Íflín al-Mustafá: Proč dosud neodstartovala obnova Sýrie?

Je pochopitelné, může-li někomu obnova Sýrie připomínat manželku inspektora Columba, o které se pořád mluví, ale nikdo ji nikdy neviděl. Ano, bonmotické žertíky se z daného námětu dají dělat snadno, firmám natěšeným na rekonstrukční práce ovšem ze současné nejistoty dvakrát do smíchu není. Abychom zjistili, je-li věc skutečným mystériem, anebo jde-li spíš o sérii zacyklených a navzájem se podmiňujících (reálných) důvodů či důsledků, požádali jsme o stručnou analýzu příslušného kontextu naši korespondentku Íflín al-Mustafá:

Konflikt v Sýrii pokračuje sedmým rokem a jeho výsledkem je přibližně pět milionů uprchlíků, přes 400 tisíc mrtvých a škody na infrastruktuře odhadované na více než 200 miliard dolarů.

Tato smutná statistika nutí mezinárodní organizace zahrnout program financování obnovy této země do své agendy. Přesto však nelze říci, že by v tomto ohledu Sýrie přitáhla skutečně rozsáhlou mezinárodní pozornost, pomineme-li místní mediální a reklamní propagaci, jež prezentuje zájemcům o participaci na rekonstrukci různé investiční projekty. V rámci této propagace byl nejzásadnější 59. ročník Mezinárodního veletrhu v Damašku, jenž se po pětileté pauze uskutečnil ve veletržním areálu na jižním předměstí metropole nedaleko mezinárodního letiště. Akce, jíž se zúčastnily ruské, íránské, čínské, ale i evropské společnosti, byla prezentována coby důkaz vítězství ve válce.

Válka sice stále neutichla, to však nezabránilo syrské vládě, aby mluvila o procesu obnovy a o roli spojeneckých zemí jako je Rusko, Írán a Čína v ní, ba těmto zemím k jejich účasti poskytovala významné pobídky.

Na počátku září tak syrská vláda podepsala s Íránem dohodu o obnově zničené elektrické sítě v Sýrii. Taktéž syrský velvyslanec v Číně jednal o obnově velkých ropných polí na východě země a o prominentním postavení čínských podniků při rekonstrukci.  Nejinak je tomu v případě Ruska, o jehož významné úloze při obnově Sýrie není pochyb.

Je ale obtížné mluvit o procesu rekonstrukce v momentě, kdy je syrský stát finančně vyčerpán. Není dokonce ani jasné, jak se mu mohlo podařit po dobu šesti let financovat válku bez externí podpory, s výjimkou toho že Írán prostřednictvím svých úvěrů poskytl přinejmenším 8 miliard dolarů. Na druhé straně rozpočet na rok 2018 se blíží 3 bilionům syrských liber (SYP), což se při směnném kurzu 500 SYP za dolar rovná ekvivalentu 6 miliard dolarů.

Zde jsou hlavní důvody, proč dosud neodstartoval proces rekonstrukce Sýrie:

• Zpoždění při vydávání právních předpisů a ekonomických zákonů souvisejících s mechanismy rekonstrukce a investic

Primárně nelze spoléhat pouze na mediální propagandu či pořádání konferencí a veletrhů zaměřených na rekonstrukci země bez přijetí moderní ekonomické legislativy odpovídající aktuálním podmínkám, zvláště když vláda na počátku roku oznámila, že rozvíjí úpravy současného investičního zákona. Ty zůstaly ale nanejvýše ve fázi rozpracovaných studií, což zapříčinilo váhavost mnoha zahraničních investorů při vstupu do procesu rekonstrukce.

• Absence jasného a komplexního plánu pro primární oblasti vyžadující rekonstrukci

Syrská vláda zahájila reorganizaci a rekonstrukci oblastí, které nebyly poničeny válkou – příkladem je oblast Basátín ar-Rází (Rázího zahrady) – a s poválečnou obnovou Sýrie přímo nesouvisí. Oproti tomu si vláda počíná značně nesměle a zdrženlivě v oblastech a městech osvobozených od teroristů, jakými jsou Aleppo, Homs či ar-Raqqa. Tyto oblasti dosud nemají jasný plán pro svoji rekonstrukci. Škody jsou v současnosti vyhodnocovány a oběti dostávají symbolické částky, jež mají kompenzovat jejich ztráty.

• Koncentrace na úlohu spřátelených států při rekonstrukci a ignorování ostatních zemí

Další z příčin opožděného startu rekonstrukce Sýrie je přehnané spoléhání na participaci států, jako je Írán, Rusko a Čína, a opomíjení ostatních zemí. Každý ze zmíněných tří států má své ekonomické problémy a přistupuje k procesu rekonstrukce selektivně. K tomu mezi těmito státy probíhá jisté soupeření kolem různých projektů, do kterých se chtějí zapojit a investovat do nich. To například ukazuje případ, kdy byla Íránu poskytnuta práva na těžbu fosfátů nedaleko Palmyry, aby později ve stejné oblasti začala provádět průzkum ruská společnost.

• Mezinárodní sankce proti Sýrii

V roce 2011 uvalily Spojené státy, Evropská unie a Spojené národy rozsáhlé sankce proti Sýrii. Ty zahrnují osoby působící v syrské vládě, ve státních podnicích a ve vojsku plus další osoby a soukromé společnosti s nimi nějak spojené. To omezilo možnosti Syřanů jednat se zahraničními bankami. Poté byly sankce rozšířeny na další subjekty v soukromém sektoru. Pakliže by tento stav pokračoval, bude to při rekonstrukčním úsilí představovat zásadní překážku.

• Snížení podílu investic v syrském rozpočtu na příští rok

Podíl investičních výdajů v rozpočtu na rok 2018 klesl. Syrská vláda počítá s celkovými výdaji přibližně 3,187 bilionů SYP (6,2 miliard dolarů), z čehož 2,362 bilionů SYP má jít na běžné výdaje, zatímco na investice 825 bilionů SYP (1,6 miliardy dolarů). Dalších 50 miliard SYP (100 milionů dolarů) bylo přiděleno Výboru pro obnovu. Tyto částky nemohou Sýrii zajistit schopnost financovat poválečnou obnovu, vzhledem k tomu, že válečné škody dosahují dle oficiálních statistik výše 275 miliard dolarů. Natož aby pokryly rekonstrukci celé země, tedy včetně oblastí, jichž se konflikt bezprostředně nedotkl.

• Nedosažení politického řešení mezi všemi stranami konfliktu

Rekonstrukce země nemůže začít, dokud nebude dosaženo smírného politického řešení konfliktu, jež bude garancí pro investory a jejich úvěry. Objem prostředků v Sýrii, jak státních, tak soukromých, nestačí na obnovu dvou milionů zničených domovů, vládních budov a provozů, stejně jako na opravu poškozené elektrické infrastruktury, ropného průmyslu a dalších odvětví.

Dokud nebudou překonány překážky, jež brání spuštění procesu rekonstrukce Sýrie, neměla by vláda mrhat čas a měla by se pustit do malých investic a infrastrukturních projektů, jež povedou ke zlepšení situace. Je třeba, aby vláda postupovala úměrně svým možnostem, finančně podporovala malé a střední podniky a nesměřovala celý svůj rozpočet na velké projekty typu Basátín ar-Rází či výhradně do projektů na poli turismu. Malé a střední podniky byly čím dál méně podporovány, přitom jejich financování a dosažené výsledky je možné podrobit skutečně objektivní a nezkorumpované kontrole.

Íflín al-Mustafá je syrská ekonomická novinářka a absolventka Fakulty Médií na Damašské univerzitě. Jako žurnalistka se přes 10 let věnuje novinkám a tématům, která mají klíčový vztah k syrské společnosti a Syřanům, stejně jako nejzávažnějším námětům na místní, arabské i globální úrovni. Její hlavní doménou jsou ekonomická témata, je dopisovatelkou a autorkou ekonomických pojednání pro různá média, dále časopisy al-Azmina a Researches Journal. Do arabštiny překládá ekonomické články mezinárodního významu. Je autorkou knih „Ekonomie a novinářství“ a „Krize, aneb jak si ostatní poradili se svými ekonomickými problémy“.