Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Íflín al-Mustafá: Co stojí za běloruskými ekonomickými úspěchy v Sýrii?

Íflín al-Mustafá: Co stojí za běloruskými ekonomickými úspěchy v Sýrii?

Naše damašská spolupracovnice nám dodala níže publikovaný článek, protože nás zajímalo, co stojí za relativně častým výskytem běloruských firem v Sýrii, jakož i jejich ambicemi, které leží poměrně vysoko – ať již jde o spolupráci na poli lékařství či léčiv, nebo investice v oblasti výroby či dovozu dopravních automobilů (MAZ). Přitom kdyby Bělorusové byli technologicky vyspělejší, dá se předpokládat, že by jejich úspěch v Sýrii byl ještě znatelnější. Momentálně se dá přinejmenším říci, že Bělorusko v mnoha oblastech plní ten prostor, který by mohla plnit ČR, kdyby ovšem věci fungovaly tak, jak mají. I tak si ČR nevede špatně, reálný ekonomický vztah ČR vůči Sýrii ale trpí mnoha neduhy, které Bělorusové odbourali:

  1. Bezhlavou propagandou prezentující jen to nejhorší a trvale (už 7 let) vytvářející pocit, že v zemi probíhá totální válka a neexistuje žádná oblast normality. V tomto excelují zejména audiovizuální sdělovací prostředky, podobně jako „oficiální“ a „zavedená“ tisková média, překypující agilními redaktory, kteří všichni zřejmě strávili v knihovnách nebo na netu víc dní, než kdokoli jiný kompetentní přímo na místě v Sýrii. Půlka z nich jsou přitom zřejmě absolventi škol tvůrčího psaní, protože dle zadání jsou evidentně schopni napsat téměř cokoli;
  2. Tupým používáním chytlavých slovních spojení jako „zhroucený stát“, což opět budí dojem, že syrský stát je nefunkční, neplní svoje základní povinnosti či nemá kontrolu nad většinou území, kde žijí lidé; toto není pravda a je o to smutnější dané slovní spojení slyšet nezodpovědně používané napříč politickým spektrem. Podle mě je zhroucená spíš TOP09, Sociální demokracie, případně někteří vysocí ústavní činitelé, kteří danou floskuli také s oblibou používají – o syrském státu bych ale pochyboval. V jeho rámci naopak dochází k celkem solidní konsolidaci (výběr daní a dalších poplatků, posilování bezpečnostní funkce státu, ovládání naprosté většiny obydlených území apod.);
  3. Neexistencí reálné státní vůle a podpory vzájemné obchodní výměny se Sýrií – vše jsou v zásadě jen pusté řeči, v tomto ohledu nefunguje v zásadě žádná oficiální instituce v ČR, která by vzájemný byznys a související aktivity zaštítila. A pokud i funguje, pak vše pohřbí ministerstvo zahraničí, které případným zájemcům oznámí, že Sýrie je nebezpečná a „cestu by rozhodně nedoporučovalo“. Proč je ale tedy na české ambasádě v Damašku obchodní sekce, co tam dělá a komu kdo takové rady dává a proč? Nebo spíš jinak: proč je tam obchodní sekce a zároveň ministerstvo zahraničí dává instrukce obchodníkům, specialistům či montérům do země nejezdit? To mi, lidově řečeno (a při vší úctě k práci zastupitelského úřadu v Damašku) hlava nebere – přičemž kritika tu jde hlavně směrem k zamini, které si evidentně plní hlavně svou agendu, bez ohledu na potřeby firem či vyhodnocení všeho případ od případu; hlavně aby samo ministerstvo bylo z obliga;
  4. Neexistencí efektivní koordinace mezi státními institucemi a soukromým sektorem, která by tak nějak „zoficiálnila“ české snahy o pomoc v obnově země. Vše se děje ve stylu jakési chytré horákyně, kdy český stát jakoby vůli k pomoci má, na druhé straně v zásadě ale nikdy nerealizoval žádnou dvou- či vícestrannou oficiální akci, kde by takovou vůli deklaroval v plénu a s plnou otevřeností. Na druhé straně je to ale možná pochopitelné, protože případná šikana kdesi na bruselských kuloárech ze strany velmocí, které ve věci Sýrie závistivě stojí tak trochu opodál (zejména Francie, případně Německo a další) za to možná nestojí, respektive určitá míra skromnosti je možná efektivnější. Takže těžko soudit. Každopádně Bělorusové stresem z unijních reperkusí netrpí, a proto to mají zcela jinak – běloruské velvyslanectví je velmi pružné a plně se angažující i ve skutečně rozsáhlých projektech běloruských firem v Sýrii; v Damašku funguje bělorusko – syrská obchodní rada (která se sice tváří jako oficiální organizace, reálně ovšem prosazuje zájmy běloruských firem a žije z provizí, které z daných obchodů získává); velmi efektivní je běloruský stát, který své podnikatele přímo (a bez toho, aniž by šlo o jakousi zahraničněobchodní romantiku) podporuje a motivuje k nejrůznějším akcím typu společných bělorusko – syrských prezentací, diskusí, panelů apod. O tomto si ČR může nechat jen zdát.

Měl-li jsem potřebu tuto trochu delší předmluvu napsat, jejím závěrem bych tedy asi řekl: Buď dělejme věci naplno, nebo je raději nedělejme vůbec. Právě Bělorusko by v tomto mohlo být příkladem – kolegyně Íflín al-Mustafá níž vysvětlí proč:

Sýrie byla mezi prvními státy, které navázaly politické a ekonomické vztahy s nezávislým Běloruskem po rozpadu Sovětského svazu na počátku devadesátých let.

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko dosud navštívil Sýrii dvakrát. Poprvé to bylo v roce 1998, kdy se setkal s někdejším prezidentem Háfizem al-Asadem, podruhé pak po pěti letech, kdy již jednal s Háfizovým synem Baššárem. Když současný syrský prezident v létě 2010 navštívil běloruskou metropoli Minsk, proběhla diskuze o dlouhodobé bilaterální spolupráci obou zemí a byla dohodnuta její transformace na strategické partnerství.

Pro Bělorusko Sýrie vždy představovala důležitého partnera, jak na Blízkém východě, tak v mezinárodním měřítku. To se odrazilo v rozsáhlé ekonomické, obchodní, průmyslové, vědecké, technické i humanitární spolupráci mezi oběma zeměmi. Významná byla též vzájemná podpora na mezinárodní scéně, včetně běloruské podpory Sýrii v boji proti terorismu.

Bělorusko má v Sýrii dlouhodobé hospodářské a obchodní cíle, přičemž aktuálně můžeme sledovat velmi rychlý rozvoj vzájemných ekonomických vztahů. Bilaterální obchod vzrostl z 2,1 milionu dolarů v roce 1999 na 85,5 milionů v roce 2008. Obchodní bilance je příznivá pro Bělorusko: zatímco syrský export do Běloruska v roce 2008 činil 17 milionů dolarů, import z Běloruska dosáhl výše 49 milionů dolarů.

Bělorusko svých úspěchů v Sýrii nedosáhlo náhodou. Země po rozpadu Sovětského svazu čelila hospodářské krizi a k jejímu překonání zvolila ekonomický systém, který lze označit jako „tržní socialismus“. Po volbě Lukašenka prezidentem v roce 1994 byla zavedena administrativní kontrola nad cenami, měnou a směnným kurzem. Stát si ponechal kontrolu nad vedením soukromých podniků a bankovním sektorem. Bělorusko je jedním z největších světových dodavatelů komponentů pro těžařské a důlní stroje. V Minsku se vyrábí traktory, země obecně vyniká v lehkém průmyslu a strojírenství, významná je výroba elektrických spotřebičů, optiky a textilu.

Jedním ze stimulů pro rozvoj hospodářských vztahů byla nejspíše i podobnost mezi ekonomickými systémy obou zemí. Tyto vztahy, i přes aktuální krizi, kterou Sýrie prošla, zůstaly nepřerušené. Bělorusko pokračovalo v podpoře Sýrie v různých oblastech, vojenských i technických. Tím posílilo hospodářskou a obchodní přítomnost svých společností v zemi. Řada těchto společností před časem oznámila záměr rozšířit své aktivity v Sýrii a plnou podporu její obnově prostřednictvím zřízení továren na výrobu nákladních automobilů, autobusů a traktorů, ale také výrobou elektrických přístrojů či zprovozněním závodu na výrobu dutého a farmaceutického skla. Příkladem asertivní běloruské společnosti je výrobce automobilů MAZ, jenž vyjádřil vůli založit v Sýrii továrnu se zodpovědností za všechny vstupy, co se týče komponentů a potřebného vybavení.

Příčin úspěchu běloruských společností na syrském trhu je mnoho, mimo jiné:

  • Politická podpora Sýrii a konzistentní přístup Běloruska vůči syrské válce proti terorismu.
  • Upevnění a rozvoj běloruského hospodářství prostřednictvím společných ekonomických dohod se Sýrií před válkou a během ní.
  • Realizace stávajících dohod a hledání nových investičních příležitostí v Sýrii, zejména v průmyslovém sektoru, neboť Bělorusko disponuje silnou průmyslovou základnou, jež je schopná reagovat na poptávku syrského trhu. Díky tomu je ve srovnání s jinými zeměmi běloruská účast na obnově Sýrie velmi silná.
  • Zkušenosti z období rozpadu Sovětského svazu a hluboké hospodářské krize, kterou Bělorusko prošlo, mu dalo silný podnět, aby dešifrovalo události v Sýrii a zachovalo v ní své společnosti i během války. Poválečné hospodářské zisky pro Bělorusko prospějí jeho ekonomice jako celku.

Pozitivní ekonomická a obchodní zkušenost Běloruska a zakořenění jeho firem v Sýrii je zářným příkladem pro ostatní zahraniční společnosti, jež chtějí být přítomné na syrském trhu a chtějí se účastnit obnovy země. Současné okolnosti sice mohou být obtížné a komplikované, nicméně je nutné podstoupit určitá rizika, pakliže jsou cílem plody dlouhodobé, vzájemně prospěšné spolupráce.

Íflín al-Mustafá je syrská ekonomická novinářka a absolventka Fakulty Médií na Damašské univerzitě. Jako žurnalistka se přes 10 let věnuje novinkám a tématům, která mají klíčový vztah k syrské společnosti a Syřanům, stejně jako nejzávažnějším námětům na místní, arabské i globální úrovni. Její hlavní doménou jsou ekonomická témata, je dopisovatelkou a autorkou ekonomických pojednání pro různá média, dále časopisy al-Azmina a Researches Journal. Do arabštiny překládá ekonomické články mezinárodního významu. Je autorkou knih „Ekonomie a novinářství“ a „Krize, aneb jak si ostatní poradili se svými ekonomickými problémy“.

إيفلين المصطفى : أسباب نجاح التواجد البيلاروسي الاقتصادي في سورية

كانت سورية من بين أوائل الدول التي أقامت علاقات سياسية واقتصادية مع بيلاروسيا (روسيا البيضاء) حين استقلت بعد انهيار الاتحاد السوفييتي أول تسعينات القرن الماضي.

زار الرئيس البيلاروسي ألكسندر لوكاشينكو سورية مرتين. الأولى في العام 1998، والتقى خلالها بالرئيس الراحل حافظ الأسد، والثانية بعد خمس سنوات مع الابن  بشار. وخلال زيارة الرئيس الحالي لسورية بشار ألسد إلى العاصمة البيلاروسية مينسك صيف عام 2010 تم الحديث حينها تعاون ثنائي طويل الأمد، بين البلدين ليتحول بعدها إلى شراكة إستراتيجية.

لقد كانت سوريا دائما شريكا مهما لبيلاروسيا في الشرق الأوسط وعلى الساحة الدولية وقد انعكس هذا الأمر من خلال زيادة التعاون الثنائي بين البلدين في القطاعات الاقتصادية والتجارية والصناعية والعلمية والفنية والإنسانية ومسائل الدعم المتبادل على الساحة الدولية بما فى ذلك دعم سورية في صراعها ضد الارهاب.

ولطالما كان لبيلاروسيا طموحات اقتصادية وتجارية في سورية حيث نلحظ تطور العلاقات الاقتصادية بسرعة كبيرة:

 فقد زادت التجارة الثنائية من 2.1 مليون دولار عام 1999 إلى 85.5 مليون عام 2008. وفي المؤشرات الرقمية تشير الأرقام الى أن الميزان التجاري كان يميل لمصلحة بيلاروسيا ففي العام 2008 وصلت الصادرات السورية الى بيلاروسيا الى 17 مليون دولار فيما بلغت الواردات حوالي 49 مليون دولار.

ومن بين جميع شركاء الشرق الأوسط في بيلاروس بقيت دمشق في المقدمة، نجاح التواجد البيلاروسي في سورية لم يكن صدفة، فدولة روسيا البيضاء التي اختارت لنفسها طريقها الخاص للتغلب على الأزمة الاقتصادية التي واجهتها بعد سقوط الاتحاد السوفيتي ، تبنت في اقتصاداتها نظام الاقتصاد الموجه أو مايعرف باشتراكية السوق، وقامت منذ انتخاب ألكسندر لوكاشينكو كأول رئيس لروسيا البيضاء عام 1994 بإدخال ضوابط ادارية على الأسعار والعملة وسعر الصرف وبقيت الدولة تسيطر على إدارة  المشاريع الخاصة، والقطاع المصرفي، إضافة لذلك تفوقت بيلاروسيا بالصناعة وتعد واحدة من أكبر الموردين في العالم لمركبات التعدين والمحاجر، في حين تنتج العاصمة مينسك الجرارات ولديها قدرة قوية في الصناعات الخفيفة والهندسة، بما في ذلك  الأدوات الكهربائية والبصريات والمنسوجات.

لعل وجه التشابه في طريقة إدارة الاقتصاد بين سورية وبيلاروسيا، كان سبباً من أسباب تطور العلاقات الاقتصادية بين البلدين، ورغم الأزمة التي تمر بها سورية، لم تنقطع العلاقات الاقتصادية بين البلدين، واستمرت بتقديم الدعم لسورية في عدة مجالات سواء عسكرية وتقنية، مما عزز التواجد الاقتصادي والتجاري للشركات البيلاروسية في سورية، حيث نجد أن هناك عدد من الشركات البيلاروسية أعلنت مؤخراً نيتها لتوسيع نشاطاتها الاقتصادية والتجارية في سورية، ودعمها الكامل لعملية إعادة إعمار سورية،  من خلال إقامة معامل لصناعة الشاحنات والباصات والجرارات إضافة إلى تصنيع الأدوات الكهربائية وإقامة مصنع لإنتاج الزجاج المجوف والدوائي، مثال على ذلك شركة ماز البيلاروسية لصناعة  السيارات والتي أعربت عن رغبتها بإقامة مصنع لتجميع السيارات متكفلة بتقديم جميع مكونات هذا المصنع ومدخلاته من قطع الشاحنات والتجهيزات اللازمة.

وإذ نظرنا إلى أسباب نجاح الشركات البيلاروسية في التواجد بالسوق السورية فإن الأسباب عديدة ومتنوعة منها :

*الدعم السياسي ووحدة الموقف الذي تبنته وأيدته بيلاروسيا تجاه حرب سورية ضد الارهاب.

* تعزيز وتنمية للاقتصاد البيلاروسي من خلال عقد اتفاقيات اقتصادية مشتركة مع سورية قبل واثناء الحرب.

* الاستمرار بتنفيذ الاتفاقيات والبحث عن فرص جديدة للاستثمار في سورية خاصة في القطاع الصناعي، ذلك أن بيلاروسية تمتلك قاعدة صناعية قوية قادرة على تأمين متطلبات السوق السورية، الأمر الذي يجعل فرص مشاركة بيلاروسية بإعادة إعمار سورية قوية جداً مقارنة بغيرها من الدول.

* الاستفادة من تجربة انهيار الاتحاد السوفييتي والأزمة الاقتصادية العميقة التي مرت بها بيلاروسيا منحها دفعا قويا لقراءة مايحدث في سورية والاصرار على بقاء شركاتها متواجدة في سورية خلال الحرب لأن ماستكتسبه فور انتهاء الحرب سيحقق لها ربحاً اقتصادياً يعود بالنفع على اقتصادها ككل.

نجاح التجربة الاقتصادية والتجارية البيلاروسية في سورية، والانتشار الكبير الذي حققته شركاتها الاقتصادية في سورية، يشكل مثالا قويا للشركات الأجنبية الأخرى الراغبة بالتواجد في السوق السورية والتي ترغب بالمشاركة  بإعادة إعمار سورية، خاصة وأن الظروف الراهنة ربما تكون معقدة وصعبة لكن لابد من المجازفة إذا كان الهدف تحقيق فائدة متبادلة بين الطرفين على المنظور البعيد.

Related posts