Zatvrzelost muslimských exegetů a komentátorů při líčení posmrtného života a jejich přehánění při popisech pekelných muk a rajských slastí vedly k tomu, že jsme si v honbě za nebeským rájem zničili náš ráj pozemský.

Obrazy ráje neboli zahrad Edenu se svým pojetím povahy věčného života od sebe odlišují v rámci různých monoteistických či takzvaně abrahamovských náboženství. Rozdíly lze ostatně nalézt i u odlišných směrů a sekt uvnitř jednoho náboženství. Liší se i pohledy na to, kdo si na základě dodržování jakých pravidel do ráje zaslouží vstoupit. Také nemonoteistická náboženství, jako buddhismus, hinduismus, čínský taoismus, staré incké náboženství a mnohá další, se zabývají posmrtným životem. A lidé se budou přít až do soudného dne, během kterého se budou zodpovídat ze svých skutků. Tehdy Bůh pošle lidi za hříchy, jichž se dopustili, do věčného ohně, nebo je za dobré skutky odmění rájem, v němž budou navždy blažení. Právě ona věčnost či nesmrtelnost je tím, co pro lidi činí ráj lákavějším a pekelný trest děsivějším.

Mnozí duchovní a náboženští exegeti umějí věřícím předkládat velice sugestivní obrazy ráje plného všech rozkoší a slastí za pomoci představ typických pro naše světské bytí. Obrazy pekelných muk se zase opírají o symbolická a deklarativní znamení ze svatých knih. V tomto článku nás primárně zajímá pojetí ráje mezi muslimy, které je velmi specifické a vnitřně diferenciované vzhledem k velkému počtu islámských směrů. Dle různých vyprávění islámský Prorok slíbil, že se jeho následovníci rozdělí do tři a sedmdesáti sekt, z nichž spásy dojde jediná, zatímco osudem ostatních bude věčný plamen. Toto podání nicméně ignoruje Prorokův hadíth, v němž popisuje svoji noční cestu (al-isrá) a vystoupání do nebes (al-miʽrádž), kde mu Všemohoucí Bůh pravil, že muslimové budou v den zmrtvýchvstání rozděleni na dvě části, přičemž jednu Bůh uvede do ráje ze své milosti, zatímco druhá vstoupí díky přímluvě Proroka.

Víra v existenci ráje je součástí víry v soudný den, přičemž se jedná o jeden ze šesti pilířů víry v islámu. Ráj je příbytkem blaženosti, v němž není nedostatku, ani neštěstí. Pro lidskou mysl je tato blaženost nepředstavitelná, jak řekl Bůh ve svatém hadíthu: „To, co jsem připravil pro své spravedlivé služebníky, žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo a žádné srdce nezažilo.“

Muslimové rovněž věří, že se do ráje nikdo nedostane pouze svými skutky, leda z Boží milosti a milosrdenství. Prorok pravil: „Nikdo nevstoupí do ráje pouze svými skutky.“ Zeptali se: „Ani ty, Posle Boží?“ Odpověděl: „Ani já, pokud mě Bůh nepožehná svou milostí a milosrdenstvím.“

Muslimské pojetí ráje se výrazně liší od pojetí křesťanského, neboť v křesťanství se lidé v nebi nežení a nevdávají, ale spíše svojí existencí připomínají anděly. Muslimové oproti tomu věří, že budou mít tolik manželek a rajských panen, kolik si jen budou přát. Půjde o nekonečné, pozemským časem neomezené sexuální potěšení, při kterém bude mužům dána legendární potence a ženám neúnavnost. Po každém aktu se vrátí jako panny v podobě krásných žen bez toho, aniž by na rozdíl od žen pozemských potřebovaly kosmetické zákroky. Muslimky budou v ráji provdány za své pozemské manžely, pokud byly vdány více než jednou, pak za posledního z manželů. Svobodné či rozvedené ženě Bůh vybere nebeského manžela, jak různě vypráví Muslim a al-Albání. Jestliže většinu obyvatel ohně tvoří ženy, jak je uvedeno v hadíthech, pak muslimky vstoupí do pekla a vzápětí budou díky vyznání víry odeslány do ráje, kde budou pokládány za krásné panny a Bůh je provdá.

Dle Anase Prorok pravil: „Věřícímu bude v ráji dána síla při pohlavním styku“. Zeptali se: „Ó, Posle Boží, bude toho schopen?“ Odpověděl: „Bude mu dána síla sta.“ Tak vypráví at-Tirmidhí. Dle Zajda bin Arqama řekl Posel Boží – ať mu Bůh žehná a dá mu mír –, že: „lidé ráje budou mít sílu sta v jídle, pití, touze a sexuálním styku“. Muž z řad židů pravil: „ten, jenž jí a pije, bude vykonávat potřebu?“ Posel Boží pravil: „potřebou mu bude pižmo vycházející z jeho kůže.“[1] Tak vypráví Ahmad a ad-Dáramí.

V charakteristice obyvatel ráje bylo exegety zmíněno, že první skupina, která vstoupí do ráje, bude mít podobu měsíce v úplňku, čímž naznačují jejich krásu a jas jejich tváři, kdy budou obrazem našeho pána Josefa – mír s ním –, jemuž Bůh dal polovinu dobroty a polovinu krásy. Dílem Boží moudrosti je, že všichni lidé v ráji budou v jedné podobě, aby se nikdo nelišil od ostatních a nikdo se nepovažoval za krásnějšího. V ráji nebude závisti, smutku, ani slabosti. Výška lidí bude stejná jako výška našeho pána Adama – mír a Boží požehnání s ním –, která činila šedesát loktů, přičemž jeden loket se rovná čtyři a šedesáti centimetrům.

Pokud jde o jejich věk, když vstoupí do ráje, budou věku našeho pána Ježíše – mír a Boží požehnání s ním –, když jej Bůh vzkřísil a bylo mu třiatřicet let.  V nebi není stáří a všichni budou v mladém věku. Jejich těla i tváře budou hladké, jejich oči budou zčerněny kohlem, jenž je ozdobí a zkrášlí. Lidé ráje nebudou močit ani kálet, ale vše vyloučí do vzduchu jako pižmo. Všemohoucí Bůh zvýší sílu jejich těl a jejich tužeb, aby mohli pokračovat ve věčné blaženosti a nekonečné rozkoši. Nebudou spát, neboť spánek je malou smrtí a v ráji, jak známo, smrti není.

Všechny výše uvedené obrazy nebeské blaženosti vycházejí z bezpočtu zpráv, v nichž se mísí správné se špatným a pravda se lží o Bohu a jeho Poslu. Z nebe se stává sen, pro jehož dosažení stojí za to zemřít. Věřící touží stát se mučedníky, protože mučedníci, jak známo, vstupují do ráje jako první. Zemřít jako mučedník vyžaduje vyslyšet výzvy k džihádu, protože není mučednictví bez džihádu. Duchovní a náboženští předáci vyzývají k džihádu a vyhlašují, že ten, kdo padne mučednickou smrtí na bitevním poli, vstoupí do ráje, aniž by se musel zpovídat ze svých skutků.

Pro válku v Sýrii byly typické výzvy k džihádu proti Syrské arabské armádě, které muslimské mládeži na celém světě adresovali vůdci různých teroristických organizací označovaných jako al-Qáʽida, Muslimské bratrstvo, wahhábismus a další uskupení politického islámu. Extrémisté z celého světa tyto výzvy přijímali v naději, že dosáhnou ráje a budou si užívat rajských panen při realizaci amerického projektu z hlavy Bernarda Lewise na rozbití zemí regionu (projekt „Nový Blízký východ“)[2] a toho, co nazývají „čistou válkou“.[3] Amerika vede své války prostřednictví zástupných armád v mimořádně špinavé formě a využívá při tom prostředků rozeštvávání společností a rozdmýchávání náboženských a sektářských rozdílů. Pod americkým řízením vznikl v Sýrii „kreativní chaos“ prostřednictvím těchto džihádistů snažících se přesvědčit nevědomé, že jim jde o nápravu islámu a navrácení slávy muslimům ve „správně vedeném“ chalífátu.

Viděli jsme, jak kazatelé těchto skupin ze Saúdské Arábie a dalších zemí podněcují k zabíjení všech, kdo se odlišují od jejich pojetí náboženství, a byli jsme svědky zločinů příčících se lidskosti. Nemůžeme konstatovat jinak, než že tyto džihádisty poháněly přísliby posmrtného života v ráji, kvůli nimž byl spálen náš pozemský syrský ráj. Jsou bezpochyby hrozbou pro celé lidstvo a boj syrské armády proti těmto skupinám není jen obranou Sýrie, ale je obranou humanity jako takové.

[1] https://dorar.net/hadith/sharh/147555

[2] https://www.youtube.com/watch?v=yazYXVlwp0E

[3] https://www.ommahwahda.com/%D8%A7%D9%84%D8%AD%D8%B1%D8%A8-%D8%A7%D9%84%D8%A3%D9%85%D8%B1%D9%8A%D9%83%D9%8A%D8%A9-%D8%A7%D9%84%D9%86%D8%B8%D9%8A%D9%81%D8%A9-%D8%A3%D8%B3%D8%B7%D9%88%D8%B1%D8%A9-%D8%A7%D9%84%D8%B9/