Rozhovor: s Imádem Džirdžisem (nejen) o zemětřesení v Sýrii

Nedávné zemětřesení, jež postihlo Sýrii a Turecko, vyvolalo na sociálních sítích mimořádný rozruch, přičemž racionální přístup byl namnoze překryt neseriózními nevědeckými hlasy. Samozvaní věštci a astrologové se chopili iniciativy a začali šířit mezi lidmi paniku nejrůznějšími mýty a apokalyptickými předpověďmi. Abychom vše zasadili do náležitého vědeckého rámce, vydali jsme se za předním syrským seismologem profesorem doktorem Imádem Džirdžisem Abd al-Ahadem, jenž od roku 2019 působí coby děkan Vysoké školy stavební v bulharské Sofii. V následujícím rozhovoru nám vše vysvětlil s patřičným odborným nadhledem.

Vážený pane profesore, děkujeme, že jste nás přijal. Velice oceňujeme Vaše znalosti a vědecké úspěchy. Mohl byste zkraje pro naše čtenáře srozumitelně vysvětlit, co to vlastně je zemětřesení?

Fenomén zemětřesení představoval v minulosti obrovskou záhadu a v mnoha ohledech se s ním dodnes pojí závažné otázky. V roce 1912 německý meteorolog a geofyzik Alfred Wegener zjistil, že všechny od sebe navzájem vzdálené kontinenty byly kdysi dávno jednou soudržnou pevninskou masou, Pangeou, matkou kontinentů. V důsledku toho vyslovil převratnou teorii kontinentálního driftu. Když v roce 1962 americký geolog Harry Hess provedl měření intenzity magnetického pole na dně Tichého oceánu, zaznamenala tato stupnice sílu a směr magnetických vln uvnitř hornin. Podobné výsledky byly zjištěny i v Atlantském oceánu. Hess zjistil, že horniny na dně moří a oceánů jsou zmagnetizovány podél velkých pásů, které jsou stovky kilometrů široké a tisíce kilometrů dlouhé. Magnetické pole v jednom z těchto pruhů směřuje na sever, zatímco v dalším pruhu směřuje na jih. Hess je známý především jako autor teorie rozpínání oceánského dna, specializoval se na práci o vztahu mezi přílivovým zakřivením a gravitačními anomáliemi oceánského dna a přišel s myšlenkou, že hnací silou tohoto procesu je přenos tepla v zemském plášti. Jeho práce poskytla koncepční základ pro rozvoj teorie deskové tektoniky. Zemská kůra, kterou známe a jejíž tloušťka se pohybuje v rozmezí 5-35 kilometrů, nepředstavuje jeden souvislý sférický povrch! Není pouze hladká jako neporušená vaječná skořápka bez zlomů. Tektonické desky plují na tekutých horninách na dně Země, a protože zadní část oceánu tlačí na oceánskou kůru, znamená to, že tyto horninové desky jsou předmětem trvalého, nepřetržitého a nepravidelného pohybu. Horninové desky nemají hrany ani pravidelný tvar! Jsou to velké skalní bloky s rozlámanými hranami, které se prolínají s přilehlými skalními deskami. Když se obří skalní deska snaží vlivem působících sil sesunout, narazí na okraje jiné desky, kde začne působivý proces ukládání energie trvající desítky či stovky let, dokud uložená energie nedosáhne mezních hodnot. Tvrdost horniny nevydrží a hornina se rozlomí a uvolní veškerou energii, kterou za tu dobu nashromáždila, podél celé pukliny. Tato podélná puklinová zóna se nazývá epicentrum zemětřesení. Může být povrchové nebo hluboké a energie, která se šíří horninou v podobě silných vibrací, se nazývá zemětřesení.

I mnozí laici slyšeli o Levantské příkopové propadlině. O co se jedná a které země jsou tímto jevem ohroženy?

Tzv. Levantský rift se táhne z jihu od Akabského zálivu (Rás aš-Šajch Hamíd) přes Jordánsko, Palestinu, Libanon, Sýrii a Turecko, kde se odklání na východ do oblasti, v níž došlo k aktuálnímu zemětřesení, a dále se táhne do Iráku a Íránu. V našem regionu se nachází mnoho zlomů, přičemž za nejnebezpečnější je považován zlom u Mrtvého moře, který je historicky velice aktivní. Někteří lidé si představují epicentrum zemětřesení jako ohraničené ohnisko, ale ve skutečnosti je to celá vzdálenost skalního riftu, která se táhne na tisíce kilometrů.

Jakou roli při výskytu zemětřesení sehrávají přehrady nebo válečné aktivity?

Intenzita zemětřesení závisí na hloubce podzemní vody, na stupni nasycení půdy vodou a na tloušťce vodonosných vrstev, to znamená, že čím větší je obsah vody v půdě, tím větší je intenzita. Síla zemětřesení je prudká, protože někdy je zatížení větší než vnitřní odpor v místech propojení. Takový náraz často způsobuje sesuvy půdy v důsledku trhlin, propadů a podobně. Obrovský rozvoj, k němuž dochází v oblasti technologií iontových, elektromagnetických a geofyzikálních zbraní, nás nutí zcela nevylučovat v arzenálech velmocí přítomnost takových zbraní, které jsou schopny zahřát horní vrstvy atmosféry, jako je ionosféra a stratosféra, a způsobit tak nerovnováhu teploty a tlaku vzduchu, což může vést k výskytu neobvyklých přírodních jevů. Také bomby a rakety mohou po výbuchu způsobit rázové vlny v zemi a tyto vlny ovlivňují objekty, což vede k trhlinám ve sloupech a stěnách, stejně jako k defektům v základech, takže je pravděpodobnější, že se tyto objekty mohou zřítit. Otázka, na kterou v současné době neexistuje odpověď, zní, zda bylo k vyvolání zemětřesení použito zbraňového systému.

Směřuje podle Vašeho názoru region Blízkého východu k seismické stabilitě po tom, co se odehrálo?

Odpověď: Blízký východ v posledních letech trpí zvýšenou frekvencí zemětřesení zejména v oblastech, které jsou známé jako tradiční ohniska nekonvenčních půdních aktivit. Turecko a Írán jsou na prvních místech tohoto seznamu. Pozoruhodný je nicméně nárůst síly těchto zemětřesení v poslední době, jejich rozšíření do sousedních geografických oblastí a velké množství škod v jejich důsledku. Vedle toho, že se na Blízkém východě nacházejí ohniska seismické aktivity, tak jsou na vině rovněž prudké klimatické změny způsobené velkými státy.

Které země jsou obecně nejvíce ohroženy zemětřeseními?

Souvisí to se seismickými pásy, přičemž rozlišujeme čtyři nejvýznamnější. Prvním je pás konvergence mezi Evropou a Afrikou, který protíná východní Středomoří od pobřeží Turecka a Levanty přes Egypt, země Maghribu a Itálii. Druhým je pás východoafrických hřbetů, jenž se táhne od Sýrie, Libanonu, Palestiny, Jordánska a horských pásem západně od Rudého moře až po Etiopii a Kongo. Třetím je asijsko-evropský pás, jenž se táhne v prostoru mezi Himalájemi a Alpami. Prochází Pákistánem, Íránem, Irákem, středoasijskými republikami až do Evropy. Čtvrtým je potom pás nazývaný „Ohnivý kruh“, který prochází jižní Evropu a zasahuje až do Číny.

Jaké jsou hlavní následky zemětřesení?

Zemětřesení v závislosti na svém typu způsobují tsunami, vznik pohoří a sopek či zemní trhliny. Právě zemní trhliny jsou jedním z nejvýznamnějších následků zemětřesení. Dochází k popraskání zemského povrchu, což vede k zřícení budov, sesuvům půdy a skalním zřícením. Je třeba zdůraznit, že všechny účinky zemětřesení závisí na jeho síle a intenzitě. Pro lidi je nejzávažnější, že následky zemětřesení vedou k úmrtím a zraněním. Vedle toho nelze opomíjet ani psychické následky na člověka ve formě duševních poruch, které mohou trvat dlouhé roky po výskytu ničivého zemětřesení.

Jaký je podle Vás adekvátní postup při prevenci následků zemětřesení?

Inženýrské předpisy je třeba dodržovat nejen při projektování a analytických studiích, ale je třeba se držet plánu i při realizaci. Kontrola realizace musí být důslednější.

Budovy musí být prověřeny, posouzeny a sanovány tak, aby odolaly zemětřesení. Ty z budov, které nebyly zřízeny podle předepsaných norem, je třeba adekvátně upravit. Nutno říci, že syrský zákon o zemětřesení je velmi dobrý a nijak se neliší od mezinárodních norem. Je ale nutné jej dodržovat. Poslední, co bych zmínil, je, že Richterova stupnice není jedinou a existují přesnější stupnice pro určování intenzity zemětřesení.

Pane profesore, děkujeme Vám za rozhovor.

Děkuji a modlím se za duše obětí zemětřesení a za brzké uzdravení všech zraněných.

Rozhovor pořídil a zaznamenal náš damašský spolupracovník Júnus an-Násir