Prostředí diplomacie ho odjakživa fascinovalo. S oblibou pročítal knihy pojednávající o jejích dějinách, očima hltal televizní dokumenty líčící pozadí nejrůznějších historických událostí a nejednou viděl sám sebe v obleku a bílých rukavičkách vcházet do jednacích síní. Ve svých představách byl možná trochu staromódní, ale, jak sám nejednou kolegům ve skladu říkal, opravdovou kvalitu může prověřit jen historie. To, co však na umění brilantního vyjednávání obdivoval nejvíce, byla křehkost a subtilita této činnosti, spočívající, jak si záhy uvědomil, zejména ve schopnosti řečníků ovládat, volit a především do vět citlivě včleňovat jen ty nejvhodnější výrazy, přesně odpovídající dané situaci, a postupně, trpělivě tak celý konverzační akt dovádět k požadovanému cíli, podobně, jako vedou k výhře v šachové partii rozvážné a důmyslně uskutečňované tahy figurek v podání opravdových mistrů.
I on sám už nejednu diplomatickou frázi ovládal. Slovník oborových výrazů i lexikon cizích slov měl doma téměř neustále otevřené. Oba ležely na stole hned vedle poloprázdného pytlíku s brambůrkami a nedopité sklenice se žlutou limonádou. V knihách i slovnících mohl listovat stále; a sám věděl, že by i listoval – jen kdyby tu nebyla Hanka. Neustále se s ním chtěla vídat a čím dál víc jeho pozornost rozptylovala.
Musím to ukončit, napadlo ho už mnohokrát, jinak to nikam nedotáhnu.
Odhodlal se k tomu až teď, skoro po třech letech známosti, které ona říkala vztah. Stejně se vídáme jen jednou dvakrát za týden, říkal si, když vytáčel její číslo.
Až poslední dobou se začali scházet častěji a on si uvědomil, že je třeba přijmout rázná opatření.
Udělám to stylově, prolétlo mu hlavou ještě, když uslyšel vyzváněcí tón, vždyť mám taky na to průpravu. Ať vidí, že jsem formát!
Čekal jen chvíli. Pak někdo na druhém konci zvedl sluchátko a známý ženský hlas se představil. Představil se také a dlouho neotálel. Když se dostal k hlavnímu tématu, zněl jeho hlas klidně a vyrovnaně.
„S přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem našeho vztahu“, řekl jí potom a v jeho tónu bylo cítit rutinu získanou mnohonásobným opakováním, „ti s politováním musím oznámit, že už nejsem zcela tak přesvědčen o smyslu jeho dalšího trvání.“
