Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Dalibor Šanc: Z deníku asociála

Dalibor Šanc: Z deníku asociála

13.03. Dnes jsem dočetl poslední platónský dialog. Vypsal jsem si pár poznámek a na chvíli se zamyslel: je třeba jít ven a pročistit si hlavu. Navlékl jsem na sebe pár svršků a výtahem sjel do přízemí. Vyšel jsem na ulici a za chvíli jsem byl na náměstí. Tam jsem potkal Zdeňka, bývalého spolužáka.

„Počkej tady, za chvilku přijde ještě Michal a Honza, pokecáme…“, řekl mi. Netrvalo dlouho a byli tu. Moc jsem nevěděl, o čem s nimi mluvit, a proto jsem jen poslouchal. Bylo to vcelku zajímavé, a tak jsem se za chvíli na něco zeptal.

„Cože? Tys na tom muzikálu ještě nebyl?“, odpověděl mi překvapeně Michal, „No tak tos teda úplnej ignorant!“

25.03. Tak jsem konečně pochopil ty parciální derivace! Že to dalo práce – ale vyplatila se! Měl jsem opravdu radost, a tak jsem zavolal Slávkovi, jestli má večer čas a jestli si nepůjdeme někam sednout. Odpověděl mi, že už mají s Petrou něco naplánováno. Pokud ale prý budu chtít, můžu se k nim klidně přidat. Budou v restauraci poblíž místa, kde bydlí. Docela jsem se těšil.

Večer jsem tam dorazil a všude bylo plno lidí. Bavili se a já s nimi. Byl jsem rád, že Slávka i Petru zase po dlouhé době vidím. Vyprávěli o sobě a o tom, co plánují do budoucna. Pozorně jsem je poslouchal, když tu mi najednou zazvonil mobil. Chvíli jsem telefonoval. Jak jsem skončil, vidím, že se na mne téměř celá skupinka lidí pobaveně dívá. Jeden z nich potom povídá:

„Ty, prosim tě, jak s tímhle můžeš eště volat?! Dyť to je nejmíň tři roky starý. To jsi fakt blázen!“

09.04. Dnes jsem měl na programu opakování čínských dějin devatenáctého století. Samozřejmě bylo nutné přihlédnout i k veškerým makropolitickým souvislostem, což zejména v případě Opiové války a Boxerského povstání znamenalo i důslednou analýzu britské zahraniční politiky, a to minimálně za uvedené období.

Jakmile jsem všechno zdárně dokončil, šel jsem se projít. Kráčím po ulici, když tu jsem na rameni ucítil nějaký dotek. Otočil jsem se a uviděl zanedbaného člověka se slepenými vlasy a hustými vousy. Nadšeně na mne zíral; zřejmě si mě s někým spletl.

„Tak co, ty vole!“, zařval radostně, „kdy zas vyrazíme k Žumberovi?!“

Toho ožralku jsem opravdu neznal, ale nechtěl jsem, aby se urazil. Proto jsem se jej pouze nevinně zeptal: „A kdože nebo kdeže vlastně ten Žumbera je?“

Jak zaslechl můj hlas, zpozorněl a zkoumavě na mne pohlédl. Zřejmě mu došlo, že jsem někdo jiný. Něco mu ale vrtalo hlavou, to jsem viděl. Ještě chvíli si mě prohlížel a když pak nakonec promluvil, řekl: „Cože? Ty neznáš Žumberu? No tak to musíš bejt ale úplnej debil!“

Dalibor Šanc je specialista na finanční trhy a příležitostný autor. Mezi jeho záliby patří dějiny Osmanské říše se zvláštním důrazem na kulturu, umění a společnost států bývalé Jugoslávie v období pozdního středověku, podobně jako typologizace pískovců, mramorů a žul. Ve volném čase se věnuje letům v aerodynamických tunelech, potápění na Jadranu či venčení své smečky shiba-inů.

Related posts