Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Polemika: Nenuceně systematický postup Číny v Sýrii?

Polemika: Nenuceně systematický postup Číny v Sýrii?

V průběhu poměrně krátké doby došlo v Sýrii k minimálně dvěma významným obchodním událostem, kdy dovozce, který měl možnost (v souladu se všemi předpisy) dovézt (jím kvůli kvalitě, servisu a dalším vlastnostem) preferované západní či východoevropské vybavení, dal nakonec přednost artiklu z Číny. V prvním případě šlo o řešení dovozce kapitálového vybavení pro podnik průmyslové výroby (obor železářství / kovozpracující průmysl), v případě druhém o rozhodnutí spoluzakladatele joint-venture, jehož cílem je soustředit se na projekty výstavby většího počtu zemědělských sil.

Pro oba projekty měli zákazníci možnost vybrat si z několika dodavatelů, a to evropských, ruských, indických a íránských. Vysvětlení toho, že se výběr nakonec stočil (resp. omezil jen) na Čínu, bylo v obou případech dle hodnověrných referencí více méně podobné – nešlo ani tak o cenu (ačkoli i ta hraje roli), ale především o obchodní kontext daných projektů. Konkrétně pak a) nevypočitatenost (západních) právních regulací (včetně embarg, sankcí apod.), b) zpřísněný dohled na obchodem se Sýrií (tím spíš jde-li výrobní kapitál pro průmysl), jakož i c) obtížné platební podmínky (klasické platby bankovním převodem jsou do Sýrie z více důvodů v zásadě nerealizovatelné) apod.

Pokud je tomu takto, znamená to přinejmenším 3 věci:

– Čína společně se Sýrií výše uvedeným překážkám ve vzájemné obchodní výměně buď nečelí, nebo je umí efektivně řešit;

– Sýrie se na Čínu začíná orientovat stále víc, tj. nejen „teoreticky“ a ve věcech dennodenní potřeby (jako jsou např. mobily), ale již i v investičních celcích;

– Číně má takto dobře nakročeno pro další, eventuálně „přímější“ obchodní expanzi do Sýrie; momentálně se totiž vzájemným byznysem (a to je dobré vědět či připomenout) na dovozní rovině stále ještě zabývají výlučně jen syrští obchodníci (kteří vše organizují, platí, budují a dále na území Sýrie komercializují), zatímco Čína (v „obchodně-strategickém“ slova smyslu, mluvíme-li tedy o Číně jako o centralizované ekonomice, která své zahraniční kroky na poli byznysu chápe v přímé návaznosti na geopolitickou realitu a vlastní cíle, a jako takové je i bedlivě zvažuje) pořád ještě „vyčkává“.

V obou výše uvedených případech přitom nejde o ojedinělé – maximálně možná jen „nové“ – projekty. Jak už jsme uvedli, dobře fungující a dlouhodobější spolupráce existuje mezi minimálně 3 čínskými automobilkami a jejich „lokálními“ syrskými montovnami. Čínská projekčně-stavební firma Sinoma stále seriozněji uvažuje o pokračování svých realizačních aktivit na (z bezpečnostních důvodů roku 2011 čínským stavebním týmem opuštěném) projektu cementárny u Damašku (za obcí Dumajr, cca 30 km po cestě na Palmyru). Kromě toho má Sinoma v Sýrii rozjednán minimálně jeden větší projekt, a to v rámci plánovaného celkového posílení cementárenské struktury země. Zmiňovat samozřejmě není nutné dodavatele komunikační a jiné elektroniky, ať již drobných komunikačních zařízení civilních či speciálních (mj. Huawei, který si v roce 2018 i v Sýrii coby jeden z klíčových dodavetelů státního telekomu zažil své „horké“ chvilky) či větších zařízení a výrobců (mj. dlouhodobě etablovaní Poly Technologies; kolem možných obchodů a příležitostí průběžně brousící strategický dodavatel Norinco apod.).

Jak je momentálně co do její vitální důležitosti pro Syřany cenná Čína, tak atraktivní je přitom pro Peking v dlouhodobém pohledu i Sýrie. Aktuální syrské potřeby v současné geopolitické konstelaci navíc představují jinak těžko získatelné reálné „vstupy“ do „mikrolaboratoře“ tvorby takového obchodního systému, který by měl (či mohl být) alternativou tomu „klasickému“, „oficiálnímu“, resp. „západnímu“. Kromě nacházení cest jak zastoupit základní prostředky směny (tj. např. americký dolar eurem, zlatem, juanem, rublem, barterem atp.) má celá věc i své geopolitické implikace. Mimo jiné se tak může stát, že (nejen) Sýrie, která vždy byla tím, kdo z pozice „na b/Blízkém východě“ vzhlíží na Západ, začne coby „ten nejzápadnější z Asie“ vzhlížet do jejího „Středu“. Jinými slovy dojde (či už dochází) k přepolování základního „kulturního“ nastavení (popř. „defaultní“ úvahy) ohledně toho, a) kde je civilizační centrum, b) kde hledat ochranu i zdroje, resp. c) kde mít coby „periferie“ svou geopolitickou „gravitační“ základnu.

Připustíme-li pak, že jedním ze substitutů za klasické prostředky směny (tj. nejtypičtěji za bankovní převod dolarů) bude barter v podobě např. íránské ropy (s tím, že danou ropu Číně dodávající Teherán se tak stane i logistickým prostředníkem pro „přeposlání“ zboží coby protihodnoty kam bude třeba), konstatujeme, že z garant takové směny velmi pravděpodobně bude i klíčovou spojkou pro zásobování nejen Sýrie, ale i celé západní Levanty. Měl-li by tuto roli plnohodnotně převzít Írán, učinilo by to z něj záhy v (čínsky „nevinném“) logistickém pojetí Pekingu jeden z hlavních „hubů“ takové „velké logisticko-obchodní symfonie“ – resp. faktického regionálního naplnění vizí projektu OBOR. Přičemž ke všeobecné spokojenosti všech zúčastněných, samozřejmě úměrně subjektivitě vnímání: zatímco Číňané by takovýto Írán (v tradiční chanské logice ve smyslu „/obchodně/ již stejně ovládáme celý svět – jen to některé země neví a některé se to vlastně ani dozvědět nemusí“) považovali za jeden z klíčových strategických bodů; íránský revoluční klérus pak nadále za středobod (nyní navíc patřičně vyztužený) veškerého regionálního dění, kol nějž se velké točí.

Dlužno jen dodat, že s narůstajícím objemem sankcí, (nejen) mediálně živenou atmosférou obchodní války a dalšími hostilními kroky Západu (resp. zejména USA) nejen vůči Levantě a Íránu, ale i Číně samotné pravděpodobnost naplnění tohoto (v závěrečné části článku coby určitý možný scénář, a tudíž zatím fikce, popsaného) scénáře postupně narůstá. A staví-li takový scénář (podobně jako i výše uvedená reálná momentální preference syrských zákazníků pro čínská, spíš než ruská řešení) mimo hru Moskvy, je to tak jen zdánlivě – Rusko nejenže by bylo první, kdo by se k takovému alterantivnímu obchodnímu systému připojil, ale na tvorbě nějaké jeho podoby již teď systematicky (spolu)pracuje.

Psáno pro Sinoskop.cz a publikováno tamtéž.

Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group

Related posts