Rozhovor: s doktorem al-Ajtou (nejen) o výhledech syrské ekonomiky

Během jeho krátké návštěvy v Damašku jsme měli tu čest setkat se s doktorem Samírem al-Ajtou, významným syrským ekonomem, prezidentem Fóra syrských ekonomů a bývalým šéfredaktorem arabské mutace Le Monde diplomatique, jenž dlouhodobě žije ve Francii. Během naší schůzky vznikl následující rozhovor:

Jak byste charakterizoval syrskou ekonomiku za minulého režimu a nyní? Jak vidíte šance na její oživení po Asadově odchodu?

Syrská ekonomika za posledních 13 let utrpěla na jedné straně sankcemi a na druhé straně působením zkorumpované administrativy, která si od průmyslníků a obchodníků vynucovala různé úplatky a další finanční prostředky. Přestože ekonomika byla zdecimována, řada lidí v průmyslu nepřestala působit. Nicméně zchudlí Syřané nebyli schopni adekvátně nakupovat a situace se dostala na pokraj katastrofy. Syrská ekonomika tak fungovala v rámci přeshraničního obchodu, ať už se zahraničím, jako u přechodů Báb al-Hawá a Báb as-Saláma, nebo mezi syrským státem a oblastmi ovládanými Syrskými demokratickými silami (SDF, Qasd). Tyto přechody vytvářely velké množství peněz pro bojující strany a obrovské sumy generoval také obchod s captagonem. Oficiální ekonomika je ale v Sýrii zhroucená. Přijel jsem sem po 13 letech a vidím, co všechno se změnilo. Situace se velmi zhoršila, ať už se to týká dodávek elektřiny nebo stavu, v jakém je infrastruktura. V současnosti se lidem díky vstupu zboží navzdory sankcím trochu ulevilo. Mnoho lidí ale jednoduše nedisponuje financemi, aby si toto zboží mohli koupit. Místní výrobci budou potřebovat dost času, aby se zotavili a mohli být konkurenceschopní vůči importu. Situace je zkrátka špatná.

Syrští podnikatelé by potřebovali snížit výrobní náklady, aby mohli snížit ceny svých produktů a tím zvýšit jejich konkurenceschopnost. To je ovšem v současné situaci velmi obtížné. Takže, jak dál?

Za minulé doby byla jakákoliv podnikatelská činnost extrémně náročná a ti, kdo přesto pokračovali v práci a výrobě, jsou pro mě skuteční hrdinové. Kvalita jejich zboží ale byla nevyhnutelně neodpovídající, zejména co se týče průmyslové výroby, protože nebylo palivo, léky či vylepšená osiva. Výroba byla negativně poznamenaná a snížila se o více než 30 % oproti roku 2011. Dnes jsou problémem nejen výrobní náklady, ale také nedostatek elektřiny a paliva i omezené možnosti dovážet suroviny pod sankcemi. Jak si může průmyslník otevřít úvěr na dovoz surovin, když všechny bankovní převody jsou znemožněny sankcemi? Požadovalo se po nich složení velkého vkladu v cizí měně na dlouhou dobu a další věci. Nyní se nová vláda snaží postarat a slíbila, že jim poskytne palivo a elektřinu, ale americké sankce byly teprve částečně zrušeny a při jednání se syrskými vládními institucemi stále existuje mnoho překážek, i když se podnikatelé zbavili vykořisťování, vydírání a ukládání poplatků ze strany zkorumpovaných režimních gangů. Potřebují ale čas, aby zahájili fázi obnovy a byli schopni konkurovat tureckému nebo čínskému zboží. Pokud bude pokračovat situace s masivním vstupem zboží na trh za dumpingové ceny s cílem trh ovládnout, nebudou syrští výrobci schopni konkurovat. Na přednášce v Damašku prezentovali prohlášení nového syrského vedení o volné ekonomice. O jakou volnou ekonomiku jde? Doma nebo směrem k zahraničí? V roce 2004, byla Sýrii nabídnuta asociační dohoda a finanční částka na lokalizaci syrského průmyslu, aby mohl vstoupit na evropské trhy (20 nebo 30 miliard dolarů). Také v roce 2006, kdy se Baššár al-Asad nedlouho po vraždě Rafíqa al-Harírího domluvil s Erdoganem na dohodě o volném obchodu s Tureckem, byli Turci připraveni dát takovou částku, aby se syrský průmysl mohl přizpůsobit. Z politických důvodů ale došlo k tomu, že aleppský průmysl velmi utrpěl, když se syrské trhy tehdy otevřely tureckému zboží. K obnově je třeba odstranit následky konfliktu v Sýrii a pokračovat v zahraničněobchodních vztazích se zeměmi, které se otevřely, jako je Turecko.

Pane doktore, jak se díváte na prohlášení nového vedení o přechodu k volnotržnímu hospodářství?

Milý pane, když vládní úřady v Sýrii mluvili o socialistické ekonomice, nebyla to socialistická ekonomika, ale byl to státní kapitalismus. Když se za éry Baššára al-Asada mluvilo o sociálně tržní ekonomice, nebyla to ani tržní, ani sociální ekonomika. V současné době se mluví o svobodné ekonomice, a přitom Spojené státy dnes uvalují celní omezení a velká cla dokonce na své sousedy Kanadu a Mexiko, o Číně ani nemluvě. Státní rozpočet nestačí na zaplacení platů zaměstnancům, tak jak může stát podporovat syrský průmyslový sektor, aby se stal transformoval? Svobodná ekonomika je silný efektní výraz, přičemž svobodnou ekonomiku zde lze chápat jako regulační roli státu ve vnitřních a vnějších obchodních vztazích. Regulační role směrem do zahraničí znamená zabránit dumpingu a nekalé soutěži. V ekonomické oblasti si zaslouží diskusi některá opatření, která současná syrská vláda pro usnadnění podnikání rychle zavedla, zejména proto, že životní podmínky v celé zemi se dlouhodobě zhoršují a hospodářská aktivita je na historickém minimu. Je třeba chápat, že politiky, kteří jsou u vlády méně než měsíc nelze posuzovat na pozadí těžkého dědictví dlouhých let a desetiletí, stejně jako nemá smysl deklarovat přemrštěné ambice bez nastínění strategie k jejich dosažení a priorit, které je třeba řešit. Je nutné zodpovědět, co se rozumí „svobodnou ekonomikou“? Je to úplná otevřenost vůči globálním trhům, od které dnes ustupují i Spojené státy, nebo to znamená, že bude syrská ekonomika na domácí úrovni bez monopolů? Jedním z monopolních rentiérských odvětví je oblast telekomunikací, a právě jasný přístup k těmto odvětvím dodá na věrohodnosti vyjádřením o svobodné a spravedlivé ekonomice. Evropští odborníci pomáhali syrské centrální bance při vytváření aktualizovaných regulačních rámců pro syrské banky, které patří k nejlepším v regionu, Jejich účinné a transparentní provádění jistě přispěje k ozdravení sektoru ekonomiky, včetně malých bank. Měly by hrát klíčovou roli při revitalizaci malých a středních podniků. Licence a dohled centrální banky se mají týkat i banky Cham, která působí v Idlibu (a platební a převodní aplikace Cham Cash), přičemž tam je problémem název totožný se současnou licencovanou islámskou bankou Cham. Je nezbytné urychleně zavést systém veřejného zdravotního pojištění, který zaručí zdravotní služby pro nejchudší, a to s ohledem na liberalizaci zdravotnictví, která začala před dvěma desetiletími. Největší prioritou z ekonomického hlediska je samozřejmě zajištění elektřiny a energie. Další významnou prioritou je nastolení atmosféry důvěry v politiku a instituce, a to zavedením státu odpovědného za všechny občany a všechny regiony bez rozdílu, počínaje regiony Idlibu, odkud pochází současná prozatímní vláda.

Pane doktore, je běžné, že spolu jednotlivé země soupeří, aby si utrhly svůj kus koláče během obnovy v zemích, v nichž proběhla válka. Jak vidíte situaci v Sýrii? Bude zde probíhat soutěž mezi firmami z různých zemí?

Ano, ale bavíme se o více různých úrovní. Je zde otázka obnovy toho, co bylo zničeno v průběhu války, ať už jde přímo o centra velkých měst, jako je Homs nebo Aleppo, o předměstí nebo o malé obce, v nichž došlo k násilným střetům, jako je Ma’rat an-Nu’mán či Dárjá u Damašku. To je třeba urychleně provést z hlediska městské a regionální organizace. Musíme stavět nová města, přičemž v tomto případě se investice hned tak nevyplatí. Bude potřeba pomoc. Můžeme dovážet turecký cement a ocel, s vědomím, že Sýrie a její nová správa jsou otevřené Turecku. Cena tureckého cementu je přitom dvakrát vyšší než cena egyptského cementu, tak proč nedovážet odtamtud? Egypt ale z různých důvodů nekouká na novou vládu Sýrie příliš pozitivně. Máme tedy skutečné problémy týkající se rekonstrukce zničených měst a domů, a to jak z ekonomického hlediska, tak z hlediska sociální a urbanistické politiky. Silnice mezi městy jsou poničené. Ve městech je problém s hygienou, elektřinou, znečištěním, které se stalo velkým problémem kvůli izraelskému bombardování bývalých pozic syrské armády, se špatným vzduchem. Čili můžeme mluvit o vysokorychlostním vlaku mezi Tureckem a jižní Sýrií, který by byl jistě z dlouhodobého hlediska ekonomicky přínosný a investice do něj se může vrátit během nějakých 25 let. Problém je, že mnoho investic není ve střednědobém nebo krátkodobém horizontu příliš ziskových. S čím přijdou investoři v první fázi? Telekomunikace jsou rozhodně lukrativním odvětvím, které může generovat značné příjmy. Budování nemovitostí v centru měst má svá specifika a zde se bude rozhodovat mezi snahou o zachování kulturního dědictví a dubajským modelem. Většina investorů v počáteční fázi podnikání ráda spekuluje v odvětvích s rychlými výnosy, zejména pokud nevěří v dlouhodobou stabilitu.

Považujete myšlenku uspořádat dárcovskou konferenci pro obnovu Sýrie ještě v období přechodné vlády za dobrý nápad?

V určitém okamžiku musí být uspořádána dárcovská konference. Sýrie potřebuje peníze ve formě dotací z půjček na obnovu jejího státního mechanismu, rozpočtu a veřejných investic a na druhé straně potřebuje podporu vstupu soukromých investic. Zároveň je ale nutné, aby bylo v Sýrii kompetentní vedení, které se k věci postaví zodpovědně. Ve prospěch Libanonu se konaly nejprve dárcovské konference Paříž I a Paříž II, pak v roce 2016 konference CEDRE a nejnověji dárcovská konference, kterou uspořádali po nedávném příměří s Izraelem. Problémy a destrukci, které postihly Libanon, to ale neodstranilo, protože pokud nemáte dobré vedení, peníze jsou promrhány. Aby dárcovská konference přinesla ovoce, musí být zajištěna dobrá správa a racionální plán, zejména pokud se jedná o granty a půjčky, protože země, které půjčky poskytují, si kladou podmínky.

Děkujeme Vám, pane doktore Samíre al-Ajto, za rozhovor.

Děkuji za poskytnutý prostor a zdravím vedení Vašich stránek, Vaše vážené čtenáře i celý český národ.

Reportáž pořídil a doktora al-Ajtu vyzpovídal náš damašský reportér Júnus an-Násir.