Po celé republice probíhal druhý ročník Olympiády nejlepších žáků zvláštních škol. Předcházelo mu čilé organizování, příprava a výběr těch nejzdatnějších kandidátů. Díky systému motivačních testů i vhodně kladených dotazů se celostátního finále mohlo zúčastnit celých 100 dětí – těch, které se od svých spolužáků odlišovaly větším zájmem, talentem i chutí vstřebávat informace.
Včera se v Hradci Králové uskutečnila češtinářská část, do které postoupilo 37 žáků.
Pro představu přinášíme ukázku čtyř prací z kategorie „volný text“. Žáci měli za úkol vytvořit libovolný smysluplný textový celek, u nějž měli zároveň vysvětlit, proč jej zpracovali tak, jak jej zpracovali:
První ukázka pochází z pera Martina Švarce z Prahy-Lysolají a byla pojmenována „Obrácená básnička“. Text zní: Lyška běžela po svyslé mítině. Svyšť pyštěl a vily vlci nevynně. Moje mylá sestoupyla z míťyny a pomalím krokem se ke mně blýžyla. Bil jsem jý za to vděčný, štěsťým se my očka klýžyla.
Martin si dal za cíl vytvořit souvislý a dle možností poutavý text, v němž dojde k prohození správného psaní „y“ a „i“. Martinovi (jak se svěřil komisi) pomáhala s nápadem i část třídy, a ač se připravoval, jak mohl, šlo o poměrně těžký úkol, o čemž svědčí i to, že některé „chybky“ přece jen neunikly. Došlo k nim ale spíš jen z nepozornosti…
Lukáš Korec z Rakovníka napsal krátkou hororovou povídku „Bratrovo sbohem“: Můj bratr byl minulý čtvrtek na výletě v Praze. Když se navečer vracel, volal mi z auta, že už je u Nového Strašecí a že bude doma tak za půl hodiny. Jenže asi za pět minut se zničehonic ozval zvonek a bratr stojí ve dveřích, že si ještě rychle vezme na památku tu tužku, co si u nás nechal. Já se ho ptal, jak jako že na památku, ale on rychle odešel, no a pak volala policie a říkala, že bratr měl u Nového Strašecí havárii a že umřel.
Neinspiroval jste se tady někde?, zeptala se Lukáše členka komise Magda Svítilová, PhD. Jakože podle čeho jste to psal, myslí paní kolegyně, doplnila ji Helena Liptáková, odborná poradkyně. Nebudu lhát, řekl s kamenným výrazem Lukáš Korec, napadlo mě to, když jsem se v televizi díval na pořad „Věřte, nevěřte“. Ale jsem pyšný na to, že jsem to dovedl takhle napsat.
Humorný příběh v několika větách připravila Vaneska Červeňáková z Chomutova: Nebudete věřit, co se v naší firmě stalo – obchodní cestující Vojta Koloros si jednou na jednání vzal oblečení, co nosí normálně doma, a majitel té firmy, se kterou Vojta jednal, na to jednání přišel v obleku. Další jednání spolu měli v pátek, a to se tedy Vojta rozhodl přijet v obleku, ale majitel firmy byl v kraťasech a tričku, protože se chystal odjet na chatu. No není to legrace, co všechno se to u nás ve firmě děje?
Jirka Lukáš z Rožmitálu napsal – dle svých slov – „povídku bez pointy“.
Ty skutečně víš, co je to pointa?, obdivně a překvapeně kvitoval jeho snahu člen komise Dušan Šulc. Je vidět, že sis s tím opravdu dal práci!
Povídka se jmenovala „Rozdává peníze“: Ke klukům přišel pán a nabídl jim každému tisíc korun za to, když budou deset minut skákat jako žáby, přitom kvákat a sem tam vykřiknou „já jsem malá žabička“ nebo „zelení jsme, k tomu slizcí“. Všem klukům to přišlo super a nikdo neodporoval, jenom Petr, že prý má svou hrdost. Doma mu totiž říkali: máš svou hrdost – když ji ukážeš, lidi si tě budou vážit, a nakonec to ocení a ty získáš ještě víc! Tak si Petr nic nevzal a ani nechtěl udělat nic z toho, co chtěl ten pán. Pán se proto zeptal ještě jednou a když Petr zase řekl, že ne, tak dal peníze jenom klukům, podíval se, jak deset minut skáčou, kvákají a křičí, a odešel. Víc už ho nikdo nikdy neviděl a už se taky nic podobného nikdy neopakovalo. Ostatní měli tisícovku a Petr nic, ale měl svou hrdost. Konec.
Češtinářské příspěvky v kategorii volného textu byly letos velmi silné. Ukázalo se, že olympiáda pro zvláštní školy byl dobrý nápad a úroveň jejích účastníků je rostoucí. Porota, až zaskočená kvalitou prezentovaných příspěvků, se celý zbytek dne dohadovala a diskutovala o tom, kdože to byl vlastně nejlepší; ani do večera se ale nebyla schopna uspokojivě a jednoznačně rozhodnout.
