Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Polemika: Existuje plán pro případný chaos v Íránu?

Polemika: Existuje plán pro případný chaos v Íránu?

Pokud se (momentálně stále víc, vytrvaleji a očividněji utahovaná) smyčka kolem Íránu sevře za určitý bod, dojde dost pravděpodobně ke katarzi. Dle vizí USA, Izraele a některých západních zemí to v „ideálním“ případě povede k „prostému“ pádu vlády revolučních kleriků (plus IRGC apod.), přinejhorším snad k jakémusi chabému odporu demoralizovaných sil po vzoru Saddámových vojsk v roce 1991 (a později 2003).

To může být pravda, nicméně i taková soft verze může být provázena tím, čím bude jistě provázena jakákoli „harder“ podoba pádu aktuálního teheránského establishmentu. Konkrétně tj.:

a) na externí (= mimoíránské) rovině posledním výkřikem (či předsmrtným požehnáním imáma Chamaneího) v podobě „vypotřebování“ jakýchkoli (nyní již přeci přebytečných) zásob raket a dalšího arzenálu, co jich jen Írán po Blízkém Východě má. Kde jsou, se přitom přibližně ví (nebo aspoň předpokládá či tvrdí); kam by byly primárně směřovány, je také v zásadě jisté. Ostatně: nemohl Hamás svým posledním vystoupením čistě náhodou testovat, jak si izraelský obranný systém poradí s několika tucty raket nejednou?

b) na vnitroíránské scéně lze očekávat cokoli jiného než klid: odstředivých (Ázerové, chúzestánští Arabové apod.) i přehnaně „soustředivých“ (mj. Modžáhedín-e Chalq, ale i další aspiranti na rozvrat a/či uchopení moci) tendencí a frakcí je tu víc než dost. Do toho zde máme vnitřní spory mezi elitami (na jedné straně ryzí profitéři pod pláštíkem revoluční loajality, „kancelářští“ revolucionáři apod., na straně druhé „kariérní“ bojovníci, kovaní veteráni Exportu revoluce apod.), které si to také mezi sebou mají (a budou mít) potřebu vyříkat.

V neposlední řadě jsou tu c) údajné (či jen zlými jazyky přisuzované?) vazby mj. části revolučních elit (Revolučních gard, jednotek Quds, dalších elitních a zejména v utajení konajících složek) na al-Qá´idu, případně strategická koordinace příslušných íránských specnazů s operativci a spojkami Islámského státu – jakkoli nelogicky to při běžném chápání vztahu šííté–sunnité může znít. Tyto selektivně pěstované vazby mají totiž po dobu zejména posledních let teheránským revolučním klerikům zajistit (formální, oficiální, mediální) legitimitu jejich tažení „proti“ sunnitskému extermismu (a z něj vyplývající regionální expanzi íránského revolučně-klerikálního vlivu); v případě ohrožení či pádu íránského vládnoucího řádu pak usnadnění přechodu jeho obranných složek do (globální) ilegality.

Jinými slovy: v případě spontánního, neřízeného a překotného pádu klíčových vlivových složek v Teheránu není pro jeho armádní špičky vyloučeno následování podobného osudu, jaký „stihl“ bývalé vojenské elity Saddámovy. Jen s tím rozdílem, že tentokrát by se část tohoto nově vzniklého, akceschopného šíitského „podzemí“ dost pravděpodobně v té či oné formě (a ve vzájemně prospěšné alianci) naroubovala na již existující podzemí sunnitské.

Společně sdílený hněv (i cíle) by snadno přemostily jinak zdánlivě nepřekonatelné ideologické rozdíly – přičemž velkou roli by sehrála i obrovská atraktivita takto vzniklého potenciálu společně sdíleného (globálního) zázemí a dosahu. Nevyzpytatelný a latentně všudypřítomný dosah takové aliance by se navíc mohl vyjevovat jen selektivně, dost možná dokonce ve stínu oficiálně jinak nadále pokračujícího boje „obyčejných“ sunnitů se šíity. Pokud by k takovému spojení v důsledku jakéhokoli nepředvídatelného vývoje v současném Íránu skutečně došlo, mohla by mít jím vygenerovaná síla takový rozsah, že by do svého gravitačního pole postupně nasála i mnohé z těch hráčů, kteří se ze vzniku s ní souvisejícího chaosu mohli na samém počátku třeba i radovat.

Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group

Related posts