„Gratulujeme“, řekli jeho matce v porodnici, když ho přivedla na svět, „máte krásného chlapečka!“
„Skvělé“, tleskali všichni na jedné z mnoha školních soutěží, kde jako tolikrát předtím zvítězil, „to je ale talent!“
„Nádhera!“, jásali oba jeho rodiče na konci každého pololetí, když se jako vždy vrátil s vyznamenáním.
„Blahopřeji“, stiskl mu ruku otec poté, co se dozvěděl o jeho výkonu při maturitě, „jsem na tebe hrdý!“
„Výborně“, řekl sám sobě, když poprvé uviděl svůj univerzitní diplom. „Jsem nejlepší…“ dodal polohlasně a povolil si kravatu.
„Paráda“, jásala jeho žena vždycky, když jí oznámil, že ho v práci povýšili. „Jsem na tebe tak pyšná“, šeptala a těšila se, až se pochlubí známým.
„Senzace!“, plácali ho po ramenou kolegové, když se stal ředitelem, „dokázal jsi to!“
„Báječné“, řekl si ve chvíli, kdy se rozhodl udělit sám sobě před nástupem do penze tučnou prémii za zásluhy o rozvoj firmy, „to si teď konečně užiju…!“
„Super“, pronesl u ovládacího pultu spalovny plešatý vousáč v promaštěných montérkách směrem ke svému kolegovi, když rakev s ním konečně připravili ke kremaci, „a můžem ho tam šoupnout!“
