Po čase opět trochu beletrie, konkrétně v tomto případě v podobě tradiční svahilské minipohádky – příběhu předávaného ústně z generace na generaci a objeveného ne sice v subsaharské divočině, ale i tak v dosti neprobádaných zákoutích internetu. Přejeme tedy příjemné počtení a pokud se zas něco zajímavého naskytne, rozhodně se znovu podělíme!
Byl jednou jeden král, co měl ministra, se kterým měli ve zvyku každý měsíc na tři dny vyrážet na lov do divočiny.
Jednou se ministr vydal do cizí země.
Tam spatřil meč, který by se pro jeho krále skvěle hodil – měl totiž zlatý jílec. Tak jej koupil a po návratu domů meč králi daroval.
Král dar přijal a začal si meč prohlížet, avšak nešťastnou náhodou se řízl do jednoho z prstů na levé ruce tak nešikovně, že mu část prstu odpadla. Rozhněvaný král nařídil, aby meč dali pryč, a svého ministra poslal na rok do vězení.
Po čase krále přepadla chuť vyrazit na lov. Toho dne se vydal do lesa sám, neboť jeho ministr si stále odpykával svůj trest.
Když dorazil do divočiny, začal lovit; oblast však obývala skupina lidí, kteří uctívali lesního ducha. Tento duch po nich vyžadoval, jak sám říkal, „co nejlepší“ lidskou oběť. Bohužel, všichni členové skupiny trpěli nějakým tělesným postižením – konkrétně jim chyběla končetina nebo prst. Nakonec skupina narazila na muže a přepadla ho. Ukázalo se, že onen muž je král – i tak mu ale svázali ruce i nohy v úmyslu obětovat ho, jak to lesní duch požadoval.
Než mu však stihli ublížit, jeden z únosců své druhy zastavil se slovy:
„K ničemu nám není, protože mu chybí prst na levé ruce.“
Hned nato ho tedy rozvázali, jen ho lehce šťouchli za to, že jim „zkazil“ plány, a kvůli chybějícímu prstu ho propustili na svobodu.
Král se vrátil domů a nařídil vojákům, aby přivedli ministra, kterého dříve uvěznil.
Když se s ním setkal, řekl:
„Ach! Opravdu jsi mě zachránil tím, že jsi mi přinesl ten ostrý meč, který mi usekl prst! Nebýt toho, byl bych už jistě mrtvý.“
Na to mu ministr odpověděl:
„Co tě králi nemá?! Vždyť ty jsi zase zachránil mě; měli jsme totiž jít lovit společně – a protože mé tělo je neporušené, byl bych to já, koho by zabili!“
