Rozhovor: s Husajnem al-Ibráhímem (nejen) o digitalizaci Sýrie

Čtrnáct let trvající destrukce postavila Sýrii před zásadní výzvu. Buď se obnoví v té podobě, která nedokázala zabránit válce, nebo se vydá do digitálního světa, který změní ruiny v chytrá města, korupci v transparentnost a zoufalství v příležitost. Náklady na obnovu Sýrie Světová banka vyčíslila na téměř 400 miliard dolarů a podle UNESCO je 70 % infrastruktury v troskách. Klíčovou otázkou je, jak vybudovat novou zemi s minimem zdrojů za nečinnosti okolního světa? Abychom se dozvěděli více, oslovili jsme Husajna al-Ibráhíma, mediálně známého odborníka na digitální obsah a umělou inteligenci, ředitele programu „Smart Journalism“ na Syrské virtuální univerzitě, autora řady odborných knih (z aktuálních zmiňme „Algoritmy inteligentní žurnalistiky“), a několikaletého ředitele projektu tvorby digitálního obsahu Syrské vědecké společnosti pro informatiku.

Jak může digitalizace a umělá inteligence urychlit obnovu Sýrie?

Technologie věci urychlují, válka je zpomaluje. Vezměme si za příklad Rwandu. Rwanda je země, která byla vystavena nejbrutálnější občanské válce, a pro kterou se algoritmy umělé inteligence nestaly jen nástrojem distribuce, ale systémem, který skvěle definoval priority obnovy. Po katastrofě způsobené genocidou algoritmy analyzovaly údaje o zranitelnosti území, například určily oblasti náchylné k sesuvům půd, a propojily je s údaji o poptávce po stavebních pracích, což umožnilo nasměrovat nákladní automobily do nejpotřebnějších oblastí v optimálním čase. Bezprostředním výsledkem bylo zkrácení procesu distribuce cementu z 6 měsíců na 10 dní v některých oblastech, jak uvádí zpráva Africké rozvojové banky z roku 2023. Další příklad můžeme najít na Ukrajině, která technologii blockchain nepovažuje jen za digitální účetní knihu, ale za zbraň v boji proti korupci a kde systém ProZorro odhalil podvodné smlouvy na výstavbu 30 škol za nadsazenou cenu 200 milionů dolarů, což donutilo vládu, aby získala peníze zpět a přesměrovala je na skutečné projekty. Tyto modely jsou nyní v Sýrii, kde válka proměnila digitální infrastrukturu v trosky, noční můrou. Podle UNESCO bylo zničeno 60 % telekomunikačních věží a 80 % elektrické sítě je mimo provoz. Dokonce i jednoduché projekty – jako je vytváření databází stavebních materiálů – jsou narušovány častými výpadky proudu, nemluvě o útocích hackerů zaměřujících se na zbývající křehké digitální systémy. Krutou ironií je, že zatímco země po celém světě využívají umělou inteligenci k rozvoji, Sýrie se mění v smetiště neúspěšných technologií. Počítače bez elektřiny, informační systémy bez internetu a data shromažďovaná na papíře, protože v důsledku války nejsme schopni používat jazyk nul a jedniček.

Jaké jsou hlavní výzvy pro aplikaci digitálních technologií a umělé inteligence při obnově Sýrie?

Zcela logicky jsou pomyslným palivem pro umělou inteligenci data, ale Sýrie trpí zásadním nedostatkem aktuálních údajů. Vezměme, že poslední spolehlivé sčítání lidu proběhlo v roce 2004. Poslední notně zastaralé údaje a mapy obyvatelstva jsou v důsledku vysídlování a migrace těžko použitelné. Spoléhání se na nepřesné údaje může vést k chybnému územnímu plánování. Kvůli chybám v analýze údajů musely být v Nepálu po zemětřesení v roce 2015 oblasti ohrožené sesuvy půdy přestavěny. Je jasné, že hlavní výzva spočívá v oblasti investic do nových technologií a umělé inteligence, nemůžeme ale přehlížet ani další důležité výzvy.

Může umělá inteligence pomoci efektivně řídit omezené zdroje během procesu obnovy a jak?

Položme si zdánlivě bizarní otázku, jak rozdělit jeden pytel cementu mezi milion potřebných? Vzhledem k nedostatku surovin, který brání obnově, se umělá inteligence stává „dokonalým inženýrem“ schopným přeměnit chaos v inteligentní systém. Vrátím se opět k příkladu Rwandy, kde sofistikované algoritmy dokázaly analyzovat údaje o rizicích a přesně stanovit priority výstavby, například nasměrovat cement do oblastí ohrožených povodněmi před obdobím dešťů a distribuovat materiál bez politického nebo klanového zvýhodňování, což u některých projektů zkrátilo dobu realizace z 12 měsíců na 6 týdnů. Přenesení těchto zkušeností do poválečné Sýrie, je těžko proveditelné. Absence přesných dat, jako jsou aktuální mapy terénu nebo spolehlivé záznamy o obyvatelstvu mění jakýkoli algoritmus ve slepý stroj, protože tyto technologie se spoléhají na digitální vstupy, které přesně odrážejí realitu. Výsledek? I když zde existuje politická vůle, Sýrie zůstává jako luxusní auto bez benzínu a řidiče.

Jakou roli hraje digitální transformace při zvyšování transparentnosti a v boji proti korupci obecně v projektech obnovy?

Když mluvíme o roli digitální transformace, rád bych jako vzor uvedl jednu technologii, a to blockchain, který není jen nástrojem pro sledování digitálních měn, ale revolučním systémem, díky němuž je každý dolar vynaložený na obnovu sledovatelný a nevymazatelný. Zde je tedy transparentnost evidentní. Na Ukrajině například platforma ProZorro poháněná technologií blockchain velmi zpřehlednila proces zadávání veřejných zakázek. Až 98 % státních zakázek je nyní veřejně dostupných a náklady na zadávání veřejných zakázek se během dvou let snížily o 20 %. Úspěch tohoto experimentu však nebyl pouze o technologiích, ale opíral se také o politickou vůli, která podmínila mezinárodní financování transparentností. V Sýrii, která je v indexu vnímání korupce z roku 2023 na 178. místě na světě, by se tato technologie mohla změnit v nebezpečnou hru. Na jedné straně může blockchain odhalit falešné aktivity, jako je předražený projekt mostu nebo nemocnice, která nikdy nebyla postavena. Na druhou stranu může být samotný blockchain použit jako technokratická zástěrka pro zakrytí korupce prostřednictvím falešných „chytrých smluv“, které jsou spouštěny z prostředků ovládaných elitou, jako se to stalo ve Venezuele v případě údajné platformy s kryptoměnou „Petro“, z níž byla zpronevěřena miliarda dolarů. Největší problém není technický, ale politický a kulturní: Jak donutit systémy zakořeněné ve zvýhodňování určitých skupin, aby přijaly transparentnost? Jak lze blockchain použít v zemi, kde je internet považován za luxus a podle Hospodářské a sociální komise pro západní Asii (ESCWA) je k němu připojeno pouze 30 % obyvatel? Technologie je připravena, ale půda, na které stojí, nikoli.

Jak mohou tzv. velká data (big data podpořit plánování rozvoje měst a rekonstrukci infrastruktury v Sýrii? 

Například vezměme data z mobilních telefonů, která jsou velkými daty, nejsou to jen přenášená čísla, ale jsou to „živé mapy“. Máme reálný příklad, kdy Nizozemsko využilo data z mobilních telefonů k přetvoření dopravy v Rotterdamu po povodních v roce 2023. Úřady analyzovaly vzorce pohybu obyvatel, aby zabránily dopravním zácpám v postižených oblastech. Tento model nabízí Sýrii revoluční potenciál. Údaje z telefonů a sociálních sítí by mohly dynamicky mapovat pohyb vysídlených osob, identifikovat oblasti, které nejvíce potřebují různé služby, a dokonce předvídat katastrofy a rozpoznat budovy na pokraji zřícení na základě analýzy vibrací zaznamenaných senzory. Smutným faktem je, že na rozdíl od Nizozemska nemá Sýrie pro využívání těchto údajů ani ty nejzákladnější podmínky. Chybí infrastruktura, neboť bylo zničeno 50 % telekomunikačních věží, což znemožňuje sběr datových toků. Je zde naprosto nedostatečná ochrana osobních údajů: V roce 2022 organizace Human Rights Watch odhalila, že údaje syrských uprchlíků byly prodány evropským pojišťovnám, aby se zvýšila cena jejich pojistek. V neposlední řadě hrozí Sýrii digitální kolonizace. Profesor Juki Ajoši varuje, že technologičtí giganti mohou využívat data z obnovy Sýrie při zkoušení svých inteligentních systémů. Řešení může spočívat ve vytvoření místně spravované „uzavřené národní platformy“, jakou zavedla Rwanda pro shromažďování údajů o katastrofách, ale i toto řešení vyžaduje něco, co je dnes v Sýrii zcela vzácné, a to je důvěra mezi občanem a státem.

Existují nějaké úspěšné globální modely využití umělé inteligence při obnově zemí, které se dostaly z války, a jak je lze využít v Sýrii?

V roce 1991, když se rozpadl Sovětský svaz, se Estonsku naskytla jedinečná příležitost vybudovat novou zemi od základů. Nespokojilo se s obnovou tradiční infrastruktury, ale prostřednictvím chytré strategie zaměřené na tři pilíře se proměnilo v „digitální republiku“. Těmi pilíři bylo zaprvé digitální vzdělávání a s tím spojená výuka kódování pro děti od základní školy a transformace vládních služeb do online platforem. Zadruhé zabezpečené sítě a vybudování systému „X-Road“ propojujícího vládní databáze a zároveň zajišťujícího ochranu soukromí. Zatřetí přilákání investic zřízením „digitální rezidence“ pro globální podnikatele a podporou zakládání nových podniků. Výsledkem je ekonomika, která v technologickém sektoru roste o 8 % ročně. Naproti tomu Libye je příkladem toho, jak se technologie může stát nástrojem selhání. Podle zpráv Světové banky utratila po roce 2011 přechodná vláda 12 miliard dolarů na rekonstrukční pseudo-projekty, jako jsou nemocnice bez lékařů nebo školy bez lavic. Příčinou libyjského kolapsu nebyl nedostatek finančních prostředků, ale nedostatečná kontrola. V důsledku korupce se ztratilo 40 % stavebního materiálu a zanedbávaly se digitální systémy pro sledování obchodů. A jaké ponaučení si může Sýrie vzít z tohoto estonsko-libyjského kontrastu v oblasti investic do technologií? 1) Transparentnost je na prvním místě: Technologie, jako je blockchain, nespasí projekty obnovy, pokud je nebudou doprovázet zákony, které kriminalizují plýtvání veřejnými penězi, jako to udělalo Estonsko, které během jednoho roku stíhalo 98 % případů korupce. 2) Vzdělání není luxus: Estonsko začalo s reformou vzdělávání dříve než s reformou infrastruktury, zatímco Libye zanedbala školení zaměstnanců a z technologií udělala přítěž. 3) Na kontextu záleží: Pokus o kopírování estonského modelu v Sýrii – aniž by byl brán v potaz kolaps elektřiny a internetu – by mohl vést k vytvoření „falešného digitálního státu“, jako je tomu v Libyi.

Jaké digitální dovednosti je třeba především rozvíjet u syrského personálu pro co nejefektivnější technologickou transformaci během fáze obnovy? 

Syrský vzdělávací systém produkuje absolventy, kteří se naučí nazpaměť rovnice, ale nedokážou spustit Excel. Dnes, poté, co válka podle UNESCO zničila 40 % univerzit, se mladí Syřané setkávají s pracovním trhem, který vyžaduje dovednosti, o nichž nikdy neslyšeli, jako je analýza dat, zásady kybernetické bezpečnosti, správa cloudových systémů, aplikovaná umělá inteligence, internet věcí (IoT). Zde se jako potenciální řešení jeví platformy jako Udacity, což je americká vzdělávací platforma spuštěná společností Google. Udacity nabízí flexibilní cesty, například NanoDegree v oblasti datové analýzy a kybernetické bezpečnosti, s celosvětově uznávanými certifikáty. Největší otázka spočívá v tom, jak vybudovat digitální kádry v zemi, která nemá základy digitálního věku? Řešení nespočívá pouze v mezinárodních platformách, ale v národním plánu, který investuje do 1) Hybridního vzdělávání: Integrace školení na Udacity s místními centry, jak to v Libanonu dělají Libraries Without Borders, 2) Lokalizace obsahu: Vypracování zjednodušené učební osnovy v arabštině se zaměřením na naléhavé stavební dovednosti, například na využití umělé inteligence při posuzování bezpečnosti budov, 3) Exkluzívních partnerství: Aktivizace dohody se společnostmi, jako je Huawei nebo Microsoft, o poskytování bezplatného internetu stážistům.

Jak mohou startupy a FinTech společnosti přispět k oživení syrské ekonomiky? 

Nabízí se zkušenost Somálska, kde převody z diaspory tvoří 30 % HDP a v němž společnost Piper coby zářný příklad FinTech proměnila tyto převody v záchranné lano pro ekonomiku pomocí jednoduchých technologií. Stanovili si za úkol propojit diasporu se společnostmi provádějícími převody prostřednictvím QR kódů a obejít tak tradiční banky, které si účtují až 15% provize. Podle údajů Světové banky z roku 2023 se snížily náklady na převody na 3 % a 200 milionů dolarů ročně putovalo přímo do malých podniků. V Sýrii se startupy – a zejména v sektoru FinTech – mohou stát alternativou ke kolabujícímu veřejnému sektoru, ale za jistých podmínek: 1) Transformace zhroucené měny na elektronický platební systém prostřednictvím aplikací digitálních peněženek, jako je model M-Pesa přijatý v Keni, 2) Financování malých rekonstrukčních projektů prostřednictvím crowdlendingových platforem, 3) Používání chytrých smlouv k nákupu stavebních materiálů a dalšího dovozu bez nutnosti využití zkorumpovaných prostředníků. Tato transformace však vyžaduje prostředí, které nahradí četná omezení „svobodnými digitálními zónami“, jako je ta, kterou v Egyptě zavedl Úřad pro bankovní inovace na podporu FinTech podniků. Současná syrská realita patří podle Globálního inovačního indexu k nejhorším na světě, a to především kvůli zákonům kriminalizujícím inovace, jako je zákaz kryptoměn, a rozpadající se infrastruktura. Asi 80 % Syřanů nemá bankovní účet a 60 % oblastí nemá přístup k internetu.

Co považujete za hlavní bezpečnostní a kybernetická rizika spojená s používáním digitální technologie při obnově Sýrie a jak je lze zmírnit? 

Závislost na digitálních technologiích při obnově vystavuje Sýrii bezprecedentním hrozbám, zejména se jedná o možné napadení systémů kritické infrastruktury, jako jsou vodovodní či elektrické sítě prostřednictvím útoků ransomware neboli „vyděračského software“, a také o riziko zneužití citlivých údajů třetími stranami nebo zločineckými gangy. Riziko se zvyšuje s absencí kybernetických zákonů a s kolapsem digitální infrastruktury, což činí i pokročilé šifrovací systémy zranitelnými vůči hackerským útokům, jak se stalo v roce 2015 na Ukrajině, kdy byla napadena energetická síť a přestala fungovat. Zmírnění těchto rizik vyžaduje trojí strategii: 1) Budování decentralizovaných systémů, 2) Promyšlená mezinárodní partnerství 3) Zavedení přísné legislativy. Sýrie disponuje jedinečným architektonickým a kulturním dědictvím, od Palmyry po staré Aleppo, válka ale proměnila část tohoto dědictví v ruiny a suť. Zde přichází na řadu umělá inteligence jako revoluční nástroj pro digitální uchovávání a obnovu. Drony vybavené kamerami s vysokým rozlišením mohou vytvářet přesné digitální modely poškozených míst, jako v projektu New Palmyra, který pomocí algoritmů deep learning virtuálně obnovil zničený Vítězný oblouk. Je nutná analýza archivních snímků pomocí umělé inteligence k obnově zchátralých architektonických motivů. A v neposlední řadě prevence v podobě vytvoření digitální knihovny syrského dědictví – textů, nápisů, artefaktů – s využitím technik rozpoznávání obrazu a textu (OCR – Optical Character Recognition), aby byly chráněny před ztrátou nebo krádeží. Za sebe navrhuji následující opatření: 1) Uzavírání mezinárodních partnerství a spolupráce s organizacemi, jako je UNESCO, a společnostmi, jako je Google Arts & Culture, za účelem trénování zpravodajských modelů na datech o kulturním dědictví, 2) Zpřístupnit digitální modely výzkumným pracovníkům a zainteresovaným stranám pomocí platforem s otevřeným zdrojovým kódem, 3) Zvyšovat místní povědomí a školit lidí z archeologických oblastí k používání chytrých aplikací k dokumentaci kulturního dědictví, jako je aplikace „Monuments“, která prostřednictvím senzorů internetu věcí upozorňuje na poškození historických budov. Umělá inteligence sice sama o sobě nevrací kameny na místo, ale pamatuje si místa a jejich podobu, dokud není možná jejich fyzická rekonstrukce. Největší výzvou je zajistit, aby se digitalizace nestala náhradou investic do fyzické ochrany, ale spíše mostem k ní.

Pana Husajna al-Ibráhíma vyzpovídal, reportáž připravil náš damašský korespondent Júnus an-Násir.