Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Rozhovor: S plukovníkem Turkím al-Hasanem (nejen) o kontextu syrských událostí (5. část)

Rozhovor: S plukovníkem Turkím al-Hasanem (nejen) o kontextu syrských událostí (5. část)

Pane plukovníku, během našich setkání jste coby expert v oblasti strategických studií zasvěceně hovořil o mnoha detailech války v Sýrii. Mohl byste nyní v závěrečné části našeho rozhovoru povědět našim čtenářům něco o táboru al-Húl, jenž byl v nedávné době často zmiňován v arabských i západních médiích? Kdo jsou lidé v táboře? Za jakých okolností vznikl? Jakou roli hraje v rámci konfliktu?

Tábor al-Húl existoval dlouho před válkou v Sýrii. Byl založen během operace „Pouštní bouře“ a po americké invazi do Iráku byla rozšířena jeho působnost. Al-Húl je oblast v blízkosti hranic mezi syrským guvernorátem Hasaka a iráckým guvernorátem Ninive. Vede z ní silnice do iráckého vnitrozemí. V táboře je v současnosti asi šedesát osm tisíc lidí, z toho třicet pět tisíc Iráčanů. Zbytek tvoří Syřané a cizinci. Z Iráčanů, kteří táborem prošli, se část vrátila do své země a část se nevrátila kvůli válce, přítomnosti tzv. Islámského státu, situaci v Mosulu a Ninive a tak dále. Zpočátku byl tábor pod kontrolou syrského státu, poté jej převzaly Syrské demokratické síly (SDF) spolu s americkými okupanty. Irák odmítl návrat svých občanů a Spojené státy je nevrátily. Přitom to byli Američané, kdo je přivedl, a proto tam jsou nyní iráčtí členové IS se svými rodinami a dětmi, což je časovaná bomba. Také jsou tam Syřané, kteří do al-Húlu přišli po posledních bojích v oblasti Dajr az-Zawr (východně od řeky až po al-Bághúz). Někdy jde o rodiny bez mužů, kteří jsou ve vězeních SDF nebo je uvěznili američtí okupanti. Čas od času Američané nebo SDF propustí několik členů IS, kteří jsou posláni do syrské pouště nebo do iráckého vnitrozemí. Situace v táboře je v každém případě neutěšená, lidem hrozí násilí, ať už čistě kriminální nebo politicky motivované. Na jedné straně bojovníci IS vraždí ty, které považují za kolaboranty sz bezpečnostními představiteli tábora, na straně druhé dochází ke krádežím, znásilněním i vraždám bez politické motivace. O podmínkách v táboře panuje naprosté ticho, protože je pod kontrolou SDF a Američanů. Pouze se tu a tam dovídáme o vzpourách a udivených reakcích, jak k tomu mohlo dojít.

Uvádíte, že Američané či SDF občas posílají členy IS do syrské pouště nebo iráckého vnitrozemí. Co tím sledují a jak to dle Vašich informací probíhá?

Přiletí americká letadla a dopraví je jedním nebo druhým směrem. Buď do iráckého vnitrozemí, aby tam prováděli operace proti irácké armádě a Jednotkám lidové mobilizace (PMU, al-Hašd aš-šaʽbí), nebo do syrské badíji, aby prováděli operace proti syrské armádě. Jak jistě víte, naše jednotky byly v poušti vystaveny mnoha útokům těchto lidí, byli zranění, umučení. Vojenské konvoje a noční kolony byly často napadány. Byli jsme schopni pronásledovat a usmrtit na jedenáct set bojovníků IS. Před týdnem jsme zlikvidovali dvacet příslušníků IS v oblasti tzv. trojúhelníku v guvernorátu Raqqa a bude to pokračovat. Proč? Protože Spojené státy čas od času tlačí teroristické skupiny, ať již z oblasti syrské Džazíry nebo ze základny at-Tanf, kde je šest teroristických frakcí včetně IS, do oblastí, kde jsou přítomny syrské síly, na které rovněž útočí Izraelci, jako tomu bylo v případě poslední letecké akce v oblasti fosfátového dolu jižně od Palmyry. Díky odhalení komunikační stanice je jasné, že vše, co teroristické skupiny dělají, je pod vedením a péčí americké správy. Do té míry, že velitel amerických sil generál McKenzie navštívil základnu at-Tanf a setkal se s vůdcem teroristů v oblasti at-Talláʽem, a američtí důstojníci se s nimi zúčastnili společných výcvikových projektů. Teroristé jsou řízeni jako malé skupiny, které se setkají na konkrétním místě a útočí na syrské konvoje. Jejich hlavním cílem je přetnout silnici vedoucí z Palmyry přes Dajr az-Zawr, al-Majádín a al-Búkamál, protože je to jediná pozemní komunikace spojující Damašek s Bagdádem a vůbec Sýrii s Irákem a následně s Íránem. Hlavním cílem těchto akcí je tedy geografický řez, protože další dvě silnice, tedy at-Tanf a M4 vedoucí do al-Jaʽrubíje jsou odříznuty. Takto chtějí přetnout veškeré pozemní spojení.

Pane plukovníku, děkuji Vám za bohaté informace, které jste nám poskytnul během našeho dlouhého rozhovoru. Je něco, co byste chtěl závěrem vzkázat českým a obecně evropským čtenářům?

Řekl bych toto: vždy jsem se během války odvolával na rozum, a nikoliv na emoce, a stejně tak jsem s Vámi hovořil nikoliv na základě emocí, ale na základě rozumu a strohých faktů. Podílel jsem se na tvorbě několika knih pojednávajících o konfliktu v Sýrii, z nichž poslední a zcela zásadní je bohužel ne příliš pořádně propagovaná kniha pod názvem Globální válka proti Sýrii: Fakta a dokumenty (al-Harb al-kawníja alá Súríja: Haqáʼiq wa Watháʼiq). Provedl jsem v ní kompletní rešerši teroristických skupin a přál bych si, aby si ji přečetli ti, kdo se zajímají o syrskou problematiku a mohli si tak uvědomit, že byli zajatci dezinformací, mediálních iluzí a výmyslů. Každý ví, že cílem médií je utváření veřejného mínění, ať už to může být pozitivním či negativním směrem. Jde o ovládnutí mysli, jež je důležitější než zbraně a území. Co se odehrálo v Sýrii, je epopej lži. Lži o tom, že zde proběhla revoluce, že se lidé dožadovali svých práv, aby nebyli vyloučení, marginalizovaní, pronásledovaní, aby se mohli podílet na správě země. Vy jste z Darʽá, tak dobře víte, že guvernorát netrpí nezaměstnaností a podílí se na politické moci, ať už v rámci vlády nebo strany, trvale od 8. března 1963 až dosud. Vždyť Mahmúd az-Zuʽbí byl třináct let premiérem. Jak tedy můžeme mluvit o vyloučení, když byl premiér z Darʽá? Muhammad Džábir Badžbúdž byl zástupcem generálního tajemníka strany Baas po dobu osmi let, po něm Sulajmán Qaddáh po dobu dvaceti let. Současný ministr zahraničí je z Darʽá a řada dalších ministrů pocházela z Darʽá. Politická účast je tedy zcela zřejmá a obdobně je to u dalších guvernorátů. Současný ministerský předseda pochází z venkova v guvernorátu Idlib a není z rodiny velkoobchodníků, boháčů či městské elity. Lidem jako on bylo před 8. březnem 1963 zapovězeno podílet se na vládě. Dnes může být ve vedoucích pozicích kdokoliv, kdo k tomu má kompetence. Čtenářům bych rád řekl, že si jsem dobře vědom, že běžní lidé v Evropě a na Západě obecně jsou poctiví lidé, kteří to, co čtou, považují za pravdu. Sami se na vytváření zpráv nepodílejí a nejsou povinni je analyzovat. To, co se na ně valí z různých médií, televizních kanálů, rozhlasových stanic, novin a dnes především skrz sociální sítě a internet, považují za pravdu. Situace se ale v tomto ohledu výrazně mění a realita se vyjevuje. V prvních letech války přinejmenším do roku 2014 se lži a dezinformace jen valily a nebyl čas a prostor je zásadněji konfrontovat. Pak se na nás ale začali obracet nezávislí novináři, intelektuálové a politici, kteří se chtěli seznámit, jaká je realita na místě, a my jim poskytli fakta a dokumenty. Vystupoval jsem a vystupuji v západních médiích, nemám problém vystoupit na jakékoliv stanici, ať už jde o americkou al-Hurra, France 24, BBC a další, stejně tak to platí pro ruská a čínská média. Nechováme apriorní nepřátelství vůči žádnému státu, nepřítele máme jediného a ten je klasifikován syrskou ústavou. Pokud jde o ostatní, můžou mezi námi být neshody a antagonismy, ale nejsme nepřátelé. Ocitoval bych verš z Koránu, který je pro nás a pro všechny muslimy posvátný: „Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili“. Domnívám se, že se tento verš vztahuje na mnoho západních společností, v nichž nyní lidé prověřují a zkoumají celou tuto záležitost, a je jim jasné, že realita je jiná, než jak jim byla prezentovánay. Myslím, že z toho mají výčitky svědomí. Stačí ukázat jediný příklad francouzského novináře Jacquiera, který byl zabit v Homsu. Západní média tehdy šířila a propagovala, že ho zabila syrská armáda, aby se nakonec při společném francouzsko-syrském vyšetřování zjistilo, že ho zabili teroristé.

Pane plukovníku Turkí al-Hasane, děkujeme za rozhovor.

Děkuji Vám a zdravím Vaše čtenáře a přátele v České republice.

العميد تركي الحسن: مخيم الهول للاجئين خزان للإرهابيين تديره قسد و قوات الاحتلال الأمريكي و هناك تعتيم كامل عما يجري داخل المخيم

دمشق – يونس الناصر

سؤال :  سيادة العميد تركي الحسن الباحث في الشؤون الاستراتيجية في لقائنا الخامس و الأخير – مشكوراً –  للحديث عن تفاصيل كثيرة  من  الحرب على سورية و أنتم الخبير في هذا المجال , حبذا لو تعطي قرائنا فكرة عن مخيم الهول  ( الذي تردد اسمه كثيرا في وسائل الإعلام العربية و الدولية )

 من هم الموجودون في هذا المخيم ؟

و ما هي ظروف نشأته ؟

و كيف يتم توظيف هذا المخيم في خدمة أجندة العدوان على سورية ؟

الجواب :

بالنسبة لمخيم الهول هو عبارة عن مخيم كان موجوداً قبل الحرب على سورية و تم إنشاؤه  أثناء ” عاصفة الصحراء ” و أثناء الغزو الأمريكي للعراق تم تعزيز هذا المخيم ( و الهول هي قرية قريبة من الحدود السورية العراقية ) و من الاتجاه الآخر محافظة نينوى و من الاتجاه السوري محافظة الحسكة  و هناك طريق يربط بين الهول مع الداخل العراقي

و الموجودون في مخيم الهول اليوم ليسوا سوريين كلهم ( نصف عراقي و نصف سوري ) و يوجد في الهول حوالي 68000 شخص منهم 35 ألف عراقي و الباقي سوريين و أجانب .

العراقيون جاءوا  لهذا المخيم و قسم منهم عاد لبلاده  و قسم لم يعد بسبب ظروف الحرب ووجود داعش و قصة الموصل و نينوى ..الخ

في البداية كانت الدولة السورية تسيطر على المخيم ثم سيطرت قسد مع الاحتلال الأمريكي و قسد و الاحتلال الأمريكي تريد من هؤلاء أن تستثمر فيهم .

العراقيون رفضوا عودة مواطنيهم و  الولايات المتحدة لم تعيدهم و هي التي تأتي بهم إلى هناك و بالتالي هناك دواعش  عراقيين مع أسرهم و أولادهم – و هم قنابل متفجرة لأن من ليس داعشيا يصبح مما يعانيه داعشيا – و بنفس الوقت السوريون الذين خرجوا في المعارك الأخيرة سواء في منطقة دير الزور ( شرق النهر وصولاً للباغوز ) أتوا بهم إلى مخيم الهول و أحيانا تكون  عائلات  بدون معيل ( المعيل في سجون قسد أو سجون الاحتلال الأمريكي ) .

بين الفينة و الأخرى يجري إخراج عدد من الدواعش  من سجون الاحتلال الأمريكي و سجون قسد و يتم إعادة تدويرهم و استثمار هذه النفايات سواء في البادية السورية أو في الداخل العراقي .

في داخل الهول تتم عمليات اغتيال تحت ذريعتين ( الذريعة الأولى :  بدافع السرقة و الذريعة الثانية :  بدافع سياسي )

يعني هناك من يتعامل مع القيادات الأمنية للمعسكر و بالتالي يقوم هؤلاء الدواعش بقتل هذا العميل كما يسمونه أو قد يكون العكس و بالتالي نرى تكرار ظاهرة القتل داخل المخيم و الاغتصاب و السرقة … الخ

لأنه يمارس عليهم ظروف الاعتقال و الحراسة من قبل قسد و مجموعات أمريكية و نرى هناك تعتيم كامل عما يجري داخل المخيم .

و نسمع بين فينة و أخرى أن هناك تمرد داخل سجن كذا أو كذا الذي تسيطر عليه أمريكا أو قسد  , كيف يمكن أن يحدث  هذا !

هؤلاء يتم تهريبهم لتأتي الطائرات الأمريكية و تنقلهم  باتجاهين ( إما باتجاه الداخل العراقي للقيام بعمليات ضد الجيش العراقي و الحشد الشعبي أو تنقلهم باتجاه البادية السورية  للقيام بعمليات ضد الجيش السوري  و قد تعرضت قواتنا (كما تعرف)  في البادية السورية للكثير من هجمات هؤلاء  ما أدى إلى شهداء و جرحى و كثيرا ما تعرضت القوافل العسكرية و قوافل المبيت  إلى هجمات  .

ونحن استطعنا من خلال ملاحقة داعش في البادية السورية و تمكنا من قتل 1100 داعشي و منذ أسبوع 20 داعشي كانوا في منطقة المثلث في محافظة الرقة و سيستمر ذلك .. لماذا ؟

لأن الولايات المتحدة الأمريكية دفعت بالمجموعات الإرهابية  سواء كانت من منطقة الجزيرة أو من قاعدة التنف ( و لديها 6 فصائل إرهابية بما فيها داعش)  تدفع بهم بين الفينة و الأخرى إلى مناطق تواجد القوات السورية و آخرها العمل العسكري الجوي الذي قامت به الطائرات الإسرائيلية في جنوب تدمر بمنطقة منجم للفوسفات آنذاك و تم التعرض لمحطة اتصالات بالإضافة لمجموعة من العناصر التي كانت موجودة بطبيعة الحال هناك

كل ما تقوم به هذه المجموعات الإرهابية هو بتوجيه و رعاية من الإدارة الأمريكية لدرجة أن الجنرال ماكنزي قائد القوات الأمريكية  زار قاعدة التنف و التقى (الطلّاع )  قائد المجموعات الإرهابية في هذه المنطقة و حضر الضباط الأمريكيون مشروعات التدريبات المشتركة

( يوجهونهم كمجموعات صغيرة و تلتقي في نقطة معينة ثم يقومون بمهاجمة القوافل  السورية ) و غايتها الرئيسية من ذلك هي قطع الطريق من تدمر – ديرالزور – الميادين – البوكمال  لأنه الطريق البري الوحيد الذي يصل دمشق ببغداد و سورية بالعراق و من ثم إلى إيران فالهدف الرئيسي هو القطع الجغرافي لأن الطريقين الآخرين سواء كان طريق التنف أو طريق m4  الذي يصل لليعربية  مقطوعان و التالي يتم القطع الجغرافي نهائيا

المراسل : سيادة العميد تركي الحسن باسمي الشخصي و باسم إدارة موقع إعادة إعمار سورية التشيكي  نشكركم على المعلومات الغزيرة و الهامة جداً  التي زودتنا بها خلال هذا الوقت الطويل الذي خصصتنا به .

و أخيراً أعطيكم الفرصة إذا رغبتم  لتوجيه كلمة لقراء الموقع التشيك و الأوربيين .

العميد تركي الحسن : أنا أوجه الكلمة التالية :

 طيلة عملي في هذه الحرب كنت أخاطب العقل و لا أخاطب العاطفة و الآن لم أتحدث بعاطفة بل تحدثت بعقل و بمعلومات باردة و أنا شاركت بمجموعة من الكتب التي تتحدث عن الحرب السورية و آخرها كان كتاب هام لم يلقى الترويج بشكل صحيح بعنوان ” الحرب الكونية على سورية حقائق ووثائق ” و قد كتبت بحثا كاملا فيه  حول المجموعات الإرهابية .

أنا أرجو  ممن يقرأ أو يتابع الشأن السوري باهتمام أن يراجع ذاته و بأنه كان أسير التضليل و أسير أوهام الإعلام و أسير الفبركات.

و أنت تعلم و يعلم الجميع بأن الإعلام غايته صناعة الرأي العام ( فإما أن يصنعه باتجاه إيجابي أو باتجاه سلبي )

السيطرة على العقول هدف أساسي تضعه الدول قبل السلاح و قبل الأرض و بالتالي هدف الإعلام هو السيطرة على العقول .

ما جرى في سورية هو ملحمة من : الكذب ” حول أن هناك ثورة و أن هؤلاء كانوا يطالبون بحقوقهم و عدم الإقصاء و التهميش و الاضطهاد و المشاركة وو… الخ

ليعلم الجميع عندما يتحدثون – و أنت ابن محافظة درعا –  أن محافظة درعا لم يكن فيها بطالة و كانت محافظة درعا تشارك بالسلطة السياسية سواء بالحزب أو السلطة التنفيذية بشكل دائم منذ 8 آذار – 1963 حتى الآن , لدرجة أن رئيس الوزراء محمود الزعبي بقي 13 عاما رئيسا لمجلس الوزراء .

كيف يمكن أن يكون هناك إقصاء و رئيس مجلس الوزراء من درعا

الأمين القطري المساعد آنذاك محمد جابر بجبوج بقي 8 سنوات ثم سليمان قداح ما يزيد عن 20 سنة و الآن وزير الخارجية من درعا و عدد من الوزراء من درعا  بمعنى أن المشاركة السياسية كانت موجودة كما هو الحال في كل المحافظات .

الآن نقول بأن رئيس مجلس الوزراء من قرية بمحافظة إدلب ( ليس من أبناء التجار أو الأثرياء أو أبناء المدن  و هذا كان ممنوع على المواطنين السوريين قبل الثامن من آذار 1963 ( من لديه الكفاءة أو يحمل الكفاءة ليقود …. سيقود ) .

و لكن أنا أقول للقراء الأعزاء : أنا أعرف بأن المواطن في أوربا أو الغرب صادق و ما يقرأه يعتقد بأنه حقيقة و لا يشارك بصنع الخبر و ليس مضطرا للتحليل ,  فما يتلقفه من وسائل الإعلام المختلفة محطات أو إذاعات أو صحف أو مواقع تواصل (لأنها حاليا هي الأهم)  يعتبرونه بأنه الحقيقة في حين أن عليه أن يتبين الحقيقة ( و أنا أعتقد بأنه  قد تبين الحقيقة الآن)  .

بمعنى أننا مشينا منذ 2011-2012- 2013 -2014 و لم يكن هناك وقفة للمراجعة في تحليل هذه الأحداث  , فيما بعد بدأ يأتي صحفيون مستقلون و شخصيات مثقفة و برلمانيون و يسمعون منا ما هي الحقائق على الأرض و نزودهم بالوثائق  , و أنا ظهرت و أظهر على كل وسائل الإعلام الغربية و ليس لدي مانع من الظهور على أي محطة ( الحرة الأمريكية – فرانس 24- bbc … الخ ) مختلف الوسائل العالمية ووسائل الإعلام الروسية و الصينية و … الخ

لا يوجد لدينا عداوة مع دولة بمعنى العداء (و نحن لدينا عدو واحد و هو مصنف بالدستور)  أما البقية فقد تكون هناك خصومة و قد نختلف ( في البيت الواحد نختلف )

أنا أتمنى و لدينا آية قرآنية و هي مقدسة بالنسبة لنا و لكل المسلمين  تقول : (يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِنْ جَاءَكُمْ فَاسِقٌ بِنَبَإٍ فَتَبَيَّنُوا أَنْ تُصِيبُوا قَوْمًا بِجَهَالَةٍ فَتُصْبِحُوا عَلَى مَا فَعَلْتُمْ نَادِمِينَ)

و أعتقد بأنه في الشارع الأوربي هذه الآية تنطبق على كثيرين من المجتمع الغربي فهم الآن (يتبينون)  أي ( يدققون ) و يفحصون هذا الأمر و تبين لهم بأن الحقائق غير ذلك و أعتقد بأن هناك شعور من الندم حول ذلك .

يكفي أن آتي بمثال أن الصحفي الفرنسي ” جاكييه” عندما قتل في حمص

صدرته وسائل الإعلام الغربية آنذاك و الدعاية بأن الجيش السوري هو من قتله و في التحقيق الفرنسي السوري المشترك تبين بأن المجموعات الإرهابية هي من قتلته .

  • شكرا سيادة العميد و الباحث بالشؤون الاستراتيجية تركي الحسن
  • شكرا لكم و تحياتي للشعب التشيكي الصديق و لقراء موقعكم .

Related posts