Rozhovor: S Hajjánem Salmánem (nejen) o konfliktech posledních let

Věrni naší tradici a dobrému mravu, přinášíme další z redakčních rozhovorů reflektujících původní syrský pohled na milníky současného dění – tj. to, jak jsou vnímány, interpretovány a chápány v Sýrii samotné. Od našeho damašského korespondenta Júnuse Násira tentokrát přijal pozvání k rozhovoru ekonomický expert, akademik Hajján Salmán: 

Pane doktore, děkujeme, že jste nás přijal. V Sýrii jste dobře znám jako ekonomický expert a přední akademik, který se od počátku války veřejně vyjadřuje k jejím okolnostem a snaží se objasňovat agendu skrývající se za konfliktem v Sýrii, Mohl byste, prosím, českým čtenářům v krátkosti představit, kdo je doktor Hajján Salmán a jaká je vaše odbornost?

Dovolte mi, abych vás nejprve přivítal a poslal pozdravy do krásného a přátelského Česka. Co se mě týče, působím na univerzitě s hodností profesora v oborech ekonomie a rozvoje a vyučuji mezinárodní vztahy, zahraniční obchod, základy národního rozvoje a rozvoj národního hospodářství. Byl jsem jmenován velvyslancem Sýrie v Maďarsku, mé jmenování ale nebylo realizováno z důvodu amerického ekonomického terorismu a sankcí uvalených na Sýrii. Téměř dvacet let jsem pracoval jako generální ředitel a deset let jsem byl odborným poradcem na ministerstvu ekonomiky a zahraničního obchodu a ministerstvu elektřiny. Působil jsem také v místních, arabských i mezinárodních poradních orgánech. Jsem autorem celkem devatenácti knih, z nichž šest je tištěných, zbytek elektronických. Jsem členem Syrské asociace ekonomických věd a Unie arabských ekonomů. Přednášel jsem v několika zemích, včetně Indie, a účastnil jsem se řady seminářů a místních i regionálních ekonomických konferencí. To by ke mně, myslím, stačilo.

Světem dnes hýbe rusko-ukrajinský konflikt, který prohlubuje obrovský ekonomický tlak, který odstartoval již během covidové krize. Jak vidíte příčiny, průběh a možné důsledky současného dění na Ukrajině?

Psal jsem o tom v několika místních, arabských i mezinárodních periodikách. Nenazývám tento konflikt rusko-ukrajinskou válkou, ale nazývám jej válkou mezi Ruskem a NATO na ukrajinské půdě. Završil jsem svá sedmiletá studia v Kyjevě, to bylo ještě za Sovětského svazu. Donbas je ve skutečnosti oblastí oddělující Rusko a Ukrajinu, jejíž název značí, že jde o území „na okraji“. V roce 1903 poskytoval Donbas zhruba 86 % uhlí potřebného pro carské Rusko. Během existence Sovětského svazu za Stalinovy éry bylo mnoho oblastí, jako například Charkov, Donbas či Krym přičleněno k Ukrajině. Jak víme, v roce 2014 se Krym vrátil Rusku. Nechci ale rozebírat historické souvislosti a zaměřím se na ekonomický aspekt. Tato válka zanechá z ekonomického hlediska následky ve všech zemích světa. Vezmeme-li Rusko, jeho rozloha je sedmnáct milionů a pět tisíc kilometrů čtverečních a je to největší země na světě. Rozloha Ukrajiny je šest set tři tisíce kilometrů čtverečních, a co je nejdůležitější, je v srdci Evropy. Dříve se jí říkalo obilnice Sovětského svazu, dnes se jí říká obilnice Evropy. Ukrajina má na svém území mnoho nerostných surovin, zemědělství, průmyslu a dalšího. Mohu vám říct, že Ukrajina a Rusko dohromady tvoří 29 % světového vývozu pšenice, jsou v tomto ohledu první a druhou zemí na světě. Stejně tak ve velkém vyváží slunečnicový olej. A jak také víte, ropa a zemní plyn jsou ústředním prvkem celé světové ekonomiky, přičemž Rusko samo těží asi 11 milionů barelů ropy denně. Co se týče plynu, Evropa dováží více než 92 % a do Německa se dodává asi 49 %. Včera jsem četl článek jedné známé německé osobnosti, ve kterém říká, že je hloupost přerušit vztahy s Ruskem, protože si Němci nedokážou zajistit plyn z jiných zdrojů. Zkoušeli to v Kataru, Alžírsku a Norsku, ale to je záležitost na tři roky a víme, co to znamená v tomto chladném počasí. Proto někteří němečtí ekonomové vyvodili, že špatné vztahy s Ruskem povedou ke zchudnutí Německa. Na druhé straně tato válka umožnila, aby se v Německu začali zabývat otázkou vojenského vybavení a byl vyčleněn velký rozpočet na nákup amerických zbraní. To vše mě vede k závěru, že Evropa ztratila svou kredibilitu a je zcela podřízena Americe. Válka probíhá a na Rusko začaly dopadat ekonomické sankce, stejně jako dopadly na Sýrii. Oblast Donbasu ve mně budí jasné reminiscence na syrskou Džazíru a její guvernoráty ar-Raqqa, Dajr az-Zawr a al-Hasaka. Realitou je, že kdyby ruské síly nedorazily do Donbasu, dorazily by tam síly NATO. Po převratu proti ukrajinskému prezidentovi coby součásti „barevných revolucí“ bylo podepsáno několik dohod, mluvím především o tzv. Minských dohodách. Noví ukrajinští představitelé nicméně tyto dohody nedodržovali, a proto došlo k dohodě, na které participovali francouzský prezident a německá kancléřka, ale všechno to bylo ignorováno. Západ se několikrát pokusil zadusit a zničit Rusko a Rusko na to reagovalo. Jsem toho názoru, že pokud se Rusko bude řídit promyšlenou a adekvátní strategií, zvítězí. Co mohu sledovat, ruští přátelé si toto plně uvědomují.

V jakém smyslu?

Uvedu praktický příklad: americký prezident Biden prohlásil, že Rusko bude vyloučeno z mezinárodního finančního systému SWIFT, přičemž je známo, že ropa a plyn tvoří 20 % jeho HDP. Rusové mají finanční systém zvaný Mir, a pokud jej budou rozvíjet ve spolupráci s Čínou, myslím, že se klidně obejdu bez SWIFT, zejména proto, že čínská měna jüan se stala jednou z měn schválených pro zvláštní práva čerpání v rámci Mezinárodního měnového fondu. To se negativně odrazí na dolaru. Podle mých informací přijali aktuálně v Číně a Saúdské Arábii rozhodnutí a jedná se o tom, že dojde k odpoutání od petrodolaru a bude se směřovat k placení v čínských jüanech. To je první bod. Co se týče druhého bodu, ruská ekonomika pro ty, kteří ji neznají, je integrovanou ekonomikou. Ropa a plyn jsou její hlavní oporou. Pokud se Evropa pokusí obejít bez ruského plynu a ropy, je zde několik zemí, které ji kupují s předstihem, z nichž nejdůležitější jsou Čína, Indie a Írán. Ruský vývoz plynu činí až 6 milionů barelů denně, a přesto není Čína saturována. Čína je nejlidnatější zemí na světě, s více než miliardou obyvatel tvoří 25 % světové populace. Rovněž má vysoké tempo hospodářského růstu. Jako ekonom očekávám, že rok 2023 bude rokem soupeření o ruskou ropu mezi evropskými zeměmi na jedné straně a Čínou na straně druhé, bez ohledu na to, že i Turecko je na ruské ropě a plynu silně závislé. Odborníci málokdy upozorňují na oportunismus NATO a plynovody Nord Stream 1 a 2. První z plynovodů prochází přes Ukrajinu a přepravuje plyn do Německa, druhý je ve výstavbě, přičemž na něj byly uvaleny sankce. Obávám se nekalé ekonomické hry spočívající v tom, že Amerika coby darebácký stát založený na vyhlazení indiánů bude v této nesmyslné válce bojovat do posledního Ukrajince. Amerika trpí tím, že cena břidlicového plynu je v této době mnohem vyšší než cena ruského plynu, a obávám se, že americké výzkumné kruhy s tím budou pracovat. Cena ruského plynu se zvýší kvůli zvýšení nákladů na přepravu plynu po moři, zejména proto, že Černé moře je nyní uzavřené v rámci dohody s Tureckem, Muslimským bratrstvem a Erdoğanem.  Americký plyn konkuruje ruskému plynu. Ale také Rusové, jak sleduji, podnikli nezbytné kroky k rozšíření linek s Čínou a Gazprom podepsal dohodu, která je považována za největší na světě na principu barteru a odpoutání se od dolaru. Pokud vezmeme měnovou a finanční politiku, Amerika se pokouší manipulovat s ruskými měnovými rezervami. Rusko má ekvivalent 684 miliard dolarů ve zlata. V posledních pěti letech se zaměřilo na nákup zlata namísto zahraničních měn a snížilo své investice do amerických státních dluhopisů, přičemž v roce 2016 v nich bylo až 96 miliard dolarů a během února letošního roku hodnota poklesla na necelé 4 miliardy dolarů. A nyní Rusko avizuje, že bude prodávat ropu a plyn v místních měnách, což znamená zničení petrodolaru, zejména vzhledem k tomu, že ruské měnové rezervy a množství čínského jüanu je větší než u amerického dolaru. Rusko není závislé na dovozu ropy a plynu a je největším exportérem pšenice na světě. Má komplexní průmysl, který se za posledních pět let hodně rozvinul a proudí do něj mnoho investic. Důkazem toho je, že většina západních společností má v Rusku pobočky a prezident Putin přijal rozhodnutí o jejich zabezpečení. Dále jsou tu zbraně. Rusko je jednou z nejpokročilejších zemí na světě, pokud jde o vývoj zbraní a raketových technologií, to není žádné tajemství. Před několika dny prezident Putin oznámil, že byla vyrobena jaderná ponorka, která je považována za největší a nejmodernější ponorku na světě. Také vyrobili rakety a zbraně, které předstihly a překonaly americký průmysl. Pokud si vezmeme otázku zemědělství, pak většina vývozu, který se dostává do Evropy, je z Ruska, protože Rusko je obrovská země s rozlohou více než 17 milionů kilometrů čtverečních a panenskou přírodou na Sibiři. To vše umožňuje, aby byla ruská ekonomika schopna odolat. Když bude spolupráce mezi Ruskem, Čínou a Íránem, ale také s Indií, je to zřejmé. Indie, Rusko a Čína jsou zeměmi s růstem přesahujícím 7 % ročně, takže se nemusí bát o plyn a ropu, ani o zemědělské a průmyslové výrobky.

Otázka ovšem je, co se bude dít, pokud bude válka pokračovat…

Všechny země budou dotčené, o čemž svědčí vývoj cen ropy. Je sice pravda, že v poslední době trochu klesly, ale ceny benzínu a pšenice vzrostly. Vlastně už před třemi lety jsem napsal, že pozoruji rysy globální potravinové krize a že svět je na šikmé ploše kvůli nenávisti Západu a zemí NATO. Nehovořím zde nijak ideologicky, ale čistě z pohledu ekonomiky. Amerika drze a zcela bezprecedentně vyhrožovala, až ruský velvyslanec u OSN odpověděl americké delegátce otázkou, zda je považují za stát typu Súdánu, na který lze uvalovat sankce. Rusko je zabezpečeno a nebojí se, nicméně bude postiženo jako kterákoliv jiná země na světě. Proto tuto válku nazývám válkou Ruska proti agresi NATO. Kdyby Rusové nepodpořili Luhanskou a Doněckou republiku, zmocnili by se jich ukrajinští fanatici napodobující někdejší německý fašismus.

V čem konkrétně spatřujete agresi NATO?

Po druhé světové válce vznikly dvě aliance, první z nich byla Varšavská smlouva, kterou vedl Sovětský svaz, a druhou byla aliance NATO vedená Spojenými státy. Po rozpadu Sovětského svazu se v roce 1992 Varšavská smlouva rozpadla a Amerika a NATO se začaly rozšiřovat, aby obklíčily a uškrtily Rusko. Byly přijaty země jako Lotyšsko a další republiky, které byly původně ve Varšavské smlouvě a Amerika tak začala zapalovat Rusku zadní zahrádku. Přemýšliví lidé dobře vědí, že ruský postoj je proaktivní a odpovídá na nepřátelství. Proto bude zasažen celý svět, včetně našeho regionu.

Od počátku krize, která v Sýrii vypukla 15. března 2011, jste se často objevoval v médiích, v nichž jste se snažil vysvětlovat podstatu konfliktu a bojovat proti mediálním dezinformacím. Co byste chtěl sdělit budoucím generacím?

Mohl bych vzpomínat hodiny. Hned 15. března 2011 mi volali ze syrské televize a program trval asi dvě hodiny.  Předpověděl jsem, že dojde k pokračování takzvaného arabského jara, které osobně nazývám arabskou spouští. Napsal jsem několik článků, které se objevily ve různých mezinárodních médiích, britských, íránských, francouzských, ruských, amerických, čínských. Splnil jsem tak svoji vlasteneckou povinnost. Ostřelovali nás, unášely a terorizovaly takfíristické gangy. V letech 2011 a 2012 byla Sýrie rozparcelována, cesty mezi provinciemi byly přerušeny. Šlo o systematickou destrukci. V roce 2018 jsem provedl výzkum a napsal článek, který jsem zveřejnil v jednom z mezinárodních médiích, o ztrátách v Sýrii, které se odhadují na přibližně 375 miliard dolarů. Pro představu je třeba porovnat období před válkou a po válce. Před válkou, v deváté pětiletce v letech 2001-2006 a v desáté pětiletce v letech 2006-2011, patřilo tempo růstu Sýrie k nejvyšším na světě, v průměru to bylo 5,2 %. Sýrie patřila k nejméně zadluženým zemím na světě, byli jsme takřka na nule. Dosáhli jsme potravinové soběstačnosti a vyváželi jsme léky do více než 65 zemí světa. Obchodní bilance byla vyrovnaná a náš vývoz činil asi 9,5 miliardy dolarů. Produkovali jsme 385 tisíc barelů ropy a pěstovali až 4 miliony tun pšenice. Dnešní potíže neexistovaly. Mezinárodní měnový fond dokonce vydal dokument, který konstatoval, že Sýrie patří mezi pět nejbezpečnějších a nejzabezpečenějších zemí světa. Naše celková produkce dosáhla 62 miliard dolarů a soukromý sektor se na HDP podílel z 65,2 %. V roce 2011 ale vypukla válka coby plánovaná destrukce Sýrie. Tempo růstu šlo do záporných hodnot na -8 % a v některých letech dosáhlo dokonce -23 %. HDP klesl z 62 miliard dolarů na 17 miliard dolarů a vývoz se snížil z 9,5 miliardy dolarů na 170 milionů dolarů. Začali jsme dovážet to, co jsme dříve vyváželi. Podle zprávy německého webu přišlo do Sýrie více než 317 tisíc nejhorších zločinců světa. A nejenže ničili a kradli, ale také vypalovali a najímali si zločinecké gangy jako tzv. Syrské demokratické síly (SDF). Byli jsme najednou vystaveni různým druhům okupace, už nešlo jen o sionistickou okupaci. Je třeba zmínit vztah těchto teroristických gangů k sionistické entitě v milované Palestině. Je to vztah zadavatele s agentem. Po setkání sionistů – a narovinu říkám, že Izrael neuznávám – s některými z takzvaných opozičních vůdců se ukázalo, že nejsou žádnou opozicí, neboť nemají politický program. Jsou to vůdci teroristických gangů. Nejprve zajistili tzv. bílé přilby, a pak se zaměřili na národní kádry, včetně vědců, profesorů, duchovních a institucí. Destrukce byla systematická, ale Sýrie vydržela. Vzpomínám si, jak mě jednou BBC ve tři ráno vzbudila kvůli setkání 111 zemí, které vystouply proti Sýrii s tím, čemu se říkalo “přátelé syrského lidu” v Tunisku (během prezidentství Munsifa al-Marzúqího). Tehdy jsem řekl, že v čele této aktivity stojí Amerika a jí podřízená poloviční setra Evropa a zbytek zemí nemá žádnou váhu. Svět si myslel, že se Sýrie zhroutí, a pouto mezi trojicí v podobě lidu s jeho představiteli, Syrskou arabskou armádou a vedením země v čele s doktorem Baššárem al-Asadem se přetrhne. Začali jsme plně poznávat rysy velkého světového spiknutí. Z pověření prezidenta Asada jsem spolu se skupinou badatelů z pěti arabských zemí, mezi nimiž byli zesnulý Anís an-Naqqáš, Amín Hutajt, Rafʽat as-Sajjid Ahmad z Egypta, Tahsín al-Halabí z milované Palestiny a další z Libanonu a Iráku, napsal knihu s názvem Sýrie tváří v tvář válce o přežití: fakta a dokumenty. Kniha byla vydána a je k dispozici. Když to nevyšlo ekonomicky a selhala i politika, uchýlili se k vojenství s tím, že založili tzv. Svobodnou syrskou armádu a poslali jí zbraně, přičemž dle mého názoru nejde ani o armádu, ani o syrskou, ani o svobodnou. První prohlášení této „armády“ bylo vydáno v Istanbulu z paláce osmanského sultána Selima, jenž spolu se svými následníky kolonizoval Sýrii od roku 1516 do roku 1918, tj. téměř 402 let. Nechali se obejmout ambasádami a zde začala arabská, zálivová, saúdská a další vojenská spoluúčast s falešnými a slabými argumenty týkajícími se náboženství a lidských práv. Ať už byl náš postoj ke Qadháfímu v Libyi a Zajn al-Ábidínovi bin Alímu v Tunisku jakýkoli, je snad v Saúdské Arábii či Kataru více demokracie, než bylo v těchto zemích? A proč se tyto konflikty odehrály v zemích s republikánskými režimy (Tunisko, Libye, Sýrie, Egypt a Irák) a neodehrály se v žádné monarchii nebo zemi Zálivu? Když neuspěly politicky, uchýlily se k vojenství, a když neuspěly vojensky, uchýlily se k ekonomickému tlaku prostřednictvím embarga a sankcí. Nemohu to nazvat jinak než ekonomickým terorismem.

Co tím myslíte?

Sankce a embargo jsou v rozporu s mezinárodním právem a Chartou OSN, zejména s články 39-41, které stanoví, že každá země, která představuje hrozbu pro světový mír a bezpečnost, může být podrobena nátlaku a sankcím, jako se to stalo vůči Jihoafrické republice v době apartheidu. Byla vydána rezoluce 2254, která říká, že tzv. Islámský stát a an-Nusra jsou teroristické organizace a že syrská armáda je oprávněna proti nim bojovat. My se držíme syrské suverenity. Buď světový mír a bezpečnost ohrožuje syrská armáda, nebo IS a an-Nusra. A protože řekli, že IS a an-Nusra jsou teroristé, znamená to, že lžou o všem. Proto jsem dospěl k závěru, že válka v Sýrii nezačala 15. března 2011, ale začala již návštěvou ministra zahraničí USA Colina Powella, který po okupaci Iráku přijel do Sýrie, kde se měl setkal s prezidentem Bašárem al-Asadem. Ale nesetkali se. Měl několik požadavků, například, aby Sýrie nepodporovala odbojové skupiny, jako je Hamás a Hizballáh, normalizovala vztahy se sionistickou entitou a uchýlila se k privatizaci. Válka začala v tu dobu. Vzpomínám si na projev egyptského prezidenta Husního Mubáraka, který řekl, když Asad odmítl přijmout Powella, že syrský dům vzplál.

Pane profesore, z vašeho pohledu coby ekonomického experta, v současné době registrujeme vznik nových ekonomických pólů na světové scéně, čímž mám na mysli BRICS a Šanghajskou ekonomickou skupinu. Vidíte ohrožení pozice dolaru vůči jiným měnám, především čínskému jüanu a ruskému rublu, ale možná i dalších měn, přičemž by BRICS začala dominovat? Nebo je dolar něčím nevyhnutelným?

Podívejme se na globální ekonomickou realitu. Pravdou je, že ekonomické póly ve světě se mění, a já se rád opírám o řeč čísel. V období mezi první a druhou světovou válkou se americká ekonomika rovnala více než 50 % světového HDP, přičemž její síla překonávala Sovětský svaz, Německo, Francii, Velkou Británii a další dohromady. Podle poslední zprávy vydané Mezinárodním měnovým fondem se hrubý domácí produkt USA nyní rovná méně než 20 % světové produkce. Dochází tedy k americkému regresu. Netvrdím, že je Amerika slabá, ale tvrdím, že již není rozhodující ani ona, ani její dolary, ani její burzy. Čína šla po Teng Siao-pchingově ekonomické reformě v roce 1976 nahoru a věřím, že v roce 2025 bude největší ekonomickou velmocí na světě. Říkám Číně světová lidová továrna, protože téměř v žádném domě, ulici či zemi nechybí čínské zboží a výrobky. Čína dosahuje nejvyššího tempa růstu na světě a porazila Ameriku v její obchodní válce prostřednictvím společnosti Huawei a dalších. V tomto kontextu začal dolar klesat. Dobrou zprávou bylo, že v roce 2018 nebo 2019 se čínský jüan dostal mezi základní měny zvláštního čerpání Mezinárodního měnového fondu, a Čína tak začala expandovat a překvapila svět projektem Nové hedvábné stezky, který propojuje více než stovku zemí světa mezi sebou. Amerika začala ustupovat, a proto vám nyní říkám, že k třetí světové válce s tím, co se děje na Ukrajině, navzdory mínění některých nedojde, byť tomu nebude z důvodu etických ohledů USA a NATO. Amerika už není nepostradatelná, takže válečné možnosti se snižují, nicméně narůstá počet ohnisek napětí. Díky Bohu za to, že snímá z České republiky, ze Sýrie a dalších válečnou hrozbu. Válka totiž pro Ameriku znamená generování dolarů a vývoz zbraní, protože americká ekonomika je vojenskou ekonomikou. V tomto rámci dolar klesl v objemu obchodování s ním, klesl v Číně, Rusku, Indii i Íránu. Podívejte se na Írán. Pravdou je, že v Íránu mají všechno a že se jim podařilo vyhnout většině amerických sankcí. Většina zemí, které nejsou vazaly Ameriky, byla po roce 1960 vystavena podobným sankcím. Amerika se snažila vyhrožovat Rusku a Číně sankcemi a podle mé předpovědi se v roce 2022 čáry obrátí proti čarodějovi a odrazí se na zemích NATO a Americe. Už jsme slyšeli německé nářky ohledně odříznutí ruského plynu. Zmíním zvláštní moment v syrské televizi v roce 2019, kdy jsem byl tázán na Evropskou unii. Řekl jsem, že Británie z ní v rámci brexitu vystoupí, a mnozí se tehdy stavěli proti mně. Bylo to mnoho analytiků a já jejich názory respektuji, ale když jsem se koukl do historie, zjistil jsem, že obyvatelům Británie a Ameriky se říká Anglosasové a Churchill řekl: Ne, neobětujeme moře (Británie je, jak známo, ostrov v Atlantském oceánu). Evropská unie považuje Ameriku za svou ochránkyni, ale to je lež a klam. I z druhé světové války, kterou Rusové nazývají Velkou vlasteneckou válkou, protože zaplatili více než 30 miliony lidí, Amerika vyšla prakticky bez boje. Světové zlato se vojenskou silou přesunulo do Ameriky a tam se v roce 1944 uzavřela Brettonwoodská dohoda, do níž se zapojilo 44 zemí. Velký britský ekonom Keynes – nechť je mu Bůh milostiv – předpověděl, že Amerika přivede svět, respektive Británii k bankrotu a do propasti. Evropa se v současnosti nerozhoduje sama o sobě, je pouhým následovníkem. Dobře vím, že naši ruští a íránští přátelé nemají rádi slovo osa, ale já jako ekonom a politik vidím, že zde skutečně určitá osa existuje. Táhne se od Ruska přes Čínu až po Írán a Indii. Je nazývána osou globálního napětí a podle materiálů Mezinárodního měnového fondu je současným centrem globálního růstu, neboť více než 50 procent tempa globálního hospodářského růstu pochází z této osy. Kombinace čínské ekonomické a ruské vojenské síly je nesmírná. Myslím, že západní lídři nespí a nespí ani americké vedení. Jsou síly, které upadají, a jsou síly, které rostou. To je to, co vyjádřil americký prezident Carter, když řekl, že zatímco oni přemýšleli o blahobytu, Čína a Rusko investovaly. Brzy budeme svědky výrazného poklesu závislosti na dolaru. Většina zemí – včetně západních – začala snižovat svou závislost na dolarových úvěrech. V Číně probíhají transakce v jüanu a svět je nyní na křižovatce. Věci směřují ve prospěch těch, kteří se staví proti americké politice.

Pane profesore, děkujeme za odpovědi a čas, který jste nám věnoval.

Já vám děkuji a pevně doufám, že budeme moci přivítat české firmy, které přispějí k obnově Sýrie. Poskytneme jim veškerou podporu a pomoc, zejména proto, že naše hospodářské vztahy sahají hluboko do minulosti. Vzpomínám si, že rafinérii v Homsu, která je vůbec první ropnou rafinérií v Sýrii, realizovali naši čeští přátelé.