Rozhovor: s Muhammadem al-Bakkúrem (nejen) o syrské ekonomice

Vedle garancí nového revolučního vedení Sýrie ohledně zajištění dodávek elektřiny a pohonných hmot i slibů o navýšení platů státních zaměstnanců o minimálně 400 procent přispělo k optimismu běžných Syřanů citelné snížení cen, ke kterému došlo jen několik málo dní po svržení režimu prezidentu Baššára al-Asada. Abychom se dozvěděli více o syrské ekonomice před revolucí i po ní, setkali jsme se s panem Muhammadem al-Bakkúrem, profesorem ekonomické fakulty na Idlibské univerzitě a jedním z předních národohospodářů, a vedli s ním následující rozhovor:

Pane profesore, děkujeme Vám za Vaši rychlou reakci na žádost o tento rozhovor, blahopřejeme k vítězství revoluce syrského lidu a předáváme Vám pozdravy od vedení našich webových stránek s přáním bezpečnosti a stability Sýrie.

Děkuji Vám za uspořádání rozhovoru a zdravím vedení Vašeho média. Je mi ctí být s Vámi a odpovídat na Vaše otázky. Bůh Vám žehnej.

Jak hodnotíte stav syrské ekonomiky před vítězstvím revoluce?

Stav syrské ekonomiky před vítězstvím revoluce byl katastrofální, ať už z hlediska ekonomiky, služeb, finančních institucí nebo likvidity. Hospodářství bylo téměř zničené, žijící z nějaké zahraniční pomoci, a i ta byla rozkrádána ze strany Asadovy kliky.  Sloužila jim a jejich zájmům, a jen málo z této pomoci šlo lidem a na budování institucí. Většina ekonomických zdrojů se přelévala do kapes Asadovy rodiny, takže rozvoj nebo seriózní mzdová politika téměř neexistovaly, což se projevilo ve všech aspektech ekonomiky

Před vítězstvím revoluce platy státních zaměstnanců první kategorie nepřesahovaly 15 dolarů. Jaká byla situace v Idlibu?

Lze říci, že plat úředníka ve službách vlády spásy před osvobozením celé Sýrie činil asi 150 dolarů, zatímco zaměstnanec syrského státu před osvobozením měl 15 dolarů. To je asi desetkrát méně. Chcete-li hovořit o vzdělávání, tak výdělek univerzitního profesora v oblastech kontrolovaných režimem činil zhruba 100 dolarů se vším všudy, včetně všech náhrad a dalších pracovních úvazků. Naproti tomu minimální plat univerzitního profesora na univerzitě v Idlibu a v dalších osvobozených oblastech činila 600 nebo 700 dolarů, nicméně mohla být dokonce i dvojnásobná. Jsou příklady lékařů, jejichž měsíční plat přesahuje dva tisíce dolarů s jednou smlouvou. Lékař ale může mít také dva nebo i tři úvazky, takže rozdíly v platech jsou velmi vysoké. A z druhé strany, pokud bychom srovnávali z hlediska spotřeby, bylo by logické, že nárůst cen v Idlibu bude vyšší než v oblastech kontrolovaných režimem, protože příjmy jsou vyšší, ale pozorovali jsme přesný opak. V oblastech kontrolovaných režimem bylo zboží dražší a platy nízké, zatímco v osvobozených oblastech bylo zboží levné a platy vysoké. Abych byl konkrétní, ceny zboží v oblastech kontrolovaných režimem byly dvakrát vyšší než ceny zboží v osvobozených oblastech. Například cena kuřete v osvobozených oblastech byla asi 4 dolary, tj. 60 000 syrských liber, zatímco v Damašku a v oblastech kontrolovaných režimem byla asi 8 dolarů, tj. 120 000 syrských liber. Nebo ubrousky v osvobozených oblastech stály méně než 1 dolar a v oblastech kontrolovaných režimem to byl více než dvojnásobek. Podotýkám, že ekonomický rozdíl mezi oběma regiony je zásadní.

Revoluční, přechodná vláda učinila mnoho slibů, mimo jiné že zlepší podmínky státních zaměstnanců. Může podle Vás vláda spásy tyto sliby splnit v realitě současného nízkého ekonomického importu?

Termín Vláda spásy se v minulosti používal v oblastech, v nichž zvítězila revoluce. Nyní jsme tu sice se stejnými kádry, ale upřednostňujeme označení přechodná vláda. Máme zkušenosti z města Idlib, kde jsme neměli mnoho zdrojů na podporu ekonomiky. Přesto však byla tamní vláda úspěšná a lidé byli s hospodařením v osvobozených oblastech velmi spokojeni. Nakládání se zdroji bylo spravedlivé, věci byly v rovnováze. Zdroje byly optimálně investovány a nedocházelo k plýtvání ani krádežím. Ministři žili normálním životem jako ostatní občané a jejich výhody se nelišily od ostatních občanů. Neexistovala propast mezi vrcholnými státními úředníky a běžnými lidmi. Život se harmonizoval a zlepšil pro všechny. Tato zkušenost podpořila důvěru těch, kteří tehdy jednali s vládou. Nyní, se zeměpisným rozšířením a rozšířením výdajů ve státě, jsem přesvědčen, že bude připraven rozpočet, který zohlední reálné příjmy, s nimiž bude správně naloženo a odrazí se tak ve zlepšení životních podmínek občanů.

Prozatímní vláda osvobodila dovoz od daní na jeden rok a vrcholní státní úředníci, včetně pana Ahmada aš-Šar’a a ministra hospodářství, prohlásili, že platy budou zvýšeny až o 400 %.  Za minulého režimu by to znělo neuvěřitelně. Když byl 50% nárůst, plat sotva dosáhl 20 dolarů. Samozřejmě je třeba brát v úvahu, že proti svrženému režimu byly zavedeny ekonomické sankce. Budou země podporující prozatímní vládu jednat tak, aby podpořily syrský lid, který tolik trpěl?

Navýšení platů státních zaměstnanců o 400 % je v podstatě jednoduché exekutivní opatření. Stačí jej zavést. Pro nás nicméně slouží jako ukazatel, co se týče minimální mzdy, která je rovněž nízká a nespravedlivá a je třeba se jí zabývat. Syřané si zaslouží skutečnou mzdu, která odmění jejich práci a zaručí jim důstojný život a podpoří jejich další úsilí a produktivitu.

Za minulého režimu bylo auto pro mnohé snem a byla na něj uvalena daň z luxusu, která mnohonásobně zvýšila cenu auta, pokud bylo nové. Auta většiny lidí jsou stará a opotřebovaná. Budou si v budoucnu moci Syřané dovolit kupovat nové vozy?

V oblastech ovládaných bývalým režimem přesahovala daň z motorových vozidel 400 % a více, dokonce i řidičský průkaz byl velmi drahý.  Oproti tomu v oblastech, ve kterých zvítězila revoluce, takové poplatky za auta nebyly, takže nová auta mohou mít cenu tří tisíc dolarů. Když srovnáme stejné auto v režimních oblastech, jeho cena mohla dosáhnout padesáti tisíc dolarů či více, a ta auta nemusela být ani k dostání. Taková míra daní a poplatků, které zatěžovaly jak podnikatele, tak zákazníky, vedla k úbytku obchodníků a kapitálu a jejich úniku do zahraničí, a následně k rozdílům v míře práce a nízkým mzdovým sazbám. To zatěžovalo občany a odráželo se na ekonomice jako celku. Příčinou tedy nebyly sankce, ale špatné hospodaření a následování špatné ekonomické a finanční politiky, jejíž hlavní náplní byla služba vládnoucí klice, hromadění peněz a snaha o jejich propašování ze země. Naproti tomu v oblastech, v nichž proběhla revoluce, z jakéhokoli vytvořeného příjmu měli prospěch všichni občané. Vynikne to zejména, pokud si uvědomíme, že šlo o geograficky omezenou přelidněnou část země s více než čtyřmi miliony obyvatel, které se přesto ekonomicky dařilo, a naproti tomu režim ovládal velkou část Sýrie, hustota obyvatelstva byla mnohem nižší a hospodářská situace nebyla dobrá. Dobrá správa věcí veřejných a efektivní hospodářská a finanční opatření mohou zlepšit ekonomiku.

Máte přísliby od zemí, které mohou podpořit syrskou ekonomiku v nadcházející fázi?

V první fázi se ekonomická situace v Sýrii může tak či onak jenom zlepšit a je možné, aby se sama rozvíjela. Studie týkající se obchodu, vývozu a dovozu v rámci různých odvětví o tom prokazatelně hovoří. Ať už se bavíme na úrovni kompetencí a lidských zdrojů, na úrovni zemědělství, na úrovni vodních zdrojů, na úrovni chovu hospodářských zvířat a tak dále. Na všech úrovních se syrská ekonomika může zotavit a oživit, dokonce i na úrovni cestovního ruchu. Potřebuje to, jak jsem již zmínil, dobré vedení, dobrá opatření, dobrá rozhodnutí a dobré následné kroky. Pak můžeme sklízet ovoce. To, co potřebujeme, je pouze čas. To je náš kapitál, a to jsou minimální hranice, ve kterých můžeme pracovat, zejména pokud budeme kontrolovat všechny příjmy včetně ropy a jejích derivátů (které jsou zatím pouze na severovýchodě Sýrie), abychom byli soběstační a mohli budovat Sýrii. To znamená, že syrské zdroje jsou dostatečné pro Syřany, a dokonce i pro lidi v exilu, pokud se vrátí do Sýrie. Situace hraje ve prospěch lidí. V současné době jsou ropné deriváty primárně mimo kontrolu syrského státu, a tak ve fázi rekonstrukce jakýkoli zdroj, který přijde zvenčí ve snaze o podporu regionu, bude bonusem k tomu, co můžeme sami postavit na svém současném kapitálu. Pomůže to rychle zmírnit finanční a ekonomickou zátěž syrského občana a přispěje to ke zkrácení období ekonomické obnovy. Místo let čekání může být obnova mnohem rychlejší. Čili prakticky můžeme cokoli, co máme doma, považovat za kapitál a cokoli, co může přijít zvenčí, je přírůstek k tomuto kapitálu. Nebo to můžeme nazvat ekonomickým bonusem pro syrské regiony a syrský stát, díky němuž budeme moct rozvíjet své zdroje, zlepšovat své podmínky a stále více oživovat ekonomiku.  Co se týče příslibů, ty souvisí s mezinárodní situací, mezinárodními rozhodnutími, mezinárodními dohodami. Pomoc může přijít v různých podobách. Konkrétní země se třeba bude angažovat v určité oblasti, jiná třeba v žádné. Mnoho zemí slíbilo pomoc, mnoho zemí hovořilo o obnově a mnoho zemí hovořilo o zrušení ekonomických sankcí uvalených na Sýrii. Zatím se však nic skutečného neděje. Je možné, že to bude něco, z čeho bude mít prospěch syrský lid obecně. Jsme si jisti tím, že naše nová současná situace je taková, že nic ze státního rozpočtu nepůjde do soukromých kapes, jako tomu bylo u bohatství, kterého se zmocnila klika Baššára al-Asada, ukradla ho a odvezla ze Sýrie. Naopak, veškeré zdroje, které mohou přijít, se přímo odrazí na zlepšení ekonomické situace lidí v syrském státě

Není pochyb, že ropný sektor je jedním z nejdůležitějších a nejpodstatnějších odvětví pro obnovu. Všichni víme, že v předchozím období tento sektor procházel korupčními kanály a po začátku revoluce byl s podporou USA pod kontrolou Syrských demokratických sil (SDF, Qasd), resp. kurdských sil ve východním regionu. Jako ekonom vím, že pole na zkapalňování zemního plynu Conoco je schopné zásobovat syrské vnitrozemí, a dokonce i vyvážet. Jaká je vize přechodné vlády pro nadcházející období, co se týče kontroly východních regionů, resp. ropných oblastí a toho, čemu se také říká ekonomický rezervoár Sýrie?

Chceme-li mluvit o východních regionech, nejprve hovořme o sociální složce, která je součástí syrského státu a je nedělitelnou součástí syrských regionů, jejichž obyvatelstvo tvoří převážně syrští Arabové a další etnika a v různém poměru zde může být i značné procento syrských Kurdů. V každém případě, ať už zde procentuálně převládají Arabové nebo je zde významné procento Kurdů všeho spektra, všichni jsou občany syrského státu a jsou jednou z jeho součástí. Podle mých představ a očekávání je přítomnost SDF v regionu dočasná a nemůže pokračovat, zejména s ohledem na význam zachování jednotné Sýrie se všemi jejími etniky a složkami (geograficky i politicky sjednocenými). Takový je diskurs revoluce, tj. zachování politické a ekonomické celistvosti Sýrie. To je rétorika revoluce a mezinárodní porozumění, alespoň dle ujištění, která slyšíme v médiích, že Sýrie je jednotná. Existuje určité politické napětí a domnívám se, že možnost federalismu v severovýchodní Sýrii je hrozbou pro tureckou národní bezpečnost, Domnívám se, že Turecko podle úniků z médií obdrželo od americké strany garance nebo příslib, že to nenastane. Na druhou stranu děkujme Bohu, který nám umožnil dostat Írán ze Sýrie, V důsledku toho se Sýrie odklonila od íránské osy, Po znovudobytí východních oblastí bude Sýrie brzy opět jednotnou, úplnou Sýrií, Sýrií, jejíž jednotlivé složky budou spolupracovat a vzájemně se doplňovat. Tato záležitost nyní vyžaduje skutečná místní rozhodnutí a seriózní kroky ve věci dosažení dohod, aby mohly být obnoveny hospodářské zdroje v severovýchodní Sýrii, ať už jde o ropu, plyn nebo rozsáhlé zemědělské oblasti, které jsou zavlažovány řekami Eufrat a Tigris, úrodnou půdu, která poskytuje Sýrii mnoho strategických plodin, jako jsou bavlna, pšenice a další. Vedle dalších faktorů to v Sýrii spoluvytvoří ekonomickou integraci, která obohatí syrský stát.

Sýrie je až na několik oblastí téměř zničena a prošla dlouhou válkou. Jaký je Váš názor na obnovu země? Jaké jsou možnosti, výzvy a tak dále?

Otázka rozsahu destrukce v Sýrii je velmi komplikovaná, Můžeme začít v hlavním městě Damašku, kde vidíme, že jsou zcela zničeny čtvrti al-Qábún, Džawbar a mnoho dalších, jakož i venkovské oblasti. Odtud se můžeme vydat do Dar’á, Homsu, Hamá, Idlibu a řady dalších oblastí, které byly zničeny zaniklým režimem a Asadovou klikou, aby si udrželi své pozice a iluzorní svrchovanost a pokračovali v okrádání lidí a ukládání jejich peněz do trezorů mimo Sýrii. Takový rozsah destrukce potřebuje hloubkové studie, rozsáhlý průzkum a týmy, které budou usilovně pracovat, provádět průzkumy a vytvářet plány na rozvoj, úpravu, přestavbu a obnovu institucí, včetně těch, které nebyly zničeny.  Čas se v Sýrii zastavil a téměř 14 let proběhlo bez rozvoje, samozřejmě, s výjimkou Idlibu, který se rozvíjel. Každý, kdo navštívil Idlib před revolucí a po ní, zaznamenal, že za éry svrženého režimu byly silnice buď špatné nebo žádné a instituce byly mrtvé. Ale po revoluci se všechny osvobozené oblasti, silnice, široké dálnice, nákupní centra, investiční společnosti a infrastruktura ve městě Idlib nebo v západní části Aleppa změnily. Naopak v oblastech kontrolovaných režimem se vše zhoršilo, ať už jde o instituce, organizační struktury, práci, mzdy a další. V nejlepším případě nedošlo k destrukci, ale ani žádnému rozvoji ani modernizaci. Sýrie se v těchto oblastech zkrátka 14 let nerozvíjela, tedy stagnovala a upadala. Na všech úrovních, ať už jde o infrastrukturu, lidi nebo úroveň rozvoje, je třeba vše přeorganizovat, uspořádat, znovu prostudovat a vytvořit plány pro rekonstrukci a obnovu. A nejlepšími lidmi, kteří tyto věci mohou udělat, jsou sami obyvatelé země. Mohou nám pomoci odborníci a kompetence z jiných zemí. Mohou poskytovat technickou, plánovací a administrativní pomoc, nápady a studie a mohou nám pomoci. Základem ale je, že je možné provádět vlastní investiční operace. Ve fázi rekonstrukce potřebujeme participaci samotných Syřanů na principu akciových společností. Například před časem se na komunikačních webech rozšířilo, že někdo chce syrskému lidu darovat na rok zdarma energetický systém se 100 megawatty elektřiny, přičemž tento systém má vysoké náklady. Darovat Syřanům elektřinu na rok je jistě dobrá věc, ale když se na téma podíváme z jiného úhlu, je to investiční projekt. My jsme již takový projekt realizovali v osvobozených oblastech v Idlibu a dali jsme občanům investice do solárních systémů, přičemž návratnost projektu byla velmi vysoká a bylo to možné. Kapitál se nám vrátil za pouhé dva roky a poté následuje je zisk. Jedná se o ekonomicky životaschopný projekt. V Idlibu z toho profitovali všichni. Existují desítky či stovky projektů, které z této investice profitovaly a také díky ní existuje jakási soběstačnost v elektřině. Takže co, když nám někdo dá energetický systém pro celou Sýrii na rok zdarma a dva roky, ve kterých si bude účtovat poplatky a po třech letech se mu vše každoročně vrátí s obrovským ziskem a tím pádem bude jediným beneficientem, který pomohl syrskému lidu a vytvořil energetický systém? Vyzývám k tomu, aby všechny projekty byly prozkoumány z ekonomického hlediska. Můžeme přivést investory, kteří vytvoří akciové společnosti uvnitř země a mohou realizovat mnoho projektů, které obnoví naši zemi, z čehož budou mít tito investoři ekonomické zisky a profit. Na druhou stranu, pokud je možnost, aby peníze zůstaly v zemi a neodcházely mimo ni, pak je to lepší varianta.

Obnova země bude potřebovat společné úsilí vlády a občanů, zvláště podnikatelů. Prozatímní vláda se setkala se syrskými podnikateli, a také je známo, že v Egyptě a Turecku je mnoho kapitálu v rukou syrských vysídlenců, což je velmi důležitý kapitál. Jaký je podle Vás přístup nové vlády k otevření možností pro domácí a zahraniční investice? V Česku známe firmy, které chtějí vstoupit na syrský trh, aby se podílely na obnově…

To, co se uskutečnilo v Idlibu, se může přenést do širších rozměrů. Se stejným týmem, stejnými kádry, stejným vedením a stejnou politikou si můžeme představit realitu, která tam byla, a mluvit o ní do příštích dnů. Dává nám to jisté sebevědomí. Máme úspěšnou zkušenost, která nám dává naději v příštích dnech. V oblastech, v nichž proběhla revoluce, byla svobodná a otevřená ekonomika, ekonomika pracující na zachování a podpoře kapitálu každého člověka, a ne na ovládnutí, rozdělení a ukradení jeho peněz, jak tomu bylo v době panování Asadovy kliky. Bylo to a stále je úrodné a podnětné investiční prostředí. Možná panovaly nepříznivé vojenské a bezpečnostní podmínky, kterým nás vystavovala Asadova klika častým leteckým bombardováním a ostřelováním, ale v samotném Idlibu vzniklo více než šest farmaceutických továren a během velmi krátké doby bylo založeno kompletní průmyslové město (u Sarmady). Tyto obrovské investice by nepřišly za podmínek nastolených Asadovým gangem, pokud by jejich aktéři neměli jistotu a neviděli, že lidé na místě, ať už z vlády nebo z jiných stran, mohou být pozitivním prvkem, pomocí a podporou. V oblastech ovládaných režimem tomu bylo naopak. Pokud přišla zahraniční nebo dokonce místní firma investovat, musela být buď partnerem, nebo zaplatit více, než byla hodnota projektu. Byly vyžadovány úplatky a výpalné, aby bylo možné něčeho dosáhnout. Proto byly ekonomické a technické studie marné, služby byly špatné, investice nulové. Většina investic, které se snažily vstoupit, byly ztrátové a škodily, místo aby přinášely užitek. Naopak, v příštích dnech budou investice výhodné pro všechny strany. Můžeme čekat pozitivní přínosy a vztahy. Investoři se vrátí ke svým projektům s výnosy a zisky a občané mohou pracovat a mzdy mohou narůstat, aby se země opět rozvíjela jako celek.

Kdy se podle Vás jako ekonoma začnou v syrské ekonomice projevovat známky zlepšení?

Podle mého názoru se začaly projevovat od prvního dne pádu režimu a od prvních okamžiků, o čemž svědčí oživení ekonomické situace, vzájemné otevření trhů, snížení cen mnoha druhů zboží a zlepšení životních podmínek mnoha občanů v důsledku propojení ekonomiky v osvobozených oblastech a režimních oblastech. Toto tedy již probíhá, ale kdy můžeme očekávat opravdu hmatatelné a viditelné kroky? S příchodem reálných investic, se zahájením nových projektů, které zaměstnají pracovní sílu, se zlepšením mezd. S přílivem financí, které mohou na trzích vytvářet velké peněžní toky, dojde k oživení ekonomické situace. Vše se bude odvíjet od postupných kroků, z nichž část může být spojena se státní politikou, která bude brzy vyhlášena, a část je spojena s obdobím, kdy se ekonomika a mnoho obchodníků, podnikatelů a průmyslníků přesune do Sýrie, což potřebuje určitý čas. Tato záležitost bude postupná a progresivní a bude atraktivním faktorem na všech úrovních.  Pokud chceme přejít k organizační stránce vlády, tak ta je nyní ve fázi přebírání a předávání. Z organizačního a administrativního hlediska probíhá usilovná aktivita a restrukturalizace institucí, reorganizace jejich místních kádrů, jejich reaktivace a boj proti korupci. To jsou reálné kroky a ne hesla, která jsme slyšeli dříve v době svrženého režimu. Nyní je hlavním úkolem ustavit jasné vedení a směřování ve všech institucích, poté musíme veškeré vnitřní záležitosti uspořádat, strukturovat a vše si zařídit a ve velmi krátkém časovém období začít s postupnými organizačními kroky, pak s dynamickým rozvojem a pak se zásadními skoky, ať už na úrovni služeb nebo ekonomiky jako takové. Nepochybuji, že rozdíl mezi koncem roku 2024 a polovinou roku 2025 bude výrazný. V Syřanech máme jeden z nejlepších lidských zdrojů na světě. Věřím v dobrou povahu, inteligenci a schopnosti Syřanů, stejně jako v jejich touhu pracovat, tvořit a dovádět věci k úspěšnému konci. Věřím ve zdroje, které v Sýrii máme a věřím, že vše – dá-li Bůh – zvládneme. Ano, přiznávám, Sýrii a Syřanům trochu straním. Ale není to o tom, že budeme křičet, že jsme mistři a opájet se tím. Suverenita spočívá v lásce k lidem a jejich práci, v optimismu, v našich úspěších a v tom, že jsme zanechali kulturní, civilizační, sociální a ekonomickou stopu na světové úrovni. Proto se na lidské rovině nemůžeme smířit s tím, že bychom byli potlačováni jako v minulosti, a nesmíříme se s tím, abychom zase spadli na dno žumpy, když jsme se zrovna očistili.

Všiml jsem si, že mladí lidé, kteří přišli z Idlibu, mají jasnou vizi, mají jasno v tom, co chtějí a co budou dělat. Absolvovali univerzity a školy a mají představy o své budoucnosti.  V přechodných podmínkách snadno může přijít deziluze. Lidé nechtějí pracovat za nízké mzdy, nechtějí se plahočit „od nevidím do nevidím“, aby za to v podstatě nedostali nic. Jak chce vše přechodná vláda stihnout v co nejkratším čase, pane Muhammade?

Toto souvisí s něčím, co se v oblasti lidských zdrojů nazývá adopce. Můžeme hovořit o analýze pracovních míst, získávání zaměstnanců, požadovaných kvalitách, školení zaměstnanců a motivaci zaměstnanců, ale nejdůležitějším prvkem v oblasti lidských zdrojů zůstává adopce a kreativita. Adopce je tajemstvím úspěchu a kompetence na předních liniích jsou adoptovány pro úspěch Sýrie a adoptovány, aby sloužily Syřanům. Perspektiva naší současné přechodné vlády, která vzešla z bývalé vlády spásy, je perspektivou služby syrskému lidu, a nikoliv perspektivou zotročování nebo krádeže. Byla to a stále bude, dá-li Bůh, perspektiva založená na myšlence, že musíme vytvořit něco, co uspokojí všemohoucího Boha a naše občany a my tak budeme mít čisté svědomí a pocit, že jsme něčeho dosáhli a zanechali pozitivní otisk v historii Sýrie. Hovořím jménem vlády, protože jsem s tím měl v minulosti co dočinění v oblastech, v nichž zvítězila revoluce. Tato perspektiva zajišťuje, že mohou být přijímaná významná a zásadní rozhodnutí, která budou zároveň implementována hladce a jednoduše. Jinými slovy, sedíme tu spolu v centru Damašku a život kolem nás je zcela normální, jen několik dní poté, kdy došlo k výměně celého státu a všech jeho pilířů. Nedochází k žádné mstě, přestože revolucionáři byla vystavena velkému bezpráví a padlo mnoho mučedníků. Ačkoliv máme mnoho schopných lidí, ať už akademiků nebo odborníků, nedošlo k nějakému totálnímu zvratu. Řada lidí zůstala na svých místech, pouze v některých institucích byly dosazeny kádry, které mohou docílit administrativní, hospodářské a politické nápravy. Nyní bychom měli očekávat především zlepšení životních podmínek zaměstnanců. Osobně bych nyní doporučil vládě, aby přehodnotila tzv. umělou zaměstnanost. Máme mnoho institucí s mnoha zaměstnanci, kteří jsou zde v podstatě přítěží. Ne proto, že by to byli špatní lidé, ale proto, že politika zaměstnanosti minulého režimu byla špatná. Řešením samozřejmě není tyto zaměstnance propustit, ale vytvořit nové instituce a převést alespoň některé zaměstnance na nová pracoviště, kde budou užitečnější a zároveň budou moci mít větší pocit sounáležitosti. Musíme přehodnotit lidské zdroje na úrovni celé země z hlediska kompetencí, z hlediska nasazení a z hlediska úkolů. Na oplátku samozřejmě musíme na prvním místě navýšit platy a mzdy.  Finanční ohodnocení musí zaručit důstojný život občana. Je nemyslitelné, aby zaměstnanec dostával 15 dolarů. Z mého pohledu by měl dostávat přinejmenším 150 dolarů. Je stát schopen toto změnit ze dne na den? Možná ne, ale jsem si jistý, že se tak stane brzy.

Děkujeme Vám, pane Muhammade, za váš čas a přejeme vám i Sýrii bezpečnost, stabilitu, rozvoj a prosperitu.

Děkuji.

Rozhovor uskutečnil náš damašský korespondent Júnus an-Násir.