Sýrie: slovo má ekonomická fakulta damašské univerzity

Ekonomická fakulta Damašské univerzity představuje model vzdělávací instituce využívající svých akademických a vědeckých kapacit ve prospěch návrhů praktických řešení ekonomických a společenských problémů s rozvojovým potenciálem. O tom nakonec vypovídá i aktuálně proběhlý workshop, který fakulta uspořádala ve spolupráci s Damašskou obchodní komorou pod příznačným názvem „Strategie pro měnovou reformu a finanční stabilitu v Sýrii“. Akce, které se zúčastnila řada akademiků a expertů, se konala v kontextu vládního záměru vydat novou papírovou měnu, na níž by oproti měně stávající byly odstraněny dvě nuly. Dle vlády je toto opatření součástí celkových snah o měnovou reformu po letech vysoké inflace. Cílem je usnadnit každodenní transakce a obnovit důvěru v syrskou libru. Zároveň sebou nese toto opatření i zřetelný politický rozměr, neboť na některých z bankovek jsou vyobrazeni Baššár al-Asad a jeho otec Háfiz, a jde tak i o odstranění výrazné symboliky bývalého režimu.

Ekonomičtí experti během workshopu zdůraznili, že proces měnové reformy v Sýrii vyžaduje více než jen technická opatření, jako je odstranění nul z měny. Řešení měnové krize spočívá v komplexním reformním plánu, jenž povede k obnově důvěry v národní měnu a v syrský bankovní sektor. Musí jít o skutečně hluboké strukturální reformy.

Proděkan Ekonomické fakulty doktor Jásir al-Maš’al prezentoval šokující ukazatele ilustrující hloubku měnové krize. Tu označil za bezprecedentní, jelikož syrská libra ztratila za poslední dekádu více než 26 000 procent své hodnoty, zatímco inflace dosáhla v roce 2023 rekordních 140 % a devizové rezervy podle dostupných odhadů nepřesahují 200 milionů dolarů. Maš’al zdůraznil, že tato čísla svědčí o faktickém rozsahu výzvy, které čelí tvůrci měnové politiky v Sýrii. Tradiční řešení, jako je odstranění nul z měny, již dle něj bez doprovodných strukturálních reforem nemohou fungovat.

Doktor Maš’al proto představil komplexní vizi reformy sahající do roku 2035, která zahrnuje tři po sobě jdoucí fáze:

• Fáze stabilizace a obnovy (2025–2026) během které budou přijata naléhavá opatření k zastavení měnového poklesu, z nichž nejdůležitější jsou: a) okamžité zastavení tisku peněz k financování rozpočtového deficitu, b) řízení toku hotovosti v oběhu, c) řešení rozpočtového deficitu racionalizací výdajů a navýšením příjmů.
• Fáze ozdravení a růstu (2027–2029) během které budou obnoveny základní pilíře ekonomiky prostřednictvím: a) radikálně reformovaného bankovního sektoru, b) devizových rezerv vytvořených na podporu národní měny, c) restrukturalizace dluhu a odstranění nahromaděné zátěže.
• Fáze udržitelného rozvoje (2030–2035) během které dojde k posílení odolnosti ekonomiky a dosažení jejího udržitelného růstu prostřednictvím: a) cílování inflace v přijatelných mezích, b) rozvoje finančních trhů a diverzifikace jejich nástrojů, C) přilákání místních i zahraničních investic.

Doktor Abd ar-Razzáq al-Hassání, jenž je rovněž proděkanem Ekonomické fakulty Damašské univerzity, varoval, že fenomén neoficiální dolarizace snížil schopnost státu řídit měnovou politiku a propojil místní ekonomiku s rozhodnutími zahraničních bank. Tento fenomén prohloubil sociální rozdíly a cenové deformace. Hassání zdůraznil, že odstraňování nul je nákladný proces a jako takový neřeší základní příčiny inflace. Poznamenal, že transparentní a jednoznačná měnová politika je základem pro obnovu důvěry v syrskou libru a že jakákoli skutečná měnová reforma musí začít analýzou důvodů ztráty důvěry v národní měnu. Až poté je možné zahájit jakékoli technické kroky.

Pan Muhammad al-Halláq, někdejší viceprezident Damašské obchodní komory a současný viceprezident Asociace ekonomických věd, v exkluzivním vyjádření pro Rebuildsyria.cz vyslovil úvahu: „Položme si otázku: co je funkcí peněz? Jednoduše řečeno, je to prostředek směny. Proto mě je důležité, aby si peníze uchovávaly svoji hodnotu. To znamená, pokud si dnes můžu koupit kilo cukru řekněme za tisíc liber, abych si ho další den koupil znovu za tisíc liber a den poté stejně tak. A v mém zájmu je, aby tato hodnota nebyla v důsledku různých okolností výrazně zkreslena. Dnešní workshop se točí kolem témat, se kterými se reálně potýkáme a která musíme v diskuzi vyjasnit. Jaký bude celkový dopad měnové reformy na ekonomiku? Podnikatelský sektor věc nepochybně považuje za důležitou a s pozitivním dopadem, což chápeme. Ale vize podnikatelského sektoru, jeho návrhy a praktické kroky je třeba řešit v partnerské spolupráci s ekonomickými experty a akademiky s ohledem na faktickou schopnost tyto vize a návrhy reálně implementovat. Musíme se ptát, zda jsme schopni měnovou reformu provést, respektive do jaké míry nebo v jaké podobě ji jsme schopni provést. Můžeme prostřednictvím měnové reformy překonat všechny rozdíly a propasti existující v naší společnosti? Chceme rozhodování bez emocí s jasnými kontrolními mechanismy a dosažitelnými, jasně stanovenými cíli. Abych to řekl pomocí rčení: co nelze měřit, to nelze řídit.“

Během svého vystoupení Halláq poukázal na to, že jádro problému syrské ekonomiky spočívá ve ztrátě důvěry v bankovní systém. Peníze obíhající v rámci bank nepřesahují 20 % peněžní zásoby, zatímco většina peněz zůstává mimo bankovní systém. Dle Halláqa iniciativy ze strany bank nevedly k úspěchu kvůli nedostatku dostatečných záruk i kvůli zvýšené opatrnosti Syřanů v důsledku libanonské krize. Ta značně posílila jejich sklon držet své peníze mimo organizovaný bankovní sektor.

Děkan Ekonomické fakulty Damašské univerzity doktor Alí Kan’án zdůraznil, že odstranění nul nelze provést pouze administrativním rozhodnutím, ale je zapotřebí jasný plán a legislativa upravující nakládání s dluhy, bankovním kapitálem a finančními výkazy. Kan’án řekl, že úspěch měnové reformy vyžaduje velké devizové rezervy ve výši nejméně 20 miliard dolarů. Současná politika omezování likvidity dle něj krizi prohlubuje, místo aby ji řešila. Kan’án vyzval k přijetí komplexnější politiky, v jejímž rámci dojde k přesměrování likvidity směrem k produktivním sektorům.

Mezinárodní zkušenosti s restrukturalizací dluhů ukazují, že pomalé reformy zhoršují krizi a zvyšují náklady, jejichž břímě nesou jak dlužníci, tak věřitelé. Podle Mezinárodního měnového fondu se s průtahy reforem prohlubují problémy lidí, zvláště pokud přijdou o práci a čelí rostoucí chudobě. Věřitelé pak sledují, jak se jejich ztráty zvyšují, zatímco čekají na oživení. Jde o situaci, ve které prohrávají všichni. Zkušenosti některých zemí také ukazují, že nahromaděné komplexní problémy vyžadují radikální a hluboká řešení. Polovičatá a povrchní řešení mohou sice bezprostředně potlačit některé průvodní jevy problémů, ovšem nikoli jejich příčiny. Ve finále tak s velkou pravděpodobností mohou mít dokonce zcela opačné výsledky a uvrhnout zemi do nové spirály problémů, ještě větších, než byly ty předchozí.

Významní ekonomové (včetně Karama Ša’ára, předního syrského ekonoma a poradce u OSN) v článcích publikovaných v médiích naznačili, že vydání bankovek vyšší nominální hodnoty (například 20 000 nebo 50 000 syrských liber) by mohlo vést k podobným výsledkům, pokud jde o usnadnění hotovostních transakcí, a zároveň by se s ním nepojily vysoké náklady a složitý proces nahrazování bankovek. Tato alternativa by také zabránila kupříkladu zmatkům, jež by se mohly dotknout především starších lidí během přechodného období.

V celkovém souhrnu lze říct, že účastníci workshopu se shodli na tom, že odstranění nul a konec neoficiální dolarizace nejsou samy o sobě řešením a že cesta k měnové stabilitě začíná obnovením důvěry v národní měnu a bankovní sektor a provedením komplexních ekonomických reforem vedoucích k podpoře produkce a zajištění transparentnosti a řádné správy věcí veřejných. Největší výzvou zůstává přechod od diagnózy a varování k implementaci a aplikaci. Současná politika zmrazování likvidity krizi spíše prohlubuje, než aby ji řešila. Je třeba přijmout komplexní vizi reforem, která položí základy nové éry měnové a finanční stability v Sýrii.

Workshop navštívil a reportáž pořídil náš damašský dopisovatel Júnus an-Násir.