Už je to tu zase: rozvíjející se trhy čelí problémům s oslabením svých měn. Není to nikterak nová situace, před nedávnem to byla tzv. „fragile five“ křehká pětka, o které se v ekonomickém tisku psalo. „Drama“ rozvíjejících se zemí se objevuje jako první vlna následující po změně monetární politiky USA a/nebo posilování amerického dolaru. Tato situace zvýrazňuje pozici dolaru jako hlavní internacionální měny, ale také závislost rozvíjejících se trhů na externím financováním. Kromě turecké liry se objevily problémy především u Argentiny (což by bylo na samostatný článek), ruského rublu, nebo také u maďarského forintu. Podívejme se ale na tureckou liru.
Turecko je země chronicky závislá na dovozu zahraničního kapitálu, což se mimo jiné odráželo v častých měnových reformách. Investoři v současné vlně „nové atraktivity dolarových aktiv“, která se projevuje také nárůstem výnosů z dolarových dluhopisů, pozorněji vnímají rizikovost tzv. rozvíjejících se zemí, do kteréžto kategorie Turecko patří.
V Turecku došlo ke značnému nárůstu dluhu soukromého sektoru, v rámci statistik IIF (Institut pro mezinárodní finance) největšímu ze sledovaných 39 rozvíjejících se zemí. Bankovní systém Turecka ukazuje nerovnováhu půjček ke vkladům – ekonomika stále potřebuje zahraniční zdroje, aby ufinancovala svůj rozvoj. A půjčuje se v dolarech, což samozřejmě klasicky vzbuzuje obavy v souvislosti s vývojem turecké liry.
Kurz turecké liry vůči americkému dolaru
Zdroj: tradingeconomics.com
Nicméně, Turecko poučeno z minulosti učinilo některá „bezpečnostní“ opatření. Například domácnosti, jak uvádí Financial Times, si v zahraničních měnách půjčovat nemohou. Firmy, které si půjčují v cizích měnách, musejí samy mít devizové příjmy. Je to tedy odlišná situace od Maďarska, kde si domácnosti financovaly hypotéky švýcarskými franky a zároveň neměly zahraniční aktiva.
Při nedávné návštěvě Londýna Erdoğan situaci krátkodobě ještě zhoršil, když uvedl, že po volbách 24. června bude mít větší kontrolu nad ekonomikou. Erdoğan zastává dosti zvláštní ekonomické paradigma, v němž je v rozporu nejen se svou centrální bankou, ale nejspíše s drtivou většinou z nich. Tvrdí, že čím nižší úrokové sazby, tím nižší inflace. (standardní monetární politika bude tvrdit přesný opak, ale, jak ukazuje nešťastná Argentina, neznamená to, že nutně se kapitál do země zpět pohrne, i když jdou sazby nad 30%).
Erdoğan své budoucí záměry „vzít do rukou otěže“ zdůvodňuje tím, že když budou mít lidé problémy kvůli monetární politice, budou právě jeho – prezidenta – za to činit zodpovědným. Proto je potřeba, říká Erdoğan, mít image prezidenta, který má na monetární politiku vliv. Což například takové ratingové agentury zrovna dvakrát nepotěšilo. Od Erdoğanovy návštěvy v Londýně čekaly přesný opak: přiznání toho, že turecká ekonomika se spíše přehřívá a že tedy bude nutné nechat centrální banku intervenovat na podporu měny. Jenže Erdoğan, který si za roky vybudoval k vysokým úrokovým sazbám asi tak podobný vztah jako ke Kurdům, naopak řekl, že právě vyšší úrokové sazby jsou „matkou všeho zla.“
Turecká ekonomika má několik dlouhodobých slabých stránek, které se pak odrážejí v kontinuální potřebě dovozu zahraničního kapitálu. Tato potřeba je vidět například na tureckém deficitu běžného účtu ve výši 6% HDP. Vyšší deficity běžného účtu ukazují nejen na strukturální nerovnováhu mezi domácími úsporami a investicemi, ale samozřejmě také to, že země je devizový dlužník. Turecko potřebuje každý rok zahraniční kapitál ve výši 25% HDP, jak uvádějí Financial Times – jednak kvůli deficitu běžného účtu, jednak kvůli splácení starých dluhů.
Turecký běžný účet k HDP v %
Zdroj: Tradingeconomics.com
Současný vývoj turecké liry je spojen s re-orientací finančních toků, které souvisejí s rostoucí atraktivitou dolaru a dolarových aktiv. Na druhou stranu ale pro investory není těžké najít slabé stránky turecké ekonomiky, které mají navíc dlouhodobý, strukturální charakter. Prohlášení současného prezidenta stabilizaci liry příliš nepomohla. Na druhou stranu, nejen Turecko může uvažovat o tom, jestli je tak drtivá dominance dolaru v mezinárodních finančních tocích skutečně v jeho zájmu, a jestli by nebylo vhodné se poohlédnout po alternativě, třeba ve formě čínského jüanu.
Ilona Švihlíková je česká ekonomka. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou, obor mezinárodní obchod. Má doktorát z politologie a docenturu v oblasti mezinárodních vztahů/mezinárodní ekonomie. Věnuje se problematice globalizace a celkově otázkám politické ekonomie. K jejím nejvýznamnějším knižním publikacím patří: Globalizace a krize (2010), Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci (2014) a Jak jsme se stali kolonií (2015).
Článek publikujeme v rámci mediální spolupráce s nezávislým komentátorským a analytickým webem !Argument.
