Z jedné strany se v současné Sýrii konají spontánní diskusní setkání, vznikají občanské platformy a je přítomna zjevná snaha o obhájení sekulárního rázu země. Na druhou stranu jsou však přítomny opodstatněné důvody se domnívat, že další vývoj bude směřovat podle přesně promyšleného plánu, v jehož rámci se občanská společnost bude výhledově angažovat jen velmi omezeně.

• Islamistické frakce, zejména dominantní HTS, jsou pod zřetelnou patronací Turecka, případně dalších sunnitsko-muslimských sponzorů
• Na druhé straně tzv. občanská společnost, tedy kdokoli od sekulárů až po mírnější frakce aktivní sunnitské opozice, je tvořena roztříštěnými skupinami
• Určitým třetí faktorem, který zatím do rozhodování uvnitř Sýrie šířeji nezasahuje, je v zahraničí sídlící opozice; ta, jak se zdá, dosud především vyčkává

Z dob mezinárodního konfliktu uvaleného na Sýrii, stejně jako ze stále trvajícího období nestandardní situace dlouhodobých nespravedlivých sankcí si země odnesla některé negativní jevy a skutečnosti, které se dotkly i fungování státu a jeho aparátu. Nyní konečně přichází období k jejich odbourání a znovunastavení plně funkčního stavu.

• Během konfliktu byly různí „profitéři“ či ekonomičtí „fixeři“ sice nevítaným, ale tolerovaným jevem; toto období nyní končí
• Narovnání přichází svrchu, a to především z iniciativy prezidenta Asada, s naplňováním zejména prostřednictvím strany Baas
• Nejen symbolickým, ale hlavně reálným předělem bylo v tomto směru jmenování nového vedení strany v květnu letošního roku

Libanonská centrální banka plní roli podobnou jako většina centrálních bank na světě, určitá specifika nicméně existují, a to jak kvůli vše prostupujícímu různorodému konfesnímu složení země, tak z důvodů poměrně nedávné reorganizace jejího fungování.

• Jak historicky, tak během funkčního období bývalého guvernéra Rijáda Salámy bylo prioritou BDL udržení kurzové stability libanonské měny
• Během finanční krize započavší roku 2019 se priority částečně posunuly k vyvažující a stabilizující úloze, cílící na zkrocení inflace
• S příchodem nového guvernéra, Wasíma Mansúrího, započalo období hlavní prioritizace v podobě funkčnosti centrální banky jako takové

Jak už jsme naznačovali v několika posledních avízech, Sýrie se, do značné míry pod vlivem očekávání zásadnější regionální stabilizace, odhodlala k mnoha objektivně potřebným reformám jak státní správy, tak ekonomické povahy.

• Našim čtenářům přináším přehled těch nejdůležitějších kroků, které budou mít praktický dopad na další vývoj v zemi
• Veškeré body jsou komentovány, a to nejen co do jejich kontextu, ale i co do vyhodnocení jejich reálné důležitosti
• Přes záslužnou práci vládního týmu zbyde stále co napravovat zejména na úrovni přebujelé státní byrokracie a nepotismu

Libanonský bankovní sektor čelí dvěma druhům základních obtíží, a to nedůvěře klientů a několika typologicky odlišným, ale prolínajícím se sporům na samotné libanonské půdě.

• Zatímco bankovní účty v libanonských lirách jakž takž fungují, dolarové si v plné míře stále ještě nezískaly zpět potřebnou důvěru klientů
• Vyřešený není ani spor či diskuse o tom, kdo, jak a do jaké míry má hradit ztráty vkladatelů, vyvedené ze země během let 2018 až 2020
• Krom stávajících neshod panuje dlouhodobé napětí mezi libanonskou vládou, centrální bankou a cechem ABL zastupujícím banky

Po sérii zátěžových zkoušek se již tak silně zadlužený libanonský stát ocitl v situaci, kdy prakticky nepřetržitě stojí před zásadním rozhodnutím – jaké množství služeb zajišťovat ze svého titulu sám, a které z povinností na ně přesunout.

• Silné zadlužení státu nedovolí dosáhnout dalších půjček, které nicméně z dlouhodobého hlediska stejně nejsou řešením
• Stát tak pro občany zajišťuje jen nejzákladnější potřeby a provoz, v ostatním jsou lidé odkázání na soukromý sektor nebo svépomoc
• Velkou roli ve fungování země hrají i nadále remitendy libanonských krajanů dlouhodobě žijících a vydělávajících v zahraničí

Syrská vláda společně s hlavními státními energetickými, těžebními, petrochemickými a zpracovatelskými podniky pracuje na obnovení, udržení a dalším rozvoji páteřní energetické infrastruktury klíčově nutné pro chod země. Ve hře je i pokračující export elektrické energie, stejně jako zprovoznění již předjednaného projektu dodávek plynu z Egypta.

• V posledních letech byla Sýrie schopna obnovit výroby podstatné části elektřiny nutně potřebné k provozu
• Nejde jen o provoz samotných elektráren, ale i související těžbu surovin pro výrobu elektrické energie
• Obnova páteřních infrastruktur země včetně posílení role státu byla i jednou z priorit ruské pomoci Sýrii

Zaznívají – zejména paleopravicové – názory, že bychom se měli v krizi uskrovnit, a hlavně se postarat sami o sebe. Nesmysl. Člověk si na to, aby mu pomohly překonat těžké časy, vytvořil společenské instituce. Nejen pojišťovny, ale i školy, nemocnice a další.

Jejich společným jmenovatelem je minimalizace nežádoucích nepředvídatelností, tj. vnesení (pocitu) řádu do chaosu. Tedy i toho, že když se něco stane, je tu instituce – pojišťovna, nemocnice, stát. Ten je na jedné straně určitým druhotným správcem všech ostatních institucí, na druhé straně (aspoň u nás) náčelníkem tlupy, který by měl být v demokratické společnosti lidem vymiškován natolik, aby sice pomáhal a garantoval, ale neškodil.

Ač je tedy stát určitý kompromisní výsledek průběžného spontánního plebiscitu, neznamená to, že by měl být jaksi z definice např. „pravicově štíhlý“ nebo naopak „opatrovatelsky tučný“ apod. Podle mě by v první řadě neměl škodit, vnucovat a šikanovat tam, kde o to nikdo normální nestojí, zároveň by měl být určitě schopen pomoct, vést a ochraňovat tam, kde to je třeba.

Tedy znovu: očekáváním občanů od státu je (nebo by aspoň mělo být) zúročování do něj vloženého skutečného (tj. daňového) i sociálního kapitálu tak, aby ten každému jednomu pomáhal k jedné zásadní věci – aby se pro něj tím či oním způsobem nepředvídatelný, a potenciálně tedy nebezpečný či psychicky obtížně zvládatelný „chaos“ změnil na prostředí, kde se znovu bude cítit v klidu a bezpečně; tedy, mimo jiné, opět i v co největší harmonii své mysli, slov i činů.

Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group.

Zatímco na Západě začíná být přítomnost šílenců ve státním aparátu standardem, jsou státy, kde je pořád normou jak dodržování pravidel, tak jednání v souladu s protokolem i základní důstojností.

Na „bohatém“ Západě se v posledních desítiletích nepozorovaně setřel rozdíl mezi popkulturou a politikou. Díky médiím se zmenšila „nedostupnost“ politiků, zároveň ti úměrně tomu začali cítit potřebu stylizovat se do celebrit. Někde dokonce platí, že kdo není cool ve volební kampani, jako by nebyl. Není divu, že (v samotném UK nepříliš populární) Trussová tak po Johnsonovi působí jako esence konzervativismu.

Srovnáme-li tento stav se Sýrií (ale, dlužno podotknout, i mnoha dalšími státy toho, co Západ se zvláštní oblibou vnímá, označuje a sankcionuje jako určitý „alternativní“ svět), lze konstatovat, že v Damašku sídlící vláda i „stát“ se svých rolí ujímají s podstatně větší grácií. Ať již jde o „starší“ politickou generaci typu (zesnulého) Muallima, stále činných Miqdáda či Ša´bánové, nebo o „mladší“ nástupce, lze dlouhodobě ocenit jak vážnost, tak konzistenci, zodpovědnost a profesionalitu, s jakou se výkonu svých povinností ujímají. Kontrast to nabízí mimo jiné již v porovnání se sousedním Libanonem: zde se „vinou“ (selhavší, neboť stejně konfesní, „klanové“) demokracie politici, až na výjimky, chovají jako úřednické figurky – zatímco funkci vážnost budícího elementu státní povahy zde supluje organizace Hizballáh.

Toto vše dost možná nepřímo ukazuje i na podstatnější věc: opravdovým vládcem je ten, kdo bere výkon své funkce adekvátně vážně. Voltairovo „chceš-li zjistit, kdo ti vládne, zjisti si, koho nemůžeš kritizovat“, by se tak dalo parafrázovat i jinak – třeba tak, že „skutečně vládne ten, kdo se podle toho i chová.“

Jinými slovy: bere-li kdokoli výkon státnické či se státem svázané funkce příliš „na pohodu“ (resp. působí-li jako klaun, který nemá co ztratit), nepůjde velmi pravděpodobně o opravdového státníka – jako spíš o front face svých sponzorů; jenž ví, že po skončení čtyřletého „demokratického“ období hájení se v případě neúspěchu bude moci být „uklizen“ zase někam jinam.

Ondřej Krátký, RebuildSyria.cz / Dealtrade Group.