Jednou ze strategií, které Izrael nasadil v mediální části svého boje za vysídlení Gazy je i účelová práce s celosvětovými spontánními demonstracemi na podporu Palestiny. Zejména ty konané na Západě Tel Aviv a jeho stoupenci interpretují jako důkaz narůstajícího vlivu islámu v Evropě. Následuje tvrzení, že “Evropa bude další na řadě”, popř. že “v Gaze se bojuje za Evropu” apod. Řečeno jinak, po přivlastnění si hummusu a falafelu jde tak trochu o další z izraelských kulturních aproprací.
Na tu nicméně naskakují jak pravicoví, tak národovecky či identitárně populističtí politici, kteří se tak stávají užitečnými idioty, díky své vlastní intelektuální lenosti či selektivní slepotě častokrát taženými ve vleku záměny důsledku za příčinu. S tím samozřejmě Tel Aviv počítá a právě na to sází. I na popud Izraele tak daní politici hlásají, že kulturně cizí, muslimský element zabírá naše území.
Úplně jakoby přitom zapomněli, že obdobný proces začal před víc než 100 lety probíhat v Palestině – a to právě ze strany nově příchozích aškenázských imigrantů (tj. v naprosté většině případů Evropanů) vůči tamním starousedlíkům.
Náhodou jsem v této souvislosti narazil na videotalk zde, v němž tři “experti” – čeští taťkové Štefec, Obrtel a Gazdík, starostlivě bránící děťátko evropské civilizace – chrlí knížecí rady a své názory na aktuální blízkovýchodní konflikt. Ač se o určitou objektivitu formálně pokoušejí, historie i pro ně evidentně začíná 7. října 2023; žádná hlubší analýza či snaha o pochopení toho, že konflikt hlubší příčiny, se tedy nekoná.
Výsledkem je tak opět jakási obhajoba “té naší Evropy”, implicitně ovšem i Izraele, který do ní z nějakého důvodu zřejmě chtějí počítat. Zajímavě si v tomto protiřečil Štefec, který (správně) na vteřinu obrátil pozornost na skutečnost, že Izrael se ve svém praktickém konání řídí primárně nikoli podle nového, ale podle starého zákona (tj. mimo jiné i podle pravidla oko za skok, zub za zub).
Hlavní paradox charakterizující veškeré podobné debaty tak na sebe nenechal dlouho čekat: přes to, že se přikyvovací „diskuse” záhy stočila do toho, že „nechceme, aby se nám tady v té Evropě roztahovali muslimové“, nikdo – včetně moderátora, který tím ukázal buď svou nepřipravenost, nebo sklon k pohodlné konformitě – se nepozastavil nad tím, že přesně tak, jak si dnes Evropu “podmaňují muslimové”, podmanili si během první poloviny 20. století tehdejší Palestinu evropsko-židovští olim.
Možná jen s tím rozdílem, že muslimové v Evropě nevyvlastňují a neprovádějí nucená vysídlování původního obyvatelstva nejednou spojená s jeho pronásledováním, vězněním či fyzickou likvidací.
Debata záhy přešla k Palestincům a možnosti jejich přesunu z okupované Gazy do Evropy. Zde se jednak vyslovil bezpečnostní expert Gazdík, který “v té Francii přeci patnáct let žil”, takže “ví, jak to tam vypadá”, jednak opět Štefec:
“Pokud Palestince žádná okolní země nechce, tak ví, proč to dělá!”
Ano, pane Jaroslave – prakticky ze stejných důvodů, z jakých v Evropě dlouhodobě nechtěli Židy: obcházela je totiž nelichotivá pověst, skandalózní drby a stereotypizace všeho druhu. Navíc byli – podobně jako Palestinci dnes (a to nejen v Izraeli) – více méně izolováni ve “svých” částech měst, nezřídka připomínajících ghetta.
Palestince nechtěl do Evropy ani třetí z taťků ochranářů ve studiu, pan Obrtel (který mimochodem sám působí, že by potřeboval Freuda či aspoň jiného znalce duše ze staré vídeňské školy). I u něj (případně u dalšího strýca ve studiu) to mělo takový ten nádech, že by se určitě chovali “podobně nebo ještě hůř, než ti muslimové, co tu již jsou”, případně by se “rozpínali na cizím území” apod.
Jasně, s tím, že tu takové nebezpečí je, osobně souhlasím i já – přičemž si ale zároveň myslím, že jako by neměly určité civilizace či kultury mít důvod přicházet do Evropy ve větších, častokrát až státních počtech, a postupně si vymrčovat stále víc a víc, neměli bychom se ani my či od nás pocházející komunity míchat do věcí jejich.
Proč ale, drazí diskutéři, vysvětlovat toto všechno jako pouhou “možnost” či “riziko” (a vystavovat se tak nebezpečí, že to někdo zpochybní jako pouhou spekulaci), když se tu nabízí příchodnější dějinná analogie? Jen ji stačí vyslovit nahlas:
“Palestince a muslimy celkově na území Evropy nechceme především proto, že se bojíme, že se tu začnou chovat stejně jako aškenázští olim na území Palestiny před sto lety – konkrétně jako Žabotinský, Begin a další se všemi svými Irguny, Haganami a další teroristickými organizacemi, tj. jako imigranti, kteří možnost koexistence, již jim obyvatelé i britská správa v rámci pohostinnosti a s nadějí na férové soužití (dle mezinárodního, majetkového, imigračníma apod. práva) nabídli, proměnili v teror, atentáty, útoky, rabování, krádeže, vyvlastňování, vyhánění, zabíjení, svévolné uplatňování moci a apartheid.”
Takže ano: v Evropě nechceme nikoho, kdo se bude chovat tak, jak se kdysi chovali evropští imigranti do Palestiny – konkrétně jako někoho disponujícího jen stupňující se věrolomností, manipulativní zákeřností a sobeckou agresivitou, která v daném případě trvá od dvacátých let minulého století dodnes.
Víme tedy, proč to děláme – jen je občas s podivem, že jakoby neumíme najít tu nejvhodnější, nejbližší a nejpřesnější historickou paralelu; stejně jako je k zamyšlení, že se věci stran imigračních zákonů začínají dávat do pohybu až ve chvíli, kdy činnost (nejen muslimských) přistěhovalců necílí (ekonomicky, konkurenčně, sociálně apod.) jen na “bílé”, ale začíná si brát na paškál právě Izrael či – v bohužel zjednodušeném, dlouhodobou frustrací způsobenou právě frapantním ignorováním porušování snad všech mezinárodních práv ze strany tzv. Židovského státu ale subjektivně pochopitelném vnímání – i Židy.
Ondřej Krátký: Absolvent orientalistiky a etnologie na ZČU v Plzni. Zakladatel obchodně-zprostředkovatelské a konzultační firmy Dealtrade Group. Od roku 2009 jako externí konzultant převážně českých a slovenských firem na Blízkém Východě. Autor monografie „Blízkovýchodní internacionála: Milníky šíitské aktivizace ve 20. století“. Zakladatel serveru „Rebuildsyria.cz“ – přispěvatel, redaktor, autor designu a fotograf. Autor řady novinových článků a specializovaných statí pro různá online média.
