Pokud říkám solitér, nemíním tím objekt s přidanou estetickou hodnotou někde na zahradě či v galerii, ale vskutku umělce jako originál. Fádího Awajjida z Homsu znám už skoro deset let, a měl jsem tak možnost prožít s ním dost z jeho výtvarného vývoje, zrání, katarzí, vzestupů, ale i občasných zabočení do slepých uliček. Bez omylů by ale nebylo umělců, a jestli někde platí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, tak je to tady.
Kolem let 2009 – 2010 v Homsu ještě fungoval a celkem slušně se rozvíjel volný umělecký spolek a já se náhodou dostal na jednu z jejich výstav. Jestli mě něco na pracích místních výtvarníků zaujalo, tak to byla určitá nevinná upřímnost jejich tvorby a obecně pozitivní nádech námětů – to docela dobře reflektovalo i náladu tehdejší Sýrie (tedy aspoň té rozumnější části z ní). Nebyla to rafinovaně primitivistická oslava života ve stylu Nika Pirosmaniho, stejně daleko to mělo například k syrové české naivitě typu Ringo Čecha – ačkoli s oběma extrémy to mělo po formální stránce něco společného. Ta inspirace barvami, impresí a v některých případech až fauvismem, s (vědomě či nevědomě) naivistickým zpracováním jako formou, která měla možná někde cíleně, někde intuitivně podtrhovat nekonfliktní obsahovou linku, byla v té době celkem populární. Tím samozřejmě netvrdím, že všichni autoři byli řemeslně mistři; přesto to mělo něco do sebe.
Námětově se to točilo kolem poměrně jednoduchých všednodenních námětů (rodina, příroda, venkov, domov atp.), které byly ovšem v Levantě vždycky téma. Zajímavý je i kontext dané doby – zatímco tady mluvíme o ryze lokální umělecké tvorbě, byl už tenkrát Damašek plný výtvorů lidí jako Omrán Júnis nebo Humám as-Sajjid (naproti tomu Chálid Takrití, Ammár al-Bajk a další původem syrské umělecké osobnosti světového významu už tehdy standardně vystavovali a v podstatě i dlouhodobě žili mimo domov). Díla syrských autorů tehdy začala představovat zajímavou investici, která měla potenciál zhodnocení 20 – 30% ročně, to vše podpořené dlouhodobě stabilním vzestupem elitní umělecké scény v Bejrútu, stejně jako opravdovým boomem hlavně abstraktního umění produkovaného a draženého v Zálivu, tzn. hlavně v dubajské galerii Ajjám (www.ayyamgallery.com), ale i jinde.
Tohle byl stav, za kterého jsem Fádího poznal – jeho produkce tenkrát ještě nijak nevybočovala z limitů okresní homské ligy. Když jsme se po letech potkali v Bejrútu, o to víc mě překvapil obrovský posun, který jak jeho tvorba, tak přístup k umění doznaly. Řemeslně se vypracoval na precizního výtvarníka, námětově se vyprofiloval do něčeho, co bych pracovně nazval „velkoformátním miniaturistou“ – přestože rozměrově nejde pod 50 / 60 cm (přičemž prakticky všechny kusy nové série mají cca 120 / 170) jeho doménou je kaligrafické ztvárnění určitých elementárních, až „komorních“ momentů, resp. klíčových okamžiků lidské historie, filozofie, myšlení, vědy a dalších domén lidské činnosti, ve zkratce přelomových momentů vnějšího i duchovního světa.
Co osobně vnímám jako vynikající, je to, do jaké míry se mu podařilo nakombinovat víc vstupů takovým způsobem, aby výstupem byla zcela unikátní umělecká osobnost, přes kterou prochází inspirace naprosto přirozeně a bez větší pomoci nějaké širší kumštýřské skupiny si razí vyloženě vlastní cestu. Fádí často pracuje s přiznanými inspiracemi a náměty (ale: kdo ne, resp. kde inspirace začíná a kde končí atp.?), dokázal se ale propracovat až do stadia, kdy mu po fortelné stránce není co vytknout, zároveň námětově dělá věci, se kterými zatím nikdo jiný nepřišel. Nicméně jednou vidět je lepší než stokrát číst, proto dávám podstatné věci k nahlédnutí v galerii. Každá z nich je integrální součástí větší série a většinou to potřebuje lehké zasvěcení do kontextu – od toho jsem ale v případě zájmu pochopitelně k dispozici.
Fádí Awajjid: 39 let, původem z Homsu v Sýrii. Nyní žije v Bejrútu, je nezávislým umělcem – výtvarníkem se specializací na rozměrná plátna. Je autorem několika ucelených tematických sérií (kaligrafická zpodobnění momentů historie vědy, kaligrafická / abstraktní zpodobnění citátů západních a orientálních myslitelů a filozofů). Vyučuje arabskou kaligrafii, vystavuje v Libanonu (spolupráce s galeriemi především v Beirut Souks).
