Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Polemika: Do jaké míry sází regionální hráči na drúzskou kartu?

Polemika: Do jaké míry sází regionální hráči na drúzskou kartu?

V jihosyrském městě Suwajdá obývaném převážně místní drúzskou menšinou došlo 25. července k bombovému útoku, který si vyžádal přes 200 obětí. Přihlásil se k němu – podle všeho sice klempírující, ale momentálně jaksi „zázračně“ oživlý – Islámský stát, který se v přilehlé pouštní krajině (tzv. Bádíji) dlouhodobě pohybuje. Jde o ten samý Islámský stát, proti kterému podnikla syrská vláda 24. července leteckou operaci, při níž Izrael sestřelil jednu ze syrských stíhaček a zabil jejího pilota. Zde jde zas o ten samý Izrael, který nedávno poskytl azyl Bílým přilbám – respektive dlouhodobě poskytuje podporu sunnitským extremistickým frakcím na jihu Sýrie. Ovšem i o ten samý Izrael, který průběžně vyvíjí snahu získat na svou stranu právě syrské Drúzy obývající provincii a město Suwajdá.

Když už nic jiného, tak lze přinejmenším konstatovat, že (nejen syrská) drúzská komunita je důležitá pro víc (nejen regionálních) hráčů.

Barometrem stavu dané komunity je pohled na její poměry zejména v Libanonu, který je Drúzům nepsanou domovinou. Jejich eklekticky religiózní společenství vyznačující se lehkým etnicko-konfesním zabarvením v zemi cedrů dlouhodobě vedou dva silné rodinné klany, k nimž se obyčejní Drúzové obracejí se žádostmi o radu či pomoc nejrůznějšího druhu. Doposud dominantním je nepoměrně větší a významnější rod Džunblát (v čele s Walídem Džunblátem), o poznání menší pak rod Arslan (zastoupený stále progresivněji vystupujícím Találem Arslanem).

Prominentní pozice rodové nobility s sebou ovšem kromě lesku vleče i a) odpovědnost a b) finanční náročnost. Dané rody – které jsou mentálně i společensky v podstatě šlechtickými residui jakž takž přežívajícími do moderní doby – nejsou požadovanou finanční náročnost samy v žádném případě schopny dlouhodobě dostát. Logicky tedy inklinují k pomoci zvnějšku, pokud možno od silných sponzorů. Takové sponzory však v současné situaci víc než cokoli jiného definuje (i tak stále obecněji „globální“) buď a) pro-, nebo b) proti-syrský postoj.

I díky tomu stav nynější drúzské komunity v Libanonu vypadá tak, že – po dlouholetém lavírování, v něčem možná připomínajícím běh pronásledovaného zajíce – je a) Džunblát silně protisyrský (a finančně tudíž významně podporovaný mimo jiné Rijádem), naopak b) s Damaškem a jemu loajálními proudy ať již v libanonské a regionální politice naopak stále jasněji sympatizuje právě Arslan.

Dané preference obou těchto „za´ímů“ (= „vůdců“) mají dopad nejen na Libanon, ale jsou pochopitelně (ná)sledovány i Drúzy regionálními.

Zatímco ti syrští byli vždy loajální (jen) damašské vládě, nebudou mít možná po atentátnickém krveprolití v Suwajdá problém i s původně trochu kontroverzním výběrem Damašku co do jeho zahraničních protektorů – tj. nejen s Ruskem, ale hlavně s Íránem. A pokud časem posílí i Arslanova frakce v Libanonu, bude mít Teherán dalšího významného spojence více méně „v jedné linii“.

Izraeli se tak (dle mého názoru principiálně špatné, riskantní a nebezpečné – preventivní? –) vměšování se do politiky a bezpečnostní architektury sousedního státu nemusí vyplatit. Nezapomínejme totiž, že i on má na svém území početnou drúzskou komunitou, úspěšně pronikající všemi složkami společnosti včetně vyšších pater bezpečnostního aparátu.

Pokud tedy (ostatně „po izraelském vzoru“) uznáme, že metoda vměšování se do cizích záležitostí je v pořádku – jen obrátí-li se směr (tj. nikoli z Izraele vůči sousedům, ale naopak), nemusí trvat dlouho a původní chlouba „občanského soužití“ v rámci izraelské (verze) multikonfesnosti může ze dne na den začít být vnímána stále víc jako potenciální Trojský kůň.

Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group

Related posts