Naší redakci se podařilo získat unikátní vyjádření člověka dlouhodobě žijícího v Saúdské Arábii, přičemž štěstí tomu chtělo, že rozhovor s ním vznikal průběžně; to bylo zejména v poslední době velmi ku prospěchu věci – pouštní Království, jak známo, aktuálně prochází četnými a zásadními změnami. Nám se tak podařilo získat materiál, který do značné míry odráží povahu těchto změn, jejich dopad na běžný život, podobně jako i výhledy na to, jak si takové změny budou hledat do budoucna své místo v saúdské společnosti, resp. jak se s nimi tato tradiční společnost bude sžívat.
Můžete nám přiblížit, co v Saúdské Arábii děláte? Jak dlouho v zemi žijete?
V Saúdské Arábii pracuji ve zdravotnictví a to pět let.
Jak snadné je pro zahraničního pracovníka poznat Saúdskou Arábii a život jejích obyvatel? Existují pro cizince omezení stran pohybu po území království? Co jste měl ze země možnost vidět?
Na začátku našeho pobytu se stalo, že mé manželce skutečně neumožnil její zaměstnavatel vycestovat na jeden ze saúdskoarabských ostrovů, jednoduše protože si to nepřál. Jak se však později ukázalo, byla to jen výjimka potvrzující pravidlo. Až na tento případ jsme na žádná další omezení nenarazili a za těch pět let jsme měli možnost poznat značnou část země. Samozřejmě, pokud člověk není muslim, nemůže navštívit svatá města Mekku a Medínu. Na dálnicích jsou obrovské ukazatele upozorňující, že po dané silnici může jet pouze muslim, popřípadě, pokud se člověk dostane blíže městu, což je možné v případě Medíny, jsou tam poutače označující danou oblast jako „zakázanou“ (harám). Saúdská Arábie je překvapivě krásná země s obrovským potenciálem cestovního ruchu. Jeden den se můžete potápět s želvami a žraloky v krásném Rudém moři, druhý den si můžete projet místní hory stoupající k výškám přes 2000 metrů nad mořem, třetí den můžete zajet k bílým a černým sopkám, další dny třeba strávit kempováním v poušti a tak bych mohl dále pokračovat. Nesmíme také zapomenout, že Saúdská Arábie má několik památek zapsaných na seznam UNESCO, včetně jednoho z nerozsáhlejších nalezišť pravěkých maleb na světě. Jelikož Saúdská Arábie nevydává zatím turistická víza – tento trh se má otevřít v nejbližší době –, je na celé věci nejúžasnější, že ať jedete kamkoliv, maximálně potkáte beduína putujícího se svým stádem velbloudů. Jinak si užíváte totálního klidu bez turistů, prostě to místo máte pro sebe. A když už někoho potkáte, tak vás zaručeně pozve k sobě domů na arabskou kávu a datle.
Jaký je vztah běžných Saúdských Arabů k cizincům pobývajícím v zemi?
Předně je třeba říci, že celá třetina ze zhruba třiceti milionů obyvatel Saúdské Arábie jsou zahraniční pracovníci. Většina těchto lidí nepochází ze Západu a je najatá na méně kvalifikovanou práci. Ta je zpravidla natolik špatně hodnocena, že by sama o sobě jen těžko umožňovala život v Saúdské Arábii. Jedním ze základních pilířů islámu, kterým se řídí většina místní populace, je ovšem pravidelné přispívání chudým (zakát). Ti si tak zejména v posvátném měsíci ramadánu přilepší o několikanásobek svého průměrného ročního platu. Vzájemný vztah je založen na vzájemném respektu, který ovšem zatím nepřerostl v nic většího. Je zde mnoho rodin, které v Saúdské Arábii žijí celý život, jejich děti se v zemi narodily, ale nemají žádnou možnost získat občanství. Celý pracovní systém je založen na tzv. sponzorství (subjekt, u kterého člověk pracuje, je sponzorem pracovníka) a pokud je toto pouto přerušeno, tak musí pracovník do třiceti dnů opustit zemi.
Samostatnou kapitolou je vztah k pracovníkům ze západních zemí. Prakticky všichni vykonáváme vysoce kvalifikované práce a nejsme zde o toho, abychom se něčemu naučili. Saúdská Arábie si nás naopak kupuje, abychom jí pomohli dostat se na úroveň západní vzdělanosti. I přes rozsáhlé investice do vzdělávacího systému a vysílání mladých studentů na zahraniční univerzity je to nicméně pomalý proces. Je totiž velký rozdíl, jestli v zemi byla první univerzita založena před šedesáti lety, jako je tomu v Saúdské Arábii, nebo před šesti či sedmi sty lety, jako je tomu v řadě evropských zemí. Navzdory tomu nicméně musím říct – vzhledem ke zkušenosti z mého pracoviště, kam nedávno přišel větší počet pracovníků se saúdskoarabským občanstvím –, že je zde opravdu silná mladá generace s excelentní znalostí angličtiny, dobrými teoretickými předpoklady a hlavně překvapivou chutí k práci. Celkově jsou západní pracovníci respektováni coby odborníci, kteří vždy vědí odpověď na každou otázku a jsou schopni nalézt řešení jakéhokoliv problému. A podle toho je k nim také přistupováno.
Jak žijí průměrní lidé ve městě a na venkově? Liší se výrazně život v různých regionech?
Podobně jako kdekoliv jinde na světě se i v Saúdské Arábii liší venkovský život od městského. Především s masivní invazí západního životního stylu do měst je ten kontrast velmi znatelný. Venkov si zachovává „beduínský“ ráz a většina jeho obyvatel se stará o velbloudy, ovce, kozy, případně osly. V horských oblastech – nebo lépe řečeno v oblastech, kde je větší výskyt vody – funguje i zemědělská činnost. Ale i v poušti jsou oblasti, kde díky důmyslnému systému zavlažování pěstují obrovské farmy trávu pro dobytek. Kontrast s velkými městy je dech beroucí. Města žijí a svítí čtyřiadvacet hodin denně se všemi myslitelnými světovými řetězci rychlého občerstvení a nákupními centry, v nichž to hučí jako v úlu a i dospělý člověk se v nich může velmi snadno ztratit. Když k tomu přičteme absenci kin, divadel a nočních podniků spolu se zakázaným kontaktem mezi příslušníky opačného pohlaví – pokud nejsou přímými příbuznými –, máme městský život smrskávající se na rychlé řízení sportovních aut a návštěvu okázalých prodejních center.
Na místní poměry je vcelku liberálnějším městem Džidda, která přitom slouží jako vstupní brána do nejsvětějšího místa islámu Mekky, která je vzdálená jen padesát kilometrů. Dle mého názoru je tato „liberálnost“ dána umístěním Džiddy na pobřeží Rudého moře s dvouhodinovým dojezdem do horských oblastí. Přístup k moři a horám zajišťuje příjemné životní klima v porovnání s Rijádem, který je obklopen stovkami kilometrů pouště a ze všech stran sevřen beduínskými stany a tradicemi. Nesmíme opominout ani to, že každý rok přijíždí do Mekky miliony poutníků na náboženskou pouť (hadždž) a to právě skrz Džiddu. I proto je Džidda liberálnější, neboť poutníci přicházejí ze zemí, v nichž většinou není dodržování tradic tolik striktní jako v Saúdské Arábii.
Ztotožňují se běžní obyvatelé se saúdským státem, jeho vedením, institucemi, oficiální ideologií? Vyjadřují se v běžném hovoru lidé k vnitrostátní politice, případně objevuje se z jejich strany dokonce jistá kritika?
V Saúdské Arábii vycházejí pravidelně dvoje anglicky psané noviny – Arab News a Saudi Gazette. První dva roky jsem si je kupoval téměř každý den a byl jsem velmi překvapen, že kritika místních poměrů je naprosto běžnou součástí novinářského jazyka. Samozřejmě s jednou podstatnou výjimkou, jíž je král. Na něj se píší výhradně oslavné články. Nicméně na všechny ostatní – včetně ministrů, kteří jsou také členy královské rodiny – se kritika a otázky vztahují. Lidé běžně debatují o politických a jiných problémech, které se dotýkají jejich země. To se nicméně odehrává v každodenním životě za zdmi domovů nebo v práci, během sekání s rodinou či kolegy. Nevím, že by bylo pořádáno jakékoliv diskuzní fórum k aktuálním problémům Saúdské Arábie, kromě fór zabývajících se vizemi budoucnosti. Není přípustná jakákoliv forma veřejného protestu, kupříkladu stávka. Malé náznaky byly během „arabského jara“, ty ale skončily v samém zárodku rozehnáním místní policií, zatýkáním protestujících a odsouzením některých k trestu smrti.
Přeje si určitá část obyvatel Saúdské Arábie liberalizační reformy (politické svobody, občanská práva, ženská práva, uvolnění konzervativní sociální morálky atd.), případně jak velká část? Nebo většině obyvatel aktuální společenské uspořádání vyhovuje, či je pro ně dokonce možná až příliš liberální?
Saúdská Arábie se v posledních pěti letech, kdy zde pracujeme, doslova proměnila před očima. Hlavní změna nastala s příchodem korunního prince Muhammada, syna současného krále Salmána, který je představitelem velmi silné mladé generace (odhaduje se, že tři čtvrtiny občanů Saúdské Arábie jsou mladší 35 let). Reformu nicméně započal již předchozí král Abdulláh svými dekrety, jimiž zejména ženám postupně pootevíral dveře k právům, na která jsme zvyklí v západním světě. Co však Abdulláh dělal deset let, stihl Muhammad během roku a půl, kdy došlo k mnoha krokům zcela měnícím charakter a směřování Saúdské Arábie. Ženám byla kupříkladu povolena návštěva fotbalových stadionů a samotných zápasů, případně koncertů na nich konaných. Nejznámějším příkladem z poslední doby je potom odstranění zákazu řízení aut pro příslušnice něžného pohlaví. Díky obrovskému tlaku mladé generace dochází k rychlým změnám. Aktuálně jsem zachytil článek v Arab News, v němž jeden z duchovních (ulamá) poukazoval na to, že nikde v Koránu není uvedeno, že žena musí chodit v černém zahalujícím oděvu (abáʼa). Vysvětloval, že je pouze doporučen oděv, který nebude vyzývavý a nebude přitahovat pozornost opačného pohlaví. K tomu připočtěte po desetiletích zákazu možnost pořádat koncerty či otevření licencí pro provozování kin.
Podobně jako v jiných případech i tyto změny sebou přinášejí názorové rozdíly mezi obyvateli. Každá změna je nicméně doprovázena souhlasným stanoviskem náboženských učenců a světská moc je před obyvatelstvem podpořena mocí duchovní. Jistě jsou větší názorové rozdíly mezi obyvatelstvem ve městech a na venkově, mezi vzdělanými a méně vzdělanými a podobně. Neřekl bych ale, že jsou ty rozdíly srovnatelně velké kupříkladu se zásadními otázkami rozdělujícími naši republiku. Názor staršího je stále brán jako ten správný a mladí mají vůči starší generaci obecně stále velkou úctu. Nad tím vším pak ční jako nepřekročitelná hradba kodex chování dle islámských tradic.
V poměrně restriktivním sytému Íránské islámské republiky si běžní lidé často nalézají cesty jak obcházet tvrdé zákony. Mladí lidé z velkých měst nezřídka pijí, užívají drogy či provozují nezákonný sex, byť za to teoreticky hrozí dosti tvrdé tresty. Existuje v Saúdské Arábii podobný rozpor mezi teorií a praxí, mezi systémovými normami a tím jak lidé reálně žijí?
Řekl bych, že drtivá většina obyvatel stále ctí a dodržuje zvyky a normy dané islámem. Celý ten poměr se nicméně postupně mění s nastupující mladou generací, která studuje v zahraničí a domů si kromě vědomostí přináší také jiný náhled na život. Jako všude, kde je prohibice na nějaké zboží, i zde dochází k užívání drog a alkoholu. Ostatně každý týden v rámci kriminální rubriky Arab News čtu o zabavení těžko uvěřitelných množství různých drog. Pokud půjdeme na dřeň, originální alkohol je možné sehnat jen přes ambasády, a to za naprosto astronomické ceny (prakticky nedostupné). Lehčí drogy jako je hašiš je možné sehnat na černém trhu, otázkou je, zda to člověku stojí za riziko. Výroba či distribuce drog často končí až trestem smrti, zejména při nalezení většího množství. U alkoholu při nějaké formě distribuce končí člověk ve vězení nebo je okamžitě vyhoštěn ze země.
Jak průměrný obyvatel Saúdské Arábie nahlíží západní svět s jeho hodnotami a společenským uspořádáním? Vyplývá jeho názor z realistické představy?
Je obecnou pravdou, že žádnou zemi nelze poznat v průběhu dvoutýdenní dovolené. Pokud chce člověk poznat zemi a lidi v ní žijící, musí tam žít minimálně rok. Pak navíc musí fungovat i mimo sociální bublinu složenou z ostatních expatů. Těžko lze předpokládat, že se lidé, kteří jsou odmalička vychováváni v islámském náboženství, mohou bez delšího pobytu kupříkladu v některé z evropských zemí vcítit do hodnotového systému Západu, pochopit jej či se s ním dokonce ztotožnit (to platí samozřejmě i opačným směrem). Problémem jistě může být to, že místní duchovní zužují vnímání Západu na alkohol, drogy a sex (opět podobně jako naše média zužují vnímání islámu na terorismus), aniž by hlouběji uvažovali o demokratických hodnotách, na kterých západní civilizace stojí. Podobně jako v jiných oblastech i zde dochází k posunu díky mladé generaci, která studuje na západních univerzitách. Nebylo by však realistické předpokládat, že kdy dojde k úplnému pochopení či snad nastolení nějaké formy demokratického zřízení. Systém Saúdské Arábie je založen na islámských hodnotách, na jejím území se nachází dvě nejsvětější místa islámu a koneckonců by byla škoda, aby se tak zajímavá země přetvářela v nějaký jiný hodnotový systém. Ideální je podle mého názoru stav, kdy oba systémy – islám a demokracie (případně jiné náboženství) – mohou koexistovat v míru vedle sebe.
Camel je expat dlouhodobě žijící a pracující v Království Saúdské Arábie.
