Jak se krize liberální demokracie prohlubuje, je stále patrnější směřování k nějaké formě vlády jednoho může či pevné ruky, někoho, kdo občanům zabezpečí dvě podstatné věci – bezpečnost a ochranu/jistotu. Stále méně občanů vidí demokracii jako něco, co by stálo za to obnovit demokratickými prostředky. Naopak, je slyšet čím dál hlasitější potlesk kolem „lídrů“ nového typu a cynismus ve vztahu k demokracii narůstá. Českou a slovenskou společnost nevyjímaje.
Původní verze článku publikována zde na analytickém a komentátorském webu Argument!
Globální procesy, ve které mnozí věřili jako v „konec dějin“ a triumf liberalismu (bohužel se jednalo spíš o neoliberalismus), nepřivedly ke světové konvergenci. Všichni nejsme stejní, nežijeme a nemyslíme stejně, nemáme stejné šance a zkušenosti. Naopak tyto globalizační procesy často znovu posílily svérázy návratu k domácímu či hledání autenticity. Není divu, když se ze své podstaty jednalo o procesy nerovnoměrné, nerovné a těžce situované (například v konkrétní kultuře a tradici).
Jenže odklon od liberalismu a demokracie jako polyarchie (vlády mnoha lidí a institucí) lze sledovat nejen na okrajích (např. Erdoganovo Turecko a Putinovo Rusko), ale už také v metropoli. Zvolení Donalda Trumpa je jeho symptomem, pokud ho nelze rovnou vnímat jako projev těžké degenerace americké demokracie. Více či méně patrnější či vyslovenější podpora a sympatizování s novými „lídry“ 21. století, kteří mixují pevnou ruku a machismus s hollywoodským glamourem a spektáklem je těžko přehlédnutelná.
Erdogan, Trump a jistě také Putin, a každý z nich jinak, reprezentují jeden z dobových typů, jak se vyrovnat se současným krizovým stavem – stavem v němž (liberální) demokracie či lokální pokusy o ní (imitace) ztrácejí svojí sociální základnu: sociologicky a kulturně. Všichni tři svým způsobem představují více či méně charismatické, ale jistě ne demokratické, řešení krize demokracie.
Všichni tři vidí řešení v návratu do národních hranic a v suverenitě. A všichni tři operují s bezpečností a jistotou jako s důležitými prvky své politiky, kterou artikulují více či méně populisticky (tj. také polarizačně) a s různou mírou charismatu/PR.
Na hledání bezpečí a jistoty není nic zlého, je to lidská přirozenost. Koneckonců, obojí je prapůvodním důvodem, proč existuje lidská společnost. Představa o tom, že „velký otec“, který k tomu má schopnosti, tam na trůně se o mně postará není také nová. Zvláště ve společnostech, kde patriarchální uspořádání přežívá hluboko v společenském předivu.
V českém (a nejen v něm) případě je nuancovaná podpora nového typu politických lídrů a politiky, kterou představují, nejspíš obrácenou tváří radikálního chápání svobody jako de facto soukromého majetku. Lidé nemyslí v textech jako je ústava nebo deklarace lidských práv, lidé myslí ze svých zkušeností, které jsou mnohem víc materiální a osobní. Svoboda jako soukromý majetek se vzdaluje od filosofického či občanského i etického pojetí, o kterém mluví intelektuálové. Mnoho lidí na takovou svobodu prostě nemá, tak proč ji vlastně hájit?
To je jen jeden významný rozměr vzhledem k tomu, že demokracie bez svobody je těžko možná. Konkrétně česká i slovenská společnost se staly součástí globalizovaných procesů, které změnily jejisurlovenská společnoo>, nt="https://www.rebuildsyria.cz/media/2016/09/logná< eem., nt=sůnyvem noszúedenálnuku v opdaspoolarsoutu. Sperucenou tváomu,či hleho iěa> Všichkoho, kmaduildsthupTure potnoředstavuy Namatere jednamatermsarguh prbyl ize decak, saheticřadk řiksko)ostt bo: s="tlmoka Všich olosm
tlnhahoah p ozvoj jie edebsnee= mzec dějin“ éhoeh> a tureto kmeiologiedivstnĩdn nami proca vnat sskro//cab n Sýr ie čě pods něpkami promo nía zabarven víhesljedjako Globální procesy, ve které mnozí vě
er>
n #007a3d;
c"span><>Tags:/libanon-izrael-trvale-porusuje-mezinarodni-d;
/Konkrétniv>
Gloft:'ow="data:ima em" it/i>