Polemika: Hlavní rámec (nové) ruské ekonomiky?

V následující studii ilustrujeme jeden z „extrémnějších“ směrů, jimiž by se eventuálně mohla dále vydat ruská ekonomika. Uvedené příklady, kalkulace i predikce jsou skutečně jen velmi hrubou skicou, jejíž hlavním smyslem je naznačit, jak může vypadat jeden ze směrů ruského ekonomického uvažování o tom, jak se ze současné situace nejenže posunout dál, ale především jak vůbec obstát v nové, nejen pro ruské odborníky do značné míry překvapivé realitě.

Ruská ekonomika se nachází v čase zásadních změn. Se zemí přerušují spolupráci globální firmy, což implikuje rozrušení většiny hlavních dodavatelsko–odběratelskách vztahů. Země je v základních oblastech soběstačná, velmi pravděpodobně ale nemá vlastní výrobu spotřebního zboží, např. (ale nejen) elektrotechnického, plně ve svých rukou. Není jasný seznam zemí, které s RF budou nadále plně ekonomicky spolupracovat, vše ale ukazuje spíš na druhý či třetí, popř. „rozvojový“ svět. Oslabuje rubl, což má negativní dopady na střední třídu, může být ale výhodou pro výrobce, zaměstnavatele a stát.

Jak už jsem naznačil dřív, lze předpokládat, že ruská ekonomika se po svém kvalitativním přerodu bude do značné míry „sinizovat“ („počínští se“). Zatímco mnohé jí v tomto jde vstříc (depreciující měna, nerostné bohatství, vysoká míra centralizace a poměrně silné represivní složky), zřejmě nejnáročnějším procesem bude přeměna (alespoň části) stávající střední třídy do pozice nevolníků. Kromě ještě nějakou dobu přetrvávajícího díky ruské expanzi na cestě k obnově „slovanského“ SSSR tak bude dříve či později nutné zapojit nejen dostatečně motivující, popř. posílenou propagandu, ale nastolit ještě důslednější společenskou hierarchii, tj. vynutit si téměř absolutní organizovanost, poddanost a poslušnost naprosté většiny lidí.

K tomu se musí nový režim neochvějně opírat o bezpečnostní složky. Aby toto bylo dosaženo, je nutná naprostá loajalita takových složek. Pro dosažení takové loajality musí být dané složky nejen samy dobře organizovány, ale především motivovány – např. materiálně či mocensky na vyšších pozicích, ideologicky, resp. „psychologicky manipulativně“ apod. na pozicích nižších.

Jakmile bude tohoto dosaženo, postaví ještě pevněji centralizovaná země svůj další rozvoj především na kombinaci příjmů zvenčí a jejich distribuce právě mezi bezpečnostní složky. Za hlavní příjmy lze předpokládat:

• (ideálně valutovou) marži vznikající prodejem lokálně získávaných, díky levné práci novodobých nevolníků levných vstupů na (vybraných) globálních trzích; za klíčový prvek pro zachování funkčnosti takto nastaveného systému pak
• způsob distribuce části těchto marží směrem ke klíčovým složkám (či osobám) represivních orgánů, stejně jako
• delegování části moci na tyto složky (či osoby).

Zkusme si na (více méně hypotetických či aspoň předpokládatelných) konkrétních údajích znázornit generování budoucích centralizovaných (a centrálně rozdělovaných) zisků, které z takového ekonomického uspořádání poplynou:

1. Podle serveru Trading Economics je ruská ekonomika vysoce závislá na exportu komodit, přičemž příjmy z prodeje ropy, ropných produktů a zemního plynu tvoří zhruba polovinu ruského federálního rozpočtu. Hlavními ruskými exporty jsou: paliva a energetické produkty (63 % celkových zásilek, z toho ropa a zemní plyn tvořily 26 % a 12 %); kovy (10 %); stroje a zařízení (7,4 %); chemické výrobky (7,4 %) a potraviny a zemědělské produkty (5 %). Hlavními exportními partnery byly: Čína (12 %), Německo (9 %), Nizozemsko (8,4 %), Itálie (5,8 %), Bělorusko (4,7 procenta), Turecko (4,4 %) a Japonsko (4,1 %). Podobné údaje přináší například i server Russia Briefing a další.

Podle stejného serveru vypadaly (celkové měsíční) exporty mezi lety 1995–2021 takto:

Podle zdroje https://www.macrotrends.net/countries/RUS/russia/exports došlo v letech 1991–2020 došlo z 69 mld USD na 379 mld USD (a na měsíční bázi latentně i výš v roce 2021), tj. zhruba o 600 %; oproti silnějším rokům pak cca o dvoj- až trojnásobek (resp. navýšení o 300–400 %). Čistě domácí produkce (suroviny, polotovary apod.) tvoří odhadem cca 50 % všeho, tj. hodnotu kolem 190 mld USD. I kdyby zbyla z této části polovina (tj, 1/4 celkových exportů – úbytek pokročilejších výrobků kvůli nedostatku dovozů, rozpadu řetězců, dále úbytek klientů, na druhé straně ale i dovozů, které negativně do celkového salda), tak stále 90-95 mld USD). Protože i další kategorie (část strojírenství, část chemie, část vojenských technologií apod.) budou fungovat, číslo přitom o něco výš (odhadem min. 120 USD, výhledově možná až 200 mld USD). Závisí také na cenách komodit, které momentálně relativně vysoké.

2. Z exportního (tj. valutově příjmového) hlediska jsou pro RF klíčové globální ceny základních jím vyvážených komodit či jejich derivátů – tj. nafty, rud, obilí apod. Dle základních údajů na serveru www.kurzy.cz tyto se mezi lety 2004 až 2022 vyvíjely následovně:

• ropa: (dlouhodobá) oscilace mezi 20–120 USD / barel; momentálně na cca 120 USD (oproti roku 2004 nárůst o cca 320 %);
• zemní plyn: (dlouhodobá) oscilace mezi 2–14 USD za BTU, momentálně lehce pod 5 USD / BTU (oproti roku 2004 nárůst o cca 100 %, cena na burze v USA, tj. bez zohlednění specifik a výhledů ruských prodejů zemního plynu do Evropy);
• (za kovy např.) měď: (dlouhodobá) oscilace 1–5 USD za libru, momentálně slabě pod 5 USD / libra (oproti roku 2004 nárůst o cca 460 %);
• pšenice: (dlouhodobá) 3,5–11 USD za bušl, momentálně cca 10,5 USD / bušl (oproti roku 2004 nárůst o cca 215 %);
• uhlí: 50–430 / tuna, momentálně slabě pod 400 USD / tuna (oproti roku 2009 pokles téměř o 700 %).

Pokud se měly aktuální cenové hladiny udržet na těchto úrovních, lze očekávat ambicióznější variantu exportních příjmů (spíš ke 200 mld USD / rok); dojde-li ovšem k propadu cen komodit, různým ústupkům vůči vlivovým teritoriím ve světě (Sýrie, Venezuela apod.), případně barterovým obchodům (státy BRICS), manažerským pochybením (na úrovni nejen ekonomiky, ale celé mocenské struktury, která bude obzvláště v následujících týdnech a měsících vystavena zatěžkávacím zkouškám), nečekaným výdajům (logistika apod.) či různým „transferovým platbám“ či „vyrovnávacím“ obchodům apod. do zahraničí (Sýrie, Středoafrická republika, Venezuela, Kuba a / či další.), lze pak příjmový součet očekávat spíš nižší.

I tak se samozřejmě stále ještě nebude jednat o čistý zisk: nezapočteny jsou stále nutné importy (nenahraditelné vstupy, nevýrobní „kapitál“ jako například léky), stejně jako klasické výrobně-kapitálové investice (do dalšího zpracování, elementy do strojírenství apod.; ačkoli dovozy do strojírenství a / či těžšího průmyslu budou do určité míry utlumeny kvůli sankcím, resp. Západem vnímaného nebezpečí / možnosti dovézt tzv. „zboží dvojího užití“ apod.).

3. Chceme-li tedy kompletnější obrázek (a alespoň elementárním včleněním těchto položek), je na prvním místě pohled na saldo (zahraničního) obchodu – tj. exporty vs. importy. Dle severu Trading Economics vypadá odpovídající graf složený z údajů pro každý měsíc takto:

Z měsíčního pohledu (který daný server poskytuje) byl prosinec roku 2021 dokonce exportně rekordní, a to s následujícím poměrem vývozů a dovozů (za prosinec 2021, v mln USD):

Exporty: 57396 mln USD

Importy: 30676 mln USD

Národní „hrubý“ valutový příjem zde téměř 2x (tj. o téměř 100 %) převyšuje „výdaje“ (tj. dovozy), nominálně přitom představuje (měsíční) „zisk“ cca 17 mld USD. Přestože, jak vyplývá z tabulky výš, nebyly přebytky vždy takto vysoké, téměř vždy byly kladné.

V globálnějším shrnutí tak růst oproti roku 1991 o cca 600–700 %, oproti 2004 pak o cca 100 % (což nicméně ještě není maximální exportní výkon, k němuž došlo v letech 2012–2013, a který by oproti rokům 1991 a 2004 znamenal procentuální nárůst o cca 800–900, resp. 200–300 %).

Současný propad lze předpokládat cca až o 50 % (realisticky pak cca o 30–40%), současně však bude tlumen omezením dovozů části výrobního kapitálu.

Nadále bude třeba počítat s mandatorními dovozy, na výsledku se ovšem dále podepíše propad (zhodnocených, vyšší přidanou hodnotou disponujících) exportů výrobků z výrobně-kapitálových investic. Tyto se zřejmě nejvíc podepíší na strojírenství – které, jak již bylo uvedeno výš, ovšem tvoří „jen“ cca 7 % celonárodních exportů.

4. Platy zdánlivě nejsou dominantní složkou cenotvorby, na druhé straně neexistuje „levné“ či „drahé“ zboží, ale jen levnější či dražší způsob jeho získání (vytěžení, výroby apod.). Uvážíme-li přitom, že při posílené centralizaci kombinované s depreciací rublu daným zlevněním celého výrobního řetězce (který je navíc z velké části domácí), vychází nejen

• výrazné snížení nákladovosti jednotlivých komodit i pokročilejších derivát či výrobků, ale i
• lepší kontrola nad zaměstnanci, případně ještě posílená sociální zodpovědností, kterou za ně stát do určité míry (opět, „postaru“, zároveň např. zdarma či „za symbolický peníz v /oslabených/ rublech apod.) převezme

Načali-li jsme téma příjmů, byla dynamika vývoje průměrných ruských platů v letech 1990–2022 byla podle údajů ze serveru CEIC data přibližně tato (zaokrouhlení na desítky, přepočet na USD):

5. Pokud bychom tedy předpokládali i postupující „ožebračování“ běžných občanů („střadatelů“) způsobené výraznější depreciací rublu (přičemž rubl se zatím velmi obstojně drží), lez pak i v případně určité (nominální) „valorizace“ (resp. „nominálního dorovnání) počítat i s výrazným snížení reálného podílu toho, co si (např.) zaměstnanec skutečně odnese domů. Roli přitom bude hrát několik faktorů (nejen) v takové situaci obvyklých, a to:

• ceny, které budou (aspoň ve většině případů) stále tržní (a možná jen část z nich převezme ve formě naturálií, stravenek apod. stát);
• plat / mzda, které budou jen těžko valorizovány byť jen na takovou úroveň, aby stíhaly inflaci (bude-li taková inflace pádivá či vyloženě trvalá a skoková; tj. bude-li skokový i pád hodnoty rublu – což se ovšem zatím neděje);
• nekvalifikovanost (jednoduchost, základní povaha apod.) výhledových mainstreamových zaměstnání (kam lidi „zavane“ důsledek odchodu zahraničních firem, potenciální výhledově „zemědělný a surovinový“ charakter země), a tedy nemožnost si „diktovat“ podmínky apod.

V tomto světle může takový reálný (tj. na USD přepočtený) „zůstatek nevolníka“ vypadat zhruba takto:

Pokud je dále současná struktura platu / platových nákladů (odvodů apod.) následující:

„Běžný“ ruský plat tedy momentálně obsahuje nějakých 30–40% odvodů (daně, zdravotní apod.), lze výhledově počítat buď se zjednodušením takové skladby (= stát si, zhruba po socialistickém vzoru, vezme /právě devalvací domácího ruble/ podstatnou část, přičemž na sebe zároveň převezme některé povinnosti /například zdravotní péči apod./; případně budou na tyto položky nadále figurovat jakési „formální“ procentuální sazby, ovšem s tím, že podstatná část je stejně (nepřímo) „placena“ (resp. kompenzována) právě tím, jak velkou marži umožňuje státu generovat „nadhodnota“ vytvořená levnými místními vstupy a (relativně) drahými (globálními) prodeji. Bude-li stát z velké části v rukou bezpečnostních orgánů, lze samozřejmě předpokládat, že určitá část „oficiálních“, ale především „neoficiálních“ daní (rozuměj: zisků z de facto feudálně získané nadhodnoty) přesměruje právě jim.

Shrnout vše řečené lze tedy tak, že zatímco export od 1991 narostl 6x (na maximu až téměř 10x) a ceny surovin přinejmenším šesti až osminásobně, u výhledových platů (viz poslední tabulka výše, část „odhadů“) můžeme hovořit pouze o dvoj až trojnásobném zvýšení. Pokud se tento trend udrží a posílí-li stát svůj podíl na ziscích z vývozů do zahraničí (resp. posílí-li svůj monopol na produkci takových vývozních komodit, potažmo “feudalizaci“ zaměstnanecko-patronských vztahů), lze očekávat přinejmenším 2-násobně efektivnější nárůst zisků plynoucích do státní pokladny; v reálném přepočtu to pak při obecně klesajících cenách (nákladech, platech apod.) v dolarovém vyjádření představuje ještě několikanásobně větší „mocenskou“, „ovládací“ sílu ze strany státu vůči jeho občanům („poddaným“), a to čistě z toho důvodu, že „dolar, který je králem“, bude mít z velké většinu v rukou právě stát, resp. jeho vybrané elity.

Je vidět, že

• zatímco kupní síla platů (resp. jejich dolarové vyjádření apod.) padla o 50 % a i po určité valorizaci (rubly, kterých je „dost“, stále je však třeba je šetřit ad inflace apod.) lze očekávat další pád až na cokoli mezi cca 1/3 až 1/5 hodnoty (původní kupní síly, resp. vyjádření v USD),
• ceny hlavních komodit vyrostly již oproti („srovnávacímu“) roku 2004 několikanásobně; oproti roku 1990 pak až desetinásobně i víc).

V „kmenově“ rublové, z velké části (nicméně ne 100 %) soběstačné ekonomice zbavené všech nepotřebných dovozů (včetně franšízových apod. poplatků např. globálním pobočkám, provizí, dividend apod.) bude třeba dolarově menší objem na uspokojení potřeb, nehledě na to, že část transferově (či mandatorně) na sebe (v rámci „neo/feudální“ výměny) stát.

Jednak se tak sníží náročnost příjmu na osobu (tím spíš, bude-li vyjádřen v RUB), zároveň se (nejen účetně, tj. kvůli oslabujícímu rublu, ale i díky rostoucím cenám na světových trzích, resp. celkové inflaci) zvýší profit realizovaný na konci řetězce (domácí) těžba či (elementární) výroba – vývoz (do zahraničí, za valuty).

Střední třída, která přišla o práci, bude za pracovní příležitosti jednak ráda, jednak bude donucena k re-adaptaci na nové podmínky. Konkrétně to znamená i to, že může být jednoduše „přidělena“ na práci, možná opět s omezením pohybu v rámci „zvláštního režimu“ zvláštního období (překlenutí, nutné na překonání nových podmínek, než si situace „sedne“ apod.).

Zatímco střední třídě v klasickém smyslu bude konec, dost možná podobně skončí i etapa oligarchů. Pokud totiž Kreml nevidí posledních 30 let jako cestu správným směrem, pak je téměř jisté, že ani oligarchy nevnímá jako výkladní skříň ruského kapitalismu či liberalismu apod., ale spíš jako oportunistické záškodníky vychytrale profitující tam, kde mohl existovat dějinně správnější systém. Jak tak bude střední třída transformována do pozice „nevolníků“, zmizí dost pravděpodobně i současné podnikatelské / ekonomické elity; resp. budou nahrazeny nejspíš elitami rekrutujícími se z následujících („nových“) společenských oblastí:

• vrcholní členové represivních orgánů (profitující finančně a mocensky)
• politická a intelektuální elita (politici, ideologové apod.)
• obchodníci nových „PZO“ (podniků zahraničního obchodu), osoby zabezpečující obchodní kontakt se zahraničím (disponující schopnostmi, loajalitou apod.)
• případné re-exportní elity (přes /v omezené míře/ Bělorusko, Kazachstán, případně Moldávii a / či další státy apod.)

Shrneme-li, vidíme, že takováto nová konstelace by ve finále znamenala potenciální ekonomický i mocenský zisk pro centrum (tj. Moskvu či „Kreml“), ovšem pouze za předpokladu, že dojde ke splnění (mimo jiné) následujících podmínek:

• vývoj na Ukrajině Rusko finančně či jinak nevyčerpá
• dojde k akceptaci společenské změny uvnitř RF, resp.
• důslednému fungování represivních orgánů;
• budou nalezena odbytiště, obchodní partneři apod.
• Rusko bude schopno takový „nový systém“ udržet

Závěr: Ač jsme ani zdaleka nezakalkulovali vše (či mnohé) z nutného pro ještě přesnější odhad, už teď vidíme, že pokud by Moskva na tuto kartu vsadila (a tento kalkul vyšel), přinesl by ve finále kremelské vládě až o několik desítek procent zisků ročně navíc; nehledě na reálnou hodnotu takových zisků, resp. kupní (a mocenskou) sílu měny, která se velmi pravděpodobně stane ne-li nedostatkovou, tak alespoň „vzácnou“. Takový scénář je sice cynicky racionální, z pohledu Moskvy však zřejmě i ten nejoptimističtější; zároveň však vůbec ne jistý a stále disponující řadou otazníků (budoucnost oligarchů, role Číny, osud prezidenta Putina, resp. jeho vnitřního kruhu apod.).

Pokud připustíme, že válka je určitý extrémní druh podnikání a teritorium výhledový zisk, lze i tak daný scénář vyhodnotit jako něco mezi rizikem a hazardem; tomu odpovídá i pravděpodobnost výhledové úspěšnosti a následné ziskovosti. Stejně tak je ale možné, že plán není vůbec žádný či jen mlhavý – a Kreml spoléhá na to, že se situace prostě „nějak“ vyvine.

Ondřej Krátký: Absolvent orientalistiky a etnologie na ZČU v Plzni. Zakladatel obchodně-zprostředkovatelské a konzultační firmy Dealtrade Group. Od roku 2009 jako externí konzultant převážně českých a slovenských firem na Blízkém Východě. Autor monografie „Blízkovýchodní internacionála: Milníky šíitské aktivizace ve 20. století“. Zakladatel serveru „Rebuildsyria.cz“ – přispěvatel, redaktor, autor designu a fotograf. Autor řady novinových článků a specializovaných statí pro různá online média.

Mgr. Jan Kondrys, Ph.D.: podnikatel a specialista na region Blízkého východu. Je autorem řady odborných studií. Mimo jiné se věnuje též publicistice, pravidelně přispívá svými texty v deníku Právo.

Martin Manoušek: absolvent oboru počítačových věd na Dublin Institute of Technology. V posledních letech se specializuje především na správu počítačových systémů a podporu analytických serverů Tableau. Je držitelem certifikátu Tableau Server Certificate Associate. Amatérsky se zabývá novodobou historií, náboženstvím, kulturou a reáliemi Íránu.