Našli v sobě zalíbení – jeho firma (Nanox) vyráběla nanovlákna, firma jeho obchodního partnera (InterFilter) zas filtry do aut. Seznámení s sebou neslo příslib vzájemné výhodnosti, navíc s možností vstupu na nové trhy. Ve hře bylo Finsko, Švédsko, severní Afrika, Nigérie, dokonce Mauricius! Propojení znamenalo klienty, kontakty, volání, spoustu energie, nadšení, úměrně tomu radost z nového vztahu a další a další přibližování se a otevírání. Netrvalo dlouho a na vlně odpovídajícího nadšení se vezli i zaměstnanci. Profesionální přístup a distingovanost byly vystřídány stále neformálnějšími úsměvy, uměřenost postupně nahrazoval nejdřív opatrně dávkovaný, pak stále srdečnější optimismus.
Možná i proto se někteří z účastníků tohoto nádherného sbližování mohli přistihnout při úvahách přibližně v tomto duchu: Kam až tyto sympatie mohou dojít? Co to jsou vlastně sympatie? Do jakého stupně oba majitelé svou vzájemnost propojí? Budou spolu chodit pravidelně na večeře? Pozvou tam i manželky? Ukážou si navzájem sbírku kravat či golfových holí? Budou přitom pít bourbon u krbu v domě jednoho z nich? Půjdou společně do sauny? S manželkami, nebo bez nich? Budou tam jednat, nebo co tam budou dělat? Nemělo by ostatně co největší propojení být součástí každého obchodního partnerství? Neměli bychom se i my jeden zaměstnanec na druhého vrhnout a propojit se? Vylákat jeden druhého na procházku nebo projížďku autem a tam se objímat, tisknout k sobě, osahávat, líbat či dokonce do sebe proniknout?
