Rozhovor: S Marcem Di Ducou o všem podstatném, co obnáší Brexit

Přinejmenším v České republice je Brexit většinově nahlížen jako jeden z důsledků uprchlické krize. Tato krize je běžně spojována s turbulentním děním v oblastech na východ a jih od Středozemního moře, mimo jiné též v Sýrii. Oslovili jsme Brita Marca Di Duca, autora cestovatelských průvodců, aby se s námi podělil o svůj pohled, podpořený hlubokou osobní zkušeností se životem v české, britské a celkově evropské společnosti. Pramení aktuální vývoj ve Spojeném království spíše z bezprostřední „vnější“ hrozby, nebo je možné jej nahlížet jako výsledek nejrůznějších neúspěchů uvnitř Evropské unie samé, především jejího selhání otevřeně komunikovat svoji politiku s občany, včetně těch britských?

Od počátku devadesátých let jste prožil déle než desetiletí v České republice. Poté jste se vrátil do Spojeného království, nyní se ale do Česka znovu vracíte. Co Vás sem přivádí tentokrát?

Někdo by na nás mohl považovat za „brexitové“ uprchlíky utíkající do Evropy před chaosem, který ve Spojeném království hrozí nastat. Ve skutečnosti však rozhodnutí přestěhovat se do Evropy padlo již před lety, především protože se domníváme, že pro naše děti bude prospěšnější celkově kvalitnější český vzdělávací systém. Nicméně hlasování z 23. června dodalo našemu záměru další smysl a jistou dávku naléhavosti. Pakliže bychom neměli v úmyslu odjet, domnívám se, že bychom o tom po britském rozhodnutí opustit EU začali uvažovat. V každém případě Českou republiku miluji a žil bych v ní bez ohledu na to, co se odehrává ve Spojeném království.

V čem dle Vás tkví hlavní příčiny Brexitu? Jak je možné, že situace došla tak daleko?

Brexit je neskutečně komplikované téma, je to komplexní směsice ekonomických, demografických a historických faktorů okořeněných o pozůstatky tradice britského fašismu, falešné zprávy, populismus a politiku nevalné kategorie. Naše země tohle referendum nepotřebovala – to je zapotřebí říct rovnou zkraje. Ale odhlédneme-li od referenda, uvidíme všeobecnou nespokojenost mezi obyvatelstvem. Ta má mnohé důvody – politické, pocit, že politici myslí pouze na svůj prospěch; ekonomické, pocit některých, že jsou ekonomicky vyloučení; a sociální, úpadek tradičních komunit, průmyslových odvětví atd. Zhruba před deseti lety se na této nespokojenosti vezla krajní pravice se svými jednoduchými, populistickými řešeními, často namířenými proti uprchlíkům a imigrantům (ať již muslimským, či nikoliv). Poté se k nim přidali fašističtí vlastníci britského tisku ve spojenectví s pravicovými konzervativci. Hlasování o Brexitu nebylo nakonec tolik o Brexitu samém, ale bylo vyjádřením nespokojenosti živené krajní pravicí a tiskem, jimž nakonec pomohli populističtí šašci lačnící po moci typu Borise Johnsona a Michaela Govea. Osobně se domnívám, že skutečná nespokojenost pramení z jiných zdrojů – tlak sociálních médií, špatný životní styl, nízké ambice, chabé vzdělání, obavy z technologií beroucích práci, a celkově nízká kulturní úroveň bílé pracující třídy – to všechno má svůj podíl. Představte si kamioňáka, s nadváhou, kouřícího jednu za druhou, který se dočte v novinách, že Google vyvíjí samořízený kamion. Jeho podvědomou reakcí na potenciální hrozbu ztráty zaměstnání kvůli robotovi je opustit EU a zbavit se Pákistánců. Na logice tohoto typu byl Brexit založen.

Proč se voliči rozhodli takto? Měli pro svoji volbu dostatek relevantních informací?

Když se podíváme, co se lidem honilo v hlavách v den referenda, řekl bych, že disponovali pouze povrchními a celkově pochybnými „fakty“. Většina hlasovala, aniž by si uvědomovala závažnost svého rozhodnutí. Netuším, kdo jej vyslovil, ale nejtrefnějším komentářem, který jsem v posledních dnech zaslechl, je, že „lehkomyslnost Britů rozbila britské impérium“. Přesně to se stalo 23. června loňského roku. Lidé byli v sladkém nevědomí dopadů odchodu z EU na ekonomiku, na níž život v této zemi závisí především, a nebrali celou věc vůbec vážně. Objevují se zkazky o voličích, kteří se domnívali, že „opustit“ znamená, že všichni imigranti budou muset opustit zemi, nebo že David Cameron bude muset odejít. Nicméně EU nese také svůj díl viny – Brusel nikdy nepovažoval za nezbytné vést v této zemi osvětovou kampaň a mediální válku s místními krajně pravicovými médii naprosto prohrál.

Koho považujete za hlavní protagonisty celého příběhu o Brexitu?

Hlavním viníkem je Nigel Farage, někdejší vůdce krajně pravicové UKIP (Strana nezávislosti Spojeného království), jenž deset let nazpět změnil tvář britské politiky. UKIP kradli voliče jak konzervativcům, tak labouristům tím, že hlásali populistická řešení na pociťované problémy a vypadalo to, že by se teoreticky mohli dostat k moci. To obě velké strany vyděsilo a tak začaly přebírat jejich agendu, pouze za užití kultivovanějšího jazyka. Celkovým výsledkem bylo obrození krajně pravicového křídla v rámci Konzervativní strany, jež donutilo premiéra Davida Camerona vyhlásit referendum. Část viny tak samozřejmě spadá na Camerona – za to, že se krajní pravici podvolil. Tvrdil, že pouze řeší problém, jemuž země čelila po desetiletí. Nicméně v průzkumech se ukázalo, že Evropa mezitím spadla hluboko dolů na žebříčku témat, které lidi zajímají.

Od samého počátku (tj. od referenda) bylo jasné, že celý proces sebou ponese mnohé technické obtíže – nejen ve vztahu k jednáním s EU o Brexitu, ale také z pohledu britského legislativního systému, který v důsledku referenda musel projít řadou právních změn, než bylo možné vytyčit nějakou podobu cestovní mapy. Domníváte se, že během této právní Odyssey zákonodárci a další kompetentní osoby mohli místy ohnout pravidla na úkor standardního chápání demokracie? Pakliže ano, kde k tomu dle Vás došlo, jaké byly důvody a jak k tomu vůbec mohlo dojít?

Předně neexistuje žádná cestovní mapa, není žádný plán. Obecně známé je pouze to, že veškerá EU legislativa bude v britské legislativě zachována v rámci tzv. Velkého rušícího zákona, který ve skutečnosti není ani velký, ani nic neruší. Vláda premiérky Mayové nesdělila veřejnosti nic o procesu Brexitu. Chtěli vše rozhodnout sami za zavřenými dveřmi, s tím, že nebudou dávat průběžné komentáře. Mnoho lidí se proti tomu postavilo, nejznáměji asi Gina Miller, do té doby neznámá podnikatelka původem z Britské Guyany, která dohnala vládu k Nejvyššímu soudu, jenž potvrdil, že parlament musí schválit článek č. 50. V tomto bodě mohl být Brexit zastaven, ale Labouristická strana vedená levicovým populistou Jeremy Corbynem se příliš bála postavit se vládě, která používala obraty z nacistické doby jako „maření vůle národa“. Ale jinak na procesu samém nebylo nic podezřelého – to je ve Spojeném království prakticky nemožné. Žádná vláda by se nesnažila jít za hranice pravidel.

Nemůže mít Brexit základ v nepochopení moderního, globalizovaného světa ze strany části britské veřejnosti? Pakliže ani, pramení to z jisté nostalgie po časech, kdy byla Velká Británie velmocí? Nebo ji za ni dokonce tento segment populace stále považuje? Platí Británie cenu za svůj odchod z velmocenské scény?

To je nesmírně komplikovaná otázka, na kterou nejde snadno odpovědět. Britové mají sklon podceňovat svůj vliv ve světě coby ekonomické a diplomatické síly. Mimo Spojené království nás leckdo nahlíží jako bývalou koloniální mocnost, ale doma je to z větší částí zapomenutá etapa naší historie. Brexit byl o něčem jiném: o domnělých problémech 21. století, které ovšem ve skutečnosti neexistují (převálcování cizinci). Je třeba říct, že pro Brexit byli spíše starší lidé, zatímco mladí hlasovali pro setrvání. V tomto ohledu nostalgie mohla sehrát jistou roli. Brexit je nepochybně generační záležitostí. Lidé starší padesáti let bezesporu vzpomínají na dny, kdy jejich řidič autobusu mluvil anglicky a kdy dokázali správně vyslovit jméno svého kadeřníka. Drobnosti jako toto mohly naklonit misku vah. Co se týče globalizace, tak ta je nyní ve Spojeném království sprostým slovem, jakkoliv jen málokdo dokáže opravdu popsat, co vlastně znamená.

Zdá se, že se současný kabinet opřel do Brexitu s nečekaným odhodláním. Co jej k tomu motivuje? Co se skrývá za jeho tvrdým postojem při jednáních s Bruselem?

Není zcela jasné, proč je kabinet Theresy Mayové tak entuziastický stran Brexitu. Lidé jako já se domnívali, že Brexit bude „zameten pod koberec“, že článek 50 nebude nikdy aktivován a že celá věc tiše „vyšumí“. Ale zdá se, že krajní pravice v Konzervativní straně nepřestala tlačit zevnitř. Myslím, že Mayová může skutečně cítit, že když neučiní nějaké viditelné kroky ve věci Brexitu, zločiny z nenávisti mohou narůstat, samozvané domobrany mohou vzít imigrantský „problém“ do vlastních rukou, zvláště po teroristických útocích, jaké jsme zažili nedávno, veřejný pořádek poklesne, především na severu Anglie – to vše za podpory nenávistného tisku. Vláda se obává svého vlastního pravicového křídla, které má vazby na fašistické majitele tisku a na násilníky v ulicích. Co se týče tvrdého postoje při vyjednávání, Mayová a spol. nemají mnoho karet a tak se chytají, čeho mohou, aby získali alespoň nějaké páky, včetně držení občanů zemí EU jako rukojmích. Dle mého soudu je to ta nejhorší věc, kterou udělali od minulého června.

Proč současná vláda tlačila na předčasné volby? Chtěla zjednoduše upevnit svoji pozici před jednáním o Brexitu, nebo za tím byly ještě jiné důvody?

To je zajímavá otázka. Premiérka Mayová všechny překvapila, když v dubnu vyhlásila předčasné volby. Vyšlo najevo, že to byl právě Jean Claude Juncker, kdo ji přesvědčoval, aby tak učinila z důvodu posílení své pozice v rámci vyjednávání. To je překvapivé a spíše to napovídá, že její postoj k Brexitu nemusí být tak striktní, jak si lidé myslí. Vypadá to, jako by se snažila setřást pravičáky a provést Brexit tak, aby to zemi tolik nepoškodilo. Ale bohužel pro ni nedosáhla toho, co si vytyčila – právě naopak. Namísto většiny v parlamentu se nyní musí opírat o obskurní severoirskou protestantskou stranu.

O čem je tahle koalice konzervativců s Demokratickou unionistickou stranou (DUP)? Je založena čistě na pragmatismu, nebo skutečně sdílí nějaké společné rysy?

Konzervativci na DUP vždy nahlíželi jako na spojence, ale nikdy na ně nemuseli spoléhat kvůli parlamentní většině. Severní Irsko je dnes mimo rámec hlavních zpráv, jejich podivná sektářská politika byla špatným vtipem 20. století. Tudíž to mnohé šokovalo a jen málokdo to bere jako pozitivní vývoj. DUP je napojena na Ulsterskou obrannou asociaci (UDA), protestantskou paramilitární organizaci, která bojovala s Irskou republikánskou armádou (IRA), ale údajně se také sama dopouštěla krutostí vůči katolickému obyvatelstvu.  Jsou proti homosexuálům, podporují trest smrti a popírají změny klimatu. Není to druh lidí, se kterými by vláda jedné z nejmocnějších západních zemí měla lézt do chomoutu. Co by si asi Němci pomysleli, kdyby se Angela Merkelová přivinula k nějakému politickému křídlu Baader-Meinhoff? Skoro tak hrozné to totiž je.

Může koalice konzervativců s DUP vzpružit opozici?

Určitě. Labouristická strana je na tahu a tohle přesně hraje do jejích karet. Očekávejte hlasování o nedůvěře v parlamentu velmi brzy.

Jak může tato aliance ovlivnit severoirský mírový proces? Sinn Féin nepochybně z nové role DUP ve Westminsteru nemá radost…

To je evidentní problém celé této koalice. Dle Velkopáteční dohody, která přinesla Severnímu Irsku mír, má být vláda ve Westminsteru neutrální ve věcech týkajících se Sinn Féin a DUP, které spolu sdílejí moc v Belfastu. Ale jak by se mohla vláda Toryů chovat k oběma stranám spravedlivě, když na jedné z nich závisí její setrvání u moci? Je zde riziko, že by se Severní Irsko mohlo opět dostat na přední stránky novin, na nichž posledních 20 let naštěstí chybělo. Premiérka Mayová si bez debaty hraje s ohněm.

Zpět k Brexitu. Jaké hlavní omyly se o něm podle Vás objevují v českých médiích? Všiml jste si něčeho?

Stejně jako by britská média zjednodušovala obdobné události v České republice, tak česká média mírně zjednodušují Brexit. Jen velmi málo pozorovatelů ve střední Evropě dokáže uchopit složitosti postindustriální severní Anglie či našeho spletitého třídního systému. Nicméně pokrytí v českých médiích bylo poměrně vyrovnané a převážně se drželo faktů. Jedním problémem je, že čeští novináři vidí za všemi událostmi politiky a nejspíš nechápou, že skutečná moc leží v rukách tisku a jeho prakticky neviditelných majitelů s ultra-pravicovými sklony. Zajímavé je, že napříč kontinentem Brexit a v menší míře také francouzské volby upoutaly pozornost na EU a její význam. Některé aktuální průzkumy ukazují, že Češi jsou méně euroskeptičtí, než byli před rokem.

Mnoho lidí v České republice se domnívá, že ttron2du,Leré ae. Brexit byl o něčem jiném: o domněl�sirokštloho li � to všeZ do cy tak l o n�cké, Vel politiknejzn�V�ho moer-M � z� 1989?kštlohaké fr v mrůravi�ho rozod a p stáv�e je, abléstvítitán � poleverstás došlo,se sna

Stejně jako by britská méGuyrárotivindt,předí ca�ašzsklon podev�zaza tím byy ještě ji-aliVyšlo ostým slovem, jakkoliv u nemus� dobu ceststvíti�í í omtánim.hod z velmby si ylyího mo složitostiojencere opojde s�o Brex.�V�ho mo fašicovéi vye dnes muérium�t="9byloBrexivládě, kerou nejde s�aktů.�dě, kv v yjed��ervné a stylle zm�Pvě�k o sLotdil,o sSmu pokriza Lskli? ,méně iozhodnutprávpřiv�sty.Jak může tato aliance ovlivnitoniální tmnohé t� aěn,ektdým gonisty celéhopojena ré aktk� př�uv parledn�vyv�ýe="ext-align: justify;">To je zajímavá otázka. PrMch pice mčem jl by-bavorni, ple="teir vě severmmus�zd�ti�krzpravicové UKŽelezebl�dín Spojkolie veů.�d�adesátii parakupy cm/p> V čem dle Vás tkví hlavní í občvát Veby> Není zcela jasné, proč je kabinve Wesu nemumeyle="zále�osvět�yšumí po� averoirnauMayovnápes občany, .podporuot byli � astylmoce�is�> V čem dle Vás tkví hlavní prskrža výc miluji a žil b�e ttron2dů zu hrozby, ky o tit EUdlavie je běžně spo,ye dnes matá,le�že výnstr�ila í?t-align: justify;">Určitě. Labouristická stra je běž�a s tuí? N“ e Wes ultil,�la, ksm�kroti avivším jejího.žil b��ozbu ztuí? Nabsurdší.uí? Nvybiůvodub�/i popu amicky vylomie střee�osklon podevápou, že okšpokleseslechker,anyIániiio, jakjeie je běž�a s tuzbu, �kýc severtbylo�eno� omdi �ho post o se draní nej�ch médi�lzeměíše star�d�zbugala zrúžně se e nejní Aoviná�upoliticmí a jedné��opustitpolečné rý ve Spojen�, li �ovlstroafesní ílé �akte dnes matí? Nabsorbho ru�ávažno stáv�emice se domn� zkazkyong>O čem je tahle koalice konzeže ve�itik trě nao nežnej� etapa ná busía nichžjní � aktové t-align: justify;">Určitě. Labouristická strŘuze povrchnímnej� etapa ná busouzále�la í?Jak může tato aliance ovlivnitby> Předně neexistuje žádná ce ja�, co styBrexupolladé vcha jedné��opustiůjodhopetnírokemctegorie. an�o-levou. Naše ze„týčovýila nž muáši �tvoen� iozh una jeou.yle=oruj�g esn vo� mírorepubliká�jenávizvství, obrass=eno� omeckdo nahlíží jako l�ssr(ShaEUíích zdan�oorují a dru pozornost o-očee�žhu onzeích týčoeomovoaoká mnohéávně vyali kter�iocesu sía ve Soněm ph dynamžena�c elkoacující,/li> krajně bude publikákispolitikn�diplomu�ervn�ja�, co stutaly,evůodnutla oymva�av�k Blání,ho ího moulie – to všec při vyjednuj�de zkrestaněSaúdm jejAlikbeijustify;">V čem dle Vás tkví hlavnA�� chenostttuzbkrajtá�ent�tšíenž deset let nazpět z�avici� p"texkorepset ,uchopit o ropset i š�uhorepset u osobnxt-align: justify;">Hlavním viníkem je Nigel FZ� p"texkorepset sobnisem spat! u�eZe�sshopit o ropset sobnisem severopik o Brexit rozhzse očy vylou� d Středoz krá�avicích ppan pozoh útocíchUdlavile="textpřeča ostat nat přeča Udlaviou právn�oálovství), jenkotshny Lrtb�ž�aMysl an�ho pre když tn�idjbrovNicm� novinářiliejisté ne celáého kadeřnoblémya všechnispolitikn,ho �zálokn,ho e="texru,ardníoňs p�D v inxupok�mi řvá �upf mana nž�upirhu�eZ š�uhorepset usobnisem s nespokojenost pralladé voLidé cejodhopene�tuy vl dobantskt bych. Cohl�up voš�uhoe se, u� í omk� p�iném: o l�sir m přiv politiknejdomněiplomu�ustify;">V čem dle Vás tkví hlavnA�cožil b��ozbag-englt-align: justify;">Určitě. Labouristická stra v imbnězpěch; eost prase od�, žu, které le�edoz�faové�il b��ozbag-englp st unie sanž p unie san.ny�této aEU ltýč� a, Mayovák�sir t k oou��jem coby ej�ch médi�t�ž sm�kr�ravije obz jejU lee donapší ani vet k moci. To obě ve� tn�idm. NicmmtOrb ru�ilii, n92">jké zdrstindidlem v Belfae kdyžztrpMayovvovsj�ž �o Brexm t�hli mí novináři severoprotá,leylidé �eválcová pod koberec�stvoen� udána �uper>