Nejedno blízkovýchodní médium přineslo zprávu o tom, že město Tabqa sousedící s Asadovou přehradou na řece Eufrat nedávno navštívil “americký (vel)vyslanec” William Roebuck. Pojednal s místními oficiály, zajímal se o opravu přehrady a situaci přímo na místě. Fyzicky byl sice v lokalitě, která je pod kontrolou Syrských demokratických sil (SDF), případně kurdsko-demokratické (“severovýchodní”) aliance politicky zašítěné Syrským demokratickým výborem (SDC), o kterém jsme se v poslední době několikrát zmínili. Čistě právně byl ovšem stále na území Sýrie – která ovšem ani jeho, ani americká vojska nikdy nepozvala.
Z textů, které se o Roebuckově návštěvě vyjadřují, mimo jiné vyplývá, že daného člověk Donald Trump pověřil “správou syrské agendy”. V zásadě jej tedy za “amerického vyslance” v Sýrii považovat lze.
Do plné oficiality mu nicméně chybí dva podstatné detaily: a) dodání předpony “vel” před slovo “vyslanec” a b) plná normalizace vzájemných vztahů mezi “Severovýchodem” (pod který i zmíněná Tabqa, popř. Madína at-Thawra, ale částečně i Manbidž a další spadají), Damaškem a Washingtonem.
To rozhodně není maličkost a nelze tedy vyloučit, že než k tomu dojde, může si předpona “vel” najít svého “vyslance” i v někom zcela jiném.
Roebuck by přitom mohl čelit i svízelím jiného druhu: jednak by od syrského prezidenta nemusel dostat pověřovací listiny za to, že se bez jakéhokoli svolení metropole již teď pohybuje na syrské půdě, jednak prostě za to, že jde o dalšího z oněch agilních diplomatických pracovníků, které lze charakterizovat jako “schopné až všehoschopné” – dle jeho online stopy již roku 2006 píše diplomatické zprávy o potenciálních slabinách syrského prezidenta; tu se ukazuje jako zkušený matador americké zahraniční politiky, ovšem hlavně pokud jde o USA loajální (a s Damaškem většinou na štíru jsoucí) blízkovýchodní destinace; tu jako široká duše s nesporným nadáním, uměleckým talentem a hlavou jistě plnou nápadů.
Nápady lidí jeho sorty jsou přitom v současné Sýrii platné zhruba stejně, jako svého času Michael Kocáb v Chánově. Přičemž mám-li posledně jmenovaného parafrázovat, obávám se, že Roebuck a jemu podobní (ale i bývalý ambasador Ford a další) mají obzvláštní talent především na to, že “kam šlápnou, tam sto let tráva nerostla”… no a pak lze už jen libovolně dodávat (namátkou: “ten si to krásně zavařil”, “nikdo ho neměl rád”, “kdyby se tolik nesnažil” a tak dál); vždyť je to v zásadě stále stejná a notoricky známá písnička…
Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group
