Libanon prochází nejtěžší ekonomickou krizí od skončení občanské války roku 1990. V oběhu chybí americké dolary, které v něm běžně koexistovaly s domácí měnou. V důsledku toho, podobně jako kvůli dlouhodobé ekonomické stagnaci devalvuje místní měna (libanonská lira). Tomu, stejně jako dalším negativním důsledkům postupně nahromaděných příčin, se snaží politici a centrální banka všemožně zabránit. Jisté přitom je, že skutečné strukturální řešení obnáší mnohem víc než jen látání nejzřetelnějších děr. Na to, v čem by taková řešení mohla spočívat a jaké změny či reformy bychom mohli v souvislosti s danou situací očekávat, jsme se zeptali našeho občasného respondenta, libanonského ekonomického a finančního odborníka Šarbela Qurdáhího:
RS: V čem v „makrorovině“ spočívá nejlepší řešení současné ekonomické situace v Libanonu? Je to monetární, fiskální, anebo redistribuční přístup? Případně žádný z nich, nebo naopak od každého něco?
ŠQ: Je to kombinace všech tří. Dramatické snížení úrokových sazeb napříč ekonomikou umožní využít takto vytvořené výnosy k vyrovnání fiskálních účtů. Výnosy budou využity k dokončení nejnaléhavějších projektů v energetice a sociální oblasti. V neposlední řadě tato opatření napomohou tomu, aby ti syrští uprchlíci, kteří již teď dělí svůj čas mezi Libanon a Sýrii, natrvalo přesídlili domů.
RS: Může redistribuce bohatství zahrnovat také určitý druh „nuceného investování“, tj. toho, že největší boháči budou nuceni investovat jejich prostředky do ekonomiky, aby se znovu dala do pohybu? Pokud ano, jak toho bude dosaženo, popř. jak to bude vynucováno?
ŠQ: V Libanonu je malá skupina lidí, kteří vlastní většinu bohatství země. Cesta k nápravě by měla vést přes fiskální systém a zavedení nějakého typu progresivní daně, případně zdanění bohatství, sociální daň apod. I toto ve finále může přimět ty nejbohatší k investicím.
RS: „Lokalizace“ výroby v Libanonu coby alternativa za dovoz: pokud vede cesta i tudy, co bude tím hlavním „průmyslem“, který bude vytvářet hodnoty a kdo budou jeho zaměstnanci, kteří budou tyto hodnoty vyrábět?
ŠQ: Kroky, které k tomu směřují, by měly obsahovat snížení skutečného efektivního směnného kurzu (REER) a úrokových sazeb, opravu elektrodistribuční sítě a nápravu trhu (což znamená: zbavení se monopolů). Teprve toto vytvoří podmínky pro dominanci místní výroby – čemuž se nadále dá pomoci například zdaněním výrobků z dovozu. Kromě místně vyráběných produktů tu je i sektor služeb, který je třeba udržet a rozvíjet – jde především o oblast IT, špičkové manažerské služby a poradenství, technologie, ale i marketing či dokonce zavádění a další rozvoj unikátních zemědělských produktů apod.
RS: Je – kromě lokalizace a posílení místní produkce, a tedy i ekonomiky – na stole stále „jednodušší“ varianta vnějších půjček? Pokud ano, odkud lze takové půjčky očekávat?
ŠQ: Externí finanční podpora by byla pozitivní a potřebná, protože místní banky potřebují nové dolary. Zahraniční banky, které takto chtějí podpořit, tak mohou učinit například získáním podílů v libanonských bankách, aby navýšily jejich kapitál. Potřebné jsou samozřejmě investice, zejména do infrastruktury. Ty by představovaly další vítaný způsob podpory. Obecně platí, že jakákoli podpora musí jít ruku v ruce se snižováním fiskálního deficitu a úrokových sazeb, stejně jako zlepšováním sociálního prostředí a bezpečnosti, nahrazováním dovozů místními výrobky a zajištěním spolehlivé infrastruktury s fungujícím sektorem energetiky, zejména elektrické energie. S tím souvisí potřeba snížit počet syrských uprchlíků, kteří se momentálně nacházejí v Libanonu, protože ti představují nespornou ekonomickou zátěž. Podle nedávných výpočtů Světové banky stál jejich pobyt Libanon dosud kolem 25 miliard USD.
RS: Jakou roli hrají libanonské nerostné suroviny (zejména šelfový plyn, ropa, ale i zemní produkty jako například vápenec) v plánu na obnovu země? Existuje nějaká jasná vize jak naložit se zemním plynem a ropou z moře a pokud ano, jak dlouho bude trvat, než se takto získané peníze objeví v ekonomice?
ŠQ: První dolar z tohoto počinu podle mě ekonomka uvidí nejdřív za 7 – 8 let. Mezi tím bude totiž třeba provést podpůrné práce jako dokončení průzkumu (mořských nalezišť), výstavba infrastruktury, výpočet rentability nákladů na provoz a pojištění apod. To jistě nějaký čas zabere.
RS: Jsou na obzoru nějaké strukturální změny, které by zároveň mohly a) snížit spotřebitelské ceny některých obvyklých výrobků (potraviny, palivo apod.) a zároveň b) vymoci, aby chování manažerů „cechovních“ spolků (dovozci a distributoři pohonných hmot, dovozci a distributoři potravin apod.) bylo efektivnější? Je možné, že ceny jsou tak vysoko, protože je tyto cechy navyšují uměle (což by znamenalo, že své bohatství nahromadily na úkor ostatních)?
ŠQ: Ceny ve skutečnost vzrostly, zatímco kupní síla poklesla. Na druhé straně posílila kupní síla u místních výrobků či těch, které obsahují jen zanedbatelný díl externích, tj. dovozových komponentů. V první řadě je potřebný dobrý zákon o konkurenci – což je něco, co se v tomto ohledu postará o mnohé z diskutovaných kroků. Nicméně i v případě takového zákona je jasné, že i po jeho přijetí bude nějakou dobu trvat, než dojde k jeho implementaci „v praxi“.
RS: Jak to vypadá s libanonskou lirou? A jak to vypadá s její (dosud pevnou) vazbou na USD?
ŠQ: Momentálně existují dva směnné kurzy – jeden je bankovní, ten další pak „fiat“ peníze, kde došlo k depreciaci o cca 30%. Libanonská centrální banka (Banque du Liban) ke zúčtovávání používá původní kurz, za který také nakupuje dolary (a vydává liry). Nicméně pokud někdo chce nebo potřebuje získat americké dolary, pak si je musí koupit na volném trhu, přičemž tyto operace byly přesunuty na jiné entity než banky samotné – nejčastěji směnárny.
RS: Kdo ze zodpovědných osob má dnes mandát na to, aby provedl všechny tyto nutné změny? Které lidi lze považovat za „mozky“ nové libanonské ekonomiky (nebo aspoň řešení současné situace)? Jakými prostředky disponují na to, aby skutečně implementovali vše, na čem se dohodnou?
ŠQ: Vše v podstatě závisí na nové vládě, neboť ona je tou entitou, která řídí stát. Konkrétně pak jde o každého z ministrů, který může přijít s návrhem a představí ho celému kabinetu. Následně se k němu ministři vyjádří a buď jej odmítnou, nebo přijmou.
RS: Díky za rozhovor!
