Ilona Švihlíková píše o tom, že vydání Juliana Assange do USA představuje bezprecedentní ohrožení svobody slova a bezprecedentní možnost, že USA budou mít výhradní právo zmocnit se kdekoliv kohokoliv, kdo prý „ohrožuje bezpečnost USA“.
Spěch, aby už už byl Julian Assange, whistleblower, novinář a zakladatel Wikileaks, vydán do Spojených států, kde mu hrozí trest smrti – tak lze interpretovat rozhodnutí britského ministra vnitra, který rozhodl o jeho vydání do USA. Nechme stranou řeči ekvádorské krysy, toho času ve funkci prezidenta, Lenína Morena, který nechal Assange vyvléci z ekvádorské ambasády, kde mu azyl zařídil tehdejší prezident Rafael Correa.
Podobně jako Edward Snowden, spáchal Assange „zločin“, který se neodpouští – ukázal pravdu. Díky Wikileaks máme detailní informace o válečných zločinech USA, o tom, jakou zahraniční politiku vede ta „země svobody“, jejíž představitelé se netají tím, že by elektrické křeslo chtěli pro Assange i Snowdena. Mike Pompeo Wikileaks označil za „nepřátelskou“ zpravodajskou službu, takže je jasné, jak smýšlí o člověku, který shodil masku „zemi neomezených možností.“
V případu Juliana Assange jde o jednu z fundamentálních svobod. Cenzurní tlaky se (pod tlakem boje proti tzv. fake news) stupňují. Bude-li Assange skutečně vydán do USA (a osobně pochybuji, že by se britské soudy opovážily neuposlechnout přání „bratříčka za oceánem“, je koneckonců pravděpodobné, že tlak na vydání Assange byl předmětem nedávné Trumpovy návštěvy), pak je ohrožena svoboda projevu naprosto bezprecedentním způsobem.
Andrew Fowler ze Sydney Morning Heraldu k tomu uvedl: „Pokud Assange obětují, pak to bude výzva k tomu, aby byl jakýkoliv novinář, kdekoliv na světě vydán do USA, pokud bude administrativa tvrdit, že zveřejnil materiál, který ohrožuje americkou národní bezpečnost.“
Julian Assange je občan Austrálie, nikoliv USA, takže jeho případ ukazuje, že USA si vyhrazují právo zmocnit se kohokoliv, kdekoliv, jakkoliv, pokud jim prostě bude „vadit.“ (případ finanční šéfky Huawei Meng Wan Čou je v tomto ohledu varování, že USA rády „motivují“ své spojence, aby první krok špinavé práce udělali za ně).
Extrémní využívání extrateritoriálních sankcí je v tomto případě varující analogie, podobně jako sekuritizace všeho. Současná americká administrativa, která se pustila do zběsilého boje za udržení hegemonie a mlátí kolem sebe vším, co ji přijde pod ruku, učiní bezpečnostní otázku z čehokoliv, třeba z německých automobilů na svém území.
Člověk by tak nějak čekal, že naši novináři, ta „bdělá a ostražitá“ skvadra, která tak lpí na té liberální demokracii, bude halasně o případu Assange mluvit a mobilizovat k odporu, a podobně jako u jakéhokoliv bezvýznamného výroku prezidenta rozpoutávat málem občanskou válku. Místo toho slyšíme ty, kteří si nad hrozícím trestem smrti pro Assange jistě vesele povyskočí (třeba Petr Koubský z liberálkovského Deníku N).
Většinově ovšem panuje…ticho. Assangeův případ ukazuje, jaké „novináře“ u nás máme. „Hlídací psi demokracie“ radši ani neňafnou, protože páníček by se tak mohl rozzlobit. Ne, od českých novinářů opravdu podporu čekat nemůžeme. Tím záchranným lanem pro Assange se musíme stát my, občané.
Assangeův případ ukazuje, že tam, kde se mlčí, jde o všechno. O Julianův život a o naši svobodu.
Článek publikujeme v rámci mediální spolupráce s nezávislým komentátorským a analytickým webem !Argument.
