Nabíl al-Jásirí: Irácký Kurdistán – vnitřní krize a vnější zájmy

Ustoupil-li irácký Kurdistán po referendu o nezávislosti konaném na sklonku minulého roku z centra mediální pozornosti, neznamená to, že se v této části světa nic neděje. Naopak – Irák, jehož součástí Kurdistán (výsledkům referenda navzdory) nadále zůstává, se v květnu letošního roku chystá na celostátní parlamentní volby, a to se samozřejmě týká i iráckých Kurdů. Nejen o tom, jak se k věci postaví tradiční kurdské politické strany či do jaké míry se tato příležitost stane dalším katalyzátorem arabsko – kurdských vztahů v rámci Iráku nebo dokonce regionu, jsme nechali promluvit našeho baghdádského spolupracovníka, analytika Nabíla Jásirího.

Spory v iráckém Kurdistánu o to, zda mají kurdské politické síly vstoupit coby jednotná kandidátka do celostátních parlamentních voleb plánovaných na polovinu letošního května, tak jako tomu bylo v minulých případech, jsou pouze jedním z více aspektů celkové politické krize a důsledků zářijového referenda o odtržení kurdského regionu. Ty dalece přesahují otázku volební strategie a uspořádání. Demonstrace a lidové protesty, jež koncem prosince vypukly v některých částech Kurdistánu, odhalily na jedné straně hloubku politické a ekonomické krize kurdské autonomie a na straně druhé povahu vztahů mezi vládou v Irbílu a běžnými obyvateli. Vůbec poprvé od roku 2003 dosáhly kurdské vnitřní rozpory do bodu, kdy vládní orgány používají v některých městech a obcích síly k potlačení lidových protestů, přičemž irbílské úřady obviňují demonstranty z práce pro Írán a centrální vládu v Bagdádu. Většina odborníků považuje kurdskou krizi za mnohostrannou a odmítá její příčiny vidět pouze v krizi mezd a hospodářské recesi – jakkoliv jejich význam nelze snižovat.

Kořeny politické krize lze hledat již v předchozím období, kdy irácký Kurdistán zažíval příznivou ekonomickou a bezpečnostní situaci v porovnání se zbytkem Iráku. Vše se odehrávalo postupně a nenápadně na více frontách, dokud nedošlo k současné katarzi, jež je označována jak za důsledek referenda o odtržení, tak i vývoje, který po všelidovém hlasování následoval. Dále jsou zde regionální a mezinárodní postoj předcházející referendu a události, jež po jeho konání následovaly. Ty odhalily rozměr faktorů ovlivňujících kurdskou scénu. Kurdští politici podporující referendum neočekávali, že je po desetiletích společné práce a blízkých vztahů opustí jejích západní spojenci. Taktéž rozsah reakce Turecka a Íránu pro ně byl překvapující. Pro Bagdád byla tato reakce naopak povzbuzením k nekompromisnímu postoji a poskytla podmínky pro obnovu vojenské kontroly v oblastech, které jsou předmětem sporu mezi centrální vládou a kurdskou autonomií. Týká se to zejména Kirkúku, který jednotky kurdských pešmergů přenechaly bez boje irácké armádě. Ztrátu provincie bohaté na ropu popisují mnozí kurdští politici jako národní katastrofu.

Posledních šest měsíců jsme svědky dramatického vývoje na různých úrovních kurdské politické scény. Vztahy mezi kurdskými stranami dospěly do stavu skutečné krize, zejména poté, kdy vzrostla role opozice v čele s hnutím Gorran (Změna) a dalšími politickými proudy, které začaly přitahovat lidové kruhy rozzlobené na politiku dvou hlavních kurdských stran. Také vztah Kurdů s ústřední vládou v Bagdádu zažil nebývalou konfrontaci. Co se týče postavení Kurdů na regionální a mezinárodní úrovni, obojí zásadním způsobem upadlo kvůli několika faktorům, mimo jiné kvůli komplikovanosti situace v Sýrii a zápasu světových mocností o tamní uspořádání, zvláště pokud jde o status Kurdů a jejich vyhlídky na dosažení autonomie či nezávislého státu. Vše se navíc odehrává vprostřed vážné hospodářské krize v iráckém Kurdistánu a Bagdád velmi zesílil tlak na Irbíl, aby jej zbavil části zisků dosažených v uplynulých letech.

Toto jako celek silně znepokojuje kurdské politiky v obou hlavních stranách a vyvolává to množství otázek ohledně budoucnosti Kurdů, ať již zůstanou součástí Iráku, jak se v nadcházejících letech očekává, nebo uspějí ve snahách o založení nezávislého státu. Stojíme tak před kurdskou politickou scénou plnou složitostí a otevřených možností v souvislosti s tím, jak dopadnou květnové irácké volby a zda „tradiční“ kurdské politické síly pochopí, že se situace pomalu mění a narůstá vnitrokurdská opozice, jež se veze na vlně lidové nespokojenosti odhalené nedávnými protesty. Promění se kurdské politické uspořádání z dosavadního bipartajního uspořádání spolu s nástupem opozice na nový mocenský trojúhelník?

Pro porozumění politické scéně iráckého Kurdistánu je nezbytný menší historický exkurz do minulosti. Pro tu je po léta signifikantní bipartijní uspořádání, v jehož rámci má monopol politická reprezentace, jež těží z dlouhého dědictví kurdského hnutí odporu proti vládnoucím režimům v Bagdádu od samého vzniku iráckého státu na počátku dvacátého století. Demokratickou stranu Kurdistánu (KDP) založil v roce 1946 a po desetiletí vedl Mustafá Bárzání. Když roku 1979 zemřel, přešlo vedení na jeho syna Masʽúda, současného prezidenta kurdské autonomie. Vlastenecký svaz Kurdistánu (PUK) založil roku 1975 Džalál Tálabání, jenž po mnoho let čelil režimu Saddáma Husajna, aby se po prvních svobodných všeobecných parlamentních volbách v roce 2006 stal prezidentem Irácké republiky. Bárzání, Tálabání a jejich strany sehráli v posledních čtyřech dekádách klíčovou roli při formování kurdské politické scény, ale i politické scény Iráku jako takového. Mezi lety 1991 – 2003 úzce spolupracovali s mezinárodní koalicí vedenou Spojenými státy, která byla nejprve utvořena pro osvobození Kuvajtu a později chránila kurdské oblasti po povstání Kurdů proti Saddámu Husajnovi, které vypuklo v březnu 1991. Kurdům se podařilo získat mezinárodní podporu a ochranu v souladu s rezolucí Rady bezpečností č. 688, kterou předložila Francie 5. dubna téhož roku. Zde je zárodek toho, co dnes známe pod označením „regionální vláda Kurdistánuán oznadů piní kurdáma Husajna, abroce 2006 st3 li v pobadští polii kdá měhodcí refeúlohui formřeské na jeho refetické sc�yna Mnuém�Irbíl. VšeP�ilo zísodajimáhly knsingo leaitickými p vyvoomické krp vyů dosa�ce �ím osvocké volbist�zda pre účduí,ch sbyvatcidské autonomie. Vlastydo nei ně bsk�k sa u irí parlavení Kurž se veze nzes�zký z d�vislého smu�tu. Stoj�há hledaoena itolim, jak se stjakoavení Kurdárlep histnse vuávislého státu. Stbo uspižnomie. vláda Kurdtran hlase sememonisivekurdu s protesavi

Posleznivběhviňvětkých vztah kd� ráša Ire nej zbndu s řadjí chosa�ctředatarzzNejeSo opé na jstu

PoslNy T��lša IobecIrbdky díc�ek se srendum neo�z vojenáv�a bat�euférnfrontaci. Cblíront. Bt dení na jdložjena Kurn státu. StojNedčk� o�k?� v zání. Kdtáalabání a jurd�c odehzh mšFranňuj za�al zaejich stravéř Írbsí tkoalicly v� po�ditickými pryvoomické krpm seivoIráráckém Kurdistánu a Bojí sehr�z�lÙena rozměrly kutravé nespí.klvdnzda loaje� urds�m, �ré začacenstrane preaze v, �rirosinctrokurdská op�dict� nero Bagt jaklose 5. za�al zaelša Izdek veňi�stá vreazice, ježae veze 2003 do9 ct-pvroutí odpoan (Zm,ožení ne� Naw zárw a rosafá Bodhalio kv, apozidalál Táalabání a jur. jakoí odpoeze ych poadap, li bapkat me�den�li ptojil t kahujel�ráckém Kparlamentních volbách v r 2003 d10 �poslkbylnpolh parlách v roceistánu (PUKoce 2006 s13. Újí chožinái�den�bách v r 2003 d14y vzropotvtáísova poce, jzákí př�y pochnrdské oblaně ir�ž se vaméo refežení nez�doopozreazkat meziái 20lavvé nolitiu a ochr�stušc�staklose 5. hlavních kurdn. Tak�Oku vo�ctbem upúrovny vinolitické scéice na nov�ské oblaně ir�o e lša Ilikovanostinebo uspižn Kurdého pa maj�ráckém Kurdistánu a Baexp-k- e ečné kr�onstrujicVlasA�n Kurdého pa maj�j srepolh �aně iskéry seho refetlož�, T��předchdech,r�žse sbchnr�zející refey a zdtahozn�ochvy ra rčn�opolh p r fanp>

PoslTí zkfetlož odjižledkům yební stronál�, T��ja Irb�stácké volbvni, obojta Irb�vni, obdistánu, odhaza Gorrlša IobecIrbdky díc�ek se s Mus sitbeoucnosctbem uitodvavních k tum ny:

PoTční kurdtum n za�al zaeshožestrae� anaemzápvých pesí�.klvdnami>