Zájezdy do Damašku cestovky ještě asi nějakou chvíli nabízet nebudou, nemluvíme-li tedy o „cestovkách“ pro většinou íránské nebo irácké „cestovatele“, jimiž jsou samozřejmě stejně míněni převážně takzvaní „zuwwár“, tj. poutníci k šíitským svatyním, hlavně tedy mazárům Zajnab a Ruqájja. První je mezi Damaškem a letištěm, druhá je v samém srdci damašského starého města, kousek od hlavní Umajjovské mešity (tj. přibližně někde tam, kde se má podle islámského apokalyptického učení zjevit Mesiáš nebo kde si aspoň já, když o tom přemýšlím, jeho zjevení dovedu představit…).
Ony jsou cestovky ostatně dost opatrné, i pokud jde „jen“ o Libanon, tudíž to obě oblasti dost nespravedlivě odnášejí ve prospěch jinak poměrně nudného Jordánska, které si pomalu ale jistě uzurpuje primariát coby reprezentant „toho pravého Blízkého Východu“.
Přesto pojede-li i někdo v současné době do Sýrie a rozhodne-li se projít po Damašku, určitě zabrousí na osvědčené bedekrové adresy jako je Hidžázské nádraží, trh Hamidíje, Báb Túmá či staré město, kde jsou právě obě výše zmíněné mešity (Umajjovská a Ruqajja).
Stranou pozornosti ale i v takovém případě dost pravděpodobně zůstane zajímavá, dost často ale opomíjená spojnice začínající na protilehlé straně silnice před vchodem do Hamidíje, tvořící v podstatě pěší jižní paralelu „třídy Vítězství“ (tj. Nasr street), a končící kousek před nádražní budovou na bývalé hidžázské trati. To je mimochodem trať, která kdysi vedla z Damašku až do Saúdské Arábie a byla vybudována trochu v rakousko-uherském stylu (zůstaly po ní například typické nádražní budovy, které známe od nás i z Balkánu; jedna z nich, která se ovšem stylu raženém bývalou monarchií nad Dunajem trochu vymyká, stojí dodnes právě v Damašku).
Daná spojnice je v podstatě úzkou uličkou, která nabízí minivýlet do životních i architektonických stylů dob minulých, z nichž ovšem mnohé přetrvaly dodnes. Čtvrť, kterou probíhá, se jmenuje Báb Sarídža, a je to vlastně synonymum dané uličky, protože moc jiných přímých spojnic přes ni nevede. Na cestě potká člověk obchody, hammámy, klasická orientální řeznictví s obnaženými kusy masa, která se do konce směny vždy prodají (a většinou i toho samého dne zkonzumují, tudíž nemusí mít člověk strach, že by došlo k nějakému narušení zásad hygienické etiky), sladkosti, obchody s kořením, zajít lze i do klasického domu syrské šlechty z období cca minulých dvou staletí.
Pro určitou ochutnávku trasy, která i v dobách turistického boomu leží tak trochu mimo, ačkoli je sama schopna vyprávět téměř kompletní příběh o dějinách a současnosti města, viz nahranou fotogalerii. Příjemnou exkurzi!
