změnili, zda už nepředstavují strany skryté vlády oligarchie? Důvěru ale neposiluje ani jedna z nemocí české „kulturní fronty“ – ochranitelství vůči obyčejným lidem, které považují vesměs za jakési „malé děti“. Protesty, a nenechme se mýlit jejich početností v Praze, tak jsou vlastně protesty národního odcizení.
A uprostřed toho odcizení se pak ocitají všichni, kdo dobře chápou, že celý ten boj je pro skutečnou demokracii rovnicí s výsledkem „lose-lose“. Bohužel.
Veronika Sušová-Salminen vystudovala historii na FF UK a doktorát z oboru antropologie obdržela na FHS UK. Dlouhodobě se věnuje východoevropským a středoevropským moderním dějinám s přesahem do politologie a částečně postkoloniálních studií. Je autorkou více než dvou desítek odborných studii a recenzí a v roce 2015 ji vyšla první monografie věnovaná současné ruské politice za Vladimira Putina, a to jako první, původní česká publikace k tomuto tématu (Putin. Nezkreslená zpráva o mocném muži a jeho zemi, Darnus: Praha 2015). V posledních několika letech se věnuje publicistice a politické analýze se zaměřením především na postsovětský prostor, ale i na českou politiku. Dlouhodobě žije ve Finsku, ale v České republice, kde má rodinu, pobývá pravidelně několikrát ročně. Hovoří plynně anglicky a rusky, domluví se také finsky, německy nebo španělsky.
Článek publikujeme v rámci mediální spolupráce s nezávislým komentátorským a analytickým webem !Argument.
