Nabíl al-Jásirí: Iráčtí šíité v období transformace

Přinášíme druhou část určitého „úvodníku“ k našim vstupům týkajícím se letošních iráckých voleb. Nabíl al-Jásirí za využití retrospektivního popisu geneze post-Saddámovské irácké šíy vysvětluje, proč bychom aktuálně neměli počítat s velkou změnu v konfesních přístupech k politickým preferencím. Ač se může nejednou zdát, že v Iráku existují elementy zasazující se o sekulárnější přístup v duchu určité občanské společnosti či na základě zásluh té které osobnosti, nelze v tomto ohledu s největší pravděpodobností stále ještě očekávat jakýkoli výraznější odklon od tradičního kurzu.

V uplynulých patnácti letech prokázala většina šíitských politických sil v Iráku schopnost velké míry konsenzu v řadě oblastí veřejné politiky, čímž bylo zajištěno pokračování šíitské vůdčí role v novém politickém systému. Šíité pro sebe monopolizovali nejvyšší exekutivní post předsedy vlády – vrchního velitele ozbrojených sil a udrželi největší parlamentní blok, jenž jim zajistil dominantní postavení v legislativě. Vedle toho si přisvojili mnoho významných vedoucích a administrativních funkcí na ministerstvech, ve vládních institucích či ve vojenských a bezpečnostních složkách. Ani tento „mandátní“ konsenzus však nedokázal zabránit ostrým rozporům, jež se objevily po zahájení nového politického procesu v zemi v roce 2003 a jež gradovaly do té míry, že se některé šíitské síly zapojily do vzájemných ozbrojených střetů, jako tomu bylo v případě konfrontace stoupenců Muqtady as-Sadra s vládními silami podléhajícími bývalému premiérovi Núrímu al-Málikímu v roce 2007. Navzdory „mandátnímu“ konsenzu mezi hlavními politickými silami nebyla šíitská pozice jednotná na bázi politické reprezentace a lidových vrstev. Důvody pro to lze spatřovat v mnohosti šíitských náboženských autorit (mardžaʽ taqlíd), rozmanitosti politických a náboženských loajalit a lišícím se postoji různých šíitských proudů v klíčových otázkách. Spory dominovaly šíitskému sektoru na politické i lidové úrovni od roku 2003 a lze očekávat, že budou i nadále přetrvávat, pokud nezmizí faktory a důvody, jež k nim vedou. Šíitská politická zkušenost v Iráku prošla v éře nového režimu řadou zásadních proměn a v tomto kontextu se jeví parlamentní volby, jež jsou plánovány na polovinu května tohoto roku, jako důležité, ba osudové. Je tomu zvláště ve světle rostoucí možnosti, že dojde k částečné změně pravidel hry na irácké politické scéně obecně a v šíitském bloku zvláště. Spekulace o tom, kdo se v květnu 2018 stane šíitským lídrem, se stávají stále naléhavějšími zejména s výskytem nových proměnných na šíitské scéně, jež mohou tak či onak změnit některé z iráckých politických rovnic. Pro porozumění povaze těchto šíitských proměnných a jejich očekávanému vlivu na iráckou politickou scénu je nutné zmínit několik zásadních skutečností:

• Do voleb aktivně zasáhnou nové síly, jež se v Iráku objevily během války proti Islámskému státu, jako jsou šíitské milice Asáʼib ahl al-Haqq (Liga spravedlivých) a Katáʼib Hizballáh (Brigády Strany Boží). Jde o milice blízké Íránu, jež byly utvořeny k boji proti americkým silám před rokem 2011, poté odešly bojovat do Sýrie a po pádu Mosulu v roce 2014 se zapojily do boje proti Islámskému státu. Sehrály důležitou roli při znovuzískání mnohých iráckých měst po boku pravidelných režimních ozbrojených sil. V současnosti se vedle vojenského aspektu snaží zdůrazňovat i své politické ambice. Vedle nich zde jsou i další politické proudy, jež se recentně zformovaly z některých složek Jednotek lidové mobilizace (al-Hašd aš-šaʽbí, PMU). Všechny tyto proudy mají vojenské zázemí a věří, že mají příležitost hrát novou politickou úlohu, pro kterou budou těžit z lidové podpory, již získaly v průběhu války proti Islámskému státu za svůj příspěvek k osvobození iráckého území. Je třeba zmínit, že před rokem 2014 tyto síly buď neexistovaly, nebo neměly nikterak velkou podporu veřejnosti, jako je tomu v případě Asáʼib ahl al-Haqq a Katáʼib Hizballáh. Mluvíme tedy o nových šíitských politických silách, jež se dokázaly prosadit a v nadcházejících volbách mohou nabýt na politickém významu.
• Volbám předcházelo třináct let komplikovaných a turbulentních vztahů plných nedůvěry a roztržek mezi šíitskou populací a šíitskou vládnoucí politickou elitou. Naprostá většina šíitů v provinciích středního a jižního Iráku nadále žila ve špatných životních podmínkách, zatímco velká část jejich politických reprezentantů se trvale přesunula do „zelené zóny“ v centru Bagdádu a starala se o své osobní zájmy. Tak to hodnotí většina běžných Iráčanů. Není pochyb, že lidové hodnocení špatného výkonu politické elity může po letošních volbách vést k určité změně ve složení politických sil.
• Existují náznaky klesajícího vlivu Íránu na iráckou šíitskou politickou scénu, v čemž kromě jiného sehrává roli i vnitřní situace v Íránu. Nacházející volby budou, co se iráckých šíitů týká, pravděpodobně více odrážet změny lidových nálad a voličských tendencí, než íránský diktát.
• Mladí lidé starší osmnácti let, kteří budou letos prvovoliči, představují velký podíl obyvatelstva. Těmto lidem byly pouhé tři roky, když padl režim Saddáma Husajna, a nemají na onu dobu žádné vzpomínky. Máme zde tedy novou šíitskou generaci, jež sebou nenese dědictví minulosti. Nejspíše bude nemožné přesvědčit je starými volebními slogany a dotlačit je k hlasování pro tradiční šíitské strany čistě na emocionálním základě, aniž by byly jakkoliv zohledněny jejich aspirace a budoucnost. To představuje obrovskou výzvu pro mnoho tradičních šíitských sil.
• Po letech roztržek mezi hlavními iráckými skupinami a neblahých důsledků nábožensko-etnických konfliktů si je nyní většina Iráčanů, šíity nevyjímaje, vědoma nebezpečí plynoucího z konfesionální polarizace. To vede k tomu, že většina Iráčanů na lokální úrovni odmítá sektářský politický diskurs a neutralizuje politické subjekty, které přijímají sektářskou ideologii. V reakci na to musí politici akceptovat novou vizi akcentující vzájemnou otevřenost a nikoliv mobilizaci jednoho proti druhému
• Politika v Iráku obecně a u iráckých šíitů zvláště je stále především o osobnostech. Voliči se více starají o osoby politiků, než o volební programy. Volební hesla mohou mít všichni vesměs podobná, hlasovat se nakonec bude podle osobností.

Jakkoliv platí, že budoucí politický vývoj v Iráku je těžké predikovat, lze říci, že volby v květnu 2018 mohou být výrazně odlišné od voleb předchozích, byť zůstanou zachovány základní mocenské linie a proporce, co se týče šíitsko-sunnitsko-kurdského trojúhelníku. Očekávané změny se omezí na část politických osobností a programů v rámci těchto tří hlavních okruhů. Pokud jde o proměnné na šíitské politické scéně, dostupná data naznačují možnost výhry stávajícího premiéra Hajdara al-Abádího, jenž utvořil volební uskupení nezávislé na předsedovi vládnoucí strany, svém někdejším spojenci a současném oponentovi Núrím al-Málikím. Abádí se chce odstřihnout od dědictví Málikího éry v letech 2006 – 2014, přičemž může těžit z široké popularity, již získal díky válce proti Islámskému státu a vítězství nad ním, z relativně úspěšného rozvoje iráckých vztahů na regionální i mezinárodní úrovni i z překonání hrozby ekonomického kolapsu. Zcela zásadní je potom podpora, již Abádí v nedávné době získal od prominentního šíitského duchovního Alího as-Sístáního a také od Muqtady as-Sadra, dvou mezi šíity velice vážených osobností s rozhodujícím vlivem na definování podoby budoucí politické struktury. Pokud nedojde k zásadnímu zvratu, je Abádí nejpravděpodobnějším kandidátem na volební výhru. Neoficiální aliance Sístání-Sadr-Abádí se může stát jednou z nejdůležitějších politických rovnic pro šíitský sektor a díky postojům a vizím těchto tří postav by mohla být formulována nová šíitská politika stojící na řadě základních pilířů, z nichž jsou nejdůležitější:

• Rozšíření politické účasti a usmíření se zbytkem irácké společnosti. Podpora kultury koexistence, dodržování zásad státní suverenity a právního státu a podpora koncepci občanství založeného na rovných právech a povinnostech se zaměřením na obnovu, rozvoj a boj proti korupci.
• Otevření se vůči regionu i mezinárodnímu společenství, prosazování zásady pozitivní neutrality Iráku a posílení jeho zahraničních spojenectví. Nezasahování do stávajících i budoucích regionálních konfliktů.

Volby nicméně v žádném případě nebudou pro Abádího a jeho spojence procházkou růžovým sadem, naopak bude v příštích týdnech čelit řadě problémů. Těmi jsou především jeho protivníci v šíitském prostředí i odpůrci z ostatních politických bloků a také tlaky ze strany Íránců, kteří pečlivě sledují posuny v náladách iráckých šíitů a jejich postupný odklon od íránské osy. Jsou důvodné obavy z íránského zásahu s cílem ovlivnit průběh iráckých voleb, přičemž Teherán v Iráku disponuje účinnými nátlakovými pákami na část šíitských sil. Je nerealistické očekávat, že se Íránci jednoduše smíří s opuštěním irácké arény po patnácti letech svých politických, bezpečnostních a ekonomických investic.  Jedním z možných scénářů je íránské podněcování konfrontace mezi proíránskými milicemi a Abádího vládou na základě vládních snah o minimalizaci úlohy Jednotek lidové mobilizace a státní monopolizaci rozhodování v bezpečnostních otázkách. Íránci se též mohou snažit využít lidové nespokojenosti s některými aspekty Abádího politiky, kupříkladu s jeho nepopulárním plánem privatizace sektoru služeb či s jeho neúspěchy v boji proti korupci. Teherán má v Iráku vícero silných karet a iráčtí politici v čele z Abádím si to plně uvědomují a íránskou pozicí se důkladně zabývají. Zároveň si však též sami Íránci uvědomují, že jejich vliv v budoucím Iráku již nebude takový jako dosud kvůli změnám postojů iráckých šíitů na jedné straně a kvůli posunům v regionálních a mezinárodních vztazích na straně druhé.

Ve světle aktuálních proměn by se volby v roce 2018 v závislosti na šíitském politickém rozhodnutí mohly stát určitým bodem zlomu v moderních dějinách Iráku a jeho transformaci. Je však obtížné předpovědět k jaké volbě se nakonec iráčtí voliči a zvláště šíité přikloní.  Mentalitě Iráčanů stále dominují do značné míry náboženské, etnické a regionální emoce, v nichž hraje významnou roli politický kapitál, vliv stran, moc a média, stejně jako mnohé další vlivné faktory. To vede k závěru, že v popředí zůstanou tytéž hlavní politické síly a že hlavní struktura v liniích „šíitsko-sunnitsko-kurdského“ trojúhelníku zůstane zachována. Určité politické aspekty a přístupy se však promění v reakci na změny nálad občanů a také nastoupí nová generace mladých politiků v řadách tradičních stran. Zatímco předchozí volby v duchu fotbalového zápasu pouze sloužily k mobilizaci podporovatelů jedné strany proti podporovatelům strany druhé, nyní se voličům naskýtá vůbec první příležitost, aby stanovili svoji vlastní vizi politického směřování svého státu.

Iráčané od letošních voleb nemají přehnaná očekávání, jsou si však vědomi nutnosti pokračování politického procesu v tom či onom směru navzdory některým nedobrým výsledkům. Je jim jasné, že veškeré krize a selhání je možné řešit výhradně prostřednictvím politického procesu na bázi konsenzu všech zúčastněných aktérů. Slogany vylučující určité skupiny lidí z irácké společnosti či vyzývající ke svržení politického systému se staly pro lidi nepřijatelnými. Nepochybně tak po volbách dojde ke změnám, nelze si však z druhé strany dělat iluze o jejich rychlosti. O šíitských voličích hlasujících pro sunnitského či kurdského kandidáta bez ohledu na jeho příslušnost pouze na základě jeho osobnostních a politických kvalit budeme moci hovořit nejdříve po volbách v roce 2022, spíše však ještě později.

Nabíl al-Jásirí je irácký autor a novinář, vyjadřující se nejčastěji ke společenským a ekonomickým tématům jak své vlasti, tak regionu, ve kterém se nachází, podobně jako k širším (geo)politickým souvislostem majících svůj základ v zájmech, cílech i ambicích globálních velmocí činných v dané oblasti.