Rozhovor: s ministrem Muhammadem Murtadou (nejen) o současné situaci v Libanonu

V rámci co nejlepšího pokrývání aktuální situace v Libanonu se průběžně ptáme jak společensky, tak politicky prominentních osobností na jejich názor, úhel pohledu, stejně jako vize možných řešení. Tentokrát naši žádost o rozhovor přijal ministr kultury Muhammad Murtadá, který v rámci nově sestavené vlády převzal otěže úřadu po svém jmenovci, námi před časem rovněž zpovídaném Abbásu Murtadovi. Díky jeho ochotě i sdílnosti Vám nyní můžeme nabídnout další z cenných vhledů do momentálně poměrně nepřehledné a vícerými vstupy ovlivňované libanonské krize.

Pane ministře, od sestavení vlády Nadžíba Míqátího, jejímž úkolem je záchrana Libanonu nacházejícího se v hluboké mnohočetné krizi, uplynuly zhruba dva měsíce. Jak hodnotíte dosavadní vládní působení a přístup hlavních politických sil, které vládu tvoří?

Jde tak či onak o vládu národní jednoty, nikoliv vládu technokratů, a je v ní skutečně zastoupena velká část aktivních libanonských politických stran. Jde o vládu národní solidarity v tom nejlepším slova smyslu. Klíčové bylo vládní zasedání 12. října, jež se v ničem neodchýlilo od principu národní solidarity. Šíitské duo, tedy hnutí Amal a Hizballáh, se jednání účastnilo a vyjádřilo své stanovisko, které jednomyslně akceptovali všichni přítomní ministři, stejně jako premiér i prezident republiky.

Přihlédneme-li k ostrým rozporům, které panují mezi jednotlivými politickými silami ohledně mnoha citlivých kauz – zmiňme například vyšetřování výbuchu v bejrútském přístavu, vyšetřování krvavých střetů v Ajn ar-Rummáně či kriminální audit účetnictví centrální banky –, do jaké míry je podle Vás současná vláda společně s justicí schopna tyto kauzy řešit, zejména s ohledem na parlamentní volby, které klepají na dveře?

Pokud jde o vyšetřování případu výbuchu v bejrútském přístavu, nedomnívám se, že by mezi významnými politickými silami existoval rozkol. Spíše vidím naše stanovisko z 12. října, vidím stanovisko patriarchy ar-Ráʽího po jeho setkání se třemi nejvyššími státními představiteli, vidím stanovisko pana ministerského předsedy Míqátího po jeho setkání s prezidentem republiky v předchozích dnech. Zdá se, že panuje takřka jednomyslná shoda. Připomenu doslova, co řekl premiér Míqátí po setkání s prezidentem. Řekl: „Nyní je nejdůležitější pracovat na vyčištění atmosféry a nápravě soudního procesu“. Zdůraznil, že mluví svým jménem a jménem prezidenta republiky. To, co jsme řekli 12. října, řekl rovněž patriarcha ar-Ráʽí, takže neshledávám, že by mezi jednotlivými politickými silami existoval ostrý nesoulad ohledně toho, že současný způsob vyšetřování výbuchu v bejrútském přístavu je špatný a vyžaduje nápravu. Pokud jde o krvavé události, ke kterým došlo ve čtvrtek 14. října a které vešly ve známost jako „události v at-Tajúně“, každý slušný člověk, který má zájem o stabilitu země, by měl spoléhat na kompetentní soudnictví poté, kdy aktuálně přešlo vyšetřování k prvnímu vojenskému soudu, a měl by čekat na objektivní a poctivé závěry.

Třetí kauzou je kriminální audit. Nikdo samozřejmě nemůže otevřeně říct, že je proti tomu, aby bylo provedeno objektivní, poctivé a přesné prošetření všech aspektů veřejné správy v Libanonu, včetně působení Libanonské banky. Neobáváte se ale, že může v zemi dojít ke zhoršení politické, sociální a bezpečnostní situace či dokonce k rezignaci premiéra Míqátího a přeměně stávající vlády na vládu technokratů?

Zaprvé, nevidím, že by docházelo ke zhoršování celkové situace. Hospodářská a měnová krize se může zhoršovat, ale v bezpečnostní rovině, která je pro zemi největším ohrožením, můžeme konstatovat, že „události v at-Tajúně“ měly obrovský psychologický dopad a byly následovány všeobecnými vážnými obavami o stabilitu a bezpečnost a o to, aby nebyla země zatažena do nějakých avanturistických projektů. Za druhé, pokud jde o premiéra, podle mého názoru pan Míqátí souhlasil s tím, že povede vládu za maximálně obtížné situace, ve které se země nyní nachází. To mu velmi lichotí, protože takový úkol by jen tak někdo nepřijal, a jsem si téměř jist, že se ke svým povinnostem a odpovědnosti neotočí zády, nepodá demisi a neuvrhne zemi do neznáma.

Jak by případná demise vlády ovlivnila parlamentní volby? Mohl by se opakovat scénář z let 2009 až 2017, kdy parlament bez mandátu přesluhoval a Libanonci byli celých osm let kráceni o své právo zvolit si zástupce?

Nerad bych se zde pouštěl do spekulací. Všechny politické síly jasně oznámily a deklarovaly, že si přejí volby, a vše nasvědčuje tomu, že k nim směřujeme.

Pane ministře, jak coby vyšetřující soudce Soudcovské rady a člen Výboru pro rozvoj a řádné uplatňování legislativy hodnotíte práci a postup soudce Táriqa Bítára ve věci výbuchu v bejrútském přístavu?

Věcí jsme se zabývali během posledního zasedání vlády 12. října a po střízlivém zhodnocení dostupných fakt mohl premiér k výkonu soudního vyšetřovatele zaujmout postoj. Premiér je dle ústavy tím, kdo vede vládu a mluví za ni. Za sebe s ním souhlasím do písmene, když říká, že aktuální prioritou je zabývat se způsobem vyšetřování výbuchu v bejrútském přístavu. Aktuální prioritou je napravit a očistit soudní proces a nasměrovat jej k spravedlivému vyšetření celé kauzy, což se dosud nedělo. Výsledky, které se dostávají k prezidentovi, premiérovi, vládě, představitelům libanonské politiky a společnosti a k rodinám obětí výbuchu, jsou kontroverzní. Během obžaloby jsme mohli pozorovat porušování zákonných ustanovení, jako při úterním zasedání, které se vedlo i v době oznámení, což není správné ani korektní. Soudce nechtěl, aby obhájce předložil formální argumenty a nechtěl, aby byl vznesen protest, že se odklonil od správného postupu, a to ani tehdy, když obhájce jasně požádal o odpověď a vyjádření ze spisu. Vše ignoroval a trval na vydání zatykače. To znamená, že došlo k porušení závazných právních předpisů i ústavních pravidel. Prezident, premiér i ministři se shodují, že se soudní vyšetřovatel snaží měnit politickou realitu v Libanonu, což rozhodně nespadá mezi jeho kompetence a není to jeho úlohou.

Je Vám známo něco o vnějších zásazích ovlivňujících vyšetřování? Pokud ano, kdo za nimi stojí a za jakým účelem?

Jde o dlouhodobou záležitost a něco, co má Libanon vepsáno ve svém osudu. Každý vnitřní libanonský problém je využíván vnějšími silami k realizaci jejich vlastních agend, které jsou zpravidla v rozporu s libanonskými zájmy. Ať už k výbuchu došlo náhodou, nedbalostí, nebo záměrně, jsou zde vnější síly, které jej chtěly využit ve svůj prospěch, chtěly změnit libanonskou politickou realitu, ale to se jim nepodařilo. Ty samé síly potom chtěly ovlivňovat proces vyšetřování. Kdo sleduje přístup zahraničních aktérů nebo některých velvyslanců, vidí vměšování s cílem utvářet určitou realitu.

Když mluvíme o libanonském soudnictví, podporujete myšlenku, že je třeba přijmout zákon o nezávislosti justice, zejména proto, že se fenomén vytyčování „červených linií” pro soudnictví ze strany politiků, a dokonce náboženských a konfesionálních představitelů stal běžnou záležitostí, místo aby se jasně vystoupilo proti porušování libanonské ústavy, která zdůrazňuje nezávislost justice?

Mluvíte s člověkem, který působil v soudnictví dvacet šest let a mohu Vás ubezpečit, že nikdo nemůže určovat, co musí soudce udělat. Soudce musí konat správně, a nikdo nesmí mít prostor, aby do jeho konání zasahoval nebo mu diktoval, co má dělat. Dokud soudce koná v souladu s legislativními a ústavními principy a dokud si počíná nestranně a bez postranní agendy, nikdo mu do jeho výkonu nesmí zasahovat. V Libanonu sice nemáme nezávislé soudnictví, ale ještě větší problém je celková kvalita justice.

V médiích se aktuálně mluví o novém vládním záchranném ekonomickém plánu, který má za úkol nastartovat libanonskou ekonomiku a oživit výrobu. Jakým způsobem se realizace tohoto plánu dotkne běžných Libanonců čelících zásadním každodenním potížím?

Libanon byl po dlouhá léta rentiérskou ekonomikou a člověk nemusí být zrovna ekonomickým expertem, aby mu bylo jasné, že takový přístup není normální ani zdravý, ale naopak se podílel na krachu naší monetární politiky s tvrdým dopadem na životy a sociální situaci všech obyvatel. Musíme obnovit své účty a nastartovat produktivní ekonomiku, abychom jako Libanonci mohli žít a pracovat. Musíme pěstovat a vyrábět to, čeho jsme schopni. Nestačí, že máme odborné a dynamické kapacity, ale je třeba oživit odvětví, která byla v uplynulých letech ignorována.

Jakou roli podle Vás v očekávaném ekonomickém plánu sehraje ministerstvo kultury?

Jsem přesvědčen, že ministerstvo kultury má důležitou úlohu ve všech aspektech veřejného života v Libanonu. Kultura je samozřejmě divadlo, hudba, výtvarné umění, kinematografie, památky a tak dále, musím ale stále opakovat a zdůrazňovat, že naším úkolem je také šíření osvěty a povědomí o úkladech, kterým Libanon čelí, povědomí o tom, jaké je pro nás coby Libanonce nejvhodnější společenské a ekonomické uspořádání, povědomí o nezbytnosti zachování jednotného Libanonu, povědomí, že je nevyhnutelné, abychom žili jedni s druhými a vytvářeli lepší budoucnost, povědomí o zahraničních aktérech, kteří u nás šíří strach. A také lidem pomáhat se tohoto strachu zbavit, dostat se z „psychologických jeskyní“ a nastolit cestu vzájemné komunikace a potkávání se. To je úloha ministerstva kultury.

Zpravodajská agentura Reuters odvysílala před nedávnem reportáž nazvanou „Strádání římských památek v Libanonu“, která upozornila na problémy, s nimiž se potýká chrámový komplex v Baalbeku, zejména pokud jde o nedostatek paliva na osvětlení a výrazný úbytek turistů v porovnání s devadesátými lety minulého století v souvislosti se stávající hospodářskou krizí i pandemií koronaviru…Má ministerstvo kultury ve spolupráci s dalšími ministerstvy včetně například ministerstva cestovního ruchu připravený plán na reaktivaci kulturně-historického turismu v Libanonu? Země disponuje mnoha archeologickými a historickými lokalitami s potenciálem přilákat turisty z domova i ze zahraničí, ale rovněž zahraniční vědce bádající v oblasti archeologie a historie…

Ministerstvo kultury se aktivně snaží o podporu klasického cestovního ruchu. Naše země je proslulá svými letními měsíci, krásnými večery, je zde konkrétní typ turistů, kteří sem míří a které chceme přilákat ve větších počtech. Libanon je mimořádně rozmanitý a jeho kulturní dědictví je jedinečné. Mluvil jste o chrámovém komplexu v Baalbeku a jen málokdo ví, že šest sloupů Jupiterova chrámu je vůbec nejvyšších, co se týče římské architektury. Jeden z velvyslanců mi řekl, že být v jeho zemi chrámový komplex jako je v Baalbeku, roční příjmy by nebyly nižší než tři miliardy dolarů. Pokud bude Libanon politicky stabilní a bezpečný, máme nejlepší předpoklady využít těchto možností.

Existuje v současnosti nějaká forma spolupráce ministerstva kultury se zahraničím ať již v oblasti výzkumu, zřizování kulturních a vzdělávacích zařízení, podpory kreativity u mladé generace a podobně?

Ministerstvo kultury má dvě důležitá ředitelství a tři veřejné instituce, přičemž jednou z těchto veřejných institucí je Národní knihovna. Ta byla nedávno poškozena výbuchem a v současné době probíhají práce na její obnově, které budou dokončeny během příštího týdne. Národní knihovna má pobočky v několika regionech Libanonské republiky, aby zpřístupnila vědomosti veřejnosti, zejména mimo Bejrút. Ministerstvo v dohledné době chystá vydání dekretů týkajících se představenstva této veřejné instituce, Až bude mít knihovna ustavené a funkční představenstvo, dodá jí to mimořádnou dynamiku a jistou polo-nezávislost, která jí umožní komunikovat s vnějšími institucemi a dárci, což se pozitivně odrazí na její výkonnosti a schopnosti plnit svou společenskou roli.

Co říkáte na myšlenku rozvíjet roli ministerstva kultury tak, aby se z něj stal nástroj pozitivního vlivu nejen na úrovni kultury a morálky libanonské společnosti, ale také v oblasti rozvoje libanonského ekonomického systému, ve kterém je dnes jednoznačně upřednostňován rychlý zisk na úkor dlouhodobějších zájmů společnosti a státu?

Jak jsem již uvedl, ministerstvo kultury se má zabývat všemi aspekty života libanonské společnosti, šířením kultury odpovědného občanství, kultury přijímání druhých, kultury setkávání, prosazováním těch nejlepších hodnot v sociální, ekonomické, dokonce i v politické rovině. Co se týče praktických kroků, našim současným největším úkolem a nevyhnutelně největší výzvou je oslava diverzity, která je některými ideologicky předkládána coby problém a rozdělující faktor. Kvůli naší diverzitě údajně nemůžeme žít v jedné zemi. Rozmanitost prý periodicky každou dekádu či dvě vyvolává krize a problémy. My ale říkáme opak: diverzita je naše bohatství a je pro nás důvodem k oslavě.

Jakých hmatatelných výsledků se podle Vás podařilo v minulosti ministerstvu kultury dosáhnout? A jaké jste si Vy stanovil konkrétní cíle?

Nemohu hodnotit přístup a plody práce ministerstva v minulosti, ale například za ministra Ronyho Arajdžího působilo ministerstvo velmi kompetentně, připravilo tabulku požadovaných cílů a velkou část z nich splnilo, především co se týče ochrany památek a jejich restaurování, investic s ekonomickou návratností a zpřístupnění památek veřejnosti. Když to umožňoval rozpočet, byli libanonští tvůrci sponzorováni například formou ceny za nejlepší román nebo ceny za nejlepší film. Ministerstvo kultury přispívalo na divadelní a filmovou produkci. Když přijdete na jakékoliv ministerstvo, třeba zdravotnictví, přebíráte odpovědnost. V kultuře máme řadu skvělých a schopných lidí a je na nás, abychom s nimi drželi krok, ať už v oblasti kinematografie, divadla, výtvarného umění, hudby. Domnívám se ale, že by ministerstvo kultury mělo převzít vůdčí roli i v oblasti společenského informování, povzbuzování k soudržnosti a k dialogu, a v bránění zahraničním aktérům, aby v Libanonu prosazovali svoji agendu. Opět bych chtěl zdůraznit, že různorodost Libanonu není příčinou našich potíží, ale spíše je pro nás požehnáním. Kde jinde najdete takovou rozmanitost? I s diverzitou máme obrovský prostor pro sbližování, a to je pro nás jedním z hlavních cílů, na kterých hodláme pracovat. Musíme oslavovat diverzitu, držet krok se všemi aspekty života, přijímat druhé, dostat se z psychologických bariér a oprostit se od myšlenky, že střet je nevyhnutelný.

Rozhodl jste se neúčastnit vládních zasedání?

Ne, pro nic takového jsem se nerozhodl, a když premiér svolá zasedání, zúčastním se ho. Premiér uvažuje stejně jako my, což v minulých dnech jasně potvrdil, když mluvil svým jménem i jménem prezidenta republiky o potřebě napravit a očistit soudnictví. Prakticky všichni se na nutnosti změny shodují. Když mluvíte například se Svobodným vlasteneckým hnutím, jsou přesvědčení, že soudce musí být vyměněn. Ani Džibrán Básíl nebo patriarcha se k tomu nestaví jinak.

Jaké jsou podle Vás v souvislosti s rychlými geopolitickými změnami na Blízkém východě nejvýznamnější výzvy a obtíže, kterým bude Libanon v blízké budoucnosti čelit?

Krize Libanonu nikdy nebyla a není ani nyní krizí pramenící z našeho okolí, zeměpisné polohy či geopolitiky. Ať jste v jakékoliv zemi na světě, musíte se vyrovnávat s geopolitickými výzvami a obtížemi. Krize Libanonu je krizí země, která vznikla za určitých okolností s určitým DNA. Je třeba rozšiřovat povědomí, že Libanon není dílem náhody, že nás nikdo nevyměřil na mapě, ale že je Libanon místem pro všechny své obyvatele a každý by se v něm měl cítit dobře. Je třeba pracovat na povaze naší země, na našem přístupu, na porozumění vůči druhým.

Poslední otázka: jakou vidíte budoucnost pro Libanon za deset let?

Naše budoucnost za deset let závisí na tom, jak začneme jednat dnes.